OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Naprosto (ne)hříšné místo - 5. kapitola - Každodenní stereotyp

19.06.2012 (17:00) • Aliska • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1105×

Po dvou týdnech

„Arieli, kam jsi mi dal ty leopardí legíny?!?" Pobíhala jsem po chodbách a hledala mé leopardí legíny.

„Arieli!!! Jedu na zem, za holkama, tak chci vypadat dobře! Něco si tam koupím, ale ty leopardí legíny chci a to hned!!" Zaběhla jsem za roh. Ariel už vycházel z jeho pokoje.

„Kde jsou?" zeptala jsem se.

„Ach jo... Prádelna, věsák osm, řada tři..." řekl a chňapnul po novinách, které jsem měla v ruce. To už jsem třeskurychle letěla do prádelny.

„Věšák osm, řada tři... Děláš si ze mě prdel?!?!" Legíny byly úplně bílé. Ariel také dorazil do prádelny.

„Arieli, co je s těma legínama, proč jsou tak bílý?"

„Jsou vyprané v Perwollu..."

„Ha-ha-ha... Co budu sakra dělat?!?"

„Použij Perwol Color magic!!" vykřikl Ariel.

„Co ty máš s tím Perwollem?!?"

„Platí mi za reklamu," přiznal se. Tvářil se jak malej kluk.

„Pane Bože..."

„Ano?" ozvalo se z vrchu.

„Už jsi někdy zažil, aby anděl dostal zaplaceno za reklamu?"

„Ano, Uriel jednou zajišťoval reklamu na polívky v pytlíku."

„Ach jo..." Vytáhla jsem legíny.

„Není to tak hrozný. Obleču se do bílýho..." řekla jsem a zase vylétla z prádelny.

„A nyní máme v nabídce i Perwoll Black magic!!" ozvalo se z prádelny..

***

Samuel ještě spal. Dalo mi tolik fušky vysvětlit pánu bohu, proč spíme v jedné posteli a on si tady chrní. Do šatníku jsem si strčila legíny, mrkla na hodiny a usoudila, že si můžu ještě na chvíli lehnout. Sundala jsem si župan a zavrtala se do peřin. Nespala jsem. Pozorovala jsem spícího Samuela. Když spal, nezářil, tak jsem se na něj mohla koukat dlouho. Nemá rád, když na něj zírám, ale teď spí a já se nemůžu nabažit jeho krásy. Lehla jsem si na břicho a roztáhla křídla. Když byly stažené, tlačily. Vždycky to zavonělo levandulí. Nevím proč, ale taková křídlová voňavka se hodí. Samuel otevřel oči. Měla jsem štěstí. Obrovské štěstí. Poprvé jsem využila své naučené schopnosti a přečetla mu myšlenky. No jo... Všichni jsou stejný. I anděl musí v jednom kuse myslet na TO. I když já neříkám, že já na to nemyslím. Tohle místo je víc zkažený, než jsem si dokázala nebe představit. On mi myšlenky nečetl. Prohlížel si mě a usmíval se. To nebyl úsměv, to byl sluneční paprsek, co se mi zaryl hluboko do srdce.

„Co vy dva tam? Musím vás kontrolovat. Nikdy jsme tu neměli ženu!!" ozvalo se ze shora.

„Nic..." zahlásila jsem. Myslím, že má podezření. Člověk by se mohl dost pravděpodobně divit chodu nebe. Andělé mají svůj dům, archandělé svůj, bůh si postavil palác a všichni se navzájem ignorují. Občas si zaletí dolů, za rodinou, milenkami, manželkami a kamarády a jinak je to tu hrozně podobné životu v domě z holkama. Radim se nadobro vypařil a jsem jen ráda. Samuel... Samuel... Ach... Samuel... On... Samuel... On je tak... Okouzlující a vyvolává dojem, že je do mě hroně zamilovanej. Sice se archandělé umí neskutečně přetvářet, ale on se o mě tak stará. Každý večer mi rovná peří, umí vařit, uklízí, učí mě všemu andělskému... 

„Samueli... Proč se Lucifer stal padlým andělem a vy ne? Vždyť nedodržujete všechny zásady..."

„Věř mi, anděl musí udělat velký přesah, aby se stal padlým. Není to jenom, že se z něj stane padlý anděl, ale nese to s sebou spoustu nepříjemných věcí. Myslíš, že se tvému otci v pekle líbí?"

„Myslím, že ne a právě proto mi to přijde nespravedlivé..."

„Měla by sis přečíst bibli," řekl.

„Hm... Radši si přečtu Cosmopolitan..." řekla jsem a sundala si triko. Ještě je času dost a stejně pojedu v jiném oblečení. Už jsem se naučila celkem obstojně manévrovat s křídly, abych se dokázala sama obléknout a svléknout. Naštěstí. Pořádně jsem se zabalila do peřiny a lehla si blíž k Samuelovi. Zase začal zářit a voněl.

„Kdyže jde Rafael do pekla?" zeptala jsem se.

„Za tři týdny. Ale musíš nejdřív dolů na zem. Víš, když jsi anděl, je pro tebe země takové zvláštní místo. Musíš si zvyknout. Je to změna. Všechno ti přijde tak nenormální..."

„Mně přijde všechno nenormální i tady, a chci co nejrychleji do pekla. Vy tam jezdíte často, tak mě to snad nezabije, ne?"

„Víš, peklo je hrozné místo. Nejde o ten děsivý vzhled, ale o to, že anděl se tam nemůže téměř ani nadechnout, aby neudělal zásadní hřích. Všechno je to plné utrpení a je hrozně těžké se vyhnout chybám. je to tam plné hříchu a je těžké odolat. Hrozně těžké."

„Hmm... Mně to za to stojí. Pochop, že chci za svým otcem. Neviděla jsem ho čtrnáct let. Půjdu tam i bez vašeho svolení. Jenom, aby ti to bylo jasný..."

Autor: Aliska (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Naprosto (ne)hříšné místo - 5. kapitola - Každodenní stereotyp: