OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Neohlížej se - Kapitola 1.

02.03.2014 (15:00) • Aqui13 • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1500×

„Jednoho večera jsem vyšel ven z domu. Před dveřmi leželo dítě zabalené v dekách. Byla na nich připnuta cedulka - Maya. V té chvíli jsem pocítil cosi zvláštního. Něco magického. Věděl jsem, že tě nesmím opustit. Vůbec jsem nepřemýšlel, zda bys mohla něčí být a že bych tě měl vrátit rodičům. Ne. Malé bezbranné dítě. To přeci nesmím opustit. Musím se o něj starat. Jenže ty jsi s postupem času rostla. Už jsi přestávala být to bezmocné děťátko, které jsem tehdá našel. A teď - je ti čtrnáct a vím, že je na čase dát ti tohle." Odmlčel se a podal mi obálku, na které bylo napsáno - Maya * Postarej se mi o ni. 

Pořád dokola jsem ji otáčela ve svých rukách, až to působilo divně. „Otevři ji," pobídl mě a já roztrhla nažloutlou a pošpiněnou obálku. Vytáhla jsem z ní dva papíry. Jeden pro Felixe, mého vychovatele, a druhý pro mě:

„Milá Mayo. Vzhledem k tomu, že právě čteš tento dopis, je ti nejspíš už čtrnáct. Ach - jak ten čas utíká. Je mi moc líto, že jsme tě s matkou museli opustit, ale jakmile za námi dorazíš, vše ti vysvětlíme. Felix ti jistě po přečtení svého dopisu dá všechny pokyny, jak se k nám dostat. Moc se na tebe těšíme - táta a máma." Naprosto mi to vyrazilo dech.

„Já mám mámu a tátu, kteří na mě myslí a chtějí se se mnou sejít? Ale vždyť ani nevím, jak vypadají a jak se jmenují! Jsou to pro mě naprosto neznámí lidé!"

„Ale no tak. Uklidni se - v mém dopise jsou napsány všechny informace o tvých rodičích, i o cestě k nim. Jistě to zvládneš," utěšoval mě Felix a usmál se na mě.

„Odkud jsi znal mého otce?" zeptala jsem se. Táta přece nemůže své dítě svěřit do naprosto cizích rukou!

„Víš, kdysi jsem bydlel v našem hlavním městě - Stingu. Měl jsem tam svůj dům, zahradu, ženu, děti..." Na chvíli se odmlčel. Nejspíš hledal ta správná slova. „Byl to velký dům. Děti byly tři. Moje žena byla překrásná. Měli jsme obrovskou zahradu - trávili jsme na ní hodně času."

Nemůžu uvěřit, že měl Felix rodinu i velký dům! Vzhledem k tomu, že je teď kovář a nemáme pomalu peníze na střechu nad hlavou... „Felixi, nechci tě urazit, ale kde jsi vzal tolik peněz pro svou rodinu a na dům?" zeptala jsem se opatrně.

„Tehdy jsem dělal soudce. Měl jsem dost peněz na všechno," odpověděl.

„Ale kde ses setkal s mým otcem?" vyzvídala jsem.

„No, to asi nebude tak lehké na vysvětlení. Víš, tvůj táta neměl takové štěstí jako já. Neměl moc dobrou práci, dům také nebyl moc extra, a hlavně neměl peníze na jídlo a na daně. Musel se o sebe nějak postarat."

„Aha, ale to pořád není odpověď na mou otázku!" Felix se smutně zadíval z okna.

„Dobře. s tvým otcem jsem se setkal u soudu. Byl obviněn z čarodějnictví a vyznávání temných sil. Ale viděli jsme se jen na tom soudě." 

Tak to jsem nečekala. Můj otec a čaroděj? To nemůže být možné! Sice jsem ho neznala, ale to bych taky byla čarodějnice, ne? 

„Mayo, on... za to nemohl. Byl to sice čaroděj, ale dobrý. Víš, on byl speciální. Bylo jich víc. Jmenovali se Creakové. Jejich cílem bylo vymýtit všechno temno - a to nemůže zničit nic jiného než samo temno. A ty, ty jsi také čarodějka, Mayo. Musíš jít svému otci pomoct. Tady máš všechny informace." Vtiskl mi do ruky papíry. „Zítra ráno musíš vyrazit."

Autor: Aqui13, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neohlížej se - Kapitola 1.: