Nevinná hra s mafií - 11. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

V této kapitole se dozvíte, jestli Victor našel darebáka, který málem zabil jeho dceru. Přečtěte si o rande, které si dali Vera a Daniel, budete si moct vychutnat Danielovy myšlenky a menší trapnou výtahovou scénu. P.S: Doufám, že zanecháte komentář, a že se vám bude kapitola líbit. :) TeresaK

17.06.2013 (20:00) • TeresaK • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 584×

Vzpomínky na nedělní večer, kdy jsme se dostali do Hiltonu, mě zase přemohly.

„V jakém pokoji je ubytovaný pan Connroy?“ zeptal jsem se recepční s blond vlasy.

Ona se na mě mile usmála. „Promiňte, pane, ale cizím lidem informace podávat nesmíme.“

Výhružně jsem se naklonil přes pultík a podíval se na její jmenovku. „Ale já jsem jeho kamarád, Kyle.“

Ona se ošila, obrátila svou pozornost k počítači a pak řekla: „Pokoj číslo 120.“

„Děkuji, Kyle,“ pověděl jsem a z kapsy vytáhl stodolarovku.

Poté jsem se otočil směrem k výtahu a vstoupil do něj společně s otcem, který stál za mnou. Ani jeden jsme nepromluvili. Když výtah cinkl a otevřel, oba dva jsme nedočkavě vyběhli a vyhledali dveře jeho pokoje. Bez zaťukání jsem je vyrazil a s vytaženou zbraní jsem začal prohledávat tichý pokoj.

„Není tady!“ vykřikl jsem zklamaně a všiml si otevřeného okna, které se zavíralo a otevíralo pod náporem suchého větru.

„Kurva!“ zaslechl jsem svého otce.

* * *

Pohledem jsem přejela přes jeho postavu. Oblékl si džíny a bílé triko s černým sakem. Na očích měl nasazené pilotky. Ach, ten je k sežrání. Bez přemýšlení jsem ho objala. On nejdřív v překvapení strnul, ale poté mě pevně sevřel ve svých svalnatých pažích. Dal mi pusu do vlasů.

„Nevíš, jak moc rád tě vidím,“ zašeptal mi do ucha.

Usmála jsem se a odpověděla mu: „Myslím, že malou představu o tom mám.“

Odtáhl se ode mě, ale nepustil mě. Ruce měl položené na mých pažích.

„Sluší ti to, Ver,“ pověděl s pohledem v mém výstřihu.

Poodešla jsem od něj a založila si ruce na prsou. „Musím ti něco říct.“

On se zamračil. „Nech mě hádat. Rozmyslela sis to a dáš mi kopačky.“

„Né, né, né!“ vykřikla jsem a položila ruce na jeho tvář. „Jak tě něco takového mohlo napadnout?“

On jen pokrčil rameny.

„Po té střelbě na mě táta nasadil dva magory, kteří mě mají chránit. Stojí za mnou,“ řekla jsem mu.

On se tedy podíval za mě. „Jak se jmenují?“

„Ten mohutnější je Dexter a ten druhý je Seison.“

Z klubu se začaly ozývat tóny první skladby.

„Pojď!“ zavelela jsem, vzala ho za ruku a vtáhla do klubu.

* * *

Společně s Danem a super dvojkou jsem se protlačila pod pódium. Hned jak jsem se tam dostala, všiml si mě Pierre. Zamával mi, řekl něco klukům a pak se vrátil zpátky na své místo u mikrofonu.

„Ahoj, Houstone!“ zakřičel a všichni lidi mu odpověděli se stejným nadšením. „Rád bych vás poprosil o jednu laskavost. Moje dobrá kamarádka, Vera, se na nás dneska přijela podívat. Mohli byste mi pomoct dostat ji na pódium?“

Na odezvu jeho slov se sálem rozezněly pokřiky mého jména.

„Sakra, Pierre!“ zakřičela jsem s vědomím, že mě nemůže slyšet.

On se na mě podíval a s cukajícími koutky ke mně natáhl ruku. Povzdychla jsem si, a abych si tohle utrpení neprodlužovala, přijala jsem ji. On mě s pomocí Danielových silných rukou vytáhl na pódium.

Pevně jsem ho objala a zašeptala do jeho ucha: „Jsi mrtvý, Pierre!“

Pierre se zasmál a do ucha mi na oplátku zašeptal: „Taky tě rád vidím, prcku.“

Uraženě jsem ho praštila do ruky, ale jen lehce. Pierre si stoupl k mikrofonu a promluvil k publiku.

„Děkuji vám, že jste mi pomohli, a teď, jestli souhlasíte, bychom zahráli písničku Jet Lag, kterou jsme nazpívali společně s Natashou, ale jelikož tady ona není, tak za ní Vera zaskočí.“

V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Tohle mi nemůže udělat. Začala jsem panikařit, protože zpívám jenom v koupelně. Jednou, když jsme spolu mluvili přes web kameru, tak jsem si omylem zpívala, a od té doby mě přesvědčuje, že si s ním musím zazpívat. No, a je to tady. První tóny skladby se ozvaly a Pierre začal zpívat.

Jsem v prdeli!

* * *

Když jsem pozoroval Veru na pódiu, jak zpívá a kroutí se v rytmu písně, něco se ve mně hnulo. Na ústech mi pohrával přiblblý úsměv. Pořád si opakuji, že je jenom nezbytný prostředek, díky kterému dosáhnu svých cílů, slibů, ale čím víc jí poznávám, tím víc se mi dostává pod kůži. Už ji nechci jenom na jednu noc. Chci se o ni starat, poslouchat její každodenní starosti a radosti. Nabídnout jí náruč, když se bude radovat, a rameno, na kterém se může vyplakat. Chtěl bych se s ní milovat a ne šukat jako s ostatníma. Je výjimečná.

„Kurva!“ vykřikl jsem nahlas a pár lidí se otočilo za zvukem mého hlasu.

Hodil jsem po nich pohled, který vyjadřoval vztek. Ihned se obrátili zpět k pódiu a já si dál mohl stěžovat sám sobě. Jo, jsem chudák. Písnička skončila a Vera ke mně přiběhla s rozzářeným pohledem. Vypadala jako malé dítě, roztomile.

„Promiň za to. Nevěděla jsem, co Pierre chystá. Nezlobíš se?“ začala se omlouvat.

„Samozřejmě, že se nezlobím,“ uklidnil jsem ji a na stvrzení svých slov jsem se lehce otřel svými rty o ty její. „Vůbec se nezlobím,“ zašeptal jsem jí do úst.

Ach, Liame! Já to nechci udělat, ale musím. Vím, že jsem ti to slíbil, a já sliby plním. A to jednou bude má zkáza.

* * *

Po úžasné večeři se Danielovi povedlo nemožné. Ujel mé gardě. Po celou dobu, co jsme uháněli nočními ulicemi Houstonu v jeho již opraveném autě, jsem se hihňala se jako malá. Daniel stáhnul střechu, takže si mé vlasy volně vlály ve vzduchu. Úžasný to pocit. Telefon jsem radši vypnula, protože jsem věděla, že touto dobou už budu mít spoustu zmeškaných hovorů a esemesek od mého drahého otce. Zastavili jsme před vysokou budovou, v které, jak předpokládám, jsou byty. Zdi téhle budovy tvoří ztmavená skla.

„Kde to jsme?“ zeptala jsem se Daniela zvědavě.

On se na mě usmál a v očích se mu mihlo něco, co jsem nestihla identifikovat, jelikož to zmizelo tak rychle, jako se to objevilo.

„U mě doma,“ odpověděl a vystoupil z auta.

Natáhla jsem se po klice, ale dveře se najednou otevřely a v nich Daniel

„Vystupovat, slečno,“ řekl a nabídl mi svou ruku.

Váhavě jsem se na něj podívala a on se zasmál. „Neboj, slibuju, že tě neukousnu,“ pověděl mi s širokým úsměvem na rtech a podstrčil mi svou ruku blíž.

Tentokrát jsem nezaváhala a zpečetila svůj osud tím, že jsem mu podala svou ruku. Kecám, zas tak vážné to nebylo.

* * *

Dveře od výtahu se otevřely a v nich stála ta žena, která mi tehdy před bálem přinesla poštu. Jakmile si mě všimla, spadla jí brada až na zem, a když zahlédla Veru, zrudla jako rajče. Sevřel jsem Veřinu ruku ve své a společně s ní jsem vešel do výtahu.

„Dobrý večer,“ pozdravil jsem a následně se jí zeptal na jednu ne moc důležitou otázku. „Jak že se jmenujete?“

Vera vedle mě vyprskla smíchy, zřejmě následek těch pár skleniček bílého vína. Naše společnice zrudla ještě víc, jestli to tedy jde.

„Rachel,“ odpověděla mi.

„Moc mě těší, Rachel. Já jsem Daniel,“ řekl jsem a volnou rukou jsem jí potřásl.

Ona si nervózně uchechtla. „Já vím.“

Pustil jsem její ruku a prohrábl si vlasy. Naštěstí se otevřely výtahové dveře a my jsme mohli vystoupit. Díkybohu.

„Moc rád jsem vás poznal, Rachel. Dobrou noc,“ pověděl jsem jí a táhl Veru ven.

V příští kapitole se dočkáte postelové scény.

TeresaK

Autor: TeresaK (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování