Nepřehlížej To! – 40. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

A když problémy začínají, ještě pak nějakou dobu pokračují.

12.12.2015 (16:00) • anamor8 • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1286×

Nervózně jsem se ošívala a tiskla si k tělu ještě silněji župan. Rozhlížela jsem se po místnosti a měla pocit, že i když spoustu lidí na mou žádost, ti, co nebyli potřeba, odešli, stále jich tu moc zůstávalo a samí chlapi. Povzdechla jsem si a zaměřila pohled k posteli. Seděl tam Rob jen ve spodním prádle, boxerky měl stáhnuté co nejníže stejně jako já svoje kalhotky.

Znovu jsem se ošila a nemohla z hlavy vypudit myšlenku na to, jak se těším na líbání. Tohle byla jediná pozitivní věc na celém dnešním natáčení a já si za takovéhle myšlenky chtěla nafackovat.

„Alex, chceš ho svést. Takže zapomeň na to, že je to tvůj kamarád a použij to, co máš,“ mrkl na mě režisér. To o kamarádovi rozhodně neměl říkat, tím mi nepomohl. Potichu jsem zakňourala, když odešel, a bezbranně se podívala na Roba. Mrknul na mě povzbudivě.

Postavila jsem se před postel, na které ležel Rob a koukal se na mě. Cítila jsem se tak nervózně a v břiše jsem měla hrozný pocit takového skoro vibrování, bylo to zvláštně příjemné i nepříjemné.

„Akce!“

Pomalu jsem rozvázala šňůru u županu. Velikostně byl jednou takový než já, stačil nepatrný pohyb rameny a sám mi z nich sklouzl. Ruce jsem si držela na hrudníku a hypnotizovala pohledem Robovy oči. Pohledem sklouzával na odhalená ramena a moje ruce, co bránily dalšímu posuvu látky a zase se vrátil k mému obličeji.

Celou dobu jsem se hádala sama se sebou, abych to udělala a uvolnila svoje ruce. Župan mi spadl z těla a rozprostřel se u mých nohou. Díval se mi do očí, trochu to uklidňovalo, ale viděla jsem i to, jak je sám neklidný. Přišlo mi, jako by uběhla celá hodina a ne jen pár minut.

Vstal z postele a pomalu se přiblížil, tak těsně, že jsem musela lehce zaklonit hlavu, abych se mu dívala do očí. Chvěla jsem se nervozitou, vzrušením a i strachem. Cítila jsem v hrudníku svoje srdce a jeho zběsilý tlukot.

Začala jsem se ztrácet v jeho pohledu a zapomínala na to, kde jsme a co se tu děje. Ale to dělá herce herci, když zapomenou a žijí svou postavou. Tedy aspoň jsem si to myslela a opravdu chtěla věřit, že to je ono.

Odvážila jsem se a zaměřila se na jeho tělo, celé vystavené pro můj pohled. Bože, proč musel být tak přitažlivý. Jeho silné paže a ramena mě uchvacovala, vždycky když mě objímal, ztrácela jsem se v nich a cítila se v bezpečí. Stala jsem se loutkou svého těla.

Moje ruka se natáhla k jeho a pomalu klouzala po jeho kůži od zápěstí nahoru k ramenu. V tu chvíli jsem ucítila jeho dlaň na tváři a palcem mi přejel po spodním rtu. Přivřela jsem oči. Bylo to tak příjemné.

Pocítila jsem jeho dech na mé tváři a pak i jeho rty na mých. Měla jsem pocit, že se rozplynu blahem. Moje rty si na ty jeho dobře pamatovaly. Naše rty se do sebe vpíjely. Přitiskla jsem se k němu blíž, byl to instinkt i nutnost ho mít blíž. Ruku, kterou jsem měla na jeho rameni, jsem přemístila na jeho zátylek a pak rovnou do vlasů. Chtělo se mi zasténat slastí. Nedokázala jsem se uklidnit na tolik, abych si to neužívala.

Pomalu začal couvat a táhl mě sebou rukou, která byla kolem mého pasu. Pustil můj obličej a vytáhl mi skřipec z vlasů.

Vlasy se mi rozprostřely ve velkých loknách po zádech.

Pevně mě k sobě přitiskl a já cítila zvláštní chvění v těle. Přetočil se se mnou a pak mě položil na postel. Stále přitisknut těsně ke mně.

„Stop!“ Odtrhla jsem se rychle od Roba a poté, co jsem se vyprostila z jeho objetí, abych se mohla zabalit do županu.

Chvilka pauzy, kdy mě upravovali, a režisér mluvil s Robem. Já dostala jen jednovětou instrukci – nech se vést Robertem.

Rychle jsem vklouzla pod deku a sundala si župan. Nemohla jsem dnešní natáčení přežít nebo aspoň ne úplně v pořádku.

Rob si na mě nalehl a zapřel se na loktech, tak aby můj hrudník nebyl vidět a druhou rukou stáhl prostěradlo. Podíval se mi do očí, což za celou pauzu neudělal. Neklidně jsem se pod ním zavrtěla.

„Akce!“

Jednu ruku jsem měla v jeho vlasech jako v minulém záběru. Druhou jsem držela jeho paži. Pomalu se ke mně sklonil a já cítila, jak se jeho svaly napjaly pod mou rukou na jeho paži. Už jenom tohle se mi tak líbilo. Naše obličeje a především naše rty byly u sebe tak blízko, že to bylo pomalu, jako bychom si dávali uměle dýchání.

Svými rty se lehce otřel o moje, ale stále se mi díval do očí. Nevydržela jsem to, stačilo si vzpomenout, jaké to bylo, když jsme se předtím políbili, moje smysly zešílely. Moje tělo chtělo další dotyky a rty chtěly ty něžné polibky.

Nadzvedla jsem se a přitiskla na jeho rty. Položila jsem se opět do polštářů, ale i s ním. Cítila jsem, jak se na mě přitiskl hrudníkem. Odtáhl se, rychle jsem otevřela oči, abych je mohla zase zavřít. Políbil mě na tvář a pak přejížděl rty ke krku.

Zakláněla jsem hlavu, jak to jen šlo a celá se k němu tiskla. Rukou jsem se mu přehrabovala ve vlasech a druhou pevně stiskla jeho paži.

Jeho ruce se vsunuly pod moje záda, cítila jsem je na lopatkách. Vytáhl nás do sedu s tím, že jsem byla hrudníkem stále natisknutá na jeho.

Byla jsem výš, tak mě dál líbal na krku. Zaklonila jsem hlavu a v páteři se prohnula. Cítila jsem svoje vlasy na svých zádech a jednu jeho ruku, jak mi po nich putovala. Celá jsem se chvěla a čekala, kdy vybuchnu ze všech těch emocí.

Odtáhla jsem se od něj a pak se nad něj naklonila. Koukali jsme si do očí. Sklonila jsem se a opět k němu a zůstala jen kousek od jeho rtů. Ty nepatrné milimetry, které dráždily moje tělo, až mě celé brnělo. Jen zlehka jsem se otřela o jeho rty a užívala si to elektrizující pulsování v těle při tom doteku. Bylo to tiché a velmi intimní svádění našich rtů, které mě každou vteřinu víc a víc pohlcovalo.

Nedovolil mi dál hrát a zkoušet, jak dlouho tohle můžu provádět. Neměl tolik trpělivosti nebo sil na to, abych to zkoušela. Popadl mě za zátylek a rychle strhnul na sebe, tak aby se naše rty potkaly. Spokojeně jsem vydechla a moje tělo jako by se uvolnilo a zároveň znovu bylo svázané.

Prohrabovala jsem mu vlasy a zkoumala to tolik pro mě zakázané tělo mého kamaráda. Tělo, které mě mučilo, kdykoliv jsem ho viděla, a až teď mi to docházelo. A teď jsem se ho mohla dotýkat a já toho naplno využívala.

Najednou naše polibky už nebyly jako do teď, jemné a přitom vášnivé. Ne, teď byly naléhavé, až ta naléhavost bolela. Naše rty se o sebe třely a jazyky nebyly pozadu. Těla těsně přitisknutá a moje nohy i paže okolo něj omotané.

Odtáhla jsem se a zhluboka dýchala. Dívala jsem se do těch modrošedých očí, ale nepoznávala jsem je. Bylo v nich něco jiného. Jenže dál jsem se tím nemohla zabývat, protože jsem byla opět vtáhnuta do krásného polibku.

Položil mě opět do peřin a líbal. Tiskli jsme se k sobě a naše těla byla propletená, jak jen to šlo.

„Stop!“ dolehlo ke mně asi po druhé, ale mně to bylo jedno a nebyla jsem jediná.

Vychutnávala jsem si jeho rty a nic jiného nevnímala. Nechtěla jsem nic jiného vnímat. Jen tu jeho blízkost. To tělo, které se tisklo k mému. A to, co měl v těch očích.

„Stop!“ To už se ode mě odtáhl. Měla jsem chuť protestovat. Chtěla jsem stále líbat ty dokonalé rty. Zhluboka jsem dýchala a můj hrudník se moc rychle zvedal, stejně tak i jeho, a tak do sebe narážely.

Byla jsem za celý den tak emočně vypjatá, že jsem opravdu čekala na to, až se něco stane a já provedu nějakou blbost. Nevyznala jsem se v sobě, cítila jsem se, jako by mi někdo všechno přeházel, myšlenky a hlavně pocity.

Když jsme se vraceli domů, nikdo neřekl ani slovo. Mlčeli jsme, a to ticho bylo mučivé, snad víc jak vzpomínka na to, co jsme dělali před pár hodinami. A v bytě to nebylo o nic lepší poté, co jsem absolvovala opravdu dlouhou uklidňující koupel, našla jsem Roba, jak spí na gauči v obýváku se svou peřinou. Nechala jsem ho tam a zalezla do postele s nadějí, že to bude další den v pořádku.

Nepomohla bych tomu, kdybych ho nutila jít spát do postele, jen by to všechno zhoršilo.

Od toho dne jsem chtěla, aby to natáčení už skončilo. Jakmile utichl rozhovor a bylo mezi námi ticho, už to nebylo tak pokojné a oba jsme před tím utíkali.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování