Nepřehlížej To! – 43. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Nastávají změny a jeden únavný večer.

12.01.2016 (10:00) • anamor8 • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 644×

Červenec 2010

Koukala jsem se po bytě a rozhodně se mi nikam nechtělo. Líbilo se mi tu, skoro rok jsem tu bydlela, dělala blbosti s Robem a teď jsem musela odejít.

„No tak, Alex,“ napomínal mě zase, když viděl můj smutný obličej.

„Mně se nechce,“ škemrala jsem znova. Jenže neudělal nic, stále čekal ve dveřích. Nic se tu nezměnilo, protože byt byl pronajatý, vybavení tu bylo a taky zůstalo. Povzdechla jsem si tedy a vydala se k němu ke dveřím.

Už během natáčení mi oznámil, že hledá větší dům dál od města. Byla jsem ráda, že mi to řekl, ale nikam se mi nechtělo. Hádat jsem se nemohla, byl to jeho byt, jeho peníze. Byla jsem od něj i připravená na to, že tam bude Chelsey napůl bydlet. Ale prý se svého domu nechce vzdát. To napůl se mi líbilo, ale kdyby nebylo ani to, bylo by to mnohem lepší.

Odevzdala jsem mu můj klíč a pak šla do auta. Asi si to neuvědomoval, ale bral mi domov. Ten byt jsem měla ráda, byla jsem v něm při první návštěvě, řešilo se tam tolik věcí. Usídlila jsem se v něm a bylo to vlastně první bydlení bez rodičů.

Cestu k novému domu jsem neznala, to potrvá dlouho, než to budu schopná sama najít.

„Je to moc velké,“ byla moje první věta, když jsem ten dům uviděla. Byl v moderním stylu, kostka na kraji útesu u jezera.

„Bude se ti tu líbit,“ sliboval, ale věřit se mu dalo hůř. Ukázal mi celý ten obrovský dům, na můj vkus až moc velký.

„Bazén?“ ptala jsem se. Jo, tak s ním to bude snesitelnější. Měla jsem svůj pokoj, koupelnu a byl tu velký bazén a dům byl dost velký na to, abych se tu s Chelsey nemusela potkávat.

Jen co se začala stěhovat Chelsey, zmizela jsem ve svém pokoji a pokoušela se ho nějak upravit podle svých představ. Občas jsem zaslechla její hlas. Pouštěla jsem si muziku z noťase.

Další den jsem si pozvala Kris na prohlídku. Chelsey ji rozhodně neviděla ráda, i když to bylo poprvé v životě. Asi protože ona byla další, kdo se s Robem líbal. A já z toho měla škodolibou radost. Sedly jsme si v obýváku, proč bych ji měla vodit do svého pokoje, když Chelsey tak vadí? Přidal se k nám i Rob, to samozřejmě nesměla pak chybět ani Chelsey. Kris se pobaveně zašklebila, když si sedla ta nána vedle něj.

„Nepleť se do toho, Robe, jsi chlap, nepochopíš to,“ pokoušela jsem se ho vystrčit z naší konverzace.

„Jak jsem si něco takového mohl nastěhovat do domu?“ ptal se nechápavě.

„Jak já mohla souhlasit, že s něčím takovým budu bydlet?“ Bouchla jsem se do čela.

„Tak se odstěhuj,“ usmál se na mě.

„To víš, že jo. A udělat ti radost? Zapomeň,“ vyplázla jsem na něj jazyk.

„Náhodou bys mi chyběla, možná.“

„Já ti dám možná.“ Hodila jsem po něm polštář, co jsem měla v ruce.

„Jsi jako malé dítě,“ postěžoval si.

„To mi říkáš už dlouho, najdi si něco jiného. A kdo mě tak zkazil, ty,“ ukázala jsem na něj prstem.

„Já? Zase za všechno můžu já.“ Kulil na mě oči a prstem ukazoval na svou hruď.

„Vždy za to můžeš ty,“ mrkla jsem na něj. Kris se vedle mě smála, za to Chelsey se mračila.

„Vy dva jste jak manželé po dvaceti letech,“ smála se nám Kris.

„Jen po pěti,“ mrkla jsem na ni.

„Pojď ke mně, zlato, musíme se usmířit,“ usmíval se na mě Rob a rukama lákal k sobě. Vyskočila jsem tedy na nohy a mířila si to k němu. Popadl mě a stáhl k sobě na klín. Pevně mě objal a pak mi dal pusu na tvář. Ani nevěděl, co to se mnou dělalo. Překypovala jsem v tu chvíli spokojeností a zároveň se musela ovládat, abych to nepokazila.

„Odpuštěno,“ zasmála jsem se. Všimla jsem si, jak se Kris usmívala a uvědomila si, že bychom si měli promluvit. Vyprostila jsem se z Robova objetí a popadla Kris.

„Jdeme ven, musíme si poklábosit, večer se vrátím,“ křikla jsem za námi.

„Tak povídej,“ pobídla mě.

„Mám si stěžovat na tu blonďatou pipku, anebo mám říct, že jsi měla pravdu?“ vzdychla jsem rezignovaně.

„Pravdu? Tu mám většinou, ale co jsem ti zase říkala za moudra?“ zajímala se. Zašklebila jsem se na ni a napila se pořádně koktejlu.

„Že mám Roba raději než kamaráda,“ vypadlo ze mě. Zkoumavě se na mě koukala.

„Jak přesně ho máš ráda?“ zeptala se pohotově. Zamračila jsem se na ni, ona mě chtěla mučit. Koukala se na mě a čekala, co povím. Potichu jsem zakňourala.

„Jsi děsná,“ pokoušela jsem se na to jinak, aby mě takhle netrápila.

„Tak co k němu cítíš?“ zeptala se znova. Zamračila jsem se na ni. Ale ona se usmívala. Cítila jsem se neuvěřitelně trapně, a když jsem si to zase uvědomovala a připouštěla si pravdu.

„Miluju ho,“ zamumlala jsem a přikryla si obličej rukama. Chtělo se mi brečet, opravdu moc.

„Skvěle,“ usmála se.

„Jo? Ani se mi nezdá,“ ušklíbla jsem se. „Kris, tohle je hrozný průšvih.“

„Proč? No tak… Vždyť ho nechceš zabít. Jenom líbat,“ uchechtla se. Zakňučela jsem a zmučeně se na ni podívala.

„No právě! Byli jsme kamarádi. Ještě pořád jsme kamarádi. Nechci ani myslet na to, co by se stalo, kdyby to zjistil.“

„Co by se mělo stát?“ nechápala. „Proboha, Alex, Rob je rozumný chlap. Nezničí vaše kamarádství jenom kvůli tomu, že ho miluješ. Krom toho jsem si jistá, že v tom nejsi sama.“

„Cože?“ Zvedla jsem nechápavě hlavu.

„Poslyš, zlato, ty to nejspíš nevidíš, ale já jo. A Tom mimochodem taky. Tohle všechno, co se mezi vámi teď děje, vůbec není tím, že byste si už lezli na nervy. Prostě na sebe navzájem žárlíte,“ vysvětlila s lehkým úsměvem.

„Počkej, co se mi snažíš říct?“

„Rob je v tom taky. Až po uši,“ smála se.

„Cože?“ Musela mě mít už plné zuby, ale vážně jsem teď nebyla schopná jiné otázky.

„Vážně netuším, jak ti to ještě vysvětlit. Ty miluješ Roba, on miluje tebe. Lehká rovnice s ještě lehčím výsledkem. Kdybyste nebyli oba tak tvrdohlaví. Prvním krokem je, že sis to uvědomila.“

„Kris, vážně nevím, jak jsi na to přišla. Rob je zamilovaný do Chelsey,“ dostala jsem ze sebe s obtížemi. „Proto spolu chodí, víš? Kdyby miloval mě, bylo by to teď úplně jinak.“

„Jsi tvrdohlavá,“ zavrtěla hlavou. „A rozhodně s tebou nesouhlasím. Chelsey není typ holky, která by Roba brala. Spíše si myslím, že se snaží své city potlačit.“

„Myslím, že tentokrát tvůj šestý smysl zklamal,“ nedala jsem se.

„Jo, jasně, jak myslíš. Ale jednou se ukáže, že jsem měla pravdu.“ Nahodila jsem raději jiné téma a to ona a kluci. Poté, co se rozešla před rokem se svým přítelem Michaelem Angaranem, neměla přítele. Zamračila se na mě, jo, poznala, jaké to je. Povzdechla si o tom, že jsou kluci kolem ní tupci a nemá čas si nějakého najít, a když se jí líbí, je zadaný. Jo, její problémy se poslouchaly líp jak moje vlastní.

***

Trvalo to jen pár dní, než jsem se Chelsey na jeden den zbavila a mohla mít Roba jen pro sebe. Ještě, že byla modelka a měla dnes přehlídku. Když jsem se to dozvěděla, málem jsem skákala dva metry vysoko. Rob naplánoval celý den jen pro nás dva. Vymluvil se, že na takový akce nechodí, a když nejsou oficiálně spolu, proč by tam byl. Šklebila se, já byla na vrcholu blaha. Začalo to dobře, ale jen začalo.

„Robe, nech to být,“ prosila jsem ho a chytla za ruku. V tu chvíli se rozfotili fotografové, co tu byli. Táhla jsem ho, co nejdál to šlo. Dnes byl celý den neklidný a naštvaný. Aby ne, od rána za námi byli ti novináři a nedali ani na chvíli pokoj.

Chtěli jsme si udělat klidný den, být venku a tak různě. Byli jsme po dlouhé době sami. Nic se nenatáčelo. Plán byl jasný klidný pěkný den. Ale s nimi za zadkem to nešlo. A Rob to už teď večer neustál, co se celý den dělo. Od rána je prosil, aby si nás vyfotili a odjeli. Jenže oni ne, pořád tu byli a odmítali odejít. Ani kdybychom se před nimi spolu vyspali, ani pak by neodešli.

Držela jsem ho za jeho černou džínovou bundu a pokoušela se ho odtáhnout k autu. Nechtěl se dát. Nikdy nebyl násilnický a nikdy by se jen tak nepral, ale dnes k tomu neměl daleko, aby se po nich nevrhl. Jediné, co mu bránilo, byl zdravý rozum, nechtěl mít problém s policií. A možná i já, protože jsem mu to připomínala.

„Tohle není normální… já...“ rozrušeně na mě koktal a koukal se na ně.

„Pojedeme domů,“ prosila jsem ho a pokoušela se přemluvit. Vážně jsem nechtěla čekat na to, až vybuchne a něco provede.

„Jak jste si soukromě užili den?“ zajímal se jeden z těch chlápků, co tu byli. Silněji jsem stiskla rukáv Robovy bundy a podívala se naštvaně na toho chlápka.

„Byl by skvělý, kdybyste mi ho nekazili,“ zakřičela jsem po něm, aby mě dostatečně slyšel. Stejně jako Rob jsem i já měla celý den na sobě sluneční brýle a čepici, ale nepomohlo nám to, i když teď v noci k něčemu ty brýle byly. Nebudou mě bolet oči od blesku.

Nějak se mi povedlo odvést Roba k autu. Ale dovnitř jsem neměla šanci ho dostat. Opřela jsem se tedy o dveře řidiče a koukala se na něj.

Nejklidnější byl v kině, ale ani tam nebyl úplně uvolněný, asi čekal, kdy tam vtrhne nějaký novinář. Dnes neměl rozhodně dobrý den, jindy si jich nevšímá a bere to víc v klidu. Ale dnes jsem se upřímně o něj bála. Toho, jak to nezvládal.

Pamatovala jsem si jasně ze začátku, když šli novináři někde s námi, aby měli fotky, tak si s nimi v pohodě povídal a žertoval. Ale i novináři se mi dnes nezdáli, hlavně proto, že tu nebyli ani jeden z těch co většinou, to možná bylo ono. Bylo jich sedm, možná víc.

Rob dokonce zavolal policii, abychom měli klid. Ale ta nemohla pomoct. Omluvili se nám, že tohle nemají jak řešit.

„Chtěl jsem tě vzít na večeři v klidu,“ stěžoval si naštvaně a svěsil hlavu. Chtěla jsem se mu podívat do očí, a tak jsem si vytáhla brýle do vlasů. Čepici jsem už dávno zahodila v autě, tak jako Rob svoje sluneční brýle, aby mohl v noci řídit. Než jsme se dostali sem na tu ulici a dál nepokračovali. Podívala jsem se na něj, ale on se pořád díval na ty postavy za námi a mračil se.

Natáhla jsem ruce a chytla ho za klopy bundy a přitáhla si ho o krok blíž a tím ho donutila, aby se na mě podíval.

„Pojedeme domů a jídlo si objednáme,“ navrhla jsem. Chtěla jsem tohle mít z krku a v domě bude v klidu.

„Pojedou za námi,“ poznamenal a já nadzvedla obočí.

„Stejně ví, kde bydlíme. Tak co chceš tedy dělat?“ zeptala jsem se ho a povzdechla si. Pořád jsem nechápala, jak se povedlo po tak dlouhou dobu Chelsey udržet stranou, aby o ní nevěděli. Ale to jsem teď rozhodně řešit nechtěla.

„Vzít tě na tu slíbenou večeři,“ zabručel.

Když se mi ho povedlo přemluvit k tomu, aby se posadil do auta, jen jsme seděli a koukali se na novináře, co okolo nás tancovali. Chtěla jsem odjet, ale na místě řidiče seděl on.

„Tohle nemá cenu. Pojeďme domů, nebo někam na to jídlo. Jinak tu takhle můžeme sedět do rána a oni tu budou,“ poznamenala jsem jen tak mimochodem. Podíval se na mě a já mu pohled oplácela. Nakonec si povzdechl a konečně nastartoval.

Jak jsem navrhla, nakonec se jelo domů.

„Objednám pizzu,“ prohodil a natahoval se pro telefon. Jenže jsem ho zastavila. Pořád se mračil, potřeboval zvednout náladu a to by objednaná pizza nedokázala.

„Ne, uděláme si svou pizzu,“ usmála jsem se na něj a odhodila čepici a brýle. Nevěřícně se na mě koukal. „Umím domácí, můžeme si tam dát, co chceme,“ lákala jsem ho, ale pořád se nekoukal nějak přesvědčivě.

Zakroutila jsem hlavou a popadla ho za ruku, táhla jsem ho rovnou do kuchyně. Hodila jsem po něm zástěru a pak se začala přehrabovat v lednici a skřínkách.

„Co je?“ nechápala jsem, když jsem začala připravovat těsto. „Nikdy jsi neviděl nikoho vařit?“ smála jsem se mu. Jenže on se stále mračil. Zalezl si k lednici a vyndával vše, co by si přál tam mít.

Měla jsem už připravené těsto na co největší pizzu, a tak jsem popadla trochu mouky do ruky. „Robe, ten kečup.“ Nahnul se ke mně, aby mi ho položil na stůl, a v tu chvíli jsem udělala zákeřný útok.

„Trochu úsměvu,“ poradila jsem mu a začala se smát jeho vykulenému a hlavně bílému obličeji od mouky. Když mi útok oplatil, taky se rozesmál. Bez slova jsme se pustili do přípravy jídla a u toho se navzájem napadali. Ne jen mouka a kečup nás zdobily.

Jídlo bylo v troubě a my jsme byli upatlaní. Smáli jsme se, a pak každý navštívil svou koupelnu. Převlečená s mokrou hlavou jsem se vrátila dolů, měla jsem to skvěle naplánované a už jsem vyndala pizzu.

Jídlo s ubrousky, talíři a pitím jsem připravila v obýváku a pak pustila film. Zbytek večera by klidnější, jídlo chutnalo, dobrá nálada vydržela. Dobře jsme se bavili, až jsem usnula.

Probudila jsem se natažená na sedačce přes Robovo břicho a on mě objímal. Byla jsem přikrytá dekou, takže jsem usnula jako první. Opatrně jsem se vyprostila a podívala se na něj. Měl zavřené oči a v klidu oddechoval, ještě spal.

Opatrně, abych ho nevzbudila, postavila jsem se a přikryla ho tou dekou. Stejně nejvíc k pomilování byl, když spal. Hned po téhle myšlence jsem si chtěla namlátit. Povzdechla jsem se a potichu začala uklízet věci do kuchyně. Slyšela jsem auto na příjezdové cestě a musela si povzdechnout, přijela. Poprvé jsem se podívala na hodiny, byly dvě hodiny ráno. Vrátila jsem se do obýváku pro další věci.

„Jsem doma,“ křičela. Ohleduplnost sama.

„Potichu,“ okřikla jsem ji tiše. A poukázala k sedačce, kde spal Rob. Zamračila se na mě. Nenávist k ní se prohloubila, když klapala podpatky, a probudila ho tak. A chuť useknout jí ruku, když ho pohladila po vlasech a dala pusu. Rychle jsem to douklidila a zalezla si do pokoje.

Autor: anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování