OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nepřehlížej To! – 37. kapitola

17.11.2015 (11:00) • anamor8 • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 622×

„Jak to tam vypadá?“ zkoušela jsem vytáhnout nějaké dobré informace z Honzy, který mě s Robem vyzvedl na letišti.

„No, vaše babička rozhodně nebyla nadšená z toho, že jedu pryč. On to nikdo neví, pro koho jsem jel.“ Mrknul na mě. Podívala jsem se na svou nohu a povzdechla si. To bude otázek a vše okolo.

„Kde jsi sebrala ty kraťasy?“ zeptal se najednou Rob. Musím podotknout, že to tedy brzy, když jsme spolu byli přes dvanáct hodin v letadle. Pravda byla, že jsme to oba prospali. Ale toho trika s obrázkem, co bylo jeho, si všiml okamžitě, jsem jen chtěla něco pohodlného a velkého na cestu. Usmála jsem se jako hodná holka.

„No, potřebovala jsem něco delšího, ale moje kalhoty jsou úzké, abych je přetáhla přes kámošku.“ Ukázala jsem na svou nohu. „A tak jsem si vypůjčila tvoje kalhoty. Mám kliku, že se z nich dělají kraťasy.“ Pořád jsem se usmívala. Kalhoty s kapsami a tmavě modré, takové jsem milovala. Ale i teď ve zkrácené verzi mi byly delší, než kdyby je měl na sobě on. Musela jsem použít pásek, jinak by mi sjely na zem, když bych si stoupla.

„A něco mi říct?“ zeptal se, ale bylo vidět, že mu to ani trochu nevadilo.

„Příště.“

Z auta jsem se dokázala sama vypotácet, ale Rob mi musel poté podat berle. Honza šel jako první a já se šourala za ním s Robem vedle sebe. Dělal to pořád, vážně čekal na to, až si rozbiju pusu, nebo si takhle připadal jako velký pomocník.

„Alexandro,“ vyjekla máma při pohledu na mě. Přiběhla a objala mě. „Co se stalo?“ zajímala se a prohlížela si mě a moji ozdobu. Věděla jsem, proč si beru ty kalhoty Roba, kdyby viděla ty spáleniny na stěně, zešílela by, ještě stále to bylo dost vidět.

„Byla bruslit.“ Zamračila se na mě.

„Nemůžu za to, že nějakej blb do mě vrazil a já spadla,“ bránila jsem se. Poté se podívala na Roba a taky ho objala.

„Robí.“ Vyběhla Peťule z trávníku na terasu a skočila na něj. Popadl ji a vytáhl si na ruku. Zamračila jsem se na ty dva, i když dohromady, jak se usmívali, byli sladcí, já byla naštvaná.

„Nemám tě ráda,“ podívala jsem se na Roba a uraženě odpajdala ke stolu. Niky, ke které jsem si sedla, se smála a objala mě na přivítanou.

„Je jako ty. Taky bys první skákala po něm a ne po mně,“ obhajovala ty dva.

„Jasně, on je hezčí než ty, Niky, ale štvete mě stejně,“ zamručela jsem.

„No vidíš.“ Rozesmála se. Ten zrádce a jeho kumpán se posadili vedle mě, dělala jsem, že tam nejsou, a u babičky si objednala jídlo, co nabízela.

„Jenže ona z toho nemá rozum,“ stála jsem si na svém.

„Jasně. Ale pro holku je to pěkný kluk v každém věku,“ nedala se. Podívala jsem se na Roba, který se spokojeně culil.

„Moc si nefandi.“ Peťuna se ke mně natáhla a dala mi velkou mlaskavou pusu na tvář a pak zase běžela na pískoviště za malým Martinem. Spokojeně jsem se usmála a tím asi donutila Roba přemýšlet nad tím, díky čemu jsem Petře odpustila. Naklonil se a bez varování to udělal, dal mi pořádnou mlaskavou pusu na tvář.

„Slintáš,“ strčila jsem do něj se smíchem. Utřela jsem si pusu do trika, co jsem měla na sobě.

„Hej, je moje,“ upozornil mě.

„Stejně jako ty sliny.“ Vyplázla jsem na něj jazyk.

„Jak jste mi chyběli,“ zavrkala Nikola a objala mě. „Je tu bez vás nuda.“ Smála se. „To mi připomíná, že si večer pouštíme video ze svatby.“ Po tom, co řekla, jsem se na ni vyděšeně podívala. A ti, co ho viděli, se začali smát. Klid, uvidí to jen rodina, stejně půlka neumí anglicky, nebudou rozumět, co mu říkám, a navíc mě stejně asi tančit viděli.

***

Venku byla tma, seděla jsem na jednom ze tří schodů k domu a koukala se okolo, i když jsem toho neměla moc šanci vidět přes omezené světlo. Zamračeně jsem skončila pohled na Robovi, který si spokojeně kouřil cigaretu a pil pivo. Občas jsem mu sebrala láhev jako teď a napila se taky. Odmítla jsem jít dovnitř, dokud si budou pouštět to video. Já ho rozhodně vidět nemusela znovu a už nikdy. Budu ho muset nějak nenápadně zničit.

„Už jsi přemýšlela, co tu budeš dělat?“ prolomil to ticho, kdy bylo slyšet jen cvrkotání cvrčků. Z plic vyfoukl další kouř a zadíval se na mě.

„Popravdě, nevím. Půjdu na pracák a uvidím, co si můžu dovolit.“ Zamračeně jsem zkoumala vzor dlaždic.

„Nechtěla bys pracovat v Los Angeles?“ zeptal se a já se nad tou otázkou pozastavila.

„Tak tam už vůbec neseženu flek.“ Vrtěla jsem hlavou.

„A kdyby ano, jela bys?“ nedal pokoj.

„Co to je za otázky? To pivo ti jde už na mozkové buňky.“

„Odpověz!“ zamračil se na mě a znovu potáhl z cigarety, aby následně ten kouř vypustil z pusy.

„Asi jo, kdyby to byla dobrá práce.“

„Nechceš pracovat pro mě?“ Rozesmála jsem se ve chvíli, kdy to vypustil z pusy.

„A co bych dělala, uklízela?“ stále jsem se pobaveně smála.

„To ne, jen kdybys chtěla.“ Jeho vážný tón a hlas mě donutil se přestat pobaveně smát.

„Nehodlám se na tobě přiživovat a nic nedělat,“ vysvětlila jsem mu rychle.

„Taky bys pracovala,“ pokrčil rameny a zkoumavě mě pozoroval.

„Co přesně mi nabízíš?“ Otázka, co jsem vypustila z pusy, byla divná. Hodila se spíš při pohovoru společnice - zákazník, možná se mi to jen zdálo.

„Budeš mi dělat pomocnou ruku. Chodit se mnou na různé předávání cen, budeš se mnou při natáčení a budeš mi nosit, co budu chtít. Pamatovat si, kde mám kdy být, aby mě nemusel Nick nahánět, a tak dále,“ vysvětloval a já si ho jen zkoumavě prohlížela. Totálně jsem nechápala, co se děje, a byla mimo.

„Vyděláváš dost, abys uživil čtyři lidi?“ zeptala jsem se ho.

„O to se nestarej.“

„To budu. Nehodlám tě využívat. Dostávala bych peníze za nic.“

„Můžeš mi doma uklízet a vařit. Časem by ses mohla nějak prosadit,“ vysvětloval a přesvědčoval mě dál.

„Jestli ti nevadím a chceš, abych tam byla, řekni to rovnou.“ Založila jsem si ruce na hrudi a koukala se na něj.

„Dobře, trochu mi tam samotnému hrabe a bral bych společnost. Někoho, komu můžu věřit, a nenudil bych se. Takže jo, chci tě tam,“ připustil a típnul cigaretu, ani jednou se na mě nepodíval.

„Nechci peníze.“

„Alex -“ pokoušel se něco namítnout.

„Nebudeš mi platit. Budu dělat, co jsi měl na mysli, a moje výplata bude, že u tebe bydlím a že mě budeš vlastně živit,“ vysvětlila jsem mu, jak to vidím a jsem ochotna mít.

„A malé kapesné, aby sis něco mohla koupit,“ mrknul na mě uličnicky. Odmítla jsem se o tom s ním hádat, tedy aspoň dnes. Pořádně jsem nechápala, jak jsme k tomu dospěli, ale byla jsem ráda, a tak jsem se mu vrhla kolem krku.

„Mám tě ráda,“ zamumlala jsem mu do ramene a tiskla se k němu. Objal mě a pohladil po hlavě.

„Já tebe.“

Protože jsem plnoletá a školu mám taky dodělanou, vlastně jsem to rodičům jen oznámila. Mámě se to moc nelíbilo, ani tátovi, spíš šlo o to, že nebudu doma. Musela jsem slíbit, že se pokusím přijet, kdykoliv budu moct, a že na Vánoce tu budeme. Niky mi naopak rázně řekla, abych šla balit. Tentokrát jsem se s rodiči a holkama loučila mnohem déle než jindy. Máma mě nechtěla pustit a domlouvala, abych jim posílal zprávy, jak se mám.

Se svou „prací“ jsem mohla začít hned. Letělo se do Vancouveru na přípravu dalšího natáčení, kde mě s radostí přivítala Kris, která mě na rozdíl od Nikky opravdu ráda viděla. Byli jsme tam jen pár dní, než jsme museli na dva dny do Los Angeles zase. Nejeli jsme jen my s Robem, ale skoro všichni herci.

£££

„Musíš pomalu,“ napomínala jsem ho už podruhé. Omluvně se na mě usmál a pevněji mi stiskl ruku, za kterou mě přidržoval. Bylo mi zakázáno vzít si berle, i když mi barvou ladily k sádře a celkem k šatům, s pomocí Kris jsem vybrala modré po kolena a vázáním za krkem. Tak jsem se musela pevně držet Robovy ruky, a když ho chtěli samotného, přiřítil se ke mně Nick.

Ale moc jsem se od Roba hnout během toho koberce s fotografy nemusela. Byli nadšení, když nás takhle spolu viděli, jak mě podpírá. A určitě i z toho, jak budou muset hádat, co se mi stalo s nohou.

„Nepotřebuješ něco?“ zajímal se, když jsme se v sále posadili na určená místa.

„Mám zlomenou nohu, ne pusu, abych si o něco když tak neřekla. Neboj, já tě budu s radostí otravovat,“ usmála jsem se na něj a objala mu paži. Teatrálně si povzdechl.

„Nerušíme?“ ozvalo se pobaveně od uličky. Oba jsme se podívali na culící se Kris a Taylora. Na Kris jsem se mračila, už neměla svoje krásné dlouhé vlasy, kvůli filmu se nechala ostříhat na krátko a měla je černé. K tomu si vybrala celkem rebelské šaty, kde byla sukně z kovových hrotů. Taylorovi to zase slušelo, tmavě šedé džíny, košile se světle šedivou kravatou a tmavě šedou vestičku, zvýrazňovalo to jeho svaly. Zamračila jsem se na ně a pak je nechala projít na svoje sedadla. Vedle mě si sedla Kris a znovu se na mě usmála.

„Necul se. Ještě jsem ti neodpustil, že jsi mi ji neohlídala,“ ozval se vedle mě Rob a koukal se na moji sousedku.

„Já ji nesrazila,“ bránila se okamžitě a podívala se na moji nohu. „Ale koukni, jak ladí s šaty a sluší jí to. Neříkej, že si neužíváš roli ošetřovatele a ochránce.“ Uličnicky se na něj koukala. Mlčel a raději se podíval dopředu.

„Užívá!“ se smíchem konstatovala, ale jen pro moje uši.

„Jsi praštěná,“ vrátila jsem jí. Byla prostě skvělá.

Rob vyhrál herce za Twilight. Lehce jsem ho objala, než zmizel pro cenu.

„Vždyť je celá ze silikonu,“ bručela jsem si při pohledu na Megan Fox, kterou Rob objal kolem pasu, když šli do schodů.

„Jo, není nad silikon,“ smála se vedle mě Kristen. Ošklivě jsem se na ni podívala a ona se rozesmála. „To byl vtip. Ale jsou muži, kterým se to líbí.“

„Asi budu muset koupit Robovi brýle,“ zamumlala jsem si.

„Věř mi, ona není ten typ holek, co by ho braly,“ uklidňovala mě. A když mi to došlo, zamračila jsem se na ni ještě víc.

„To já vím. Taylore, líbí se ti Megan?“ naklonila jsem se k němu a zaútočila na něj otázkou. Trochu si mě překvapeně měřil.

„Je pěkná, to se musí uznat.“ Když viděl ale moje zamračení, dodal: „Ale vy s Kris jste hezčí.“ Mrknul na nás.

„Ty lichotníku.“ Šťouchla jsem do něj. Pomohl mi dostat se do místnosti s občerstvením, při pauze. Tam se k nám přiřítil můj ochránce a převzal si mě od Taylora.

„Nejsem nesvéprávná,“ ohradila jsem se a odkulhala si pro pití. Potřebovala jsem jen pomoc po schodech, abych nezdržovala.

S Taylorem jsme si začali během celého předávání a i po něm povídat víc, mohla za to i Kris.

„Až budeš mít nohu v cajku, můžeme si zaběhat,“ souhlasil a zmizel mezi dav lidu. Rob se zamračil a já ho z legrace šťouchla loktem. Hned nahodil úsměv.

Autor: anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nepřehlížej To! – 37. kapitola: