OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nepřehlížej To! – 41. kapitola

24.12.2015 (12:00) • anamor8 • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 825×

Prosinec 2009 – duben 2010

Nespokojeně jsem se přetočila na své nové posteli. Koukala jsem se do tmavého stropu pokoje a přemýšlela.

Konečně mi ji koupil, tak náhle a rychle. A já z toho, že se nebudu s ním v noci přetahovat o peřinu a kopat do sebe, nemohla mít radost.

Předstírala jsem, že mám radost, ale ve skutečnosti jsem si připadala podvedena, což jsem nechápala. Sama jsem byla ta, co mu pořád připomínala, že nemám postel.

Připadala jsem si sama, nechtěná odkopnutá. Ono si po skoro půl roce rychle přivykne na to, že v posteli neusínáte sama. Ráno se probudíte a někdo vás objímá. Nikdy nám to nevadilo. Brali jsme to jako normální věc a teď jsem tu ležela sama a dělila mě s ním zeď.

Nespokojeně jsem se zavrtěla, nemohla jsem najít tu správnou pozici na spánek, a tak jsem přemýšlela.

Zavřela jsem oči a uviděla Roba, a i přesto, že tu nebyl naživo, najednou jsem viděla ten rozdíl. Dívala jsem se na něj a pozorně si ho prohlížela po hodně letech. Viděla jsem ho denně, neměla jsem důvod si ho pozorně prohlížet. Jasně jsem si vybavovala, když jsem ho viděla poprvé. Ta změna byla neuvěřitelná, jak jsem si jí nemohla nevšimnout?

Jeho tělo bylo úplně jiné, a i obličej. Přeci jen mu bylo tenkrát devatenáct a dnes čtyřiadvacet.

Jeho obličej dosáhl ostřejších a výraznějších rysů, malá baculatost, kterou tehdy ještě měl, byla pryč. Vousy mu rostly rychleji a víc.

Jeho tělo ztratilo chlapecký vzhled. Už nebylo úzké a měkké. Jeho ramena byla široká a pevná – ani posilka za to nemohla, jen to vylepšila. Hrudní koš byl ještě širší. Už to byly prostě mužné rysy, které ženy milovaly a doháněly k šílenství. Podle mě i trochu vyrostl.

Bylo to zvláštní, jak se změnil, i já. Přeci jen bylo to pět let. A přesto mi to přišlo i jako včera, když jsem na něj šla křičet do pokoje, protože mě vzbudil.

Musela jsem zatřást hlavou nad svými myšlenkami, abych je vyhnala pryč. Nelíbily se mi, neměla bych přemýšlet.

Potřebovala jsem si s někým promluvit. Se sestrou ani mámou to po telefonu nešlo, hlavně ony nevěděly, co se děje. Ale byla tu osoba, která by mi mohla pomoc pochopit, co se děje. Někdo, kdo nás dva a náš vztah znal a zkoumal.

Usadila jsem se v kuchyni u stolu a dostala jídlo od Kris. Jen jsem se v tom nervózně vrtala, zatímco ona v klidu jedla.

„Tak co je?!“

„Nic," zavrtěla jsem hlavou.

„Fajn,“ pokrčila rameny. Musela jsem jí to říct.

„Mám problém,“ přiznala jsem. Zvedla zrak od talíře a zadívala se na mě s menším úsměvem.

„Myslela jsem si to, tak povídej,“ vybídla mě. Jenže já nedokázala nic říct. Nebylo to tak jednoduché, jak jsem si myslela. Nevěděla jsem přesně, co říct.

„Měla jsi pravdu, něco se děje,“ vydechla jsem nakonec.

„Mezi tebou a Robem?“ ověřovala si a já jen mlčky přikývla.

„Ale začalo to až po návratu. Když… točili jsme spolu postelovou scénu,“ vydechla jsem nakonec. Nic neřekla, koukala se na mě a čekala. „Sakra, nevím, co se to se mnou stalo.“

„Vyjela jsi po něm?“ zeptala se úplně klidně.

„To přímo ne,“ zadrhla jsem se a měla chuť propadnout se do země. Přišlo mi to hrozně trapný. Nechápala jsem, jak mohla být v klidu. Tohle rozhodně nebyl druh rozhovoru, který jsem někdy chtěla vést.

„Co se stalo, Alex?“ ptala se značně netrpělivě a zkoumala mě pohledem.

„Ten film všechno zkazil. Chová se ke mně jinak. A já k němu vlastně taky. Věděla jsem, proč jsem to nechtěla. Nevyznám se v sobě. Už v tom letadle jsem měla v sobě zmatek a nevěděla, co se děje,“ kňourala jsem a těkala pohledem všude okolo.

„Co přesně jsi cítila a proč?“ zajímala se okamžitě Kristen. Zmučeně jsem se na ni podívala a musela si dodat odvahu, abych dál mluvila, ale ne druhou stranu jsem cítila potřebu to někomu říct, dostat to ze sebe a dozvědět se, co se to vlastně se mnou děje.

„Po prvním polibku jsem nechtěla přestat. Už jsem se líbala, ale tohle bylo jiné, nešlo to kontrolovat. A pak v tom letadle, mluvila jsi o líbání s Robem a já… Dostala jsem asi vztek, nebo co to bylo.“ Zoufale jsem se na ni podívala a prosila o radu, aby něco řekla. Zamyšleně si mě měřila a mlčela, až nakonec vydechla a řekla něco, co by mě nikdy nenapadlo a rozhodne ne v téhle spojitosti.

„Žárlila jsi, Alex,“ zadívala se mi do očí a já šokovaně vydechla a začala kroutit hlavou.

„Blbost,“ okamžitě jsem tyhle myšlenku odmítla.

„Ale ano, štvala tě myšlenka, že jsem se ho nějak dotýkala a měla k němu blízko. Proto jsi byla protivná už při našem seznamování. Cítila ses ode mě ohrožena.“ Zírala jsem na ni v němém úžasu, někde v sobě jsem cítila, že měla pravdu, hlavně co se týkalo toho seznámení, tehdy jsem si opravdu od ní připadala ohrožena tím, jak s ním byla víc jak já.

„Je to Robert,“ zašeptala jsem vyděšeně. Zmateně se na mě dívala a asi nechápala, co přesně myslím. „Můj nejlepší kamarád. Známe se tak dlouho.“

„I přátele na sebe žárlí,“ pokoušela se mě uklidnit. „Jsi zvyklá, že je tu vždy pro tebe, a kdyby přišel někdo další, nebylo by to tak.“

„Jenže to nevysvětluje ty pocity teď a toho, co se mezi námi děje,“ připomněla jsem jí odbočení od původního tématu.

„Tak ještě jednou mi to řekni,“ pobídla mě a uklidila ze stolu.

„Nechápu, co se to děje. Co se to ve mně děje. Proč jsem po něm začala tak toužit. Nejhorší na tom je, že jsem si nepřipadala divně, naopak mi to přišlo správně. Jako by to tak mělo být, což je hloupost. Když si vezmu, kdo to je. Připadá mi, že jsme se od sebe neuvěřitelně odcizili. Hned potom šel spát do obýváku, aby nemusel být se mnou. Několik dní jsme spolu normálně pořádně nemluvili. A teď, proč si připadám podvedená a odstrčené tím, že mi koupil postel?“

„Sama jsi ji chtěla,“ připomněla mi Kris, já důrazně kývla na souhlas.

„To je to vše, co mě mate a děsí. Bojím se ho dotknout, abych něco nepokazila.“ Schovala jsem si obličej do dlaní a pokoušela se uklidnit z toho, co se tu dělo. Co jsem řekla a přiznala si.

„Alex?“ upoutala na sebe pozornost moje posluchačka. „Jsi tu už nějakou dobu a stále jen s Robem. Je to chlap, jak má být, přitažlivý. Pokud vím, od doby, co jsi tu, nebyla jsi s žádným klukem. Třeba je problém v tomhle. Prostě tě přepadla obyčejná touha po dlouhém půstu, když jsi u sebe měla někoho, jako je on, tak blízko.“

„Myslíš?“ nedala se přeslechnout ta naděje v hlase.

„Jo,“ usmála se na mě, ale něco mi nedovolovala tomu, co řekla, věřit naplno. „Ale pak je tu druhá možnost. Nevyšiluj, jen nad tím trochu přemýšlej. Co když už nebereš Roba jen jako kamaráda? Co když ho máš ráda mnohem víc, než jen kamaráda, a proto tak vyvádíš ty i tvoje city?“ Už jsme se nadechovala, že jí něco řeknu, ale zvedla ruku a zamračila se na mě, tím mě donutila mlčet. „Nic neříkej. Jen nad tím zapřemýšlej.“ Kývla jsem, i když jsem rovnou nad tím zakázala přemýšlet, byla to hloupost a já to věděla. A tímhle se náš rozhovor uzavřel. A já se zaměřila jen nad první variantou Kris, která mi dostatečně jako vysvětlení stačila.

£££

„Co vůbec posloucháš?“ Jen jsem se usmála a strčila mu sluchátko do ucha. Chvíli poslouchal, než mu proběhlo v obličeji pochopení. „Odkdy posloucháš Lizzy?“

„Od doby, co poslouchám i jejího bratra.“ Sluchátko si už nechal a dál si četl. A mně se podařilo usnout.

Spokojeně jsem se probudila i přesto, že to bylo na sedadle v letadle. Ležela jsem natáhnuta přes sedadla tak, že jsem byla i přes Roba. Jen co jsem otevřela oči, viděla jsem jeho ruku, která mě objímala. Podívala jsem se a zhlédla druhou ruku, v které držel knihu. Odhodlala jsem se a podívala se na něj. Četl si, vypadal jako vždy. Spokojeně jsem se pousmála a vyvlíkla se zpod jeho paže, abych mu neničila čtení. Prospala jsem skoro celý let, takže jsme za chvíli přistávali v Londýně.

„Vážně nechceš pár dní zůstat? Do Vánoc je času dost,“ přemlouval mě. Usmála jsem se na něj a zakroutila hlavou. „Plyšáčku,“ zkusil to jinak. Znovu jsem zakroutila hlavou a musela se ještě spokojeněji usmát. Dlouho mi tak neřekl, a vždy, když to použil, mě to neuvěřitelně potěšilo.

„Znáš Niky, roztrhala by mě, kdybych jí zavolala, aby ještě čekala. Strašně se těší na můj výslech a teď s těmi hormony je ještě nebezpečnější. Navíc se mi stýská.“

„Dobře, budu muset přežít svou rodinku a vysvětlit jí, že přijedeš až po Novém roce,“ povzdechl si a pak mě objal. „Dávej na sebe pozor a hlavně na náledí, a pozdravuj doma,“ poučoval mě.

„Budu, nemám v plánu cestovat, spíš se válet. Pozdravuj všechny.“ Pevněji jsem ho stiskla.

I přestože jsem věděla, jak moc od sebe potřebujeme odpočinek, nikam se mi nechtělo. Jenže představa mojí rodiny, kterou jsem tak dlouho neviděla, všechny pochyby vymazal a já se domu strašně těšila. A silné objetí od mé sestry, která mě přišla přivítat, mě v tom jen utvrdila.

„Pozor, abys ji neumačkala,“ smála se mi máma, když jsem se nechtěla vzdát malé Peťuny. Zjistila jsem, že se Niky s Honzou na Vánoce nastěhovali k nám. Honza mi nažaloval, že jsem za to mohla já, protože si mě chtěla Niky užít. Popravdě spíš vyslechnout, taky se jí to druhý den povedlo. Vytáhla mě do města a já musela povinně mluvit. Opravdu jsem ale byla ráda, že se sestra rozhodla nejdřív popovídat se mnou o filmu a rodičům nic neříkala. A podle všeho nic nevěděli. Chtěla jsem to držet v tajnosti.

Bylo zvláštní, že to, co jsem brala celé roky jako stereotyp na Vánoce, najednou pro mě bylo za poslední třetí Vánoce nové. Nebyl tu Rob a já nebyla v Londýně.

Spokojeně jsem seděla u jídelního stolu s Peťulí na klíně a zkoušeli jsme nové pastelky a omalovánky, co dostala od babičky, stejně jako panenku, co jsem držela jednou rukou.

Byla jsem pečlivě zachumlaná ve svém novém teplém a modrém roláku, který jsem si zamilovala. Tradiční vánoční návštěva u bavičky. Většina dospělých seděla s námi u stolu a další u stolku před televizí, co byl asi o pět kroků dál.

Pavla se tu evidentně nudila, protože vládla televizi a přepínala stále kanály. Až se konečně zastavila na programu o filmech, nebo co to bylo. Nějak extra jsem se o televizi nezajímala, a to byla asi chyba.

„Známý sexy upír Robert Pattinson dokončil svůj nový film. Největším lákadlem je, že mu Alex Freyová hraje přítelkyni. A díky filmu se dozvíte něco o neznámé Alex,“ hlásala reportérka v televizi.

Přísahám, že kdyby v tuhle chvíli spadl na zem špendlík, byl by dokonale slyšet. Jakmile se ozvalo moje jméno, všichni zmlkli a podívali se na televizi.

„Rob byl donucen se se svou blízkou přítelkyní líbat před kamerou i před lidmi.“ V televizi běhaly obrázky, co ulovili novináři během natáčení, a byly tam i zmiňované scény s líbáním. „Oba dva si užívali natáčení a pořád vtipkovali. Rozdávali podpisy i společné úsměvy.“ Zírala jsem na televizi a bála se, co se bude dít dál. „Alex se poprvé objevila po boku Roba před rokem a před několika měsíci znovu a natrvalo. Stihla nafotit pro časopis společně s Kristen Stewart a nyní si zahrála ve filmu.“ Změnilo se to a byl tam záběr na Roba při rozhovoru.

„Alex mi předvádí svoje herecké umění v soukromém životě,“ smál se Rob. „Hrát s ní bylo jiné… byla přítulnější.“ Rozesmál se a já rudla.

„Tisíce holek ho chce do postele. A já ho tam měla. I když jenom ve filmu,“ smála jsem se na obrazovce. Pamatovala jsem si tyhle rozhovory. Oba jsme si z nich dělali srandu.

„Film by se měl do kin dostat příští rok, ovlivněno to bude pracovní vytížeností Roba a Alex.“

„Neuvažuju o herecké kariéře, dostala jsem tuto roli náhodou. Režisér tvrdil, že jsme s Robem perfektně sladěni a máme mezi sebou to něco, co by mělo být i na začátku celého filmu. Chtěl, aby to bylo opravdu realistické.“

„A sakra!“ prorazila ticho vedle mě Niky a podívala se na mě. Nastalo znovu hrobové ticho. Teď jsem měla chuť propadnou se do země. Bylo mi horko a ten svetr mi ani trochu nepomohl. Tímhle byl pořad ukončen. Všechny pohledy v místnosti se otočili na mě.

„Alex?“

„No co?!“ zaútočila jsem už jenom pro jistotu.

„Nezapomněla ses nám o něčem zmínit?“ díval se na mě s dost naštvaným pohledem.

„Jsem dospělá?“ zkusila jsem to jinak, ale vyznělo to jako otázka, než konstatování faktu.

„Co to bylo?“ zeptala se mě máma. Polkla jsem a pokoušela se vymyslet, co říct. Pak mi došlo, nebylo co vymýšlet.

„Byla jsem s Robem na konkurzu a ten režisér mě chtěl,“ nevinně jsem pokrčila rameny, já za to nemohla, byla to jeho a Robova chyba. „Tak trochu jsem natočila film s Robem.“ Nevinně jsem se na ně usmála.

„Tak trochu? A co bylo s tou postelí?“ vyhrkl táta.

„Film. Natáčeli jsme tu scénu, tak jako je v tisíci jiných filmech.“ Věděla jsem, proč jsem nechtěla, aby o tom cokoliv věděli. Viděla jsem, jak se znovu nadechoval. „Je to normální. Film je natočen. Nemohli najít nikoho, kdo by se k Robovi hodil a líbil se jim do postavy. Já to prý splnila, zahrála jsem a konec. Nic se neděje, stále jsme přátelé. A to, co ti slíbil, neporušil.“ Zadívala jsem se tátovi do očí, i když jsem musela být rudá až na zadku.

„Jaký slib?“

„Ale žádný,“ odsekl táta.

„Žádný?“ podivila jsem se. „Varoval Roberta, že mi nemá ublížit a že na mě nemá sáhnout, pokud to nebudu chtít!“ práskla jsem na něho a naštvaně odešla od stolu.

„To jsi neudělal,“ slyšela jsem za sebou mámu.

„Ale udělal!“ křikla jsem ještě a spokojeně se uculila.

Všichni pochopili, že o tom nechci mluvit. Babička jen někdy mimoděk utrousila věty jako – moje vnučka bude hvězda, je to herečka a podobně. Vždy jsem jen protočila oči a dělala, že to neslyším. Pavla se na mě mračila a byla jsem si jistá, že kdyby měla po ruce nějakou zbraň, už bych nebyla mezi živými.

£££

U Robovy rodiny jsme zůstali jen týden, kde mi konečně řekl tu smutnou zprávu, že Patty zemřela, než jsme odjeli víc na sever, kde se měl natáčet další film. Přidal se k naší malé skupince i Tom. Večer jsme většinou s Tomem zatáhli Roba do baru a hráli kulečník.

„Hraješ jako postižená,“ šťoural do mě Tom. Myslel si, že mě tím rozhází, ale to se pletl, chlapeček.

„No ty máš do profíka taky daleko,“ zašklebila jsem se na něj a poslala další kouli do díry. Výsměšně jsem se na něj usmála.

„Sakra, Robe, zkroť si ji,“ bručel a napil se piva.

„Proč, odehraje to a já si nebudu muset ani jednou šťouchnout,“ pokrčil rameny. Podívala jsem se na Roba, nakláněla se akorát přes stůl, abych znovu skórovala. Musela jsem se zamračit. Ty vlasy byly hrozný nejen délkou, ale i to, jak je teď měl upravené, ještě že nosil pořád čepici, ještě by se ho děti na ulici bály. A dlouhé vousy nebyly o nic lepší. Když je měl lehce, jen pár dní, líbilo se mi to, ale tohle, měl to jak nějaký praděda.

„Pochybuju, že teď po tobě budou skákat holky na ulici,“ neodpustila jsem si poznámku.

„Co ty o tom víš?“ popostrčil mě Tom od stolu, ale já se nedala.

„Ještě hraju, zlato,“ mrkla jsem na něj. „Jsem holka, jestli sis nevšimnul. A v tuhle chvíli neznám žádnou, co by se mu pověsila kolem krku. Když vypadá takhle,“ rukou jsem máchla k Robovi na židli, co se na mě zamračil. Pokrčila jsem nevinně rameny a znovu ukázala svoje umění.

„Pustíš mě k tomu?“ zabručel nešťastně Tom. Podívala jsem se na něj a schválně minula. „Je to nuda hrát s někým, kdo to neumí,“ usmála jsem se na něj a nevšímala si toho šklebu a posadila se k Robovi.

Ve filmu jsem si zahrála několikrát komparsistku. Za pár dní jsme odjeli do Londýna na předávání cen. Další krásné šaty, co jsem měla, byly schované pod silným kabátem, byla mi hrozná zima, ale i tak jsem musela projít s Robem červený koberec, a novináři se ho pořád na něco ptali. Rob už byl oholený, takže se na něj dalo koukat. Byla tam i Kris a dostala ocenění. Bylo další natáčení, takže i my dva jsme se přesunuli do Maďarska.

V březnu, když skončilo natáčení, jsme se vrátili na pár dní do Ameriky na premiéru filmu.

„To bylo smutný,“ fňukala jsem na sedadle a koukala se na plátno, kde šly už jen závěrečné titulky.

„Já vůbec nechtěl, ať se na to díváš,“ přikyvoval a pokoušel se tvářit vážně.

„Proč?“

„Protože jsem věděl, že budeš brečet!“

„Co si o mně myslíš?!“ zeptala jsem se dotčeně. „Sakra! Ono to bylo fakt smutný.“

„Já vím,“ zasmál se.

„Nemohli tě nějak zachránit? Třeba bys to stihl seběhnout!“

„Jenže to by změnilo smysl toho filmu.“

„Komu by to vadilo?“ protestovala jsem.

„No, třeba tvůrcům,“ zasmál se. „Proboha, Alex, je to jenom film!“

„Smutný film!“ připomněla jsem mu.

„Měla by sis zajít upravit líčení,“ zasmál se mi. Sakra!

„Vypadám moc blbě?“

„Pravdu, nebo milosrdnou lež?“ zeptal se se smíchem.

„Seš hnusnej,“ praštila jsem ho do ramene a odebrala se na toalety. Navlhčeným papírovým kapesníkem jsem se snažila setřít si stopy řasenky, když se vedle mě objevila známá postava.

„Taky?“ zeptala se Kris se smíchem.

„Jo!“ zasmála jsem se a snažila se nalíčit.

„Měli ho zachránit,“ brblala.

„Jenže to by změnilo význam filmu,“ snažila jsem se napodobit Robův hlas.

„Říkal kdo?“ zamračila se na mě.

„Ten mrtvej z filmu (Rob),“ zasmála jsem se.

„Já mu dám takový význam filmu,“ odfrkla si a taky se znovu nalíčila.

Autor: anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nepřehlížej To! – 41. kapitola: