OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nepřehlížej To! – 54. kapitola

22.08.2016 (11:00) • anamor8 • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 792×

Duben – Květen 2011

Zafoukal dost silný vítr a já se ve svých šatech zachvěla. Měla jsem je bez ramínek a dost slabé, ale byly hezké. Vždy jsem říkala, že to hezké je nepraktické.

„Zima?“ zajímal se Rob, který s úsměvem postával vedle mě a objímal kolem pasu. On se mohl usmívat, měl na sobě oblek, který byl dost teplý, jak jsem mu záviděla.

„Jo,“ špitla jsem k němu a hodila další úsměv na fotografy, kteří se mohli přetrhnout, aby nás vyfotili, jako bychom jim mohli utéct, tohle byla naše premiéra a hlavně mého filmu, kdy jsem chodila po koberci jako hvězda a ne doprovod. Objal mě kolem ramen a víc přitáhl k sobě, to bylo hned lepší. Objala jsem ho kolem pasu, jako jsem to vždy dělávala, a přitiskla se pro teplo.

„Hřeješ,“ usmála jsem se a trochu se s ním pootočila, aby mohli další novináři cvakat fotoaparáty jako o život. Po tomhle budu světloplachá, tomu jsem upřímně věřila. Kdo by taky nechtěl zachytit takovou senzaci, že? Byli jsme na veřejnosti po dlouhé době zase spolu, objímali se a usmívali, ke všemu měli premiéru společného filmu. Bylo toho dost.

„Ty šaty jsou perfektní až na tobě.“ Musel se sklonit, aby mi to pošeptal do ucha. I když jsem měla podpatky, nikdy jsem to s jejich délkou nepřeháněla, a tak byla menší než on.

„Ale je v nich zima,“ zaskuhrala jsem. „Doma si zabírám vanu,“ prozradila jsem mu moje plány, i když byly za dlouho, ještě nás čekal dlouhý večer.

„Podělíš se, ne?“ nadzvedl obočí, zvedla jsem hlavu, abych na něj viděla líp a začala se smát.

„Kolik bereš za propůjčení saka?“ zajímala jsem se.

„To bys mi nikdy nesplatila, ale že to jsi ty, vyberu si to jinak,“ blýskl po mně úsměvem a pak se zase se mnou kousek posunul.

„Tak šlechetný,“ neodpustila jsem si rýpanec. Pustila jsem ho a šla k několika novinářkám, aby se neřeklo, že je zanedbávám. Poslušně jsem odpovídala na jejich otázky.

Objevila se tu jedna velmi zvědavá a neobytná novinářka. Vyptávala se mě na Roba a taky na Toma a fotky, kde jsem spolu. Když zjistila, že ze mě nic nevytáhne, zavolala si Roba a pustila se do něj, nejdřív pomalu zlehka kličkovala, a pak mu vpálila stejnou otázku a ukázala fotku, kde se s Tomem objímáme.

„Nedali se vaši nejlepší přátele dohromady?“ vyzvídala.

„O tom bych něco věděl,“ usmál se na ni. Koukám, že jeho odpověď jí už stačila. Zase jsme měli na chvíli pózovat.

„Na tu fotku jsem se chtěl zeptat taky,“ nadhodil najednou.

„Co je kruci na tom, tak jsem se objala s Tomem,“ nechápala jsem.

„Bylo víc fotek a bylo mnohem víc objímání,“ prohodil. Jako bych je sama neviděla na internetu. Začala jsem se smát a podívala se na něj.

„Utěšoval mě poté, co jsme se pohádali,“ usmála jsem se na něj spokojeně.

„Udělalas to schválně,“ obvinil mě a já překvapeně zamrkala.

„Já jsem přeci an…“ nestihal jsem to doříct. Jen co jsem pootočila obličej k němu, políbil mě. Zaraženě jsem stála a nechala se líbat. Se spokojeným úsměvem se odtáhl a já na něj zůstala koukat. Mrknul na mě a táhnul mě už dovnitř. Udělal to chytře, počkal si, až budeme na konci, aby nás pak nemohli vyslýchat novináři. Vevnitř bylo sice teplo, ale i tak mi musel půjčit sako, jaká mi byla zima.

***

„Lásko, už běžím,“ křičela jsem od dveří, jen co mi Rob odemkl, na moji milovanou vanu. Jeho zmateného pohledu jsem si nevšímala. Odhodila jsem boty na podpatku, které jsem měla v ruce a v keckách běžela nahoru do patra. Po cestě jsem shodila i jeho sako a vlítla do místnosti. Proběhla jsem to rovnou k vaně a bez nějakého zdržování jsem začala napouštět pěkně teploučkou vodu.

„A co pěna?“ Překvapeně jsem se otočila ke dveřím, kde stál. Na prstě jedné ruky pohupoval sako, kravatu už měl povolenou a pár knoflíčků taky. Vrátila jsem se k němu a políbila ho.

„Chci soukromou dlouhou teplou koupel,“ vysvětlila jsem mu. Stejně se spokojeně zaculil a odložil sako.

„Tak to nepřipadá v úvahu. Zítra mi odjíždíš na týden pryč po Evropě. Musím si tě trochu užít.“ Mrknul na mě a objal mě kolem pasu, dotlačil zpět k vaně. Ještě že mě pevně držel, jak nečekaně jsem do ní narazila, posadila jsem se na její okraj. Nalil tam pěnu, co chtěl, pak odložil svoje sako, kravatu jsem mu stáhla se smíchem a stále seděla na vaně. Svíral mi jedno nadloktí, abych náhodou sebou nesekla do vody. Skopla jsem si boty a postavila se, i když jsem byla ráda za jeho přidržování, jak jsem zavrávorala.

Potichu se zasmál, nevšímala jsem si jeho úsměvu, který mě vždy dostal, a začala mu rozepínat košili. Držel mě u sebe a rukama přejížděl po jemné látce, cítila jsem to stejně jako bych na sobě nic neměla.

Můj vlastní úsměv se zvětšoval po každém rozepnutém knoflíčku a odhalení jeho hrudníku. Po každém knoflíčku jsem dostala polibek na spánek. Ten kus bílé látky šel rychle dolů.

Otočila jsem se k němu zády a s tichým prosím mi je rozepnul.

Na můj vkus moc pomalu a taky se nějak moc podezřele dotýkal mých holých zad poté, co se ukazovaly u rozepnutého zipu. Vytrhla jsem se mu a popošla o něco dál k ramínku, co bylo na věšáku a čekalo na to, až tam zase budou moje šaty. Začala jsem si připadat nesvá, nejistě a měla trochu i strach. Měla jsem chuť se trochu profackovat, ale to by mi nepomohlo. Sundala jsem si tedy šaty, dala je na ramínko a sundala si i spodní prádlo, co jsem měla na sobě, už jsem chtěla být ve vaně.

Zapištěla jsem pomalu jako krysa, když mě popadl kolem pasu a nesl k vaně. Držel mě pevně, což bylo trochu nepohodlné, ale nestěžovala jsem si. Nohy jsem měla skrčené co nejvíc u těla a rukama se přidržovala za jeho paže.

Opatrně bez slova mě položil do skoro plné vany, kde bylo i kvanta pěny. Voda byla příjemně teplá. Jen co mě pustil, posadila jsem se na jednu stranu vany a schovala se pod pěnu. On sám zaujal místo na druhé straně s poťouchlým úsměvem mě pozoroval. Strčila jsem mu kolenem do nohy, jen přes ně jsme se dotýkali.

„Moc jsi toho nevypila,“ vypadlo z něj nakonec.

„Proč myslíš?“ Měl ovšem pravdu, byla jsem hodně daleko od hranice opilosti.

„Když jsi opilá, hrozně se tulíš. Zvlášť ke kamarádům.“

„Já vím, Toma mi nemusíš připomínat,“ sklopila jsem pohled na pěnu, která byla všude kolem nás, a když nastalo ticho, bylo slyšet její praskání.

„Nemyslel jsem Toma.“ Zamračila jsem se a opatrně jsem k němu otočila hlavu.

„Ty?“ zkusila jsem to. Se zadržovaným smíchem přikývl. „Na svatbě Niky,“ konstatovala jsem. Znovu přikývl. „Já věděla, že jsem něco dělala. Ehm, a co přesně jsem prováděla?“

„Stačí říct, že jsem tě zadržel až u toho, jak jsi mi začala rozepínat košili?“ Jeho úsměv nezmizel, jen se víc a víc rozšiřoval.

„Bože! Já se na tebe vrhla?!“ zašeptala jsem nevěřícně. „Lhal jsi mi. Já věděla, že jsem tehdy něco udělala.“ Mračila jsem se na něj. Přitáhl si mě ještě víc na sebe, takže jsem se nakonec zapírala rukama o jeho hrudník, zatímco ty jeho se okolo mě pevně semkly.

„Byla jsi ale děsně roztomilá, taky jsi říkala, že jsem sexy a svlíkala se.“ Bouchla jsem ho do ramene, aby přestal, a cítila, jak mi hoří tváře. Rozesmál se, vyzvedl mě na kraj vany, a pak se sám postavil a vylezl ven pro osušky.

„Já ještě neskončila s vanou,“ protestovala jsem, když okolo mě omotal osušku. Popadl mě do náruče a táhnul do ložnice.

„Jsi hrozně průhledný a neromantický,“ stěžovala jsem si mu, když se ke mně přiblížil, aby mě políbil. A já hned zapomněla na nějakou romantiku.

***

Zavrtěla jsem se ještě víc a pokoušela se odstranit neviditelnou mezeru mezi námi. Asi to pochopil, protože se začal potichu smát a rukou mi přejel po zádech. Byla jsem zabalená do deky a přitulená k němu. Spokojeně jsem oddechovala a poslouchala jeho srdce, na kterém jsem měla položenou hlavu.

„Ještě nejsi unavená?“ zasmál se potichu a ukazováčkem levé ruky mi přejížděl po odhalené pokožce od paže ke krku.

„Trochu i jo,“ zasmála jsem se. „Proč ses vlastně rozhodl dělat, že se tehdy nic nestalo?“ Ta otázka ze mě vypadla dřív, než jsem zapřemýšlela. Přetočila jsem se na břicho a lokty se zapřela pod jeho stále nataženou rukou, kterou měl stále na mém rameni.

„Já nevím. Nějak jsem se v sobě nevyznal.“ Zamyšleně koukal do stropu. Pozorovala jsem jeho úzké rty a čekala, co z nich vyjde, ale také jsem měla chuť se natáhnout a přivlastnit si je. „A nechtěl jsem zkazit, co jsme si celé roky spolu budovali jednou nocí. Chodil jsem s Chelsey. Prostě jsem nemohl dovolit, abych o tebe přišel. Nech už to být, Alex.“

„Jen mě to zajímalo,“ pípla jsem.

„Mě teď zajímá rozhodně něco jiného.“ Přejel po mně pohledem a já se zavrtěla. Asi mě už chtěl raději umlčet, a tak si jeho rty našly rychlou cestu k mým.

£££

Koukala jsem se do skříně a přemýšlela, co ještě si mám sebou zabalit. Byla jsem vyslaná sem domů, abych si zabalila nějaké věci. Dostala jsem přímý rozkaz zabalit si co nejvíc věcí sebou. Prý abych se nastěhovala. A jelikož jsem si při svém velmi rychlém úprku z jeho domu vzala všechny věci, měla jsem toho dost. Zatím jsem měla u něj doma jen tašku, když jsme se vraceli, a tam moc věcí nebylo.

Líbilo se mi ale, že s tím přišel on sám, abych si k němu začala stěhovat věci. Já to nechtěla hned hrotit, ale on byl neoblomný.

„Alex!“ Leknutím jsem nadskočila. Myslela jsem, že malá spí, a tak bude Niky potichu.

„Co je?“ zabručela jsem ale dost hlasitě, aby mě slyšela.

„Pojď sem, hned!“ Protočila jsem oči, protože jsem netušila, co ji zase napadlo.

„To hoří?“ nechápala jsem a vešla do jejího pokoje, kde si na dece hrála malá.

„Skoro jo,“ usmála se na mě široce. Ten její výraz jsem znala moc dobře, věděla něco víc než já. „Jen tak jsem si brouzdala po internetu a našla zajímavé fotky,“ usmála se na mě.

„Niky, na internetu je plno zajímavých fotek,“ informovala jsem ji.

„Ale tyhle jsou s Robem,“ mrkla na mě.

„Víš, kolik jsem jich s ním viděla i se mnou? Je toho plný internet.“

„Ale ne na všech má neopren a je polonahý,“ zasmála se a natočila mi monitor počítače. Vážně, Rob tam byl jen v neoprenu, který mu zahaloval jen dolní část. Skousla jsem si spodní ret. Na několika fotkách byla i Kris v plavkách. Věděla jsem, že se dotáčejí líbánkové scény, ale fotky jsem nečekala.

„Kdo by čekal, co schovává pod tím oblečením. To je kus chlapa,“ usmívala se moje sestra.

„Jsi vdaná,“ připomněla jsem jí nevrle. Věděla jsem, že Niky rozhodně není jediná, kdo takhle o něm mluví, a povzdechla si. Tohle mě čekalo a taky spousty žárlení na něj.

„To jo, ale on je kus chlapa, to musíš uznat.“ Nedala si říct.

„Já to vím, Niky, a ty to taky víš. Mám ho už zmapovaného.“ Nervózně jsem se zasmála a hrála si s malou v mojí ruce. Sestra ale nedala pokoj a přidala se k ní občas i máma s vtipným rýpancem. Musela jsem je okřiknout.

Můj telefon věděl, kdy se ozvat, protože mi začal zvonit.

„Prosím,“ zabručela jsem a koukala se na Petru, jak si hrála na zemi.

„Taky tě rád slyším, lásko,“ zasmál se. Jen co jsem uslyšela jeho hlas, musela jsem se začít usmívat. Vážně jsem se v poslední době chovala jako puberťačka, ještě víc než když jsme se poznali.

„Promiň, ahoj,“ promluvila jsem o poznání mileji a šťastněji.

„Jak se máš?“

„Normálka, Honza se chtěl zbavit Nikoly, a tak se tu s ní otravuju já,“ usmála jsem se na svou sestřičku, která se zašklebila. „Co ty a natáčení?“ Jen co jsem se zeptala, Nikola mi přetočila ke mně počítač a ukázala na něj.

„Skončilo, čekám na let, abych jel na propagaci Vody pro slony.“ Zarazila jsem se, úplně jsem zapomněla na to, že teď nebude doma.

„Kdy se vrátíš domů?“ 

„Ještě nevím přesně, proč?“

„Abych věděla, kdy se vrátit, přeci tam nebudu sama.“

„Dám ti vědět včas. Už musím.“

„Ahoj,“ loučila jsem se mírně zklamaně.

„Tady se chce někdo zabavit i tebe,“ škádlila mě sestra, jen co jsem položila telefon. Zahrabala jsem se víc do sedadla a raději si jí už nevšímala. Ale konečně mi dala pokoj.

Autor: anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nepřehlížej To! – 54. kapitola: