OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nevinná hra s mafií - 8. kapitola

14.05.2013 (13:00) • TeresaK • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 598×

Mám na sobě dlouhé obepnuté černé šaty s vlečkou bez ramínek, které na sobě mají prvky tmavě fialové barvy. Boty jsou klasické černé od Loboutina. A právě tyhle dokonalé botky za tolik peněz mi pošlapal nějaký magor, který navíc sedí vedle. Zvedla jsem oči, abych čelila jeho obličeji, ale to jsem neměla dělat, protože v tu chvíli jako by se zastavil čas. Ostře řezaný obličej, dokonale upravené vlasy a nejhezčí oči na světě. Hádejte, kdo to je. Ano, Daniel. Myslela jsem, že se na místě propadnu. Naštěstí naše zírání z očí do očí přerušil hlasitý zvuk gongu, ohlašující začátek představení. Daniel se tedy posadil na své místo, ale pořád ze mě nespouštěl své hnědé oči. Muž po jeho levici mu začal nadávat, že jde pozdě, a tak dále. On, aniž by ode mě odtrhl svůj pohled, na něj jen mávnul rukou. Ten chlap ztichnul a radši se věnoval představení. Já jsem se taky otočila čelem k pódiu.

Hru jsem ale nevnímala, protože jsem na sobě neustále cítila jeho pohled. Cítila jsem, jak se dívá na mé šaty a poněkud odvážný výstřih, který odhaloval, nechci říct dokonalou, a tak řeknu jen křivku mých prsou. Chloe a William mě celou cestu do divadla přesvědčovali, že mi to sluší, že jsem kočka, a tak jsem se s nimi nehádala. Položila jsem si ruku na opěrku, která spojovala naše sedadla, a v tu chvíli jsem měla druhou zástavu srdce dnešního večera. Jeho totiž také napadlo udělat si větší pohodlí, a tak položil ruku vedle té mojí. Naše malíčky se zlehka dotkly a já jsem se odtáhla, co nejdál to šlo, protože to, co mezi námi proběhlo, je nepopsatelný. Doufám, že to do přestávky vydržím. Ach jo, za co, panebože?

*****************************************

Před pěti minutami jsem se začal věnovat ději na pódiu, ale jelikož jsem se celou dobu díval na Veru, spíš její prsa, jsem z celého představení nic neměl, tedy z půlky. Ozval se gong, který oznamoval přestávku. Světla v celém sále se rozsvítila a já si oddychl, protože jsem se na ni mohl konečně pořádně podívat. Když jsem se však otočil, ona už tam neseděla. Zahlédl jsem její záda ve dveřích, ze kterých se vychází. Povzdechl jsem si a otočil se k Sebastianovi. Ten mě pilně sledoval, jako by se snažil analyzovat mé chování.

„Co?“ vyřkl jsem podrážděně.

Sebastian se usmál a řekl: „Nic. Kdo to byl?“

Vrhl jsem na něj zmučený pohled. „Ona.“

„Ona?“ zeptal se, neskrývajíc své překvapení.

„Ano, ona,“ odpověděl jsem.

„Ta okouzlující mladá dáma s pěkným výstřihem?“ Po téhle větě dostal pohlavek od své přítelkyně Katrin, která seděla za ním.

„Co takhle se jít občerstvit, pánové?“ zeptala se nás.

„Ahoj, Kat. V těch šatech vypadáš jako bohyně,“ polichotil jsem jí a použil jsem na ni svůj odzbrojující úsměv.

Ona se ani nezačervenala, ani nezahihňala. Divné.

„Víš, že na mě to nefunguje, Danieli, tak se nesnaž. Jdeme,“ řekla, chytla Sebastiana za ruku a už ho táhla k bufetu.

Zasmál jsem se, zapnul knoflík od saka, který jsem předtím rozepnul, a následoval ty dvě zamilované hrdličky.

*****************************************

„Sakra, sakra, sakra, sakra!“ zaklela jsem.

Stojím před zrcadlem na dámských záchodcích, opřená o umyvadlo, a snažím se uklidnit své nervy. Nebo bušící srdce nebo své hormony. Chloe stojí vedle mě a nevěřícně mě pozoruje.

„Co se děje, Ver?“

Hystericky vrtím hlavou. „Nic, co by se mělo dít?“

„Chováš se jako nějaká blbka. Vzpamatuj se!“ vykřikla Chloe a vzápětí mi přiletěla facka.

„Au!“ vykřikla jsem v odezvě.

Chytla jsem se za pravou tvář a tentokrát jsem to byla já, kdo nevěřícně koukal.

„Za co to bylo?“ zeptala jsem se jí vysokým pisklavým hlasem.

„Podívej se, jak se chováš! Tohle nejsi ty, Ver. To já bych tady měla hysterčit. Já jediná mám pravý důvod, protože jsem těhotná!“ Po tomhle dlouhém monologu se konečně nadechla a čekala na mou odpověď.

„Omlouvám se, Chloe. Já... Když já nevím, co dělat. S tím chlápkem jsem se líbala a bylo to to nejlepší líbání v celém mém životě.“

Chloe na mě nechápavě zírala. „O kom to mluvíš?“

„No, o tom chlápkovi, který seděl vedle mě, vlastně sedí. Byl na oslavě mých narozenin, tancovali jsme spolu a pak jsme se líbali.“

Moje kamarádka se začala smát. „Proč ses s ním nevyspala, když tě tak přitahuje?“

Nadzvedla jsem své levé obočí. „Kdo řekl, že mě přitahuje?“

„To si dokážu domyslet. Když o něm mluvíš, máš na tváři nadržený výraz.“

Zrudla jsem. „To teda nemám,“ snažila jsem se popřít již dost evidentní fakt.

„Co budu dělat, Chloe?“

„Víš co? Vyměníme si sedadla. Sedneš si vedle Willa a doma si o tom popovídáme.“

Nadšeně jsem ji objala. „Už jsem ti řekla, jak moc tě miluju?“

Chloe se hlasitě zasmála. „Jo, už jsi mi to párkrát řekla.“

*****************************************

Zbytek představení jsem se opravdu věnoval dění na pódiu, protože Vera neseděla vedle mě, ale o dvě sedadla dál. Právě teď před divadlem čekám, až se Sebastian a Katrin dostanou ke svým věcem v šatně.

„Do prdele! To nějaký taxík prostě nemůže zastavit?“ zaslechl jsem kousek ode mě.

Otočil jsem se za tím hlasem, a koho tam nevidím? Veru. Nasadil jsem svůj balící úsměv a šel za ní.

„Můžu vám nějak pomoc, slečno?“ zeptal jsem se jí.

Ona, stále otočená čelem k silnici, mi milým hlasem odpověděla: „Ne, děkuji.“

„A na co tady čekáte?“

„Až zahřmí,“ odpověděla sarkasticky a otočila se. „Ty!“ řekla a ukázala na mě prstem.

„Ano, já,“ zopakoval jsem po ní.

„Jdi mi z očí.“

Zvedl jsem ruce v sebeobraně. „Co jsem ti udělal, že jsi na mě tak hnusná?“

„Za prvé, netykejte mi! Pro vás jsem slečna Andreyuskhin, ne jinak. A za druhé to není vaše věc.“

„Á, najednou jsme u vykání. Od líbání k vykání. Hm, zajímavé,“ řekl jsem a prsty si promnul bradu.

Slečna si povzdechla a znělo to docela nešťastně.

„Mohu vám nabídnout odvoz, slečno Andreyuskhin?“ zeptal jsem se jí a dal velký důraz na její oslovení.

„Ne, to nemůžete,“ odpověděla mi a otočila se zpět k silnici.

A toho jsem využil. Přešel jsem k ní zezadu, objal jsem ji a hlavu položil do obliny mezi ramenem a krkem. Jakmile mě ucítila, začala se vrtět, snažíc se vytrhnout z mého sevření. To jsem jí ale nechtěl dovolit, a tak jsem ji sevřel pořádně. Ne tak, aby ji to bolelo, ale aby mi neutekla.

„A proč ne, slečno?“ zašeptal jsem jí do ucha a rty jsem se dotkl jejího ouška.

Cítil jsem, jak se otřásla a naskočila jí husí kůže.

„Čekám na své přátele,“ řekla potichu.

„Tak jim zavolejte a já vás odvezu.“

Kývla hlavou. „Dobře, aspoň ušetřím.“

Zasmál jsem se. „To vás napadá jen tohle?“

„Ano, vás napadá něco jiného,“ odpověděla mi, zároveň se v mé náruči otočila a vrhla na mě zkoumavý pohled.

Zase jsem se zasmál. „Ne, vůbec nic. Můžeme?“ řekl jsem a rukou jsem poukázal ke svému autu.

Ona mě pořád rentgenovala svým pohledem. „Ano.“

Vymotala se z mé náruče a stoupla si vedle mě. „Můžeme.“

Tak to bude ještě zajímavé.

Autor: TeresaK (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nevinná hra s mafií - 8. kapitola: