OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nepřehlížej To! – 55. kapitola

30.08.2016 (09:00) • anamor8 • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 783×

55. kapitola

„Alex, je ráno.“ Nenávidím všechny, co mě budí. Otočila jsem se na druhou stranu a zachumlala se do deky až po hlavu.

„Vstávat!“

„Ne, mám minimálně týden volna, než si Rob dodělá tiskovky a vzpomene si na mě,“ zabručela jsem a zachumlala se víc pod deku, pořád mi to bylo málo, i když jsem pod ní měla i hlavu.

„Vážně?“

„Jo, je v Německu. Niky, jestli chceš zase mluvit o tom, jak vypadá bez košile, vypadni rovnou,“ upozornila jsem ji. Ucítila jsem ruce na svých nohách a cukla sebou a vypískla, zároveň se i matrace prohnula pod váhou někoho dalšího. Moje deka se začala zvedat, i když jsem se pokoušela, stejně mi ten zloduch vlezl pod deku.

„Jak vypadám bez košile?“ zeptal se mi do ucha. Překvapeně jsem ztuhla, tohle rozhodně nebyla moje sestra, jak jsem si myslela. Potvrzením mi byl i polibek, který jsem dostala na tvář. Opravdu rychle jsem se probudila.

Rychle jsem se přetočila na záda a otevřela oči. Opravdu tu byl a vesele se usmíval.

„Co tu děláš?“ nechápala jsem.

„V posledních dvou dnech si na mě tak milá,“ neodpustil si rýpanec. Zašklebila jsem se na něj, ale v zápětí ho objala a přitáhla si k sobě pro polibek.

„Chyběl jsi mi,“ usmála jsem se na něj.

„Ty mně taky, proto jsem tady,“ usmál se, ale pak se mu zablýsklo v očích a nahodil úsměv neviňátka. „Jak vypadám bez košile?“ zeptal se mě znovu. Vesele se culil a čekal na odpověď. Na chvíli jsem se zamyslela, začaly mi hořet tváře, a tak jsem jen zakroutila hlavou, čemuž se zasmál.

„Přijel jsem si pro tebe, ne jen se podívat, to by mi nestačilo.“ Políbil mě na krk.

„Co když nebudu chtít?“ dráždila jsem ho a vískala ve vlasech.

„Přeci bys mě nenechala samotného, aby se mi stýskalo.“ Hrál mi na city a přitom se stále mazlil s mým krkem.

„A já jsem mohla být samotná?“ připomněla jsem mu, když si sbalil a vydal se na dotočení a mě vyslal sem. Odtáhl se a nadzvedl se na lokty, aby se mi díval do tváře.

„Pochybuju, že jsi chtěla být u toho, jak si to skoro rozdám s Kris,“ zaculil se na mě.

„Slez,“ zasyčela jsem a strčila do něj, překlopil se vedle mě na záda. Chtěla jsem vylézt z postele, ale musela jsem přes něj. Jednou nohou jsem byla už na zemi, a když jsem se chtěla zvednout, chytil mě za boky a stáhnul na sebe, seděla jsem mu na břichu.

„Co je?“ Podívala jsem se na něj naštvaně. Vesele se na mě usmíval a dál mě držel.

„Mně to k smíchu nepřijde,“ zabručela jsem. Chtěl mě držet, ať si to užije, zvedla jsem svou nohu ze země a dala ji na postel. Posadila jsem se na něj plnou vahou. Trochu se zašklebil, ale nepřestával se smát. Asi by to potřebovalo, abych byla tlustější. Trochu si mě posunul a ruce přesunul na moje pozadí. Zašklebila jsem se na něj.

„Vypadáš jako naštvané dítě,“ poznamenal.

„Dítě nejsem, ale naštvaná ano,“ zabručela jsem a ještě si založila protestně ruce na hrudi.

„Proč?“ zeptal se překvapeně. Ale měl smůlu, znala jsem ho moc dobře, hrál to na mě.

„Jsi hrozný herec.“

„To je tvůj názor, ale tisíce dívek si to nemyslí,“ poslal mi vzdušnou pusu. Tak tímhle si to rozhodně nevyžehlí.

„Pusť,“ pokoušela jsem mu vykroutit, ale nepustil mě. Zapřela jsem se mu rukama o hruď.

„Štveš mě,“ zabručela jsem. Trochu mě nadzvedl a posunul si mě víc dolů na jeho klín. Nadzvedl se a posadil se. Obličej měl kousek od mého a trochu níž.

„Jsi strašně roztomilá, když se čertíš,“ usmál se na mě a pohladil mě po tváři.

„A ty když mlčíš a spíš,“ vrátila jsem mu. Vesele se na mě zaculil a našpulil rty, věděla jsem, co chce dělat. „Pusa nebude,“ řekla jsem vzdorovitě.

Držel mi obličej v rukách a culil se, já se zase koukala nepřístupně. V očích mu svítilo.

Palci mě hladil po lících. Lehce se přiblížil obličejem blíž.

„Ne,“ ucukla jsem.

Byl spokojený mou reakcí a dobře se bavil, to vše mi prozrazoval jeho spokojený úsměv. Už žádné pomalé pohyby a zkoušení. Přitáhl si můj obličej a políbil mě. Chtěla jsem ho odstrčit a něco pěkného říct, uraženě odejít a nechat se celý den obskakovat, jak by se omlouval.

Opravdu jsem chtěla, ale ve chvíli, kdy mě políbil, to nešlo. Když si tak krásně pohrával s mými rty a já se nezmohla na nic jiného než mu stejně odpovídat. Objala jsem ho pevně kolem krku a natiskla své tělo na jeho.

Nevnímala jsem ani jeho spokojený úsměv, na to mu nadávat a dělat uraženou jsem měla dost času i po této činnosti. Držel moje tváře a i se mnou se začal pokládat do postele, chtěla jsem se už odtáhnout, ale nedal mi šanci. Jen co jsem mu přestala bránit, přetočil si mě pod sebe a odtáhl se. Zamračila jsem se na něj.

„Budeš mi dělat společnost v Berlíně?“ nedal se. Bídák měl vše připravené.

„Ne,“ podívala jsem se na něj spokojeně, když se zamračil pod mým nesouhlasem.

„Alex,“ škemral a vrátil se k úplně první taktice a políbil mě na krk. „Plyšáčku,“ nepřestával.

„Nehraj mi na city,“ zabručela jsem. Bylo tak pěkné ho dráždit a moci mít aspoň chvíli převahu.

„A co mám tedy používat za zbraně?“ zajímal se.

„Musíš umět líp přemlouvat,“ mrkla jsem na něj.

„Ty potvoro.“ Prokoukl mě a nevěřícně se na mě koukal. Zasmála jsem se, objala ho pevněji kolem krku.

„Miluju tě,“ pošeptala jsem mu do ucha a líbla ho tam. „Už jsem se bála, že bys mě tu nechal samotnou proti Niky, která objevila tvoje fotky a nedává mi pokoj,“ povzdechla jsem si.

„Proto ta košile?“ nedal mi pokoj.

„Neprovokuj, jinak pojedeš sám i domů,“ upozornila jsem ho se zdviženým prstem.

„Tak krutá bys nebyla,“ nevěřil mi.

„Mám ukázat?“ nadzvedla jsem obočí. Vyděšeně se na mě podíval a kroutil záporně hlavou. Jeho paže se okolo mě pevněji semkly a přitlačil mě víc do matrace. Začala jsem se smát. Zabořil mi obličej do ramene a lehce ho zasypával polibky.

„Na to mě moc miluješ, abys mi něco takového udělala,“ zamumlal.

„No já nevím,“ nedala jsem se. Zase se nadzvedl, ale jeho paže mě stále pevně svíraly.

„Ale já jo,“ pokýval si hlavou a pak mě zase políbil.

„Měl bys pro mě jezdit častěji,“ podotkla jsem vesele, když se odtáhl. Jen zakroutil hlavou.

Raději se nevyjadřoval a vrátil se zpět do předešlé polohy, která byla příjemná. Vyprostila jsem jednu svou ruku a začala se prohrabovat v jeho vlasech. Opřel si tvář o můj hrudník a v klidu ležel.

£££

Moje ruka vystřelila neuvěřitelně rychle k mému pípajícímu telefonu pod polštářem. Jen co jsem ho vypnula, otočila jsem hlavou k Robovi. Mohla jsem si oddychnout, jen se zavrtěl víc pod deku. Takhle byl nejvíc roztomilý, spokojeně jsem se na něj usmála a pomalu, abych ho nevzbudila, se vyprostila zpod deky ven.

Popadla jsem župan, který jsem měla u postele, a ťapkala si to co nejrychleji z pokoje. Byla jsem lenoch, o tom žádná. Ale někdy se výjimky dělat musejí, i když se mi opravdu moc chtělo zůstat pod tou teploučkou peřinou u Roba. Tohle jsem vidět musela, a co že bylo sedm ráno a pro mě normálně ještě půlnoc.

Udělala jsem si pohodlí na sedačce, a pak rychle zapnula televizi. Kdybych byla doma, bylo by odpoledne a doma seděli všichni u televize a fandili, jako každý rok. Hokej jsem si prostě nemohla nechat ujít hlavně, když byl proti Americe.

Držela jsem se celou dobu, abych se neprojevovala moc nahlas. Při gólu, který dali naši jako první, jsem to měla ale těžké a po každém dalším ještě víc. A co teprve když začali Američané přitvrzovat v soubojích tělo na tělo.

„Jóóó!“ nemohla jsem svůj výkřik zadržet při třetím gólu. Jenže jsem si hned zacpala pusu, musela jsem ho probudit a taky že jo.

„Je půl devátý!“ zakřičel nabroušeně. Probudila jsem ho, pak je vždy naštvaný.

„A hokej,“ vrátila jsem mu. Za pár minut se vypotácel z pokoje a ospale si to mířil ke mně. Já si víc všímala televize.

„Nevěděl jsem, že jsi fanda,“ zamumlal ve chvíli, kdy se vedle mě posadil.

„Jen jednou do roka.“ Odbyla jsem ho a sledovala bedlivě dění v televizi.

„Ještě, že jen jednou.“ Povzdechl si a objal mě kolem pasu a položil si hlavu na moje rameno. Usmála jsem se a trochu pootočila hlavu a dala mu pusu na čelo, abych aspoň trochu odčinila to probuzení.

„Jsem celkem ráda, že Británie tam není.“

„Neuvěřitelné, jak máš mou zemi ráda,“ zabručel.

„To ne, ale pak bychom se tu hádali, kdo vyhraje.“ Otočila jsem obličej zase k televizi.

„Jóóó!“ neodpustila jsem si křik poté, co znovu skórovali naši a Američané si zatím ani neškrtli a zbývalo jen pár minut do konce.

„Já bych se rád hádal.“ Sevřel mě pevněji kolem pasu a mazlivě se přitiskl. Poté, co mě nechal se uklidnit po tom chvilkovém vzrušení.

„Co? Proč?“

„Co je po každé hádce?“ Nebezpečně se mu zablýsklo v očích. Sklonil se a políbil mě na krk.

„Rozptyluješ,“ zabručela jsem a ignorovala jeho otázku, na kterou existovala jediná odpověď.

„Rozhodně mi to nevadí,“ šeptal mi do kůže a rukou pomohl županu, aby mi spadl z jednoho ramene. „Neodpověděla jsi.“

„Robe.“ Cukla jsem ramenem, o které se otíral tváří. Jeho vousy, které mu už začínaly rašit a mně se tak strašně líbil. 

„Je skoro konec, není šance, aby to tvoje země projela. Tak se můžeš věnovat mně,“ usmál se na mě a políbil mě.

„Chci to vidět,“ prozradila jsem mu při polibku a odtáhla se a podívala se na televizi. Vydal protestný zvuk a naštvaně se posadil. Byl jako malé dítě, které se urazilo.

„Já prostě věděla, v jaké zemi se mám narodit,“ řekla jsem pyšně a s úsměvem se otočila na toho uraženého vedle mě. Nic neřekl, pozoroval televizi a mračil se.

Pobaveně jsem se usmála a přisunula se blíž k panu uraženému. Nic nedělal ani, když jsem si položila hlavu na jeho rameno. Otočila jsem hlavu a dala mu pusu pod ucho.

„A co se dělá, když se jeden z páru urazí?“ zeptala jsem se ho zase provokativně já. Už to s ním trochu škublo.

„Nevšímat si ho,“ zabručel.

„Jsi hrozný,“ zasmála jsem se a objala ho pevně. Objala jsem ho kolem krku a v líbání se s ním mě nezastavilo ani, když se začal zvedat. Nechtěl toho taky nechat, protože se během zvedání obrátil ke mně.

Překvapeně jsem vykulila oči, když mě popadl a zvedl do náruče. Odtáhla jsem se od něj.

„Jdeme se válet,“ zavelel, ani jsem si nevšimla, vypnul během toho všeho televizi. Nesl mě rovnou do ložnice a já se mohla jen smát.

Další den jsme jeli do Toronta na další Robovo natáčení. Já si nestěžovala, byla jsem s ním, nebo se věnovala Bearovi. Prvních několik dní se točilo přes den, ale asi po dvou týdnech se začalo točit hlavně v noci. Hotel v tom městě se stal naším domovem na několik měsíců. Odjeli jsme jen na předávání cen MTV.

Znovu jsem se stala jednou z hvězdiček, co předává ceny ostatních, a schytala jsem nejlepší polibek, to bylo opravdu vtipný, když byl nominován zase Rob a Kris, která byla několikrát.

Rob byl vystresovaný, ještě než to začalo, a tak si se mnou do sálu dostal tajně. Měl pronést proslov pro Reese, která dostane cenu. Což nebylo nic pro něj, mluvit takhle před publikem.

Pořád mluvil blbosti a nervózně se smál.

„Vydrž to chvíli bez nějakého blbého vtipu,“ kladla jsem mu na srdce a tak jsem se vydala do zákulisí na předání té ceny. Tak nějak jsem věděla, kdo to vyhraje. Nepředávala jsem tu cenu sama, pomocníkem mi byl Ryan Reynolds. Sympaťák, který si vzal na starosti hlavní vyhlášení, já si řekla jenom jeden náš fór.

„Kristen Stewart and…“ protáhl to, zvláštně se na mě usmál a dořekl, „Robert Pattinson.“

Rozesmála jsem se a začala jako ostatní tleskat. Ti dva přicházeli spolu se smíchem.

„Já ti to říkala,“ připomněla jsem mu.

Jenže ten kluk mě dnes chtěl překvapovat, a to, jak nejvíc to šlo. Odmítl Kris políbit, a pak ke všemu se rozběhl mezi lidi a běžel rovnou k Taylorovi a dal mu pusu. Začala jsem se smát a rozhodla se mu něco říct, ale až vzadu.

„S tebou se už líbat nebudu,“ vyhrožovala jsem mu potichu a ti další dva za námi se smáli. Objal mě kolem ramen. Dostali jsme se do zákulisí, kde byli fotografové a začali nás všechny fotit společně.

„Za chvíli bude Reese,“ povzdechl si.

„To zvládneš,“ přesvědčovala jsem ho a dala mu pusu, než jsem se šla posadit. Vážně jsem netušila, jak nervózní je a jak to dopadne.

Ale viděla jsem dost jasně a hlavně přes obrazovku, jak se mu třesou ruce. Ve chvíli, kdy vyslovil větu – jsem tě ojel – schovala jsem si obličej do rukou a dělala, že tam nejsem. Rychle jsem se dostala do zákulisí, ještě než tam přišel on.

Omluvil se Reese, ale ta se jen smála. Nechali se vyfotit, jak se po nich chtělo, a pak se dostali ke mně.

„Omlouvám se za toho šaška,“ usmála jsem se na ni a jeho držela za klopy saka. Jen mávla rukou a pak mě objala. Vyfotili nás taky spolu a my se zase vydali na naše místa. Večer jsme se vrátili do Toronta na natáčení.

Rob měl den volna, a tak jsme ho strávili na hotelovém pokoji s Bearem a jen se váleli. Koukali jsme na televizi a já přepínala kanály, abych našla něco normálního. Přestala jsem přepínat ve chvíli, kdy jsem uviděla Robův obličej, ale tak, jak jsem ho neznala ze žádného filmu.

Tupě jsem zírala na televizi a nemohla uvěřit tomu, co vidím. Poprvé jsem pochopila, proč po mně nechtěl, abych se na ten film koukala. Rob využil příležitosti, vytrhl mi konečně ovladač a přepnul to jinam.

„To jsi ty?“ zeptala jsem se nevěřícně. „To je úch... ehm, divné.“

„Je to starý už,“ pokoušel mě se tím uklidnit, ale moc to nešlo. Protože jsem měla takové štěstí a přepnula to na jednu s ne vhodnou částí. Zatřepala jsem hlavou, abych to doslala s hlavy.

„Točil jsem to před lety, Alex,“ připomněl mi. Jo, jasně jsem si pamatovala, když zmizel na natáčení do Španělska. Ten film jsem měla zakázanej.

„Jo, ale jde o to, cos točil.“ Zamračila jsem se na něj. Zakroutil hlavou a pak mě políbil. Donutil mě si lehnout na sedačku a posunul se na moji klíční kost, věděl moc dobře, jak jsem na ni citlivá.

„Už vím, proč jsi šel líbat Taylora,“ zasmála jsem se. „Tohle na mě po tom, co jsem viděla, působit nebude,“ vysvětlila jsem mu a chtěla se zvednout.

„Počkej,“ vyhrožoval a rozhodně svou výhružku splnil. A on mi plně dokázal, že ho rozhodně kluci nezajímají.

Autor: anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nepřehlížej To! – 55. kapitola: