OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nepřehlížej To! – 42. kapitola

29.12.2015 (12:00) • anamor8 • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1018×

Konec dubna – květen 2010

Čekala jsem na Roba u jedné z místních restaurací, pozval mě na oběd. Seděla jsem na jednom z velkých betonových květináčů, co byly na parkovišti. Byla jsem hodně zvědavá, dnes se byl ostříhat kvůli nové roli. Když se konečně ta jeho stará rachotina ukázala. Vážně jsem nepochopila, proč si pořídil zrovna tohle auto, mohl mít aspoň trochu normálnější než tohle.

Jen co vystoupil, jsem se na něj zamračila, protože si hlavu schovával pod čepicí, viděla jsem jen, že to měl po stranách hodně krátké.

„Ten účes je divnej,“ postěžoval si jen, co ke mně došel. Vysloužil si za to můj další zamračený výraz. Vyskočila jsem na nohy a natáhla se na špičky po jeho kšiltovce, kterou jsem mu sejmula z hlavy. Přenesla jsem váhu zpět na paty a párkrát zamrkala.

Po stranách to měl hodně krátké, tak krátké to měl, jen když mě požádal ho ostříhat strojkem po premiérách Twilight. Za to na vrchu hlavy to měl jen o něco delší.

Zkoumavě jsem si ho prohlédla a obešla ho dokola. Postavila jsem se zase k němu čelem.

„No…“ začala jsem a projela mu rukou vlasy. Trochu jsem mu dala ty přední do čela. „Mně se to líbí, je to změna a zajímavá,“ usmívala jsem se na něj a nasadila si jeho čepici. Zamračil se na mě.

„To říkáš jen proto, abych se necítil blbě,“ ohradil se.

„Hele, vypadáš jako chlap s těmi krátkými, nos to tak častěji,“ mrkla jsem na něj.

„A jako co jsem vypadal předtím?“ zajímal se a chtěl mi sebrat tu čepici, ale uhnula jsem a chytla ji pevně rukou.

„Jako klučík anebo jako blbec, když jsi to měl extra dlouhé,“ usmála jsem se na něj.

„Asi nevíš, co je milosrdná lež, co?“ naštvaně se na mě koukal.

„Vím, a taky jsem ji použila.“

„Počkej, to máš u mě,“ vyhrožoval.

„Mám, stejně jako ten oběd, a už vážně hladovím, jdeme.“ Popadla jsem ho za ruku a táhla konečně do restaurace.

Po obědě se jelo na domluvenou schůzku, co jsme měli. Focení pro jeden časopis společně s rozhovorem jen my dva. Nebyla jsem moc fotogenická.

Jenže to asi ostatní, co to měli na starosti, nemysleli. Nechali mě v mém oblečení i čepici. Jen lehce mě nalíčili a Roba taky nechali tak, jak byl.

Postavili jsme se, jak řekli, ale Rob to dlouho nevydržel. Strkal do mě a já do něj, začali jsme se tam pošťuchovat a fotograf si to nemohl vynachválit.

Dostala jsem kraťásky a tílko s brýlemi. Rob mě hned popadl a brýle mi sebral a poté mě vyzvedl no náruče a nadhazoval mě. Pištěla jsem, a pak si mě přehodil přes rameno.

„Já nechci, aby mi fotili zadek,“ křičela jsem a máchala nohama a mlátila ho do zad.

„Neboj, nepatří mezi největší, nemusíš se stydět,“ dobíral si mě ten pacholek a já ho znovu bouchla.

„Sprosťáku.“ Až pak jsem si všimla, že fotograf fotí i z mojí strany.

Jen co jsem se dostala na zem, oplatila jsem mu to, tedy nemohla jsem ho zvedat a dělat potupné věci, ale skočila jsem mu na záda.

Mračila jsem se, když mě navlékli do šatů, měli jen štěstí, že byly volné. Rob měl na sobě košili a měl ji volně přes kalhoty a horní knoflíčky rozepnuté. To jsme šli fotit ven do přírody a tam jsme dělali už spíš, co po nás chtěli.

£££

„Pane bože,“ vydechla jsem ohromeně za Robem, schovaná za jeho ramenem. Byla obrovská, tolik jsem se těšila na to, až ji uvidím na vlastní oči. Protože na seznamování s ní byl jen Rob a zatím mě s sebou nevzal a já na něj za to byla uražená.

A teď přede mnou stál několikatunový slon, tedy slonice jménem Tai. Byla jsem z ní unešená, nikdy jsem se nedostala tak blízko ke slonovi. Zatřepala svýma velkýma ušima, chobot měla nahoře stočený a její tlama se kroutila jakoby do úsměvu. Udělala jeden krok a celé to obrovské tělo se posunulo k nám. Fascinovaně jsem ji pozorovala, cítila zvláštní úsměv. Natáhla k nám chobot a já cítila, jak nasála vzduch. Nečekaně stočila chobot k Robovi. Zatřepala ušima a pak ho začala zkoumat.

„Jo, taky tě rád vidím,“ smál se. Pohladil ji a ona se přesunula na mě. Trochu jsem se zarazila a ztuhla.

„Nic ti neudělá,“ uklidňoval mě Rob.

Stála jsem a čekala. Celou mě šmátrala chobotem a prozkoumala. Odhodlala jsem se a zvedla ruku a pohladila ji po chobotu. Měla tvrdou a vrásčitou kůži. Odhodlala jsem se a šla k ní blíž. Otevřela svou velkou tlamu, vypadalo to, jako by se smála. Už jsem chápala, proč byl Rob tak ohromen, když ji viděl. Rozhodně jsem na tom byla v tuhle chvíli stejně.

Pohladila jsem ji tam, kam jsem dosáhla, ale byla velká. Zadívala jsem se na její záda a přemýšlela, jaké to musí být tam sedět.

„Jak se líbí?“ Kdyby nepromluvil, zapomněla bych na to, že tu je Rob a trenér Tai.

„Je úžasná,“ rozplývala jsem se nad ní. Přistoupil k nám a taky ji začal hladit.

„Reese má štěstí, že s ní můžeš pracovat i ty, ale ona větší.“

„Chceš se svést?“ Ihned jsem přikývla.

A taky že to šlo podle cvičitele Tai, měla moc ráda práci s lidmi, takže nebyl problém. Během pauz při natáčení jsem se s ní pořádně seznamovala a absolvovala pár lekcí. Nakonec jsem si na ni dokázala sednout a sejít dolů jen za pomoci Tai. Hrozně mě to s ní bavilo.

Hodně jsem si rozuměla i s Reese Witherspoon, naše seznámení bylo rozpačité, ale poté, co jsem se tolik zajímala o Tai, mi vyprávěla, jak se s ní sama učila. Když jsem byla s ní, musela jsem si jednou vzpomenout na můj a Robův rozhovor o tom, že poté, co spolu natočili film, nejsou přátelé, takže abych nepočítala se seznámením. A přesto jsem tu teď s ní stála a povídaly jsme si.

Reese jsem vždy měla ráda jako herečku, a teď i jako člověka, byla úžasná.

I u tohohle filmu pokračovala moje kariéra pravé ruky Roba a komparsistky. Mohla jsem učinit svůj dávný sen a přimotala se do scény, kdy se po Robovi hází dorty a já byla jedna z těch, co házeli.

£££

Byla jsem trochu naštvaná na Roba, jak to všechno zorganizoval. Moje chyba byla, že jsem mu to slíbila ještě před natáčením, jinak by mě z něj nedostal pryč. Rozhodě ne na tři dny. Místo něj jsem letěla do Londýna na předávání National Movie Awards, kde vyhrál, a já si měla za něj převzít cenu a nechat pustit video s děkovačkou. Jediné na tom příjemné byl Tom, který tam šel ochotně se mnou jako doprovod.

Konečně jsem byla u bytu, kde mě taxi vysadilo. Natěšená na natáčení i Roba jsem se hrnula k našemu bytu. Měla jsem jen batoh přes rameno, který mi stačil, a ještě bych do něj mohla zabalit Toma, jak v něm bylo prázdno. Nedočkavě jsem otevírala dveře a konečně se ocitla doma. Spokojeně jsem upustila tašku a ani se nelekla, když v ní něco zachrastilo, to byla určitě ta cena.

Slyšela jsem otevírání dveří a už ho chtěla pozdravit a neodpustit si rýpanec za tu cestu. Jenže mi veškerá slova uvízla a v hrdle, když jsem uviděla, kdo vyšel z koupelny.

Středně vysoká hubená blondýna, co byla opravdu pěkná a zahalená jen ručníkem. Asi jsem koukala dost vykuleně a nemožně, uvědomovala jsem si pootevřenou pusu, ale nemohla jsem ji zavřít. I ona vypadala překvapeně.

„Co tu děláš?“ dostala jsem ze sebe nakonec.

„Sprchuju se,“ pokrčila rameny. Její obličej mi někoho připomínal. Byla jsem si jistá, že ji odněkud znám. Ale nevěděla jsem odkud.

„Robert Thomas Pattinson,“ zakřičela jsem na celý být jeho plné jméno. To aby poznal, že je problém.

„Alex!“ slyšela jsem z pokoje jeho překvapný a trochu vyděšený hlas. No aspoň, že poznal, kdo ho volá. Netrvalo dlouho a vypadl z pokoje, když na sebe rval triko.

„Alex, co tady děláš?“ Tak touhle otázkou mě dorazil, a to silně.

„Přijela jsem. Říkala jsem ti to, navíc jsem ti psala před odletem,“ prskla jsem a naštvaně si založila ruce na hrudi.

„Sakra, mobil,“ mumlal si, ale já ho dost dobře slyšela.

„A tohle je co?“ ukázala jsem na blondýnu v ručníku, co se na mě zamračila.

„Chelsey, moje přítelkyně. Chelsey, tohle je Alex, jak jsem ti říkal,“ představil nás. Cítila jsem obrovské bodnutí uvnitř sebe, které opravdu zabolelo.

„Cenu máš v tašce, uvidíme se na natáčení,“ vyprskla jsem, a než mohl reagovat, vypadla jsem z toho bytu jak namydlenej blesk. Byla jsem uražená, naštvaná a podvedena.

Vzala jsem si taxi a nechala se dovézt na místo natáčení. Skoro nikdo tu nebyl, bylo ještě dost času. Let jsem měla naplánovaný tak, abych to vše stíhala i se sprchou. Jediná jistota byla Tai, kterou sem vozili dost brzo, aby tu byli včas, kdyby se něco stalo.

Pozdravila jsem se s jejím ošetřovatelem, který když mě viděl, mohl odejít. Tai ležela, ale když mě zaregistrovala, zvedla ke mně chobot. Nevím, jak to dokázala, musela jsem se usmívat. Posadila jsem se k ní a hladila ji po tvrdé kůži. Nakoukla k nám po nějaké době Reese.

„Co tu tak brzo děláš a kde je Rob?“ zajímala se a došla k nám, aby se s Tai přivítala.

„Nevím, přiletěla jsem a jela rovnou sem,“ pokrčila jsem rameny.

„Jdu se tedy připravit,“ zvedla se po chvíli ticha a odešla, asi poznala, že moje nálada je na bodu mrazu, i když to Tai zlepšila, původně byla hodně pod nulou.

„Tobě jsem určitě ty tři dny chyběla,“ usmívala jsem se na ni a pohladila ji po chobotu, co ke mně natáhla.

„Alex.“ Jen co jsem ho zaslechla, povzdechla jsem si a otočila se k němu.

„Chceš něco přinést?“ zeptala jsem se ho nepřátelsky. Už byl ustrojen na roli. Změřil si mě a Tai pohledem.

„Ne, nechci nic přinést, ale promluvit si.“

„Není o čem,“ odsekla jsem mu.

„Ale je. Chci se omluvit za to ráno, asi jsem ti to měl říct,“ začal a možná by i pokračoval, ale to jsem mu nedovolila já.

„Asi?  Jo, mohl ses blbé holce, co s tebou žije v bytě, zmínit o tom, že máš holku. Pokud vím, říkali jsme si všechno, ale asi se to změnilo, co?! Měl jsi mi říct, že ti tam překážím, odstěhovala bych se,“ nepřátelský tón jsem použila. A já s ním byla spokojená. Nadechoval se a otevíral pusu. „Nechci nic slyšet, je to tvoje věc. Mně se obhajovat nemusíš,“ utnula jsem ho a vyřítila se ze stáje co nejrychleji pryč. Málem jsem srazila Reese stojící u dveří. Možná to slyšela, ale bylo to jedno.

Zalezla jsem si do Robovy šatny, kde jsem si vzala vše potřebné. Jeho cigarety se zapalovačem, pití a jeho knihu, co četl a já s ním. Stala se ze mě tichá myška v pozadí a nějak jsem na sebe neupozorňovala, a když to šlo, byla jsem pryč.

Otevřela si plechovku coca-coly, co měla být původně jeho. Pomalu došel a posadil se vedle mě.

„Vážně je mi to líto, Alex. To s Chelsey bylo nečekané,“ promluvil do ticha.

„Ono to ráno bylo dost nepříjemný. Je to hnusný, když tě kamarád posílá pryč proto, aby si tam mohl někoho přivést. Stačilo říct, odešla bych sama.“

„Tak to není. Nechtěl jsem se tě zbavit. Chelsey jsem potkal několikrát náhodně, když ty jsi byla někde s Kris. Víc jsme se sblížili. Vážně jsem nedělal nic za tvými zády, Alex.“

„Dobře, nechme to být,“ nechtěla jsem se s ním dohadovat, potřebovala jsem spíš odpovědi na něco jiného. „Mám se odstěhovat?“ zeptala jsem se ho na rovinu a čekala na to, co odpoví.

„Ne, v žádném případě to nechci. A Chelsey se k nám stěhovat nebude, rozhodně ne hned.“ Uklidnil mě jen trochu.

„Dobře,“ odkývla jsem mu a opravdu se mi neuvěřitelně ulevilo, ale nedala jsem to na sobě znát. Strčila jsem mu do ruky plechovku s pitím a odešla. Pořád jsem přemýšlela nad tou blondýnou, její obličej mi byl povědomý, takže bylo možné, někde jsme se potkaly. A pak můj zrak padl na obálku časopisu, který měla v ruce jedna z pomocnic.

Sakra, on si nabalil modelku! Mohlo mi to být jasný. Buď modelka, herečka nebo zpěvačka, rozhodně ne obyčejná holka. Vzpomněla jsem si na poslední blondýnu, co byla modelka a chodil s ním, Nina, musela jsem se otřást. Na ni rozhodně nebyly dobré vzpomínky. Spíš jen vše to špatné.

Ani doma jsem s ním moc nemluvila. Odcházel a nechával mě doma samotnou, a tak jsem si hledala sama program, povětšinou s Kris nebo Taylorem. Uběhla nějaká doba a já byla oficiálně seznámena s Chelsey u večeře. Ani trochu se mi ta holka nelíbila a neseděla. Musela jsem si přiznat, že i když na mě neřvala Nina, kterou jsem znala několik minut, v tuhle chvíli jsem měla raději i Nikki.

£££

Blížil se konec natáčení. Posledních několik dní s Tai a pár dalších bez ní a bude další konec.

„Ten je rozkošnej,“ rozplývala jsem se nad miminkem, co bylo v kočárku a čekalo na natáčení. Klekla jsem si k němu. „Tak co, jsi připravený na slávu,“ usmívala jsem se na něj a on se vesele smál a házel s rukama.

„Neříkej, že toužíš po dítěti,“ klekla si ke mně Reese a usmívala se na prcka taky.

„Díky, nemám ani s kým. Je mi dvacet. Jen mám děti ráda a sestře se právě narodila holčička. Ty máš děti přeci, syna a dceru?“ nebyla jsem si jistá, a tak jsem raději ptala.

„Ano, Ava a Deacon,“ usmála se a chytla prcka za ručičku a začala na něj žvatlat.

„Že já nejsem mimino, taky byste mě takhle obskakovaly? Kluku, ty máš štěstí, dvě krasavice a jsou z tebe vedle,“ smál se za námi Rob. Zaklonila jsem hlavu a bouchla ho rukou do břicha.

„Já tě obskakuju pořád jako nesvéprávného, ale jestli chceš, můžu přestat,“ vyplázla jsem jazyk a zase se zaujala prckem.

„Tak já si ho vezmu, holky, máme spolu natáčet,“ stáhl ruce na něj a já ho po nich bouchla. „Já vám ho, holky, vrátím,“ slíbil.

Opět jsem se neubránil úsměvu, když jsem viděla mimino v Robových rukou. Bylo zvláštní je pozorovat takhle spolu. Bylo zvláštní pozorovat, jak Rob vyrostl z toho bezstarostného kluka v někoho, kdo vypadal, že je to dítě doopravdy jeho. Slušelo jim to. A i když ani jeden z nich mi nepatřil, vzedmula se ve mně jakási pýcha. Vždycky jsem chápala, co na něm fanynky vidí, ale teď… Ony po něm šílely, já ho měla za hezkého kluka a nejlepšího kamaráda. Ale ač jsem se snažila sebevíc, pořád se hlásila o slovo Kristenina myšlenka. A dnešní ráno ji ještě posílilo. Žárlila jsem. A už ne jako kamarádka. Po tolika letech velkého přátelství se mi to vymklo z rukou. Nebo možná nevymklo. Možná jsem ho už dřív nevědomky brala trochu jinak. Možná jsem si právě kvůli němu od ostatních kluků držela odstup.

Jediná věc, u které jsem to možná už nemohla použít, bylo uvědomění, že ho miluju.

A že je to hrozný průser.

Autor: anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nepřehlížej To! – 42. kapitola: