OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nepřehlížej To! – 39. kapitola

07.12.2015 (13:00) • anamor8 • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 930×

Říjen – Prosinec

Táhnul mě na nějaký konkurz s tím, že potřebuje pomoc. Už tam byl jednou, ale musel prý znovu přijít a chtěl mou pomoc, a tak jsem jako jeho kamarádka šla.

„Tak ji vedu,“ hlásil od dveří a já se na něj mračila, protože jsem nevěděla koho, krom mě tu nikdo nebyl, a už vůbec ne žádná holka. Režisér s dalšími lidmi seděl u toho stolu a koukali se na nás. Omyl, oni se koukali na mě. Zachvěla jsem se při tom zjištění a stáhla se za Roba, aby na mě bylo co nejmíň vidět. Připadala jsem si jako malé dítě, kdy přijedou na návštěvu přátelé, které nezná, a rodiče jej ukazují.

„Mohla byste nám přečíst kus textu společně s Robertem?“ zeptal se mě. Zamrkala jsem překvapením a podívala se na mého kamaráda, který se spokojeně usmíval. Nakonec jsem jen kývla a znovu dostala do ruky kus scénáře. Nadechla jsem se několikrát, abych se uklidnila, a pustila se tedy do toho. Zase se spokojeně díval a jeho oči přímo zářily spokojeností.

„Beru vás, ale–“ odmlčel se a znovu si nás přeměřit pohledem. „Ale jen oba dva.“ Spokojeně se usmál. Moje rysy zamrzly a já se na něj zadívala vyděšené.

„Prosím?“ vypískla jsem překvapením, které se mi nepodařilo potlačit za tu malou chvilku.

„Beru vás, ale jen společně. Není to nic těžkého,“ usmál se na mě.

„Roberta jste už přijal,“ připomněla jsem vás.

„A teď i vás.“ Opřel se pohodlně na židli a čekal.

„Já nejsem herečka,“ oponovala jsem okamžitě.

„To nevadí, všichni jednou začínali,“ nedal se a spokojeně se na mě usmíval.

„Co když nechci?“ založila jsem si vzdorovitě ruce na prsou a měřila si je všechny pohledem toho zrádce, co mě sem dotáhl. Moc dobře to věděl.

„Alexandro, nemůžeme najít hlavní představitelku už delší dobu. Robert byl schválen ještě před konkurzem, protože se nám líbil. Konkurz byl jen otestováním. A vy- “ přeměřil si mě zkoumavým pohledem od hlavy až k patě, „jste přesně to, co jsem si představoval. A ke všemu dokonale ladíte k Robovi, lepší to už ani být nemůže. Tohle je role pro vás.“

„Nezdá se mi,“ měla jsem stále tendenci odmlouvat.

„Na pohled rozkošná, ale přitom i divoká, když chce,“ mrknul na mě, opravdu na mě mrknul, teď mě dorazil. „Tohle vám půjde samo,“ usmíval se.

„No tak, Alex,“ přidal se k prošení Rob.

„Na tebe jsem naštvaná,“ mávla jsem k němu rukou a zadívala se zase na tu bandu, co nás zkoumala. „Připravte se na to, že se budeme s Robem často štěkat a dělat blbosti. Nebude to nic lehkého, a hlavně se mnou. Jsem na tohle levá,“ řeka jsem nakonec.

„Výborně,“ spokojenost na jejich tvářích nešla přehlédnout. Dostala jsem stejný scénář jako Rob a rozloučení, že se uvidíme při natáčení. Museli slyšet, jak jsem zaskřípala zuby. Vůbec jsem nechápala, jak jsem se do toho nechala tak lehce uvrtat.

Byla jsem naštvaná na Roba, jak to na mě s nimi upekl. Nezachránil to ani pizzou či zmrzlinou, nechala jsem ho v tom pořádně vykoupat. Nepromluvila jsem s ním ani další den. Nevím přesně, proč jsem byla tak uražená, když neudělal vlastně nic hrozného. A tak jsem šla za Kris. Promluvit si s ní. Byly jsme spolu venku do oběda a poté, co jsme si pěkně promluvily a já si uvědomila, že na Roba ani nejsem tak naštvaná, zašla jsem do nejbližší pizzerie.

Nesla jsem si pěkně dvě krabice do bytu. Věděla jsem, že bude doma už jen proto, že neměl nic v plánu.

„Ještě se na mě zlobíš?“ zajímal se, jen co jsem vstoupila do bytu, ani mě pořádně neviděl. Zamračila jsem se, ale nemohl to vidět, skopla jsem boty a vydala se rovnou do obýváku, kde seděl na sedačce. Překvapeně se na mě podíval.

„Hlad?“ zajímala jsem se pobaveně, když nemohl odtrhnout pohled od krabic.

„Trochu,“ připustil. Došla jsem do kuchyně, kde jsem vzal talíře a ubrousky a se vším se vrátila k němu na sedačku.

„Není otrávená,“ usmála jsem se a pustila se do ní, hned následoval mého příkladu. „Ušil jsi na mě pěknou boudu,“ začala jsem zase mluvit a u toho se cpala. Budu muset začít chodit na dlouhé túry nebo do posilovny, jinak se nevejdu do dveří.

Zatvářil se jako štěně ve výprodeji, a tomuhle se nedalo odolat, někdy mu budu muset něco o tom říct. Tohle bylo vydírání a hraní na city, nebylo to fér, to on na mě udělal, podráží, a ne já na něj, a ještě mi tu bude hrát na city.

„Jsi hrozny zmetek, Robe. Tohle si už nedovoluj!“ varovala jsem ho, ale on už se spokojeně usmíval, protože věděl, že má vyhráno.

„Mimochodem,“ začal s plnou pusou a pak polkl. „Příští týden začíná natáčení,“ usmál se. Jen co to dořekl, začala jsem se dusit tím kouskem vynikající pizzy, který měl skončit v mém bříšku. Rob nečekal a začal mi dávat první pomoc a plácat mě po zádech. „Napij se,“ strčil mi skleničku před pusu, když jsem konečně spolkla sousto.

„To nemyslíš vážně!? Dělala jsem konkurz před dvěma dny,“ skoro jsem na něj křičela.

„Nic nebrání tomu, aby se natáčelo, chyběla jen představitelka mojí kámošky,“ mrknul na mě. „Navíc mám po novém roce dost natáčení,“ pokrčil rameny a znovu se pustil do jídla. Nadechla jsem se, abych něco řekla a vykřičela se asi z toho šoku. Ale nakonec jsem nic neřekla.

„Potřebuju se opít,“ zakňourala jsem nakonec a tím upoutala jeho pozornost.

„Nejsi tu plnoletá,“ připomněl mi, že nemám požadovaný věk na pití.

„Máš pivo doma, ne? A když tak přineseš,“ zabručela jsem a bez otálení se vrhla k lednici plné plechovek.

***

„Nezvykej si na to, že ti to budu dovolovat a starat se o tebe,“ připomínal mi asi po sté. Povzdechla jsem si a napila se další sklenice vody. Sice jsem se neopila, ale taky mi nebylo zrovna do zpěvu.

„Já vím, jsi zlatíčko.“ Pokusila jsem se o úsměv, ale asi se nepovedlo, jak se pobaveně usmíval.

„Ty neumíš pít a mít kocovinu,“ smál se mi.

„Jsem na začátku picí éry. Jaké jsi měl ty začátky, frajere?“ I přesto, že mi nebylo nejlíp, hájit se jsem ještě zvládla. Nadskočila jsem leknutím, když mi začal zvonit telefon. Ať to byl, kdo chtěl, vybral si hrozně blbou chvíli a moji ještě horší náladu. Když jsem se podívala na displej, zkroušeně jsem zasténala.

Moje milovaná sestřička, ona opravdu uměla vybrat chvilku.

„No,“ zabručela jsem a natáhla se, jak jen to neslušně šlo, přes stůl.

„Ahoj, této, trochu života do toho umírání!" ozvalo se pobaveně. Chvíli jsem přemýšlela, než mi to došlo.

„Této?“ ověřovala jsem si a ticho mi bylo potvrzením. „Jak?“ Proč mě nenapadla blbější otázka?

„No, jsem pěkná mladá holka a jsem vdaná a v noci jsem často se svým manželem a rozhodně se nenudíme,“ smála se dál.

„Dost, prosím, dost. Nechci slyšet nic o tvém sexuálním životě,“ utnula jsem ji co nejrychleji. „Pochopila jsem. A jak dlouho?“

„Ty jsi blesk. Druhý měsíc, ségra, doufám, že budeš dělat tetičku.“

„Když budu mít čas, nemůžu ti nic slíbit,“ upřesnila jsem jí.

„A co je nového u tebe?“

„Tak u mě…“ Dlouze jsem se zadívala na Roba. „Rozhodně nejsem těhotná.“

„No, kdyby to bylo s Robem, nikdo by se nezlobil,“ žertovně mě pobízela.

„Kuš,“ okřikla jsem ji hned. „Ahoj a pozdravuj doma a řekni Honzovi, že je borec,“ loučila jsem se s ní.

„Vyřídím, ahoj, ještě ti napíšu.“ Položila mi to a já se znova napila vody.

„Máme ještě pivo?“ podívala jsem se na Roba.

„Zapomeň,“ řekl přísně a podíval se tak.

„Niky je těhotná, musím to zapít.“ Nevinně jsem pokrčila rameny. Vykulil na mě oči a pak se usmál.

„Tak to půjdeme večer na večeři a možná ti dovolím trocho alkoholu, této,“ mrknul na mě. Otřásla jsem se, dnes mi tak říkali nějak moc často.

„Moc si nedovoluj, strejdo.“ Vyskočila jsem ze židle, vlepila mu pusu na tvář a utekla do koupelny, nechala jsem ho tam stát vykuleně.

***

„Alexandro!“ zněl přísně a naštvaně. Jo, chovala jsem se jako rozmazlený fracek, rozhodně dnes ráno určitě.

„No jo,“ povzdechla jsem si a konečně se uráčila vylézt z postele. Byl oblečený a v koupelně, dlouze se na sebe koukal do zrcadla a zkoumal.

„Krásnější už nebudeš.“ Opřela jsem se o futra dveří a koukala se na něj a při tom si nezapomněla zívnout.

„Přemýšlím, jestli se mám oholit,“ prozradil mi.

„Ne, nech to takhle.“ Včera jsem si ho vzala do parády s nůžkami a o něco mu zkrátila vlasy. A jeho vousy byly jen lehce narostlé a mně osobně se takhle líbil. „Já rozhodnu, jak budeš vypadat v tom filmu. Když už budeme milenci, chci, abys nějak vypadal,“ vysvětlila jsem a popadla svůj kartáček na zuby a začala si vedle něj čisti zuby.

„A ty bys měla nahodit úsměv, s mračidlem chodit nechci,“ rýpnul si a trochu do mě strčil bokem. Hned jsem mu to vrátila a pleskla ho rukou. To, že jsem v ní měla ten kartáček, mi došlo, až když jsem mu triko ohodila zubní pastou.

„Hups,“ rozesmála jsem se, ale pokoušela se to schovat do dlaně. Choval se jako dítě a tohle mi bylo potvrzením, popadl tuby zubní pasty. „Ne,“ vyhrkla jsem a chtěla se schovat, bohužel mě popadl kolem pasu a zády přitiskl na sebe a do obličeje mi vymáčkl tu bílou hmotu a rozmazal. „Pálí,“ křičela jsem. Když mi pustil ruce, setřela jsem si pastu z obličeje a vrhla se na ten jeho, kde jsem mu pěkně rozetřela vše, co jsem měla na rukou. Ani se nebránil, a tak jsem si pěkně vyhrála a udělala mu tam různé značky.

„Vítám tě u nás, velký Vinetů,“ natáhla jsem ruku do vzduchu.

„Neblbni a raději se připrav, jedeme na natáčení,“ připomněl mi ten hrozný fakt, kterému jsem se chtěla vyhnout. Před pár dny jsme šli na zkoušky kostýmů a různé domlouvání ohledně natáčení. Jen jsme si povídali a já byla vystresovaná, že jsem málem vyskočila z kůže, když se mě na něco zeptali. Jen jsem přikyvovala a odolávala touze schovat se za Roba a držet se ho jako klíště.

Všechno to pro mě bylo nové. Nacvičování scénáře a toho, jak bychom se měli pohybovat. První natáčecí dny byly venku, kde se na nás chodili koukat novináři i lidé z okolí, přestože neměli šanci se k nám dostat úplně.

Bylo to zvláštní, stála jsem tam, dělala různé věci a vlastně jsem to ve skutečnosti nebyla úplně já, ale moje postava, a já si to dokonale užívala. A ve chvíli, kdy nás nenatáčeli a bylo volno, jsem to byla zase já. Ovšem ve chvíli, kdy jsem byla před tou kamerou a koukala se mu zblízka do očí, všechno to bylo jiné, zvláštní. Moje vlastní tělo reagovalo jinak než jindy. Pokoušela jsem se to celé odsunout do pozadí a nevšímat si toho, protože to tak bylo lepší. V noci jsem padala do postele unavená z natáčení.

První opravdový problém nastal při natáčení první líbací scény.

***

Seděla jsem na židli a Rob se nade mnou nakláněl až moc blízko. Držel mě celou dobu za ruku, a když to přišlo, dívala jsem se mu do očí. Až když byl dost blízko, zavřela jsem oči. Přesně jsem věděla, komu patří ten dech a rty, které si opatrně pohrávaly s mými. Když se dotkl mé tváře, povzbudil mě k tomu, abych spolupracovala. Najednou mi to přišlo správně a povědomé tak moc, až to nahánělo strach.

Byla jsem přesvědčená o tom, že to rozhodně nebudu já, kdo se jako první odtáhne. A taky že to udělal až on. Dívali jsme si navzájem do očí a já se musela držet, abych se zpět k němu nenatáhla.

£££

Samé otázky, blesky, křik, pěkné oblečení a zima. Tak by se dalo shrnout celé premiérové kolečko. Kris nezklamala, pevně mě objala a uličnicky se usmívala.

„Tak co líbání?“ mrkla na mě a já měla chuť se propadnout do země.

„Dík, měla jsem se dobře, jsi milá, jak jsi mi to zkazila,“ zamračila jsem se na ni, smála se mi. „Jak to vůbec víš?“ rozhodila jsem rukama a kroutila hlavou.

„Mám své zdroje. Navíc se mi Rob přiznal, prý tě mám povzbudit,“ drcla do mě.

„Ježiš,“ schovala jsem si obličej do dlaní. Za tohle jsem byla rozhodnutá mu něco udělat, hodně bolestného.

„No tak. Nic to nebylo, ne? Rob líbá dobře, takže si stěžovat nemůžeš. A koukám, mezi vámi to nic nezměnilo,“ u toho posledního se zamaskovala a změřila si mě pohledem, a pak Roba, co byl na druhém konci místnosti. Já si byla jistá, že se červenám, nervózně jsem si prohrábla vlasy a ošívala se. Měla pravdu, líbal dobře, víc jak dobře. Hned jsem se okřikla a podívala se na moji veselou kamarádku, to má u mě. „Tak co, jak se líbilo?“ drcla do mě a tvářila se jako spiklenec.

„Jo, dobrý. Sama víš, jak líbá,“ pokrčila jsem rameny. Tohle byl rozhodně ten nejhorší rozhovor s Kris. Bylo to opravdu divný povídat si s kamarádkou o tom, jak líbá můj nejlepší kamarád, a obě jsme se s ním líbaly. Dost divné a ke všemu mě přepadala zuřivost, když jsem si to uvědomila.

Následovalo kolečko po Evropě, kde jsem nesměla chybět. První zastávka byl Londýn, kde byla zima, opravdová a velká.

Už jsem čekala na letišti jako ostatní při cestě zpět za tu velkou louži.

„Konečně se políbili! Jak to, že o tom nic nevím!“ ozval se křik z telefonu. Zmateně jsem zakroutila hlavou a podívala se na telefon, kdo mi volá. No, měla to být moje milovaná sestřička, ale vůbec tak nezněla.

„Jo, taky tě ráda slyším, sestřičko. Koho jsem měla políbit?“ zeptala jsem se jí naštvaně.

„Koho? Ty se líbáš s Robem a já se to dozvím z internetu, a ještě se ptáš?“

„Co? Blbost,“ odsekla jsem jí.

„Ne, koukám se na fotku a jste to vy.“

„Co mám na sobě?“ zeptala jsem se hned, i když mi to bylo jasné.

„Dlouhé džíny a svetřík, si nepamatuješ, co nosíš?“ nechápala, ale já to věděla přesně.

„Klid, tohle je fotka z filmu. S Robem se jinak nelíbáme a nechodíme spolu, je to jen film.“

„Film? Vy už točíte a co všechno tam budete dělat?“ Byla nějak moc zvědavá. Rob se na mě zkoumavě díval a asi se pokoušel rozluštit, o čem mluvím.

„Povím ti to na Vánoce, ahoj, a buď opatrná, těhule.“ Položila jsem jí to dřív, než mohla protestovat. Věděla jsem, že se mi pomstí za tohle o Vánocích, ale teď jsem to nemínila řešit. Sedla jsem si do sedadla a začala hrát hry na svém novém telefonu a zamyslela se nad tím, jak jsem se k němu dostala.

Dělal to chytře. Nikdy mi přímo nic nekoupil. Bylo to jeho. Nechal mě s tím zacházet, většinou k tomu byl nějaký důvod. Telefon, musela jsem hodně volat a taky používat funkce jako kalendář a jiné, co mi nabízel, jen úplnou náhodou v tom telefonu byla nová sim karta a on měl ještě jeden telefon v krabičce ve svém pokoji, kde náhodně byla jeho simka, aby ho mohl použít s výmluvou, že já používám ten jeho. Podobně to bylo i s mým nynějším notebookem, byl jeho, ale protože ten můj byl starší a nějaké aplikace, co byly v Americe normální, mi nešly, tak jsem musela používat jeho, a to ho nezastavilo, aby si o týden později koupil nový, protože se mu líbil.

Hádat se s ním o tom, že si ho nechat nemůžu, nešlo. Jeho nejoblíbenější námitka – není nový, ale už používaný a já chtěl novější, a nahodil svůj okouzlující úsměv. Ani trochu to nebylo průhledné. Ale když použil svůj úsměv a oči, nedalo se mu odporovat a hádat se. A popravdě, trochu se mi líbilo, jak mě tím rozmazloval. Nechtěla jsem ho využívat, a on to dělala sám.

„Tohle je divný,“ poznamenala neklidně Kris a vytrhla mě tak od hry v telefonu.

„Co se ti nezdá?“

„Ty a Rob. V letadle jste ani jednou neseděli spolu, pokud to bylo možné, byli jste od sebe co nejdál. A přesto, když jsme pak šli a dostali jste se k sobě, vesele jste si povídali a ty jsi mu byla jako vždy omotaná kolem ruky. To je divný.“ Překvapeně jsem zamrkala. Zkoumala nás nebo co, že toho tolik věděla?

„Natáčíme spolu film, asi tak dva a půl měsíce jsme spolu doslova byli dvacet čtyři hodin každý den. Potřebovali jsme menší odpočinek,“ nevinně jsem pokrčila rameny.

„Vážně se nic neděje? Přijde mi to u vás divný. Spolu jste mluvili jen při cestě do letadla, a to nebylo tak často. Většinou jste se na sebe jen usmáli a ignorovali.“ Stále se na mě starostlivě dívala. Mávla jsem rukou na znamení, že se nic neděje.

„Všechno je v pohodě, Kris, vážně. Kdyby ne, byla bys první, kdo by to věděl a všiml si toho. Jen menší odpočinek od sebe, než budeme zase natáčet.“ Podívala jsem se okolo a zahlédla Roba a usmála se na něj. „Vidíš? Vše při starém,“ ukázala jsem jí usměvavého Roberta. Opravdu to jen přeháněla a nic se nedělo, jinak bych to věděla sama nejlíp. I když v poslední době jsem byla sama ze sebe zmatená.

I manželské páry jsou spolu míň za celý den, než my dva. Je jasné, že jsme potřebovali chvíli klidu a soukromí.

Další den po návratu jsme opět natáčeli. Nechybělo toho už tolik a Josh se rozhodl, že když jsem byla po těch několik dní pryč a v klidu, tak mě hned na začátek vystresuje, aby to už bylo za námi.

Autor: anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nepřehlížej To! – 39. kapitola: