Nová škola - 2. kapitola - Promiň • OurStories.cz ~ naše povídky

Tak a máme tu seznamování! A taky zařazování do chatek. Ale co to? K tomu se Macy ocitne v ošklivé situaci, hned na začátku roku. To nebude dobré... Přeji pěkné čtení, *Macy*.

05.12.2011 (10:00) • Macy134 • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 694×

Kdo to je? ptala jsem se sebe, ale pak jsem si ho už přestala všímat a začala koukat po svých ostatních nových spolužácích. Když mě to přestalo bavit, začala jsem vyhlížet známé znaky, podle kterých bych věděla, že už jsme blízko. A hele, není to ta borovice, co tam vyřezal Tom svůj znak? A není to ten most, z kterého minulý rok Jacob spadl? A tahle kašna kde jsme se pokoušeli vylovit mince? Ale jo, všechno to sedí. Začala jsem se radovat, protože jsem se nemohla dočkat až vystoupím z tohohle autobusu.

Konečně jsme dorazili. Začali jsme vystupovat a vzali jsme si věci. Začala jsem si povídat s Danielem, vedle kterého stál na první pohled milý, sympatický a roztomilý kluk. Dál jsem se jím nezabývala, neměla jsem čas.

„Tak co, Kiki?" zeptala jsem se ho.

„Hmm, nic moc ..."

Dál jsem se ho radši neptala. Chtěla jsem jít za Tess, ale ta se tam bavila s tou holkou, co vedle ní seděla v autobuse. Doufám, že už to horší nebude.

„A teď se rozdělíme do chatek."

Vždycky jsem si myslela, že budu s Tess, ale teď jsem si tak jistá nebyla. Nakonec jsem byla v chatce s Míšou a neznámou Kačkou.

Když jsme se pak sešli v altánku, začali jsme se představovat. Zkusila jsem si nacpat všechna ta jména do hlavy, ale nic. Jenom jsem zjistila, že jsou tam tři Katy, dvě Martiny, dva Johnové, dva Mattové a dva Tomové. Jen kdybych věděla jak vypadají.

Pak jsme šli všichni na louku a hráli tam hry. Rozdělili jsme se do družstev, červení, modří, žlutí, oranžoví, zelení a fialoví. Já jsem byla ve fialových. Byla jsem tam s jednou z Kaček, Filipem, jedním Matějem a jedním Vojtou. Celý den byl super.

K večeru jsme šli ještě s Petrou ze sexty a Klárou z oktávy do klubovny. Byla to příjemná místnost, z té kosy do teploučka. Dostali jsme informace o gympl festu, majálesu, pyžamovém dnu... Nakonec nám daly kolovat toaleťák a každý si měl utrhnout tolik, kolik za den spotřebuje. Pak teprve odhalili, že o sobě máme říct tolik věcí, kolik jsme měli článků. Byla to vážně zábava.

Pak jsem se neznámo jak ocitla vedle Pana Namyšleného. Super, říkala jsem si. Za den jsem ho poznala trošku víc a zdál se fajn. Tak jsem si řekla, že už ho "Panem Namyšleným" označovat nebudu. A k tomu jsem si řekla, že bych mu mohla říct, jak jsem mu říkala. U nás to nikdy nebyl problém, my jsme si na základce rozuměli a odpouštěli. Když jsem mu to řekla, neměla jsem ani potuchy o tom, jak je citlivý. Jakmile jsem to zjistila, vystřídalo se ve mně tisíce pocitů. Nejdřív zloba na sebe, že jsem tak pitomá. Pak zas vztek na něho, že je tak citlivý. Pak zas vztek na sebe, že jsem k sobě tak neupřímná. Zase to, že se cítím kvůli němu tak mizerně. A tak to pokračovalo dál.

Zbytek dne jsem se mu zkoušela vyhýbat, jinak by to bylo ještě horší. Když jsem byla v chatce, koukala jsem nahoru do tmy, do prázdna. Přemítala jsem si včeřejšek a dnešek. Zastavila jsem se u Lucase (Pana Namyšleného). Jak jsem si vybavila, jak hnusně jsem se chovala, tak jsem si slíbila, že se mu omluvím. Zítra. Ne, to nevydržím! Musím hned teď. Tak jsem si vzala blok a rychle něco nagrafitovala. Pak jsem slezla z palandy, abych nevzbudila holky, přehodila přes sebe mikinu a vyrazila.

Kupodivu se tam svítilo. Rychle jsem tam přiběhla, prostrčila škvírou v okně papír a běžela zpátky. Usínala už jsem s mnohem lepším pocitem.

Autor: Macy134, v rubrice: Povídky » Na pokračování