OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nevinná hra s mafií - 12. kapitola

05.07.2013 (17:00) • TeresaK • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 616×

Danielův byt je zařízen jako typický chlapský příbytek. Různé elektronické vymoženosti a prázdná lednička. Sedačka, na které právě sedím, je z černé kůže. Daniel sedí naproti mně v křesle, které, jak předpokládám, je z jedné sady nábytku, jako je sedačka. Jeho oči mě sledují zpod přimhouřených víček. Něco v tom pohledu mě dohání k šílenství.

„Takže,“ přerušila jsem neúnosné ticho, které nás tížilo.

„Takže?“ zopakoval po mně.

„Co budeme dělat?“ zeptala jsem se ho.

On se usmál a mně se zatajil dech. V tom jednoduchém úsměvu se mísilo tolik emocí, až to nebylo možné. Bez nějakého vysvětlení se zvednul, obešel konferenční stolek, chytl mě za ruku a vytáhnul mě na nohy.

„Ještě jsem tě neprovedl po mém království,“ řekl.

Jen jsem se zasmála, vytrhla ruku z jeho a oběhla sedačku. On nasadil rošťácký úsměv, přeskočil sedačku a během vteřiny mě držel na rukou. A když říkám na rukou, myslím to vážně. Jednu ruku měl položenou pod mými koleny a druhou na mých zádech, choval mě jako malé dítě.

Zaječela jsem a bouchla ho do ruky. „Daniele! Pusť mě na zem!“

Ale on mě neposlouchal. Přešel k bílým dveřím, otevřel je a já jsem ihned věděla, co za pokoj to je. Ložnice, překvapivě. Velikánská postel, bílé zdi, skříň, noční stolky a prosklená zeď.

„Pusť mě!“ přikázala jsem mu přiškrceným hlasem.

„Jak si dáma přeje,“ řekl a pak udělal, pro mě, nečekané.

Hodil mě na postel. Otevřela jsem pusu, abych dala najevo svou hlubokou nespokojenost, ale nedostala jsem šanci. Daniel mě totiž přilehl svým svalnatým tělem.

„Spokojená?“ zeptal se mě s jiskřičkami v očích.

„Postel je tvrdší, než jsem zvyklá, ale dá se to přežít,“ škádlila jsem ho s pohledem zabořeným do stropu nad jeho hlavu.

Svou pravou rukou mě donutil čelit jeho pohledu. Mé oči však sklouzly k jeho rtům, a tam také zůstaly. Myslím, že si toho všiml, jelikož se svými ústy nebezpečně přibližoval k těm mým.

„Daniele,“ splynulo mi z úst toužebně.

„Ano, zlatíčko?“ zašeptal a přejel jazykem přes můj spodní ret.

„Už mě polib, sakra!“ vykřikla jsem na něj netrpělivě.

Hned jak jsem to dořekla, došlo k akci. Jeho vláčné a nedočkavé rty se setkaly s těmi mými a já jsem si spokojeně oddechla. Už jednou jsem okusila jeho políbení, ale tentokrát to bylo úplně jiné. Nebyl naléhavý, ale něžný. Líbal mě opatrně a pomalu, jako by se bál, že mu uteču. Divné! Pokrčila jsem rameny, osvobodila své ruce zpod jeho těla a objala jsem ho kolem krku. Po chvíli lehkého oťukávání jsem ucítila, jak se jeho jazyk probudil k životu, a nejen jeho jazyk. Jeho mužská chlouba o sobě dávala znát.

Jednu ruku, kterou jsem měla kolem jeho krku, jsem přesunula k jeho rozkroku a tu druhou jsem mu přitiskla na rty.

„Počkej,“ zašeptala jsem a popadala dech.

On se usmál a opět se mi chtěl věnovat, ale já jsem ho překvapila. Svou pravou nohu jsem přehodila přes jeho a hrudníkem jsem zatlačila na ten jeho. Jednoduše řečeno se mi povedlo dostat se nahoru. Vítězně jsem se zasmála a loktem ho dloubla do břicha.

„Tak takhle, jo?“ zeptal se mě.

Kývla jsem hlavou. „Můžeme pokračovat,“ řekla jsem a jedním tahem ruky roztrhla všechny knoflíky na jeho košili.

„Héj!“ vykřikl Daniel.

Nevšímala jsem si ho a poprvé ho políbila na jeho hladkou a cvičením vypracovanou hruď. Polibky jsem si probojovala cestu až k jeho bradavce. Zkušeně jsem ji obkroužila svým jazykem a čekala na jeho reakci, která se dostavila velmi brzo.

„Ach, Vero,“ zavzdychal.

Následně jsem se přesunula k jeho druhé bradavce, přece ji nenechám o samotě, bez pořádné péče, kterou si zaslouží. Když jsem dosáhla stejné reakce jako předtím, začala jsem si tvořit cestu skrz jeho vypracované bříško až k zipu u jeho kalhot.

Ten zip jsem rozepínala pomalu a škádlivě. Daniel zalapal po dechu, zasténal a ve mně to vyvolalo milión pocitů. Když jsem ho konečně rozepnula, mohla jsem z něj ty kalhoty pomalu sundat. Ani mě nepřekvapilo, že byl pod kalhoty na ostro. Sklonila jsem hlavu a políbila ho na vrchol jeho obrovské touhy. Pak si sundal košili a mně pomohl z přebytečného oblečení, když skončil, byli jsme oba konečně nazí.

Opět jsem si na něj obkročmo sedla, ale tak, abych se jen letmo dotýkala jeho penisu. Políbila jsem ho na rty, on polibek opětoval a přitom mi po zádech až k mým hýždím přejížděl rukou. Dotyk jeho rukou mi na kůži zanechával husí kůži. A pak, když se jeho ruce vracely zpět, zajely k mým prsům, které vášnivě hnětly, až jsem myslela, že na místě omdlím. Poté pomaloučku sjížděl k mému plochému bříšku a nakonec se jednou rukou zastavil v bodě mé největší rozkoše. Zasténám a zachvěji se.

Jeho druhá ruka mě přiměla pohlédnout do jeho žádostivého obličeje. „Chci, aby ses dívala. Panebože! Jsi tak krásná,“ zasténal, „a připravená.“

Zničehonic se přetočil tak, že jsem opět ležela pod ním, a přišpendlil mě svým tělem k matraci. Kolenem roztáhl má kolena od sebe. Tolik jsem si přála ho mít v sobě, ale on si se mnou jen hrál.

„Prosím, Danieli. Už to nevydržím.“

Cítila jsem, jak má touha rapidně stoupá. Byla jsem na samotném okraji hranice, když jsem si říkala, že to nezvládnu. Daniel mě naštěstí vyslechl a na mé přání učinil přítrž mému utrpení. S prvním přívalem slasti jsem si oddychla a podívala se do jeho tváře. Zračila se v ní velká soustředěnost.

Vnikal do mě pomalu, jako by se bál, že mi ublíží, a to se mi vůbec nelíbilo. Svými boky jsem ho přiměla zrychlit, když konečně pochopil a udělal, co jsem chtěla, zatnula jsem nehty do jeho zad, protože tohle jsem ještě nikdy necítila.

„Danieli, už!“ zakřičela jsem pod náporem vášně.

Věděla jsem, že on se za chvíli bude taky, a jak jsem to zjistila? Jelikož zrychloval a zrychloval.

„Vero!“ vykřikl.

Vyvrcholili jsme spolu a bylo to, jako by se námi prohnal velký hurikán. I když ty opojné pocity pomalu opadávaly, on pořád zůstával ve mně a mé nehty byly stále v jeho zádech. Vnímala jsem tlukot jeho srdce a uvědomila si, že je to ozvěna mého vlastního. Po pár vteřinách neskutečného štěstí ze mě vyklouzl a odkulil se vedle mě. Pod náporem náhlého chladu jsem se otřásla, ale on se ke mně naštěstí přitiskl a nabídl mi svou náruč. Bez zaváhání jsem se k němu přitiskla a nechala své tělo čerpat teplo z jeho těla.

Leželi jsme v pevném objetí s propletenými údy a já se cítila jako nejšťastnější žena na světě. Mé srdce začalo pociťovat něco, co nelze ignorovat. S úsměvem na rtech jsem se podívala na spícího Daniela, pohladila ho po tváři a následně upadla do říše snů.

* * *

„Dobré ráno, sluníčko,“ zašeptal Daniel se rty přitisknutými v mých vlasech.

Spokojený úsměv mi roztáhl rty, když jsem si vzpomněla na události včerejšího večera, odlepila jsem víčka od sebe a následně jsem si přikryla oči rukou, protože skrze prosklenou stěnu, na které nebyly zatáhnuté závěsy, prosvítaly paprsky raného slunce. Daniel se zasmál a políbil mě na tvář.

„Otoč se ke mně!“ přikázal mi.

Jako poslušná žačka jsem ho poslechla a otočila se na pravý bok. Podepřela jsem se rukou a pozorně se zadívala do jeho očí. V jeho očích se zrcadlil podobný výraz tomu mému. Spokojený, šťastný a totálně přiblblý. Ach jo! Do čeho jsem se to zase namočila, až táta zjistí, že jsem zamilovaná, nespustí mě z očí a Daniela taky.

Na Danielově obličeji se usídlil lehce zamračený výraz.

„Děje se něco?“ zeptal se mě a pohladil mě po tváři.

Zavrtěla jsem hlavou a řekla: „Nic se neděje, jen jsem přemýšlela, co se stane, až se o nás táta dozví.“

On se na mě zadíval a během toho, co mu probíhalo v hlavě, se mu v očích objevil ten pohled. Ten pohled, který mnohé ženy přivedl do jeho postele.

„Ty jsi se se mnou probudila v posteli a přemýšlíš nad svým otcem? Myslím, že jsem udělal něco špatně. Takže to radši vezmeme odznova, asi jsem předtím udělal něco špatně,“ pověděl s příslibem v hlase.

Jen při pomyšlení na to, co mi sliboval, se mi touhou kroutily prsty na nohou.

* * *

Podruhé za dnešní den jsem se probudila, tentokrát sama.

„A sakra!“ vykřikla jsem a vymotala se z peřin.

Postavila jsem se a nahá jsem začala hledat svou kabelku. Když jsem ji našla, vyndala z ní mobil a zapnula ho, myslela jsem, že zemřu.

„Do prdele!“ zakřičela jsem, že to museli slyšet lidi i venku na ulici.

Tuhle kapitolu chci věnovat své skvělé kamarádce Maryes za velikánskou podporu a pomoc. Tímto jí i děkuju. Jsi poklad. :)*

Autor: TeresaK (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nevinná hra s mafií - 12. kapitola: