Nevinná hra s mafií - 16. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Znovu shledání, neobvyklé probuzení, tátův hněv, hromadné představení a velká pusa. Tohle popisuje dnešní kapitolu. Doufám, že se bude líbit. TeresaK

21.08.2013 (18:00) • TeresaK • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 544×

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

Otevřela jsem dveře, celá natěšená, že ho konečně uvidím po těch dlouhých chvílích odloučení. Jakmile jsem ho spatřila stát v půlnočním světle po tváři se mi samovolně rozlil široký úsměv, odhalujíc všechny mé zuby. Culila jsem se jako pitomec, ale to mi bylo úplně jedno. Bez zbytečného přemýšlení jsem se rozběhla a skočila mu kolem krku. On nejdřív překvapeně strnul, a pak zavrtěl hlavou, obmotal kolem mě své svalnaté paže a přitiskl mě na svou pevnou hruď. Nadechla jsem se jeho osobité vůně, která mě přinutila cítit se v bezpečí, a ještě víc jsem se na něj natiskla.

„Chyběl jsi mi,“ hlesla jsem nakřáplým hlasem.

„Ty mě taky, kotě, ty mě taky.“ pověděl tiše s obličejem přitisknutým v mých vlasech.

Spokojeně jsem se od něj odtáhla, přitiskla své studené dlaně na jeho tváře a opatrně, protože jsem se bála, že se rozplyne, že není opravdový, jsem přitiskla své rty na ty jeho plné, dokonale tvarované a vroucí ústa. Když jsme se dotkly, jako by svět okolo nás zmizel a byly jen my dva. Zprvu nevinný polibek se zvrhl v divokou bitvu jazyků. Po několika minutách jsem se udýchaně odtáhla a čelem se opřela o to jeho, i když to bylo skoro neskutečné, protože mě o dobrou hlavu převyšoval. Odvážila jsem se pohlédnout do jeho čokoládových očí, které přímo překypovaly ohnivými jiskrami, které vyzařovaly spokojenost.

Přibližně pět minut jsme tam stály a navzájem se pozorovali. Tuhle kouzelnou chvilku přerušilo zívnutí, které vyšlo z Danielových úst. Způsobilo to návrat do realitu a uvědomění si, že jel třináct hodin v kuse.

„Pojď!“ zavelela jsem, chytla ho za ruku a už to táhla do potemnělého domu, směrem k mému pokoji.

Když jsme dospěly ke dveřím, zastavila jsem se a myslí mi proletěla jedna opravdu důležitá myšlenka. Vždyť v tom pokoji spí Carly. Pokrčila jsem rameny a potřásla hlavou ze strany na stranu, abych si vyčistila hlavu a oprostila se od zbytečných myšlenek. Otevřela jsem dveře, rychle vtáhla Daniela dovnitř a potichu, abych svou nejlepší kamarádku nevzbudila, je zavřela. Ona však měla jiné plány. Baterkou, kterou má schovanou pod polštářem na nás posvítila.

Překvapeně si prohlédla mého společníka a potom vyřkla otázku určenou mě. „Co tu dělá?“

„Vysvětlím ti to ráno. Nebude ti vadit, když tu zůstane?“ zeptala jsem se jí a použila na ní svůj psí pohled.

Ona se rozesmála. „Vůbec ne,“

Úlevně jsem si oddychla a bez dalších okolků jsem si zalezla do postele. Daniel na mě koukal zmateným pohledem, já jsem se na něj usmála a rukou jsem mu poukázala, aby si lehl ke mně. On se na mě usmál a postupně se vysvlékl ze svého oblečení, až na něm zbylo jen jeho tričko a boxerky. Poté přistoupil k posteli, lehl si vedle mě dal mi dlouhé políbení na dobrou noc a do pár vteřin usnul s hlavou zabořenou do jednoho z mých načančaných polštářů.

* * *

Místo toho, aby mě ze země snů probraly sluneční paprsky, procházejíc skrz okno, mě probudil křik mého otce, který se ke mně dostával obestřený ozvěnou.

„Vero Nayo Katrino Carmen Andreyuskhin! Co tenhle chlap dělá, kurva, v tvé posteli?!“ křičel do mého ucha nasraně.

Pomalu jsem rozlepila oční víčka a ještě pomalejším tempem se dostanu do sedu, vím, že pokouším jeho trpělivost, ale času dost, no ne? Když se konečně odhodlám čelit svému otci, zvednu pohled a podívám se na něj, svůj pohled od něj, ale rychle odpoutám, protože se u dveří ozve nějaký hlas. Své oči tedy stočím tam a zjistím, že tam v dveřích stojí namačkaná na sebe celá má rodina. Unaveně si povzdychnu a koutkem oka si všimnu, že Daniel je také vzhůru a nasadil svůj omračující pohled, kterým dostává do kolen ženy kolem sebe.

Loktem jsem ho šťouchla do žeber, aby přestal, protože jestli si myslí, že to zabere na tátu, tak se šeredně plete. Šťouchnutí mu, ale úsměv prodloužilo. Zatracený chlap!

„Ještě, že jsem si nechal to triko.“ špitl Daniel mým směrem.

V tu chvíli se ve mně vše nahromadilo a já jsem vybuchla smíchy. Můj otec na mě zíral jako na idiota, což mi bylo úplně jedno.

„Tak ty se mi tady ještě budeš vysmívat do očí?“ zeptal se mě nevěřícně Viktor Andreyuskhin, můj otec.

„Bezdůvodně jsi nás odtáhl sem do divočiny. Odtrhl si mě od školy a mých přátel! Neříkal jsi snad, kdysi dávno, že uděláš všechno, co si bude tvá malá holčička přát? No tak, udělej tohle. Dovol Danielovi zůstat!“ řekla jsem mu od plných plic.

Adrenalin, který se mi předtím vlil do krve, teď pomalu, ale jistě vyprchal a já pociťovala první příznaky nervozity. Emoce se v tátovo tváři střídaly, jak na kolotoči a já se začala obávat jeho reakce. Táta se zhluboka nadechl a otočil se směrem k mámě se zoufalým pohledem v očích, kterými jí zřejmě prosil o podporu. Ta k němu ladným krokem přešla a zezadu ho objala, ústa přitiskla k jeho uchu a zašeptala mu do něj: „Nech ho tu,“, on rezignovaně vydechl, řekl jí že jí miluje a pohledem se vrátil k nám.

„Dobře, může tu zůstat, poděkuj své matce. Mám, ale pár podmínek!“ vyřkl konečný verdikt.

„Jaké?“ zeptala jsem se ho podezřívavě s přivřenými víčky.

„Bude spát v jiném pokoji a žádný sex, dokud budete pod mou střechou! Rozumíte?“ sdělil nám své podmínky.

Vážně jsem přikývla. „Ano,“

Táta pozvedl koutky svých úst v náznaku něčeho, co vzdáleně připomínalo jeho úsměv.

„Tak a teď vypadni z její postele, než ti uříznu ptáka a dám si ho k večeři.“ pohrozil táta Danielovi.

Ten se rychle zvedl z postele, navlékl si oblečení, které měl naskládané vedle postele a čekal, co se bude dít dál.

„Máš tu s sebou nějaké věci na převlečení?“ zeptal se ho táta s očima zabodnutýma do mě.

„Ano, pane.“ odpověděl mu Daniel poslušně.

„Tak si pro ně skoč a Lara ti mezitím připraví pokoj. Máš půl hodiny času než se bude podávat snídaně.“ pověděl mu táta a poté se rozhlédl po místnosti.

„To platí i pro vás ostatní! Půl hodiny!“ řekl jim oznamovacím tónem, který nepřipouštěl žádné připomínky.

Bez dalších zbytečných řečí se a odešel z místnosti. Máma napřáhla ruku k Danielovy a představila se mu: „Já jsem Larrisa, Veřina matka, ale říkej mi Laro.“ Takhle se postupně k Danielovy přihrnuly všichni a představili se.

Jako poslední na Daniela mávla Carly a se slovy: „My dva se už známe,“ se zavrtala do peřin a ještě chvíli si dopřála spánek. Všichni, až na mámu se uráčili odejít z místnosti. Máma k nám přešla a začala mluvit k Danielovi.

„Omluvte Viktorovo chování, prosím. Je trochu moc ochranářský, co se týče našich dětí. Mimochodem můžeme si tykat?“

Daniel se na ní usmál a odpověděl jí na její otázku. „Ano, moc rád. Jsem Daniel.“

„Lara,“ řekla máma a opět si potřásly rukou.„Tak já jdu připravit ten pokoj, uvidíme se na snídani.“ pověděla a odešla pryč.

„Už jsem si myslela, že nikdy neodejdou.“ vypustila jsem z úst a skočila zaskočenému Danielovi kolem krku.

Ještě, že má tolik jinak bychom se teď válely po zemi. Upřel na mě svůj planoucí pohled a poznamenal, již známý fakt.

„Ty máš, ale velkou rodinu!“

Z úst mi uniklo krátké zahihňání, přitiskla jsem své rty na ty jeho a vyžádala si dlouhý a vláčný polibek, když v tom někdo zakřičel...

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Autor: TeresaK (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování