OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nová naděje - 16. kapitola

26.10.2014 (12:00) • anamor8 • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 869×

Máma s Charliem přiletěli až po obědě. Casey je jel se mnou vyzvednout, jak jinak a protože můj bratr většinou nestíhal anebo zapomínal, to druhé spíš, přijeli jsme pro ně později a tak oni čekali na nás.

„Máš v telefonu elektrický diář, a přesto na vše zapomeneš, jak to děláš?“ nechápala jsem trochu vystresovaná z toho, že jedeme pozdě a rychlým tempem si to hnala na správný terminál.

„Možná proto, že se mi zapomíná připomínat, že si to do toho diáře mám taky zapsat,“ krčil rameny pobaveně, on si přece nebude z toho, že přijel pozdě dělat hlavu. Zamračila jsem se na něj a sjela ho pohledem, touhle pózou mi připomínal svého šéfa a jsem si jistá, že by tuhle připomínku nerad slyšel a co teprve ode mě.

„Mami!“ vykvíkla jsem nadšeně, jen co jsem ji spatřila. Už jsem skoro klusala ten poslední kousek k ní, než jsem ji objala.

„Moc ráda tě opět vidím, holčičko,“ usmívala se na mě a odtáhla se, aby si mě prohlédla. V tuhle chvíli jsem si už připadala, trapně, jelikož jsem to nenáviděla. Já se neměnila jak po tělesné tak i duševní stránce, měla by to už vědět.

„Pojedeme?“ chtěla jsem to popohnat do soukromí z veřejného prostranství. Odkývala to a šla za Caseym. Podívala jsem se na Charlieho, usmíval se na mě a také si mě prohlížel.

„Ahoj, Charlie,“ pozdravila jsem ho, stejně jako když jsem byla malá holka a viděla ho poprvé.

„Doma nám chybíš, Annie,“ oznámil mi mile místo pozdravu. Věděl co říct, abych se necítila blbě, ale potěšeně. Mohl vidět můj další úsměv, než jsem udělala těch několik kroků zpět k bratrovi. Při cestě do bytu máma vyprávěla, jak nenávidí létaní, vždy to tak měla, ale uznala, že je pohodlnější být v letadle a přetrpět to než v autě, kde by to trvalo déle.

Pro mámu Caseyho byt nebyl nic nového, už tu byla několikrát, pokaždé když přijela za mnou. Poprvé přijela, když jsem nebyla v New Yorku ani dva měsíce a to mi pak Casey prozradil, že už měsíc ji přemlouval, aby nejezdila tak rychle. Ona ovšem musela vědět, kde přesně se nacházím.

„Mám zařízeno, že nebudu chodit na brigádu a budu se vám věnovat,“ řekla jsem mámě při hledání něčeho k jídlu, nestihla jsem oběd, protože jsem čekala na toho zapomínače.

„Doufám, že nebudeš z toho mít nějaké problémy,“ strachovala se. Přestože proti mé brigádě protestovala, chtěla, abych se jen učila a že mě bude živit, to jsem ovšem nemohla dovolit.

„Ta? Mohla by vyhodit budovu do vzduchu a prošlo by jí to,“ šťouchnul si Casey se smíchem. Zamračila jsem se na něj. Věděl, že máma o Derekovi neví. Mrknul na mě rošťácky, on si užíval tuhle chvíli, kdy má tak navrch.

„Jak to?“ nechápala to máma a zajímala se. Můj obličej dal Caseymu jasnou zprávu, aby mlčel.

„To si jen dělá to velké dítě srandu,“ mávla jsem na něj rukou jako bych odháněla otravnou mouchu. Stejně se na nás zmateně koukala a Charlie se culil, on chápal hodně věcí, aniž by se mu řekli přímo, taky bych to potřebovala umět.

Máma si mě odvedla do mého pokoje a zajímala se, jak se tu mám, co pořád dělám a taky na moje kamarádky Hallie a Megan, které znala i osobně. Řekla jsem jí to samé jako vždy, když se na to ptala, skoro denně jsem ji psala emaily, co nového čekala?

Věděla jsem, co čekala nějakou velkou změnu ve mně, možná přítele. To vše bylo, ale já nevěděla jak jí to říct a co přesně jí mám říct – Mami, chodím s Caseyho šefem, je bohatý a je s ním sranda. Díky němu se občas odreaguju, mimochodem jsem s ním už spala pro klid tvé duše. Ne, já jí to prostě nedokázala říct, i když jsem věděla, jak by jí to udělalo radost. Prostě jsem najednou dostala strach a nevěděla ani z čeho přesně pramenil. Ale popravdě jsem věděla, z čeho že ten strach pochází, máma by chtěla Dereka poznat, a já se bála, co by mu řekla.

Seděla naproti mně na mé posteli a prohlížela si mě. Jako kdyby tak mohla přijít na to, co je tu utajené. Udělala jsem úhybný manévr a zeptala se jí na Charlotte. Věděla jsem, že si chtěla promluvit o všem, co se doma děje a já si to ráda vyslechla, když jsem byla tak daleko.

„Jestli chceš, nemusím ani do školy,“ připomněla jsem mámě. Zamračila se na mě, řekla jsem to blbě a stylem jako bych nechodila do školy pořád a já nešla jen jednou.

„Jsi tu, abys studovala, tak budeš studovat. Charlie je tady pracovně,“ připustila a zdála se neochotná. „Tak s ním půjdu na nějaké pracovní schůzky nebo budu u Marie,“ pokrčila rameny.

„Já chodím do školy. Jen, chtěla jsem ti udělat radost a tak bych udělala výjimku,“ pokoušela jsem se to uvést na pravou míru.

Hallie a Megan mi ve škole nedali šanci, musela jsem vyklopit, co se dělo o víkend.

„Byli jsme u jeho rodičů,“ připustila jsem a zamračila se nad tou vzpomínkou, jak jsem to nezvládla, i když se mi Derek pokoušel namluvit opak, já věděla své.

„A?“ řekly to najednou. Byly srandovní.

„Jeho rodiče jsou příjemní a fajn už jsem je poznala stejně jako bratra Patrika a tentokrát i jeho sestru Jenny. Klidná večeře. Přes den jsme byli venku se projít. A v neděli musel pracovat,“ shrnula jsem to rychle.

Pro ně jsem shrnula moc a tak se stále ptaly, dál po celou školu. Neřekla jsem jim to, co chtěly slyšet a co se stalo, to byla moje věc, něco co jsem chtěla mít jen pro sebe.

Máma mi poslala zprávu, že se s Charliem zdrželi venku. To to pěkně začínalo, první den jsem tu měla mámu a ona mě takhle ignorovala, to se jí nepodobalo.

Rozhodla jsem se to využít čas a šla se podívat za svým bratrem.

„Ahoj,“ usmívala jsem se na něj v kanceláři.

„Chceš oblbnut mě nebo sebe?“ zeptal se narovinu.

„Co zas máš. Taky jsem za tebou nemusela chodit vůbec,“ vyplázla jsem jazyk, jako když jsem byla malá. „Máma je s Charliem venku tak nemám co dělat,“ pokrčila jsem rameny. Povzdechnul si a podíval se na mě upřeně.

„Kdybys do háje nekoukala tak nadšeně posledních několik dní, utajil bych to, ale… hejbni zadkem k němu, protože do půl hodiny má jednání,“ prohodil naštvaně. Nestačila jsem koukat.

„Jdeš do sebe, brácha. Pak se ještě stavím,“ usmála jsem se a vypadla. Tak jo, možná to začínalo být vše lepší. Jane, byla zase někde pryč, je pravda, že jsem ji moc často za tím jejím stolem nepotkávala. Zaklepala jsem decentně a jen co se ozval jeho hlas, vpadla jsem dovnitř.

„Ahoj.“

„Annie,“ řekl nadšeně a naznačil mi rukou, abych šla k němu. „Co tu děláš, nemáš být s mámou?“ ptal se.

„Mám. Ale máma mě vyměnila za manžela, tak mám čas,“ vysvětlila jsem a už byla uvězněna na jeho klíně v křesle, pevně mě objímal a políbil.

„Budeš mít na mě v týdnu čas?“ ptal se nadějně. Stulila jsem se k němu víc a užívala si to. Netušila jsem, že mi tohle chybí, dokud jsem se neocitla u něj.

„Netuším. Zítra máme velkou rodinou večeři a chci být co nejvíc s mámou,“ vysvětlila jsem.

„Rodinná večeře? Co kdybych přišel?“ zněl nadšeně tím nápadem a oči mu doslova svítily.

„Já… nejsem si jista. Casey… a máma nic neví… a dlouho jsme se všichni neviděli,“ vykrucovala jsem se, co to šlo, takhle nepřipraveně. Zamračil se na mě a našpulil pusu, došlo mu moje vykrucování.

„Já… myslím si, že to je moc rychle, Dereku. Necháme to na jindy, ano?“ pokusila jsem se smířlivým tónem to zachránit a dala mu pusu na tvář.

„Nic jiného než čekat mi nezbývá,“ připustil neochotně. Zdálo se mi to nebo jsem za tím nespokojeným tónem zaslechla ještě něco?

„Děkuju,“ špitla jsem vděčně. Neuměla jsem si tu situaci u večeře představit, jak by tam seděl a okolo Casey s mámou a moje máma s Charliem. Na tohle jsem nebyla připravená. Na Dereka, když o něm věděl Casey ano, ale ne na představení rodině.

Zavedla jsem raději rozhovor ke škole a plácala hlouposti, co mě napadly, poslouchal a zdál se potěšen. Přerušil mě jeho mobil, který lehce cinknul, poznala jsem ten zvuk hned.

„Jednání,“ oznámila jsem nahlas, jako by to nevěděl sám nejlíp.

„Omlouvám se, ale je to důležité,“ začal a já ho nenechala domluvit s mou rukou přes jeho pusu.

„Já vím. Nic neříkám, přišla jsem tě pozdravit. Pokusím se zas přijít, zatím ahoj,“ loučila jsem se a políbila ho.

„Napíšu ti,“ volal za mnou při cestě ke dveřím. Mrkla jsem na něj a vypochodovala ven a šla opět za bratrem, který se mračil, ale vypadal klidně.

***

Marie se objevila se svou veselou náladou o hodinu dřív, aby mi pomohla v kuchyni. Tak nějak jsem vzdala snahy to udělat sama, když se mi tam s mámou nakvartýrovaly a začaly radit. Jejich mateřské geny se nedaly zapřít. Nechala jsem je udělat jídlo, a abych si nepřipadala tak divně vybojovala jsem si možnost udělat jen pečené brambory.

„Jo, málem bych zapomněl,“ usmál se Casey. Strčila jsem brambory do trouby a podívala se na něj. „Měl jsem na dnes domluvenou schůzku s Walkerem, a tak jsem ho pozval sem. Doufám, že to nevadí.“ Vypadal klidně a uvolněně jako by to co říkal, byla pravda.

„Co?“ zajíkla jsem se vyděšeně.

„Nevadí, bude to milé,“ nenechala se máma rozhodit mým projevením a Marie byla na stejné vlně jako ona. Bratr nasadil ten svůj spokojený úsměv nic jiného ani nečekal.

„Musím s tebou mluvit,“ zavrčela jsem jeho směrem a vydala se pryč.

„Annie, mně ani Charliemu to rozhodně nevadí,“ pokoušela se to zachránit máma. Ale to bylo vedlejší. Zatáhla jsem Caseyho do svého pokoje.

„Tak o co jde?“ vpálila jsem okamžitě otázku.

„Nic,“ pokrčil rameny. Byl dobrý herec opravdu, že jo, pravděpodobně jsme to měli oba v rodině po otci, ale já ho znala moc dlouho na to, abych mu to sežrala, v něčem jsme si prostě byli podobní.

„Znám tě. Byl bys nejraději, kdy byl Derek ode mě vzdálen na víc jak půl planety a ne okupoval dnes večer jednu jídelnu,“připomněla jsem mu nepřehlédnutelnou skutečnost. Ani ten včerejšek to nemohl nějak změnit, to by bylo moc rychlé.

„Měl jsem s ním dnes jednání a on se defakto pozval sám,“ začal se bránit vehementně. Zamračila jsem se na něj, uměla jsem si tu scénu živě představit jen, kolikrát za ty dva dny to zkoušel Derek na mě i přes maily.

„A co se vůbec děje, že ho tu nechceš?“ Vyzvídal a nedokázal zakrýt ten potěšený a nadějný tón. Opravdu byl podpora za všechny peníze. Zamračila jsem se na něj.

„Nedělej si naděje,“ uzemnila jsem ho okamžitě. „Prostě nechci plašit mámu nějakým přítelem, kterého mám sotva dva týdny.“

„Plašit? Šílíš, byla by ráda, že někoho máš.“ Povzdechla jsem si, měl pravdu, bylo to ovšem vedlejší, necítila jsem se na to, abych Dereka seznámila s mou mámou.

„Stejně sis to u mě podělal jako Derek,“ zahučela jsem a opustila pokoj. Momentálně byli oba na jedné lodi do vyhnanství, nemají mě tlačit do kouta, tak jsem se teď cítila.

Šla jsem ještě dopomoc mámě s přípravou večeře a v troše času, kdy se měl objevit nečekaný host, jsem se převlíkla do něčeho hezčího. Stejně si toho máma s Marií všimly. Derek přišel na čas, přesný jako ty jeho předražené švýcarské hodinky, co měl.

Oblečený neformálně, jeany světle modrou košili a venkovní sako, které ale hned po příchodu sundal. Nesl kytici, z které se ukázaly tři menší.

„Paní Buttlerová, tak rád vás poznávám,“ předával kytici mojí mámě a usmíval se u toho. Překvapilo mě, že si pamatoval mámino nové příjmení. Stejně jsem se na něj zamračila, když po mně švihl rychlým pohledem. Obešel mě a udělal na mě lumpárnu, aby se sem propašoval poté, co jsem ho několikrát odmítla.

Nepřestávala jsem žasnout nad tím, jak rychle si Derek potykal s mou mámou, Charliem a dokonce i Marií.

„Žádná paní Morganová, ale Marie,“ usmívala se. Podívala jsem se na svého bratra, který vypadal stejně možná ještě víc překvapený než já. Momentálně jsme tu byli jen my dva, kdo by Dereka rád praštil.

„Annie, moc rád tě znovu vidím,“ usmíval se na mě uličnicky a použil tón jako bychom se neviděli minimálně dva měsíce a ne jeden den. Měla jsem založené ruce na hrudníku a přemáhala se na něj šklebit. Povolila jsem jednu ruku, jen co mi podal poslední kytici.

„Dobrý den pane Walkere,“ zabručela jsem odměřeně, a pak odešla bez dalšího slova pro nějaké vázy na kytky. Chtěla jsem mu dát jasně najevo, že jsem uražená a naštvaná.

Odkráčela jsem si to rovnou do kuchyně najít nějakou vázu na kytky a moje máma s Marií se okamžitě přidaly.

„Je roztomilý,“ poznamenala Marie. Dělala jsem, že je neslyším, jo přesně tohle se dalo čekat. Ještě mi ho budou pobízet, abych si s ním začala. Možná tohle byl Derekův plán donutit mě okolnostmi přiznat barvu před příbuznými. Ne na to jsem měla dost vůle, abych se mu v tomhle nepodřídila.

„Jeden z posledních bohatých milých kluků,“ přidala se máma. Protočila jsem oči.

„Znáte ho pět minut ani to ne. Věřte mi, Casey ho zas tolik nemusí,“ pustila jsem se nechtěně do tohohle rozhovoru a sama jsem na Dereka kydala špínu.

„Nepovídej, Annie, že se ti nelíbí?“ nedala se Marie. Švihla jsem k ní pohledem, jako bych s ní neměla nedávno rozhovor zabývající se mnou a muži.

„Je to rozmazlenej capart,“ nedala jsem se a musela zakročit. Neměli z něj dělat už teď poloboha a to ho ani neznají. Odešla jsem už s jednou z mís s jídlem.

Posadili jsme se ke stolu. Seděla jsem po Caseyho levici a Derek po pravici, tvořili jsme takový zvláštní trojúhelník, ti co nevěděli, těm to nepřišlo podivné, ale nám třem ano.

Pořád jsem se ohlížela na bratra a často si všímala, jak po mě pokukuje Derek, když mu to živá konverzace s mou a Caseyho mámou povolila. A že se matinky hodně činily s výslechem, ale dokázaly ho dokonale zaobalit, aby to nevypadalo tak divně.

Já si přesto připadala nesvá, děkovala bohu, když zakročil Charlie a optal se na něco jiného. I bratr si všimnul, jak jsem se náhle uvolnila.

„A Annie znáš taky?“ vydechla Marie otázku. Kdyby nebyla starší a jako moje máma asi bych byla opravdu hnusná po téhle otázce. Nenápadně jsem sjela na židli níž a zajímala se až moc o své pečené brambory, které se mi mimochodem povedly. Nemohla jsme dýchat, jak jsem čekala na to, co poví Derek.

„Ano. Občas se potkáváme, dokonce pro mě něco dělala,“ připustil.

„Přerovnávání všech smluv, zábava,“ prohodila jsem, aby si všimly, že já tu jsem taky. Opravdu se po mě máma podívala, jako kdyby si teprve teď uvědomila moji přítomnost.

„Sklidím,“ přihlásila jsem se dobrovolně k práci, abych mohla uniknout. Hodila jsem pohled k bratrovi doufajíc, že pochopí a odvede na chvíli Dereka pryč a nejlépe jen s Charliem. Neudělal to.

„Pomůžu ti,“ zamumlal Derek, už stál na nohou a stejně jako já se natahoval po nádobí. Vzala jsem, co jsem měla a utekla do kuchyně. Nepřekvapilo mě, že máma ani Marie nechtěly dělat hlídku nad úklidem, prostě se na nás spikly.

„Jsi naštvaná,“ konstatoval. On si všiml mojí nelibosti jeho přítomnosti tady v bytě.

„A ještě řekni, že nevíš důvod,“ zahučela jsem a odešla pro další nádobí.

„Nic jsem neprovedl,“ pokoušel se bránit, ale určitě mu to došlo. Otočila jsem se k němu a zadívala se mu do očí.

„Nepovídej. Jen ses vetřel ke mně do rodiny na večeři, i když jsem to nechtěla a tys to věděl.“

„Byl jsem zvědavej, a když se Casey zmínil neodolal jsem. Nevím, proč by ses měla zlobit, znáš moje rodiče taky a navíc jsem mlčel,“ pokoušel se to vše obrátit proti mně a ukázat, že je vlastně vše v pohodě. Pro mě, ale nebylo.

„Ale já jsem to tak nechtěla. Navíc to bylo tvoje svobodné rozhodnutí seznámit mě s tvými rodiči, já o to nestála,“ bránila jsem se vehementně.

„Annie, no tak, je to v klidu, tvoje rodina nic neví, já je jen trochu poznal a jsou milí,“ pokrčil rameny. Mračila jsem se na něj a založila si bojovně ruce na hrudníku.

„Už půjdeš?“ Na férovku jsem ho slušně vyhodila. Zatvářil se ublíženě jako bych ho bodla kuchyňským nožem a ne jen vyhodila ústně z bytu.

„Ne, Casey mě ještě nevyhodil,“ usmál se. Měl mě v šachu, mohl tu zůstat, než to dojde bratrovi a taky ho vyhodí.

„Zahnal jsi mě do kouta,“ prohodila jsem tiše. Překvapeně ke mně stočil pohled od špinavého nádobí.

„Nezahnal,“ odporoval. Podívala jsem se mu do očí a cítila se zvláštně nespokojeně a vyděšeně jistým způsobem.

„Ale ano. Tím, žes na mě udělal tohle, aby ses dostal k mé rodině. To je proč jsem tě tu nechtěla, chápeš?! Cítím se nucená to udělat, zatlačená do kouta bez možnosti,“ pokoušela jsem se mu vysvětlit moje stanovisko.

„To jsem opravu nechtěl, Annie.“ Použil omluvný tón a natáhl ke mně ruku, aby mě pohladil.

„Vždycky mi poroučel. Nutil mě dělat, co chtěl on, a já neměla možnost protestovat. Já… se teď tak cítila,“ šeptala jsem tiše. Posunul se tak, abych se mu mohla stulit do náruče.

„Byl to hloupý nápad, ale já prostě někdy nedokážu odolat příležitosti, aby to bylo, jak chci,“ obhajoval své chování. Tiše jsem se zasmála.

„Všimla jsem si,“ připustila jsem opatrně. Zvedla jsem k němu pohled. „A víš, představit tě mámě mi přijde jako velký krok a já se ho bojím udělat. Protože tohle všechno je moc… nové.“

„Slíbil jsem, že to uděláme pomalu a postupně, co?“ Vzpomněl si na jeden z mnoha rozhovorů, přikývla jsem mu v souhlase. „Trochu mi to nevyšlo. Chtěl jsem tě ale vidět s ní, chápeš, abych mohl…“

„Zkoumat mé chování?“ tipla jsem si na jistotu.

„Jo, dozvědět se zas něco,“ krčil rameny. Povzdechla jsem si a schovala si opět obličej do jeho hrudníku. Nadechla jsem se a víc se celá přitulila.

„Když už tu jsi… co kdybychom ten zločin spáchali?“ navrhla jsem tiše a nejistě. Nebyla jsem rozhodnutá to udělat, nevěřila jsem si, ale jednou to nastat muselo a čím dřív to nejtěžší budu mít za sebou, tím to pro mě pak bude lehčí dál, ne?

„Víš to určitě?“ ověřoval si a pohladil mě po vlasech.

„Ne,“ připustila jsem zcela upřímně. „Ale chci vidět Caseyho reakci,“ zasmála jsem se zákeřně a podívala se Derekovi do obličeje, rozsvítil se jako sluníčko při té představě.

„Tak?“ nadhodila jsem vyčkávavě. Sklonil se a políbil mě, něžně pomalu a mě se začala z toho chvět kolena.

„Jen to na tobě,“ šeptnul oddaně. Uvnitř mě se svírala spokojenost a celé tělo se mi uvolnilo. Konečně řekl to, co jsem celou dobu potřebovala. Odtáhla jsem se, popadla ho za ruku a odhodlaným krokem, který nevím, kde jsem vzala, se vydala do obýváku, kde byli ostatní.

Získali jsme si pozornost všech, i když předtím byli v živém rozhovoru. Casey se hned zamračil, došlo mu to a ostatní, hlavně maminky se dívaly vyčkávavě s trochou nesrozumitelností.

Nadechla jsem se, stiskla pevněji Derekovu ruku.

„Měla bych vám vysvětlit menší nedorozumění. Derek se k nám vetřel, protože jsem ho odmítla pozvat. Chodíme spolu a chtěl se s vámi seznámit,“ přiznala jsem barvu. Mojí mámě div nepadla pusu až na koberec. Marie se culila, Casey nahodil, jako na povel nepříjemnou masku a Charlie si nás tedy hlavně Dereka pohlížel.

Dopadlo to líp, jak jsem čekala, rozhodně líp z mé pozice než večeře u jeho rodičů. A já se necítila ani zvláštně nebo v situaci, kde jsem neměla být. Mně se to i líbilo, moci to takhle říct. Asi jsem opravdu pomalu, s menšími zádrhely, ale kráčela vpřed.

Autor: anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nová naděje - 16. kapitola: