OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nepřehlížej To! – 63. kapitola

08.12.2016 (09:00) • anamor8 • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 881×

Seděla jsem zabalená v županu v pokoji, kde jsem sama po dlouhé době strávila noc. Kluci byli vykázaní z domu, aby si někde zařídili rozlučku, a pak se mělo být u Toma. Prohlížela jsem si pokoj, a abych nemyslela na nic jiného, vzpomínala jsem na to, kdy jsem překročila práh tohohle pokoje a poprvé uviděla svého snoubence. Bylo to už takovou dobu a já tu stále byla.

Pohledem jsem se zastavila až na nočním stolku u jeho strany postele. Pomalu jsem k němu dolezla a celou dobu se pitomě usmívala. Stále tu měl v rámečku naši fotku, a že byla opravdu stará. Byla to jedna z těch, když mi ukazoval Londýn při mé první návštěvě. Ve skutečnosti to byla ta samá, co mi tehdy poslal s podpisem a já ji měla ve svém pokoji taky stále.

Slyšela jsem, jak se na chodbě dohadují holky. Před chvílí mi Niky dodělala účes, vlastně jsem měla ten samý co ona, rozpuštěné vlasy upravené do velkých loken.

Přešla jsem pokoj ke skříni, kde se schovávaly ve velkém vaku moje šaty. Už prošly schválením od ostatních, kdy kontrolovali i jestli přežily cestu. Vezla je Kris, měla jsem je u ní schované od doby, co jsme je spolu vybraly.

Bez slitování mě prostě vytáhla ven a odvezla mě k jednomu z lepších svatebních salonů na kraji města. Nevím, jak se jí to povedlo, ale novináři o nás neměli ani páru. A díky jejímu nadšení a možná i tomu, že se jí nedalo utéct, jsem si začala vybírat ten důležitý oděv.

Se spokojeným úsměvem, který jsem měla pořád na tváři, rozepnula jsem ten velký vak a vykoukly na mě.

Nemohla jsem mít korzetové, moc by mě stahovaly a v tuhle chvíli už to nešlo. Nepřibrala jsem, jak jsem se obávala, ale už se mi rýsovalo bříško. Bylo to spíš, jako bych ho měla nafouklé, dalo se ještě lehce schovat. Ale do korzetu bych se nenarvala tak, abych mohla pohodlně dýchat.

Chtěla jsem šaty bez ramínek a taky jsem je měla. Vršek byl z pevné látky zdobené jemnou krajkou do různých tvarů, vypadalo to zajímavě. Krajka zdobila i vršek, ale jen lehce, nijak výrazně. Přiléhaly mi k tělu, ale byly pohodlné. Dále pokračovala rozšířená sukně z několika vrstev až k zemi, občas se objevily všité kytky, které pravidelně sahaly až ke kolenům, kde pokračovala už jen čistě bílá látka.

Opatrně jsem si je navlékla a zapnula zip, jak jsem jen dosáhla rukou. Cítila jsem se v nich příjemně, a to bylo jedno z mnoha, co mě donutilo je koupit.

Kris mi vešla do pokoje už připravená, stejně jako sestry měla na sobě krátké šaty po kolena ve žluté barvě, ale na dálku neřvala, byla spíš decentní.

„Děkuju. Začínám být nesvá,“ přiznala jsem.

„Všechno je v pořádku. Jinak by mi už Tom volal a vyšiloval,“ uklidňovala mě, ale pak mi to došlo.

„Ne,“ vydechla jsem. „Tom se určitě opíjel, znám ho, když slaví. A stáhnul sebou určitě i Roba. Když je s ním, chlastá a hodně. Určitě je teď nad záchodem a je rád, že se tam dostal,“ začala jsem vyšilovat.

„Alex, věř mu trochu. Jim oběma, nejsou nezodpovědní, aby tohle udělali. Tom se možná zlil, ale Rob by to neudělal. Není padlej na hlavu. Ví, co bys mu pak udělala.“ Zadržovala smích a já se na ni mračila.

„Teď děláš, jako bych ho mlátila,“ rozhodila jsem rukama a mračila se.

„Samozřejmě že ne. Myslela jsem to tak, že bys na něj byla naštvaná a třeba se s ním rozešla. Nemrač se, nevěsto, budeš mít vrásky, dnes se máš jen usmívat,“ připomněla mi.

Povzdechla jsem si a ona mi s úsměvem pomohla nasadit závoje. „Rob bude jako rybička, upravený a čekat na tebe. A Tom se z kocoviny umí vylízat tak rychle až je to k neuvěření. To víš, léta praxe,“ pokrčila rameny a já se konečně usmála uvolněně.

„Jak se ti líbilo v mém pokoji?“ zeptala jsem se jí, a když se na mě zamračila, rychle jsem se opravila. „V pokoji pro hosty. Ale celé roky byl jako můj,“ vysvětlila jsem jí.

„Pohodlně, moc jsi tu matraci neproležela.“ Pak se podívala po pokoji. „Není to zrovna romantické místo na první setkání,“ mračila se.

„Přidej si okouzlujícího Roba s kytarou v ruce. A mě jako puberťačku a je to romantika jak vyšitá, na chvíli.“

„Jdeme, nevěsto.“ Vedla mě ven z pokoje a dolů do obýváku, kde čekali ostatní. Všichni mi vysekli poklonu, jak mi to sluší, a vydali se na cestu stejně jako já s tátou v autě.

„Asi bych měl říct něco v tom smyslu, že chci, abys byla šťastná, a proto máš ještě šanci se otočit a utéct, jestli si nejsi jistá,“ usmíval se na mě táta, když jsme osaměli. Uvolněně jsem se na něj usmívala.

„Rozhodně jsi to řekl nejlíp ze všech otců na svatě,“ objala jsem ho, „mám tě ráda, tati.“ Dala jsem mu pusu na tvář a odtáhla se.

„Já tebe, holčičko. Tak jdeme na to, abych se tě oficiálně zbavil. Ještě pár let a bude v domě klid,“ vysvětloval mi svůj plán.

Táta mě dokázal uvést do klidu, předtím než to začalo. Jenže pak to všechno ve chvíli, kdy mě chytil, skončilo.

Opravdu jsem byla nervózní, i když jsem věděla, že dělám opravdu dobrou věc. Prohlédla jsem si všechny přítomné, jak se spokojeně usmívali, a poté, co na mě Kris mrkla, zaměřila jsem se přímo před sebe.

Tolikrát jsem ho už viděla v černém obleku s bílou košilí, kravatou, vše úhledně upravené. Přesto to bylo stejné srdce, které se mi znovu roztlouklo, ale už to nebyl strach ani nervozita. Vlasy měl trochu upravené, aby to vypadalo, že poznal hřeben.

Jeho pohled.

Oči mu tak zvláštně jiskřily, dokázaly se usmívat samy. Skoro až hmatatelně jsem cítila jeho pohled, jak si mě celou prohlédl, a pak se tak šťastné a spokojeně usmál, viděla jsem i trochu pýchy, když nadmul lehce hruď.

Tělem mi projelo zvláštní chvění. A všechna ta nervozita a další pocity ze mě opadly a já mu oplatila úsměv stejnou měrou. Bylo to ono. Sem patřím, pravé teď jsem tu měla stát. Takhle to mělo být, my dva tady. Protože jen dohromady jsme byli dokonalí.

Táta mi pustil ruku a dal ji Robovi, ještě mi vtiskl pusu na tvář.

Nevěděla jsem, jestli všichni, nebo jen my dva jsme se na sebe před polibkem culili, jako někdo, kdo si šňupnul něco na povzbuzení. Od navlékání prstýnků, kdy jsem dostala na svou levačku další ozdobu a on novou, jsem se ho držela pravou rukou o levé předloktí. Pevně jsem ho sevřela a pořádně k sobě. Jenže i tak se musel sklonit, protože náš výškový nepoměr byl pořád stejný a mně se líbil, ale někdy to vadilo. Ani jeden nechtěl náš první manželský polibek odfláknout, nemohli jsme se vymlouvat ani na ostýchavost, kolikrát jsme se na veřejnosti už líbali.

A pak můj první podpis jako paní Pattinson. Jo, jak pěkně se na to koukalo, několik dní jsem si svůj podpis trénovala. Připadala jsem si tehdy jako malá holka, co má svoji první lásku. Ale chtěla jsem, aby ten podpis vypadal pěkně.

Až potom všem jsem si začala všímat usměvavého Toma, co byl za svědka, a mojí sestry, která šla mně. Přišla gratulace a plno objímání. Nechala jsem se odvést do auta na oběd.

„Dnes budu váš řidič, mladá paní,“ mrknul na mě Tom zepředu.

„Snad se toho oběda dožijeme,“ šeptla jsem k Robovi, který se začal smát jako já.

Přitáhnul si mě k sobě. Objímal mě kolem pasu a tiskl k sobě. Přitom neopomenul palci jezdit po mém břiše. Tvář mi zabořil do krku, na který mi každou chvíli dal polibek. Usmívala jsem se jako drogově závislá a rukou přejížděla po jeho levačce a hlavně prstýnku, co měl na něm.

„Tak jak se cítíte, paní Pattinson?“ oslovil mě a odtáhl se od mého krku.

„Co myslíš?“ špulila jsem pusu a culila se u toho. Využil toho a rozhodl se mě obdarovat druhým manželským polibkem.

„Jsem tady. Děcka, nechte toho. Těhotná už je a noc je za dlouho,“ okřikl nás Tom a díval se na hodinky.

„Neruš dospělí a jdi si hrát jinam,“ okřikla jsem ho. A chtěla se vrátit k předchozí činnosti, bohužel to nešlo. Můj manžel se začal neuvěřitelně smát a já se culila.

Oběd proběhl ve veselém a spokojeném duchu, jak jsme chtěli, jídlo bylo anglicko-české menu, které všem chutnalo. Byli jsme v jedné malé zapadlé restauraci, měli jsme zaplaceno, že nikdo nepřijde a personál nic nepoví. Užívala jsem si tenhle den.

Se všemi jsem se rozloučila objetím a nechala se odvést manželem do domu rodičů. Ostatní jsme tam nechali slavit.

„Robe,“ smála jsem se, když mě vnesl dovnitř. Jen zamrkal, vydal se dál.

„Jsi opravdu krásná v těch šatech, lásko. Ale potřebuješ se převléct před cestou,“ políbil mě po každém slově a nesl do svého pokoje.

„Co bude s Bearem?“ zajímala jsem se, když mě položil. Zůstal na oslavě. Všechno to jídlo okolo bylo pro něj jako ráj na zemi.

„Vyzvedneme si ho u Kris,“ prozradil mi.

„Takhle se hodláš jednoho dne zbavovat i toho prcka?“ Ukázala jsem si na břicho se zvednutým obočím.

„Musím ji už zaučovat,“ pokrčil rameny. Bouchla jsem ho do něj a pak se otočila zády v jasné tiché výzvě, aby mi rozepnul šaty. „Škoda, chtěl jsem ti je sundat až večer, holt to oželím,“ povzdechl si a lehce mi rozepnul zip.

„Jsou koupené, můžu si je někdy zase vzít,“ mrkla jsem na něj přes rameno. Popadl mě a objal.

„Tohle mi taky stačí, a když budu moc sundat ty šaty, co si vezmeš na cestu.“ Dostala jsem pusu na spánek a pak jsem mohla obléknout se do něčeho normálního, abychom nebyli tak nápadní.

***

Bali bylo v Indonésii. Takže cesta byla dlouhá. Mohla jsem se aspoň vyspat v letadle.

Přiletěli jsme ve dne. A spali v letadle, takže jsme mohli hned zkoumat. Jenže mi to nebylo dovoleno. Byla jsem odvlečena do hotelu svým manželem.

„Dobrý den, pane Pattinson, paní,“ usmívala se na nás příjemná recepční poté, co se jí Rob představil. „Váš apartmán je připraven, tady je karta. Cokoliv byste potřebovali, zavolejte. Příjemný pobyt.“ Usmívala se.

Vedl mě k výtahu, zatímco nám poslíček nesl kufry. Byla jsem s ním v hotelích po celém světě už tolikrát a přitom mi to dnes přišlo divné. Asi protože jsme byli na dovolené v hotelu, co jsem neznala.

Rob se musel rozhodně rozšoupnout. Apartmán byl opravdu velký a luxusní.

„Jsou to líbánky,“ připomínal mi.

„Nic neříkám,“ bránila jsem se hned a utíkala prohledat pokoje a ložnici. Jo, ta velká postel i vana se mi líbily a hodně. Jenže jsem běžela k oknu, odkud jsem viděla pláž i bazén hotelu.

„Jdeme se koupat,“ zavýskala jsem spokojeně a běžela do ložnice, kam už Rob přemístil kufry od poslíčka, který se zdekoval. Rychle jsem ho rozepnula a začala hledat plavky.

„Alex,“ zamumlal za mnou.

„Jo?“ houkla jsem a dál hledala ty dvoudílné plavky.

„A postel?“ zeptal se a pokýval k ní.

„Večer. Je den. Svatební je noc a ne den,“ vysvětlila jsem mu rychle a konečně se vítězně usmála. Neprotestoval už. Nechal mě se převléknout a pak se šlo k moři.

Písčitá pláž a to azurově modré moře si mě získalo. Bylo to opravdu nádherné. A já v té kráse měla strávit celý týden s Robem.

***

„Robe,“ křičela jsem do domu hned, co jsem přišla.

„Co se děje?“ ozval se, za chvíli se objevil na schodech.

„Už nejsme tajní,“ povzdechla jsem si a hodila na stůl dnešní noviny a posadila se na sedačku.

„A mně se ta hra na agenty líbila,“ povzdechl si. Zaujal pozici vedle mě a zvedl noviny, aby se podíval.

Byla tam fotka ze včerejšího dne, kdy jsme přiletěli z líbánek domů. Fotka byla z letiště, jak se objímáme a čekáme na kufry. Nepamatovala jsem si žádného fotografa, nikoho jsem neviděla. Bylo tam několik fotek a pak zakroužkovaná moje a Robova levačka a v rohu jejich zvětšenina. Článek byl o debatě, jestli jsme se vzali, nebo ne. A článek měl titulek – Tajná svatba a líbánky.

„Lásko, byla otázka času, kdy si těch prstýnků všimnou, hlavně u mě.“ Objal mě kolem ramen a dal pusu na spánek.

„Jo, ale ne, že to bude tak brzo,“ povzdechla jsem si.

„Přijde kolotoč srandy. Budou zkoumat, proč jsme se vzali, a pak si všimnou bříška,“ poukázal na moje už větší břicho. Zašklebila jsem se a podívala se na fotky. Měla jsem tam dost přiléhavé triko. Jestli bylo dost fotek z profilu, je tu možnost, že si toho všimnou.

„Při příštím rozhovoru řekneš - miluju Alex a vzali jsme se -  nic víc.“ Ukazovala jsem na něj prstem.

„Ano, mami. Ale oni si toho brzo všimnou a spočítají si jak dlouho.“ Nadzvedl obočí. „Nech to být, je to jejich věc. Hlavní je, že my a lidi okolo nás vědí pravdu,“ políbil mě na tvář. „Hlavně jim to pak budeš moc během nějakého rozhovoru vysvětlit.“ Usmíval se pobaveně nad tou představou.

Novináři opravdu věděli jak mě štvát. Dlouho zkoumali, co je zatím, že jsme se vzali. Rob měl nějakou tiskovku ohledně filmu, a když se ho zeptali, řekl jen to, že nejsme oba pro žití na hromádce a přípravy trvaly už dlouho. Tím se na chvíli uspokojili. Jenže za měsíc a něco mi opět nedali pokoj. Vyfotili si nás s Robem, jak jsme byli venku.

„Můžu žalovat novináře za křivé obvinění?“ ptala jsem se svého manžela do koupelny. Ozval se jen pobavený smích.

„Není to křivé obvinění, jestli sis nevšimla,“ promluvil na mě, když vešel do pokoje a mířil s úsměvem ke mně do postele. Dostala jsem pusu na čelo, rty a nakonec na už dost vystouplé břicho.

„Ale já jim oficiálně neřekla, že jsem těhotná. Mohla bych se urazit zažalovat je a tvrdit, že jsem tlustá.“ Nedala jsem se. Objal mi rukama břicho a stejně ho nezakryl.

„Obávám se, paní Pattinson, že tohle nejsou přibraná kila, ale těhotenství,“ oznámil mi smutně a kroutil hlavou.

„Neříkejte, pane, a já si myslela, že za to mohou ty kvanta čokolády,“ dělala jsem překvapenou.

„Nech to už být. S nimi stejně nic neuděláš,“ připomněl mi a přitáhl si mě k sobě hned poté, co zhasnul a sebral mi ty noviny z ruky.

Autor: anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nepřehlížej To! – 63. kapitola: