OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nepřehlížej To! – 35. kapitola

20.10.2015 (12:00) • anamor8 • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 788×

Červen 2009

„Konečně.“ Spokojeně jsem upustila tašku a batoh na zem. Nevšímala jsem si hluku, co způsobily, a sehnula se k zemi, abych našla svoje klíče v batohu. „No tak,“ mumlala jsem si nespokojeně pro sebe, klíčky mi nešly hned pod ruku. Šťastně jsem vytáhla ruku z tašky i s klíčky. Usmívala jsem se na osamělý další kroužek s klíčkem, který jsem potřebovala.

„O co se to snažíte, slečno?!“ Překvapením jsem sebou cukla při zaslechnutí cizího hlubokého mužského hlasu. Neotáčela jsem se, ale a pokoušela se narvat klíč do dveří.

„Dostat se do svého bytu,“ odbyla jsem ho rychle, ale klíč nechtěl zapadnout na místo.

„Nezdá se mi, že by to byl váš byt,“ nedal si ten otrava pokoje.

„To vás nemusí zajímat.“ Prudce jsem se otočila a ztuhla v pohybu. To, že mě tu otravuje muž, jsem věděla, ale ne to, jak vysoký a celkově ohromný je. Obyčejné džíny a přiléhavé triko zdůrazňovaly jeho postavu budící respekt.

„Obávám se, že mě to musí zajímat,“ zamračil se na mě.

„Hele, o co vám jde?! Jdu do bytu svého přítele, jasný, tak mě nechte být,“ radila jsem mu a naštvaně si ho měřila.

„Jděte domů. Tady nemáte co dělat.“ Překvapeně jsem se na něj podívala a vystrčila jsem bojovně bradu. Tohle si líbit nenechám, nechápala jsem, o co tomu chlápkovi jde.

„Jdi si domů sám,“ odsekla jsem a otočila se k němu zády a konečně strčila klíč do zámku, že to trvalo. Jenže v tu samo chvíli mě popadl a odtáhl od nich.

„Hej,“ zakřičela jsem na něj a začala se bránit a vytrhla se mu. Měl opravdu pevný stisk.

„Uklidni se a neotravuj lidi.“ Postavil se mi do cesty ke dveřím.

„Nevím, co jste zač, ale právě mi bráníte ke vstupu do mého bytu za mým přítelem,“ začala jsem zvyšovat hlas plný rozčílení.

„Jsi jen další bláznivá fanynka,“ zabručel nespokojeně. Zamrkala jsem a zamračila se na něj, než mi to sepnulo.

„Tu ty hlídáš Robův byt?“ vylítlo ze mě okamžitě. Změřila jsem si ho znovu pohledem, postavu na to měl.

„To vás nemusí zajímat, jdete pryč.“ Našpulila jsem protestně bradu.

„Tak to ani náhodou. Já se do toho bytu musím dostat. Jela jsem přes půl zeměkoule jako překvapení, tak mi uhni!“ rozkázala jsem mu a měla tendenci si u toho dupnout nohou, ovládla jsem se, tak panovačná jsem nebyla.

„Máš jen dvě možnosti. Sama odejdeš, nebo tě vyvedu.“ Díval se na mě přísným pohledem ujišťujícím o pravdivosti jeho výhružky.

„Ani jedno, já se dostanu do bytu,“ odporovala jsem mu a šla proti němu s plánem se dostat ke dveřím. Popadl mě a vyzvedl do vzduchu. Vyděšeně jsme zaječela.

„Pust mě, ty hordo svalů!“ křičela jsem dál, jakmile se začal vzdalovat od dveří i se mnou.

„Neječ.“ To bylo jediné, co udělal.

„Co se tu dě…“ věta se rozplynula do ztracena nedokončena. Náš divák si nás udiveně prohlížel ve dveřích bytu, do kterého jsem se pokoušela tak namáhavě dostat. Poznala jsem ho podle hlasu, ještě než jsem vzhlédla, a neuvěřitelně se mi ulevilo.

„Robe,“ vydral se mi šťastný křik z úst. Nechtěla jsem ani domýšlet, co by se dělo dál, kdyby to divadlo nepřerušil.

„V pořádku, odvedu ji,“ řekl rychle ten hromotluk, co mi zabraňoval v pohybu, a zase se rozešel.

„Ne!“ bouchla jsem ho opravdu silně do ramene.

„Deane, počkej. To je dobrý, polož ji. Alex je známá,“ zadržel ho. A já si konečně oddychla. Během chvilky jsem zase pevně stála na zemi a mračila se na toho Deana. Jenže pak moji pozornost zaujal zase Rob.

„To ti to trvalo,“ zabručela jsem naštvaně a šla k němu.

„Co tu děláš?“ podíval na moji tašku a batoh na zemi.

„Překvapení,“ usmála jsem se a objala ho.

„To tedy. Alex, tohle je můj bodyguard Dean. Deane, tohle je moje blízká přítelkyně Alex,“ představil nás.

„Měla jsem tu čest,“ přikývla jsem a popadla svoje věci.

„Já… mám nějakou práci, budu muset na chvíli pryč,“ zamumlal a střelil pohledem na Deana. Aha, to vysvětluje, proč byl jeho bodyguard u jeho bytu. Z tohohle překvapení se budu vzpamatovávat ještě dlouho.

„V pohodě, jsem velká… pamatuješ. Zavřu se uvnitř a budu během čekání na tebe odpočívat z cesty.“ Stejně jsem na nic jiného neměla ani pomyšlení. Hlavně po mém seznámení s Deanem.

„Jsi si jistá?“ zajímal se a upřel na mě pohled.

„Nejsem mimino, zlato, já se o sebe postarám sama. Jsem, a až se vrátíš, budu ještě živá a tvůj byt bude v pořádku.“ Vystrčila jsem ho za dveří a už mu naznačovala rozloučení máváním.

„Alex, musíme si pak promluvit,“ zamračil se na mě.

„Jasně, až se prospím, brnkni.“ Vracela jsem se do normálu po tom představení s Deanem, a tak jsem začala být drzá, jako jsem to dělávala často v jeho přítomnosti. Přitom kdyby mě vyhodil, nemám kam jít. Vesele zakroutil hlavou a sám za sebou zabouchl dveře. A já osaměla v jeho bytě.

Spokojeně jsem si oddychla a odnesla svoje tašky do jeho ložnice. V druhém pokoji stále nebyla postel.

Máma se mi to pokoušela vymluvit, abych mu dala vědět, domluvila se. Ale já si umanutě stála na svém, když on mě může překvapovat, tak já jeho taky. Naštěstí mi do karet přihrálo to, že jsem od minula mu nevrátila klíč od bytu.

Nechtěla jsem jít na vysokou a ani se nedostala na tu jedinou, kam jsem byla donucena dělat přijímačky, bylo jasné, že musím začít pracovat, tím se vše změní, a já si chtěla naposledy pořádně užívat jeho společnosti.

S kapkou strachu jsem otevírala lednici, bála jsem se toho, co na mě tentokrát vypadne. A jelikož jsem měla hlad, byla jsem ochotná riskovat svoje zdraví, umírala jsem hlady.

Našla jsem krom klasiky a to Coca-Coly zero a piva, byla i spousta krabiček od číny a jiného kupovaného jídla. Popadla jsem první krabici po ruce. Bude nejčerstvější, podle toho, jak byla blízko. Otestovala jsem pohledem a čuchem závadnost, než jsem se rozhodla ohřát a sníst. S plným žaludkem, čistá po sprše, jsem se usídlila na sedačce u televize.

„Plyšáčku?“ zamručela jsem a přetočila se do pohodlnější polohy. „Jsem doma, Alex,“ zatřásl se mnou a já začala aspoň trochu vnímat. „Vnímáš?“ Po téhle otázce jsem odpověděla švihnutím ruky. „Dobře, tak se probouzej a neusni mi,“ potichu se smál.

„Pokusím se,“ zaskřehotala jsem a otevřela konečně oči a přetočila se na bok. Dívala jsem se na teď už vypnutou televizi. Za chvíli se vrátil a posadil na stolek, aby byl v mém výhledu. V ruce měl pivo a v druhé colu.

„Tak čím jsem si tvou přítomnost zasloužil?“ zeptal se s úsměvem a napil se z láhve piva.

„Nejsem ještě vzhůru,“ upozornila jsem ho.

„To je ještě lepší, budeš pravdomluvná.“

„Spíš hnusná,“ odsekla jsem a těžce se vydrápala do sedu. Natáhla jsem se pro pití, trochu mě škrábalo v krku.

„Naši mě vyhodili z domu,“ pokrčila jsem rameny a škodolibě čekala na jeho reakci, která se dostavila okamžitě jeho vykuleným obličejem.

„Vyhodili? Proč, co jsi udělala? Tys neudělal maturitu?“ zajímal se honem, aby měl přehled.

„Udělala, proto mě vyhodili na prázdniny,“ rozesmála jsem se konečně poté, co jsem musela zadržovat smích při pohledu na něj. Zamračil se na mě, když mu to vše došlo.

„Potvoro.“ Pokoušel se znít naštvaně a přísně, ale jeho koutky lehce cukaly.

„Promiň, nemohla jsem odolat.“ Zatvářila jsem se jako nevinnost sama. Mračil se na mě, a to hodnou chvíli, než se usmál na jednu stranu, jak jsem měla ráda. 

„Tak co s tebou?“ nadhodil otázku.

„Budu tu s tebou a zpříjemňovat každý den,“ usmívala jsem se nadšeně, zato on se tak rozhodně netvářil, mně to na náladu ale nezkazilo.

„Toho se bojím,“ přiznal se vyděšeně a znovu se napil. Schválně jsem se napila taky a při tom se na něj koukala.

„Zval jsi mě, pamatuješ?“ zaútočila jsem na něj a čekala. Tahle připomínka asi nebyla fér, asi jsem to i přepískla kvůli tomu, co se dělo pak. A podle toho, jak se zatvářil. „Hele, jen dva měsíce, stejně nemáš práci. Pak se moc neuvidíme.“

„Nepovídej? Jak to?“

„Budu pracovat. Nebudu mít čas na blbosti,“ pokrčila jsem rameny a zašklebila se jako někdo důležitý. Pohrávala jsem si s flaškou v ruce a pozorovala jeho pohyby, které jsem pak napodobovala. Všiml si toho, poznala jsem to podle jeho zkoumavého pohledu a lehkého našpulení rtů.

„Tak já jsem blbost? Já jsem Robert Pattinson,“ nadzvedl pobaveně obočí a čekal, co mu odpovím.

„Robe, to, že před tebou padá na zadek půlka dívčí populace na Zemi, neznamená, že já si sednu na ten zadek taky. Hlavně když vím, jaké jsi pako.“ Hraně jsem si založila ruce křížem na hrudi.

„Já jsem pako?“ ptal se mě ohromeně se zvednutým obočím.

„Ne, to bylo na toho za tebou,“ odsekla jsem mu ironicky. Zkoumavě se na mě zadíval a lehce mu cukly koutky a pak mu v očích zajiskřilo, to nebylo dobré znamení pro mě.

„Potvoro mrňavá,“ vrátil mi urážku a pak mě srazil na sedačku.

„Ne, prosím,“ začala jsem se smát a křikem prosila, aby přestal. Jeho dlouhé prsty se ujaly mého lechtání. Bože, proč jsem musela být tak lechtivá.

„Odvolej to!“ přikázal a nepřestával mě nutit se svíjet smíchy.

„Nikdy,“ dostala jsem ze sebe s obtížemi mezi smíchem. Vážně jsem to už nemohla vydržet, musela jsem ho zastavit, jinak by byla brzy mokrá skvrna na sedačce. Strčila jsem do něj vší silou, a že jí po tom výkonu ve smíchu bylo málo.

Ozvala se tlumená rána ve chvíli, kdy Robova záda narazila do dřevěné podlahy. Shodila jsme ho svou ránou ze sedačky, ale šla jsem s ním. Zhluboka jsem dýchala a dlaněmi se podpírala o jeho hrudník. Stále mě držel za boky a čekal, až se zklidním. Musela jsem svítit jasně rudou barvou v obličeji od předešlého smíchu, bylo mi hrozné vedro. Sotva jsem znovu popadla dech, přetočil mě na podlahu pod sebe a znovu pokračoval v lechtání.

„Robe,“ vyjekla jsem překvapeně.

„Odvolej to,“ blýskl se po mně úsměvem, ale nepřestával.

„Co za to?“ zadýchaně jsem ze sebe dostala.

„Přestanu.“

„Ne, chci večeři.“

„Pizzu?“ zajímal se.

„Odvolávám,“ vyhrkla jsem okamžitě. On prostě věděl, jak na mě a že pizze neodolám. Začal se mi smát a přestal. Ležela jsem na zádech, ruce měla rozházené okolo sebe a zhluboka dýchala. Koukala jsem se na něj, jak nade mnou klečel a spokojeně se usmíval. Bylo mi neuvěřitelné horko a tváře mi hořely, stejně jako zbytek těla. Připadala jsem si jako po tříhodinovém maratonu v posilovně. Probodla jsem ho naštvaným výrazem, ale ani tak se nepřestal usmívat spokojeností, jednou mu to vše vrátím i s úroky.

„Šunkovou?“

„Jo,“ zabručela jsem mrzutě. Vytáhl telefon k objednání našeho jídla a mně podal sklenici studené coly.

„Tak co, jak zní rozsudek? Necháš si mě tu, nebo mám jít?“ zajímala jsem se a zkoumavě se na něj dívala a při tom si ukousávala pizzu.

„No-“ Na hodně dlouho se zamyslel a při tom se usmíval. Odkašlala jsem si a chtěla mu naznačit, abych toho nechal. Jenže on se nedal.

„Robe!“ Nepodíval se na mě a koukal před sebe. Rukou jsem mu začala mávat před obličejem a on se na mě konečně podíval.

„Jasně že jo.“ A dál si jedl v klidu pizzu. Zamračila jsem se na něj, ale on si raději všímal televize. Opřela jsem se tedy o jeho bok svými zády a pohodlně se uvelebila. „Měla jsi štěstí, přijel jsem jen na týden. Právě natáčím v New Yorku film, kam se pozítří vracím, takže poletíš se mnou,“ mrknul na mě.

£££

Nebylo to přímo to válení u něj v bytě a na pláži, co jsem si plánovala. Ale k tomu moři jsem se dostala, i když k jinému. Neustále jsme byli v pohybu.

Začala zrovna pauza mezi natáčením Robova filmu a my byli na jídle. Rozhodně jsme neměli možnost jít se někam najíst jinam. Všude číhaly bláznivé fanynky a čekaly, až Rob vyjde ven. Už neměl jen Deana, ale další čtyři chlápky, co nám pomáhali dostat se z karavanu sem a pak do hotelu.

Chvilku to byla zábava, pozorovat, jak všechny ty holky křičí, jen co ho uvidí, a další. Zábava mě přešla, jakmile jsem byla vedle něj a krom ječících holek nás pronásledovali i novináři. Tak to dopadá, když se film točí v ulicích města a ke všemu takového, jako je New York.

Chtěla jsem něco vidět z města. Robert měl tu výhodu, že tu několikrát byl a má tu přátele. Jenže já ne a chtěla jsem to změnit. Natáčení filmu a vůbec blízkost Roba u mě mi nedovoluje, abychom se potloukali po městě. Bylo to nebezpečné, ještě by mě zašlapal dav holek a chudáka kluka by udusily, jak by se chtěly objímat. A samotnou mě nechtěl pustit z dohledu.

Stala jsem se Robovou pravou rukou. Nosila jsem potřebné věci, pamatovala si, co by si správně měl pamatovat on. Kupovala mu kafe, svačinu. Pomáhala v hotelu při učení scénáře. Naučila jsem se nepřekážet, ale být nápomocna. Seznámila se s ostatními herci, jako byl Piercem Brisnane a Chris Cooper. Jediný, kdo mi opravdu nesedl, byla hlavní ženská role, která hrála vlastně přítelkyni Robovy postavy. Emily de Ravin. Nesedla mi, a rozhodně to nebylo jako u Kris, že bych se s ní začala po čase bavit. Nepatřila mezi lidi, co vyhledávám, občas jsem s ní pár slov prohodila, ale to bylo vše.

„Mandy, Amanda, Marie, Emily, Ruby, Jessica, tak koho si vybereš?“ zajímala jsem se a dál listovala všemi možnými psaníčky, co byly jako každý den za klikou auta. I Rob se při jejich čtení smál. Takhle večer tu byl větší klid, koukala jsem se na ulice z okna a trochu litovala, že nemůžu proběhnout to město, jak bych ho chtěla vidět. Ale co, ono i to natáčení má něco do sebe, a třeba jednou se mi poštěstí.

„Nějaká Češka tam není?“

„Jo, jedna tady byla,“ odpověděla jsem vážně a začala znovu listovat všemi dopisy.

„Nějaká jménem Alex?“

„Ne,“ odpověděla jsem a teprve potom mi došlo, že si ze mě dělá srandu. Z předního sedadla, kde byl Dean, se ozval pobavený smích. Zamračila jsem se na Roba, ale ten se spokojeně usmíval. Přitáhl si mě k sobě a jednou rukou objal kolem ramen.

„Vážně nepotřebuju žádnou ječící Amandu nebo Mandy, stačíš mi ty,“ mrknul.

„Velmi milé,“ ušklíbla jsem se. Potichu se zasmál a opřel si svou hlavu o mou.

„Já to bral jako v tom dobrém, že tě tu mám,“ vysvětlil potichu.

„Jestli tě to tak nudí, můžu začít dělat scény. Byla by to zajímavá změna,“ zamyslela jsem se nad tím, co vše bych mohla provést.

„Ať tě to ani nenapadne!“ okřikl mě a já se rozesmála.

Stalo se pravidelnou součástí natáčení, že jsme se pošťuchovali a bavili tak celý štáb. Také moje usínání v karavanu. Schovávaná před fanynkama se stala nutností, ale nějak nám ta hra nešla.

„Připravena se jít poprat?“ vtipkoval, ale sám vypadal, že by nejraději vzal nohy na ramena.

„Jdeme na to.“ Zhluboka jsem se nadechla. Vyšel první bodyguard, pak Rob, další dva chlápci vedle něj a za mnou byl Dean, stala jsem se jeho hlavní prioritou, jak mu sám Rob nakázal. Hlídal mě, abych jim nezmizela, když jsem chtěla chodit po městě, ale aby na mě nějaká opravdu bláznivá holka nezaútočila.

Holky na ulicích začaly křičet a já čekala, kdy mi prasknou ušní bubínky. Určitě se tu překročila povolená hranice hluku. Měl by je někdo utišit. Ten řev by se dal přežít, ale ony se rozeběhly k nám a pokoušely se přes ty obrovské chlapy okolo Roba dostat k němu. Hodně si troufaly, i když já jsem se taky chtěla s Deanem poprat, aby mě k němu pustil, ale já byla v právu.

Najednou se to jedné té holce povedlo a ona mu skočila kolem krku. Netušila jsem, co mám dělat, ale čekala jsem, co se bude dít. Nebylo to tak těžké uhodnout, jeden z chlápků ji popadl a odtáhl. Zakroutila jsem hlavou a sama se propletla dopředu k němu jako další ochrana. Třeba je odežene moje přítomnost. Přitiskla jsem se k jeho boku a byla odhodlaná už jen pohledem varovat další holku, co by si dovolila na něj skákat.

Dodnes se všude v časopisech a na internetu pořád o nás psalo jako o páru, i když jsme to vyvraceli, a nejen mně, dokonce i Kris nám začala v tomhle pomáhat. Každá fotka, kde jsme byli spolu, byla nějak okomentována. Budeme asi nejvíc probíraný neskutečný pár v celém Hollywoodu.

Když jsme se konečně dostali do auta, oba jsme spokojeně vydechli a pak se začali smát.

„Víš, že nemáš v mojí přítomnosti kouřit,“ zabručela jsem na něj. Když si zapálil novou cigaretu v našem pokoji na hotelu. Běžela jsem rovnou k oknu a lehce ho otevřela, abych se tu s ním neudusila.

„Proč, když tu mám popelník,“ mrknul na mě.

„Nevykrádej hlášky z tvých filmů a najdi si další.“ Vrátila jsem se k němu a dál se mračila hlavně na tu tyčku, co měl v puse a šel od ní kouř.

„Zaspali jsme,“ vylítla jsme z postele. Myslela jsem, že tohle se mi dělo jen ve škole, a to jsem to většinou ještě udělala naschvál.

„Ne, dnes se natáčí později,“ zachraptěl ospale a znovu se zahrabal pořádně pod deku. Naštvaně jsem vydechla, znovu jsem si lehla, ale jako pomstu jsem zvolila menší skok, takže na té posteli nadskočil i s madrací a já se začala smát, když nespokojeně zabručel.

Spokojeně jsem se válela do doby, než na mě začalo dopadat něco mokrého. Otevřela jsme oči a koukala se na spokojený úsměv Roba. A taky jsem hned vzápětí věděla, odkud pochází to na mém obličeji. Nechal si mokré vlasy a vody z nich odkapávala na mě, jak se nakláněj.

„Bude mokrá postel,“ ohnala jsem se po něm jako po mouše.

„Nebude, máme pokojovou službu,“ nedal se a zatřásl hlavou jako pes. „Oblíkat.“

„Nikam se mi nechce, natáčení dnes určitě zvládneš sám,“ bučela jsem a zahrabala se ještě víc pod deku a bylo mi fuk, že byla lehce vlhká. Slyšela jsem jen jeho povzdech a doufala, že mě nechá. Jenže doufat bylo marný. Popadl mě za nohy a stáhl dolů na postel a odhodil obě deky dolů.

„Oblíknout.“

„Jsi zlej a nemám tě ráda,“ fňukala jsem naštvaně a zalezla do koupelny, kde jsem se tedy podle jeho rozkazu převlékla. Nechtělo se mi dnes s ním na natáčení, měly se natáčet milostné scény, a u toho jsem opravdu nechtěl být.

„Victorie,“ vykřikla jsem překvapeně a vrhla se k ní, když jsem opustila koupelnu.

„Ráda tě vidím,“ smála se a já se podívala na Roba, který se spokojeně usmíval.

„Dnes tě bude mít na starosti Vicky.“

„Nejsem mimino,“ zabručela jsem, ale nějak výrazně neprotestovala.

„Dnes budeš hezky s Vicky, vezmeš si tuhle kreditku,“ vmáčkl mi do ruky kartu, „koupíš si něco pěkného na sebe a vše, co chceš. A neboj, konto jen tak nevybereš, mám tam peníze tak na dvacet nových aut minimálně,“ zasmál se a já jen třeštila oči s každou jeho větou.

„Robe, mám tě ráda. Ale tohle nepřijmu. Jsi blázen? Nemůžu si vzít tvoji kreditku a jen tak si jít nakupovat.“ Pokoušela jsem se mu nějak kartu vrátit, ale nedařilo se mi. Protože mi ji vždy vtiskl zpět do ruky on.

„Přesně to chci, abys udělala,“ jeho hlas nepřipouštěl námitky.

„Dobře, ale tvou kreditku si nevezmu. Mám nějaké peníze, to mi bude stačit.“ A když jsem se mu pokoušela vnutit kartu, razantně mi ji vrátil a šlohl mou peněženku. „Co blbneš?“ Nic neřekl, jen vytáhl mou kreditku, na které bylo jen pár peněz, to, co jsem dostala za výpomoc během natáčení.

„Jsi tady kvůli mně, nemáš práci, tak budeš utrácet moje peníze, jasné, stejně ti to dlužím za to, jak se o mě staráš.“

„Prdlajs, já dlužím tobě, že tu můžu bydlet,“ ohradila jsem se naštvaně.

„Konec diskuze. Budeš nakupovat na mou kartu, nemáš teď na vybranou. Užij si den,“ usmál se, dal mi pusu na čelo a vyklidil pole. Zůstala jsem jen překvapeně stát a koukat.

Vicky se tu dost vyznala. Jak začala pracovat pro modelingovou agenturu jako Clare, často lítala do pobočky, co tu měli. Jak jsem se dozvěděla během vyprávění. Díkybohu mě ona znala a věděla, že nejsem na žádné zdlouhavé nákupy, a tak jsme to přes ně vzaly rychle, tak jak bylo pro mě normální. Spíš z toho udělala Vicky procházku.

„Neříkej, že tak moc tyhle scény kazí,“ povzdechla jsem si a dosedla na lavičku. „Jdeme do hotelu, bolí mě nohy,“ fňukala jsem. Na pokoji jsme se rozvalily přes sedačku a sledovaly televizi.

„Holky moje, jsem doma.“ Jen co to vypustil z pusy, začala jsem se smát.

„Táta,“ křikla jsem a skočila na něj jako malé dítě. Zakymácel se a musel opřít o stěnu, aby ustál můj útok na něj. Stále jsem se smála a vlepila mu ještě pořádnou pusu.

„Jak rozkošné,“ neodpustila si Victorie.

Autor: anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nepřehlížej To! – 35. kapitola: