OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nevinná hra s mafií - 4. kapitola

04.04.2013 (12:00) • TeresaK • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 668×

Kam jde? prolétlo mi hlavou. Na nic jsem nečekal a následoval půvabnou Veru. Její chování pro mě bylo záhadou. Proplétal jsem se mezi lidmi a snažil se ji neztratit z očí. Když vyšla ze sálu a zaplula do keře, já jsem ji bezhlavě následoval.

       ********************************************************

Co jsem to, sakra, udělala? Nejsem žádná kurva, abych ho osahávala. Jsem dáma a mám svou cenu, opakovala jsem si, zatímco jsem se prodírala ven. Potřebuji přemýšlet, a to mohu jen na mém místě. Protáhla jsem se za keř a spatřila tu nádheru.

Asi pět kroků ode mě se nacházel vodopád. Ne ten Niagárskej. Tenhle byl o hodně menší. Spíš by se to dalo nazvat menší skalkou, z které vytékaly proudy vody a stékaly do jezírka pod ním. Usmála jsem se a popošla blíž ke kameni, ležící před jezírkem. Sáhla jsem za něj a podle očekávání jsem vytáhla ručník. Vždycky mi ho sem schovávala mamka, když jsem byla malá. Teď už jsem skoro dospělá a ona ho tam pořád nechává. Pousmála jsem se a začala se svlékat, abych se mohla očistit od těch hříšných myšlenek.

Vím, že z toho všeho dělám strašnou vědu, ale už dva měsíce jsem s nikým nespala, a tak mě to trochu vyvedlo z míry. Opatrně jsem si sundala šaty a složila je na kámen, aby se nepomačkaly. Vyzula jsem si botky a sundala masku se spodním prádlem. Ručník jsem položila k okraji jezírka a plně odstrojená jsem se ponořila do studené vody, která mi přinášela uvolnění.

Pomalu jsem klesala po stupíncích ve vodě. Když jsem dospěla ke dnu, voda mi byla k pasu. Takže jsem byla od pasu dolů zahalená, ale od pasů nahoru jsem byla úplně nahá. Ještě že byla tma, a s ní nízká pravděpodobnost, že mě někdo uvidí. Dávala jsem pozor, abych si nenamočila vlasy, a vtom za mnou praskla větvička. Vystřelila jsem z vody, obmotala kolem sebe měkoučký a voňavý froté ručník a otočila hlavu k původci zvuku, ale nikdo tam nebyl.

Určitě se mi to zdálo, pomyslela jsem si a následně potřásla hlavou. Oblékla jsem se, uvázala masku, ručník rozprostřela na kámen a radši se vrátila zpět do sálu.

                **********************************************

S otevřenou pusou jsem zíral na jezírko, ve kterém se ještě před chvílí koupala Vera. Nebo bych mohl říct bohyně. To tělo. V kalhotách jsem opět pociťoval menší tlak. Opět mi byly úzké, ale moc jsem tomu nevěnoval pozornost. Musel jsem se uklidnit, a to rychle. Věděl jsem jen jedno. Musím ji mít!

              ************************************************

Přišla jsem včas, jelikož se schylovalo k večeři. Muž, který oznamoval náš příchod, se ozval.

„Večeře se podává za čtvrt hodiny, tak kdybyste byli tak hodní a po zaslechnutí svého jména přišli ke stolu.“

Sálem se ozvalo souhlasné zamručení a mně zakručelo v břiše. Teprve teď jsem si uvědomila, že jsem skoro celý den nejedla. Jako první se ozvala jména naší rodiny, tedy všech členů rodiny Andreyuskhin, kteří tu byli. Ohlédla jsem se ke dveřím, kterými jsem se vrátila, a spatřila tam Daniela. Zbaběle jsem otočila hlavu zpět a vydala se na terasu, kde celé ráno připravovali provizorní jídelnu.

Prošla jsem kolem schodů a vešla do chodby napravo. Tou jsem prošla a ocitla se na terase, vedle které byl bazén. Ano, ten bazén z rána. Dlouhý stůl se sto židlemi skvěl mezi kamennými podpěrnými sloupy. Na něm byl položený vyžehlený bílý ubrus. Z trámů, které tvořily střechu, viselo pět křišťálových lustrů. Byly zavěšeny tak, aby každý viděl. Prostřední pruh stolu zdobily růže s liliemi a kolem nich byly poházené ozdobné kamínky. U každého místa byly položené jmenovky, skleničky a příbor.

Jeden čišník mi řekl: „Tudy, slečno.“ A mávnul k místu v čele stolu.

Uposlechla jsem ho a sedla si tam. Hlavou mi probleskla myšlenka, kde je táta, a jako mávnutím proutku se objevil po mé pravici. Usmála jsem se na něj a chtěla se zeptat, jestli neví, kdo je Daniel DeLeur, ale přišla mamka a prarodiče, a tak jsem to nechala být.

Mamka se posadila vedle táty a děda s babi po mé levici. Po nich přišel babiččin bratr, Romano Costavaz s manželkou Tamarou. Nesnáším je oba dva. Podívám se na něj, a jakmile se mé oči setkají s těmi jeho chladnými šedými, musím se podívat jinam, protože mi všude naskáká husí kůže. Žena, která seděla po jeho boku, měla i přes všechny možné chirurgické zákroky vrásky. Kolem očí a na čele. Hnědé oči měla orámované černou řasenkou a na víčkách hnědé stíny. Na prsteníčku levé ruky měla diamanty posetý snubní prsten. Šaty, které zvolila pro dnešní večer, ji obtahovaly jako druhá kůže. Černá barva jí dělala hubenější, i když to vůbec nepotřebovala, teda podle mého názoru. Tmavě hnědé vlasy měla vyčesané do drdolu, z kterého jí splývalo pár nakulmovaných pramínků.

Romano měl na sobě černý oblek, který dokonale ladil s Tamařinými šaty. Tahle povedená dvojice se posadila na levou stranu vedle prarodičů. Další páreček z naší rodiny se objevil na pravé straně vedle mých rodičů. Byl to bratr mého dědečka a nutno poznamenat, že ti dva jsou dvojčata. Jeho jméno je Vasiliy. Měl na sobě stejný černý oblek jako Romano. Jeho žena Anna měla své blonďaté vlasy spletené do rybího copu a světle růžové šaty, které byly bez ramínek. Ona jediná nevypadala falešně.

Anna byla strašně hodná žena. Vasiliy by měl být rád, že ji má.

Mile se na mě usmála, zamávala mi a řekla: „Všechno nejlepší, Ver.“

„Děkuju, Ann,“ odpověděla jsem a oplatila jí její upřímný úsměv.

Po téhle chvilce se ke stolu nahrnuli všichni hosti a já zahlédla Daniela, který shodou okolností seděl vedle mé nejlepší kamarádky Carly. Známe se už od školky. Poznali jsme se na hodinách baletu s madam Taussand. Už v tak útlém věku se z nás staly nerozlučné kamarádky a společně jsme bez sebe nedaly ani krok. Obě dvě jsme velké milovnice tance a kdykoliv máme volnou chvíli, jsme na parketu.

Carla na sobě měla podobné šaty jako já, až na to, že byly v zelené barvě a měly vázání za krkem, tudíž neměly dlouhé rukávy. Přední prameny jejích vlasů, které byly hnědé místy s blonďatými melíry, byly sepnuté na temeni její hlavy podobně jako vázání její masky. Po chvilce se natočila ke mně a mrkla. Já jsem jí ukázala své zoubky v dokonalém úsměvu. Ta, když to uviděla, měla co dělat, aby se neskácela k zemi v záchvatu smíchu. Vyplázla jsem na ni jazyk a pro jistotu, abych se nedopustila žádného faux-pas, jsem svůj pohled zaměřila na předkrm, který přede mě zrovna naservírovali.

Byla to sýrová roláda plněná listy špenátu, tyrolským špekem a lučinou. Mňamka. S chutí jsem se pustila do této lahody a snažila se přitom vypadat jako člověk, což mi moc nešlo, protože to bylo vážně výborné. Sousto po soustu jsem si do pusy krájela dva plátky rolády. Po opravdu krátké chvíli byly oba plátky pryč a mé bříško spokojeně mručelo. Zvedla jsem hlavu a podívala se na ostatní. Podle toho, co jsem viděla, tak všichni měli skoro prázdné talíře.

Po tomhle vynikajícím předkrmu následovala krémová polévka, kuřecí steaky provoněné tymiánem jako hlavní chod a jako dezert jsme měli jahodový cheescake. Všechno jsme to zapili výborným vínem z naší vinice.

Po třech hodinách dobrého jídla, pití a skvělé společnosti se tenhle nádherný večer pomalu, ale jistě chýlil ke konci. Sálem se právě ozývala skladba Adagio od Johanna Sebastiana Bacha. S omluvou jsem se zvedla od stolu a následovala tu slastnou melodii. Ve dveřích jsem se však srazila se svojí nejlepší kámoškou, a tak jsem se chvíli pozdržela.

S úsměvem na tváři jsem se jí vrhla kolem krku.

„Taky tě ráda vidím, zlato,“ řekla mi.

Kousek jsem se od ní odtáhla, abych jí viděla do obličeje.

„Nevěděla jsem, že přijedeš. Myslela jsem, že jsi v New Yorku,“ odpověděla jsem jí.

„Překvapení!“ zakřičela a znovu mě sevřela v náručí.

Po asi třech minutách se odtáhla a já slyšela, jak ta božská melodie dohrává. No co, až tam přijdu, nechám ji zahrát ještě jednou.

„Mohla jsi mi aspoň napsat,“ vyčetla jsem jí.

„Ale zlato, kdybych ti napsala, tak by to nebylo překvapení,“ uklidňovala a zkoušela na mě psí oči.

Jako vždy jsem jim neodolala a přestala si hrát na stíhačku.

„Viděla jsi toho chlápka, co byl vedle mě? Ten by stál za hřích,“ pověděla Carla, čímž si získala mou plnou pozornost.

Když uviděla mou reakci, zasmála se a chápavě mě pohladila po ruce.

„Asi jsi ho potkala, co?“ zeptala se mě.

„Jmenuje se Daniel a tancovali jsme spolu tango,“ prozradila jsem jí.

Překvapeně se na mě podívala. „Tango?“

Já jsem kývla a při vzpomínce nad našim tancem jsem se začervenala. Carly se zase zasmála.

„Ty ses zamilovala!“ obvinila mě.

„To ne! Jenom jsem dlouho s nikým nespala,“ vykřikla jsem v odezvě.

To už se válela po zemi. A jeden postarší pár, který kolem nás procházel, se na ní díval jako na blázna. Kopla jsem do ní. „Zvedni se, děláš mi ostudu!“

Ona se s rukama na břiše zvedla. „Tak sorry, no.“

Jenom jsem zavrtěla hlavou nad jejím chováním.

„Přespíš tu?“ zeptala jsem se jí.

„Samozřejmě. Přece se nebudu trmácet takovou dálku na pevninu, když můžu zůstat tady. Potřebuju sprchu, uvidíme se u tebe v pokoji,“ odpověděla mi, líbla na tvář a vyšla vstříc mému pokoji.

Její chování jsem přešla mávnutím rukou, protože jsem věděla, že kdybych se rozčílila, vůbec by mi to nepomohlo. Šla jsem tedy do poloprázdného tanečního sálu, kde u velkého klavíru seděl muž menší postavy. Tiše jsem k němu přešla, dotkla se jeho ramene a pověděla mu, aby znovu zahrál toho Bacha. On přikývl a znovu spustil tu dokonalou melodii.

Obrátila jsem se k němu zády a pohupovala jsem se do rytmu, když v tu mě vyrušilo krátké odkašlání. Pohlédla jsem do tváře tomu magorovi, co mě vyrušil. Nebyl to nikdo jiný než Daniel. Sakra!

Nerozhodně jsem se otočila a chtěla jsem prchnout, ale jeho ruka se mi obtočila kolem pasu, přitáhla k jeho pevnému tělu, rozhodnuta mě nepustit.

„Co takhle poslední taneček, než půjdu?“ řekl a rty se mi otřel o ušní lalůček.

Potichu jsem zasténala, ale jak se zdá, tak ne dost potichu, aby to neslyšel. Jeho chraplavý podmanivý smích se spojil s písní a vytvořil dokonalou kombinaci. Potřásla jsem hlavou, snažíc se uklidnit, abych mu chtivě neskočila kolem krku. Ještě jednou mi přejel rty přes lalůček a pak mě pomalinku otáčel, abych byla čelem k němu.

Díky mým podpatkům jsem byla ve správné výšce, abych se mu mohla podívat do očí. Do těch nádherných čokoládově hnědých očí. Spíš tmavě hnědých očí. Očí, z kterých se určitě podlamují kolena mnoha ženám, a naneštěstí i mně. Sklonila jsem hlavu a pozorně sledovala špičky svých bot, ale co on neudělá. Ukazováčkem pravé ruky mi pozvedl hlavu, takže mě zase hypnotizoval pohledem. Svou levou ruku jsem mu položila na rameno a pravou vložila do jeho dlaně. Pochopil to, a tak volnou ruku položil na můj bok.

Pomalu jsme se začali pohybovat do rytmu melodie. Unešená jeho taneční zdatností jsem se naplno ponořila do tance. Už dlouho jsem netancovala s tak dobrým tanečníkem. Byla jsem až překvapená, s jakou ladností a elegancí se pohybuje. Při jeho svalnaté postavě bych to vůbec nečekala. Písnička skončila příliš rychle a já chtěla ještě tančit, ale to jsem mu neřekla.

Odtáhla jsem se od něj, uklonila se a s pouhým: „Bylo mi ctí vás poznat.“ jsem se od něj odvrátila a šla do svého pokoje.

„Počkej!“ vykřikl za mnou.

Zastavila jsem a slyšela, jak jeho boty dopadají na podlahu. Stoupl si přede mne a řekl:

„A co takhle pusa na dobrou noc?“ V očích mu rošťácky jiskřilo.

Usmála jsem se, udělala jeden krok k němu a tím jsem způsobila, že se můj nos dotýkal toho jeho, ale to nebylo jediné, co se ho dotýkalo. Byla jsem u něj tak blízko, že kdykoliv jsem se nadechla, otřela jsem se prsy o jeho pevnou hruď. Cítila jsem jeho dech na tváři a přála si, aby tento okamžik nikdy neskončil. Cítila jsem se jako ve zpomaleném filmu. Jeho rty byly tak blízko, ale přece daleko. Už jsem nemohla čekat. Nedočkavě jsem přitiskla své rty na ty jeho a rukama jsem mu vjela do vlasů. Hebkých vlasů. Nejdřív jsme se lehce oťukávali, ale to nám moc dlouho nevydrželo. Jeho jazyk na mě dorážel a já neměla dost síly na to, abych mu odporovala. Jednoduše jsem mu padla kolem krku. Naše jazyky strhávaly vášnivou bitvu a pomalu nám docházel kyslík.

„Vero!“ slyšela jsem někoho vykřiknout mé jméno.

Rychle jsem se od Daniela odtrhla a podívala se na osobu, která nás vyrušila. Přítomnost tohoto člověka na mě působila jako studená sprcha.

Ráda bych kapitolu věnovala Maryes a Simones za pravidelné komentování příběhu, a kámošce Terce, která mi dodala inspiraci. Také bych vám všem chtěla popřát krásně prožité Velikonoce. :)

TeresaK

Autor: TeresaK (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nevinná hra s mafií - 4. kapitola: