OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nevinná hra s mafií - 1. kapitola

03.03.2013 (09:00) • TeresaK • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 779×

O měsíc později:

9. července

Zase je tu ten den, pomyslela jsem si. Otevřela jsem balkónové dveře od mého pokoje a vyšla na balkón, z kterého bylo vidět na celý ostrov, teda skoro na celý ostrov. Vdechla jsem čistý vzduch, který voněl po mořské soli, suchu a víně, a rozhlédla se kolem.

Celému ostrovu dominoval kopec, na kterém byla vysazená vinná réva, a v úplně nejvyšším bodě vystavěna naše vila. Spodní část kopce tvořila rovina, na které byla pláž. Jediná cesta, která k našemu skromnému obydlí vedla, byla šikmo přes kopec, skrz plantáže. Speciální písková dlažba na silnici vytvářela nádherný kontrast se zelenými rostlinami.

Přešla jsem k zábradlí a pohlédla na dění pod sebou. Dole na terase pobíhalo početné služebnictvo, které připravovalo stoly na dnešní večer. Otočila jsem se k odchodu, ale zvuk padajícího tácu mě přiměl vrátit se do své původní polohy, a udělala jsem dobře, protože chvilku na to se ozval rozčílený hlas mé babičky. Jeden ze sluhů se tak lekl, že spadl do velkého bazénu, který byl zakořeněný vedle terasy.

Nejdřív jsem se tiše pochechtávala, ale když voda v bazénu šplouchla znovu, už jsem se neudržela a rozesmála se tak že se můj smích rozléhal po celé budově a všechny hlavy do jednoho se ke mně otočily. Nasadila jsem úsměv nevinného andílka, pokrčila rameny a radši se vrátila zpátky do pokoje.

Skleněné balkónové dveře jsem nechala otevřené a usmála jsem se do zrcadla, které viselo na fialové stěně naproti. Udělala jsem pár kroků a octla se u nočního stolku, který ležel u velké postele z bílého dřeva. Sáhla jsem po slunečních brýlích, které na něm ležely. Na stěně za postelí byla fialová tapeta s bílými ornamenty. Postel se nacházela na vyvýšeném stupínku, takže jsem musela sejít dva schůdky, abych se dostala na původní podlahu.

Vedle již zmíněného zrcadla byla položena dvě bílá křesla s menším stolkem. Sedla jsem si do jednoho křesílka a zapnula televizi ovladačem, který jsem zvedla ze stolku. Naladila jsem MTV a pokojem se rozezněla písnička Fergalicious od Fergie, zvedla jsem se a začala tancovat. Zasmála jsem se sama sobě a přešla jsem ke skříni. Otevřela jsem ji a vešla do místnosti, která se za dveřmi skrývala. Je to taková menší šatna.

Po pravé straně jsou pověšené společenské a normální šaty a zavěšené boty. Na levé straně jsou poličky s kalhotami, trikami a košilemi. Pak jsou tu také šuplíky se spodním prádlem, košilkami na spaní a plavkami. Ve stěně naproti dveřím je zasazený trezor, ve kterém jsou všechny moje šperky.

Přešla jsem k šuplíku s plavkami, otevřela ho a vytáhla z něj plavky s potiskem americké vlajky. Horní díl byl bez ramínek a ten spodní měl na bocích tkaničky na zavázání. Otočila jsem se a vytáhla jsem krátké průhledné šaty. Přehodila jsem si je přes tu ruku, v které jsem měla plavky, a sáhla jsem po modrých botkách na klínku. Když jsem byla spokojená s výběrem, vyšla jsem z šatny, hřbetem ruky zabouchla dveře a běžela ke dveřím koupelny, které byly hned vedle skříně.

Otevřela jsem je, vběhla dovnitř a zabouchla je. Plavky s šaty jsem hodila na skříňku, která stála mezi zdí vedle dveří a sprchou. V koutu, který odděloval sprchu a skříňku s umyvadlem od sebe, byla posazená velká oválná vana, obkládaná tmavým dřevem. Přešla jsem po studených dlaždičkách, které byly v malé chodbičce mezi tím vším, k zrcadlu nad umyvadlem.

Sáhla jsem do košíčku, který ležel vedle umyvadla, a vytáhla z něj hřeben na vlasy. Pročísla jsem si jím své čokoládově hnědé vlnité vlasy. Když jsem byla spokojená s výsledným vzhledem, položila jsem ho zpátky a sáhla po skleničce s kartáčkem na zuby.

Ten jsem si namočila, vymáčkla jsem na něj mentolovou pastu na zuby a strčila si ho do pusy. Přejížděla jsem jím sem a tam. Po třech minutách pilného drhnutí mých zoubků jsem kartáček omyla pod proudem vody z kohoutku a vypláchla si pusu.

Vysvlékla jsem si saténovou noční košilku a převlékla se do plavek. Přes ně jsem si přetáhla šaty, na nohy jsem si nazula modré klínové boty a šla jsem zpátky do mého pokoje. Došla jsem ke stolku u křesílek a zvedla z něho černé sluneční brýle. Připravená jsem vyšla vstříc všemu zmatku, který dole panoval.

              ****************************************************

„Píp-píp-píp-píp,“ ozval se otravný zvuk budíku.

„Kurva!“ zaklel jsem nahlas a zakryl si oči, protože jsem večer zapomněl zatáhnout závěsy.

Otravné slunce, které mi skrz okno proudilo do pokoje, ne a ne přestat svítit. Chtěl jsem se zvednout a zatáhnout, ale noha, která přese mě byla přehozená, mi znemožnila pohyb. Zvedl jsem levou ruku a přejel jí po té krásné štíhlé nožce. Natočil jsem hlavu tak, že jsem se nosem dotýkal tváře majitelky té pevné nožky.

Ruku, která spočívala na jejím stehně, jsem pomalu sunul vzhůru k jejímu obličeji. Přejížděl jsem přes nahou kůži jejího břicha a prsů. Asi to cítila, protože se jemně zavrtěla. Na obličeji jsem vykouzlil svůj obvyklý pokřivený úsměv, který ženy tolik zbožňovaly, a svou ruku jsem položil na její obličej.

Pomalu otevírala svá modrá očka a na obličeji se jí usazoval spokojený pohled, který mívá kotě, když je plně nasyceno. Pohladil jsem ji po tváři a zašeptal ji do ucha:

„Bylo to moc pěkný, ale musím jít.“

Spokojený výraz pomalu nahrazoval vyděšený.

„Ale zavoláš mi, že jo?“ zeptala se mě hlasem plným obav.

„Samozřejmě, že ano,“ odpověděl jsem jí a vtiskl poslední polibek na její růžové plné rty.

Zdála se uspokojená mou odpovědí, sundala ze mě svou nožku, otočila se na druhý bok a spala spokojeně dál. Já jsem si oddychl a vylézal z prostorné, bíle povlečené hotelové postele. Rozhlédl jsem se po svém oblečení. Jako první jsem našel boxerky Calvin Klein a vedle nich ležel použitý kondom z předešlé noci. Sáhl jsem po svých hedvábných boxerkách a natáhl si je. Poté jsem našel džíny a jako poslední jsem našel kostkovanou flanelovou košili. Všechno jsem si oblékl, dovolil si poslední pohled na můj včerejší úlovek a s dobrým pocitem jsem pádil domů.

           ********************************************************

Scházela jsem po schodišti s černě tepaným zábradlím po stranách, na kterém byly zavěšené girlandy s květy bílých lilií a orchidejí. Jenom jsem nad tím potřásla hlavou a s úsměvem na rtech jsem seběhla zbývající schody.

Hlas mé máti mě nasměroval do kuchyně. Pomalu jsem našlapovala na klínových botách a naslouchala rozhněvanému hlasu babičky a chichotání mé neteře Eleny. Když jsem se dostala ke vchodu do kuchyně, do nosu mě praštila vůně čerstvě upečených sušenek a mléčné čokolády. Na mysli mi hned vytanula vzpomínka na mé první pečení. Usmála jsem se a vešla do místnosti.

Zahlédla jsem mamku, která vytahovala plech s právě upečenýma sušenkami.

„Dobré ráno, mami,“ řekla jsem jí a ukradla si jednu už vychladlou sušenku z pultíku uprostřed kuchyně.

„Dobré, sluníčko. Jak jsi se vyspala?“ oplatila mi, položila plech se sušenkami a šla ke mně.

Bez zaváhání jsem ji objala a vdechla její vůni.

„Dobře, ty?“ odpověděla jsem jí.

„Úžasně,“ řekla a pomalu se odtáhla a ukázala někam za mě.

Otočila jsem se a tam stál táta. Rozběhla jsem se k němu a skočila na něj. Obmotala jsem mu nohy kolem pasu a ruce kolem krku.

„I tobě dobré ráno, princezno,“ řekl se smíchem.

Začervenala jsem se a opatrně z něj seskočila.

„Dobré ráno, tati,“ pověděla jsem mu jako před chvílí mámě a dala jsem mu pusu na tvář.

„Vím, že se ti to nebude líbit, ale musím ti zavázat oči,“ začal opatrně.

„Tati!“ odporovala jsem mu.

On jenom pokrčil rameny a zpoza zad vytáhnul pestrobarevný šátek.

„Teď ti zavážu oči, Vero. Buď hodná holčička a nevyváděj,“ popisoval mi, co bude dělat, a přitom mě uklidňoval.

Obešel mě, takže stál za mými zády. Opatrně přiložil šátek k mým očím a zavázal ho na pevný uzel na temeni mé hlavy.

Rezignovaně jsem si povzdychla a řekla: „Veď mě.“

Slyšela jsem, jak se usmál. Vím, že jsme vyšli z kuchyně, ale potom jsem ztratila pojem o místu našeho pohybu.

             *************************************************

Vytáhl jsem klíče od bytu a odemkl si. Vešel jsem, zabouchl dveře a klíče hodil do košíku na skřínce, která ležela po pravé straně dveří. Skopl jsem tenisky pod věšák, na kterém visely kožené bundy, a vešel do místnosti, která se skládala z kuchyně, jídelny a obýváku. Přešel jsem k stereu, které bylo společně s televizí a dalšími vymoženostmi na stěně naproti té skleněné, zapnul jsem ho. Zrovna hráli písničku Miracle od Hurts. Když jsem si sednul na jednu ze dvou sedaček, které ležely naproti televizi, u dveří zazvonil zvonek.

S neochotou jsem se zvedl a pomalou línou chůzi jsem tam došel. Podíval jsem se kukátkem a uviděl tam nádhernou ženu. Nasadil jsem svůj úsměv a otevřel dveře.

„Přejete si?“ zeptal jsem se jí.

„Vy jste pan DeLeur?“ odpověděla mi otázkou.

Na to jsem jenom líně přikývl a čekal, až zodpoví mojí otázku.

„Ráno, když jste tu nebyl, vám přišla pošta,“ řekla mi.

Nadzvedl jsem obočí a viděl, jak se jí málem podlomila kolena. Nad vědomím, že je ze mě opravdu paf, jsem se usmál.

„Děkuji, že jste mi ji přinesla,“ pověděl jsem jí a tím zarazil její slintání.

S červenými tvářemi mi podala smetanově bílou obálku, na které bylo luxusním písmem napsáno mé jméno. Daniel DeLeur.

Kývl jsem na ni hlavou a zabouchl dveře. Sednul jsem si zpátky na sedačku a rozlepil obálku tam stejným kudrnatým písmem, stálo:

„Prosím přidejte se k rodině Andreyuskhin na Maškarním bálu. Tento večer v šest hodin večer. Těšit se můžete na tancování, oslavu a drinky.“

Páni. Děláte si ze mě prdel? Oni si mě vážně dovolují pozvat na ples? Nepůjdu tam! A nebo možná. Když tam půjdu, budu moct uskutečnit svůj plán. Spíš bych tomu říkal pomsta. Zabili mi parťáka a budou za to pykat.

Zvednu se a podívám se na hodiny, které visí na zdi, oddělující kuchyň od předsíně. Je jedna hodina, jo, to stihnu. Nejdřív se musím vysprchovat. Přejdu ke dveřím od koupelny, která je udělaná v místnosti po pravé straně vchodových dveří, a vejdu.

Dveře nechám pootevřené. Flanelovou košili, kalhoty i boxerky ze sebe netrpělivě strhám a vlezu do sprchy. Otočím kohoutkem s horkou vodou a chvíli na to už vytéká ze stropu. Užívám si, jak mi stéká po těle. Vezmu sprchový gel, vymáčknu si trošku do ruky a začnu se mydlit.

Jako první začnu s rukama. Přejíždím sem a tam a svaly, které se mi tam za léta posilováni usadily, se třásly. Přesunu se k hrudníku. Přejíždím si přes prsa na vypracované břicho. Pokračuju k nohám, které jsou stejně tvrdé jako břicho a ruce. Opřu se o stěnu a nechám na sebe stékat čistou vodu, abych se očistil od mýdla.

Když jsem byl čistý, vylezl jsem ze sprchy a postavil se před zrcadlo. Kapky vody stékající z mých černých vlasů si razily cestu přes mé břicho. Vzal jsem si ručník, obmotal si ho kolem pasu a šel do kuchyně si vzít něco k jídlu. Obešel jsem barový pult, který odděloval kuchyň od obýváku, a přešel k šedostříbrné dvojdvéřové lednici. Otevřel jsem jí a jediná věc, kterou jsem tam našel, byl týden starý sendvič, jablko a skotská. Sáhnul jsem po jablku, zakousl se do něj a zavřel dveře od lednice. Stoupl jsem si k prosklené stěně a shlédnul na rušnou ulici Houstonu.

Zavrtěl jsem hlavou a šel jsem si ještě na chvíli lehnout. V noci jsem toho moc nenaspal.

           ***************************************************

Konečně jsme zastavili. Šátek na očích mě neskutečně tlačil a myslela jsem, že mi odumřou nohy, ale vydržela jsem to.

„Tak jsme tady,“ oznámil mi táta.

„No konečně!“ vykřikla jsem.

Odvázal mi šátek z očí a rychle ho strhl.

Hned na to všichni zakřičeli: „Překvapení!“ a vyskočili zpoza plantáží.

Pořádně jsem se rozhlédla po místě, kde jsme se právě nacházeli. Jako malá jsem si sem chodila hrát, a když jsem zestárla, tak přemýšlet.

Plac, na kterém jsme právě stáli, byl pokrytý trávou a obklopený plantáží, takže dokonalé místo pro schování. Na trávě byla rozložená veliká kostkovaná deka a na ní byly položené tři velké piknikové koše. Překvapeně jsem otevřela pusu a pohledem jsem přelétla po všech, co stáli kolem deky.

Byli tu oba mí bratři, Nikolai a Aleksander, Aleksandrova manželka Tanya a jejich dcera Elena. Pak tu byla babička Ekaterina s dědou Dimitrim a rodiče.

„To je úžasný. Děkuju,“ řekla jsem jim a po tvářích mi začaly stékat slzičky štěstí.

„No tak. Nebul, ségra,“ napomenul mě Nik.

Vyplázla jsem na něj jazyk a s úžasem pozorovala, jak babička před sebou drží dort s dvaceti svíčkami a mým jménem.

„Babi,“ hlesla jsem, ale to už všichni začali zpívat.

„Hodně štěstí, zdraví. Hodně štěstí, zdraví. Hodně štěstí, milá Vero. Hodně štěstí, zdraví.“

To už mi slzy tekly proudem a smích taky. Nevěděla jsem, co dřív.

„Tak, a teď sfoukni svíčky a něco si přej,“ řekl mi děda a chytl mě kolem ramenou.

Naklonila jsem se, abych sfoukla svíčky, ale zazněl výstřel a kolem mé hlavy proletěla kulka.

Autor: TeresaK (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nevinná hra s mafií - 1. kapitola: