Naprosto (ne)hříšné místo - 1. kapitola - Jeden normální den • OurStories.cz ~ naše povídky

Povídková série znovu inspirovaná knihou Jiřího Kulhánka, ovšem bez jeho postav. Patnáctiletá dívka Lucy je zvláštní nejen jejím talentem a povahou, ale i původem.

13.06.2012 (17:00) • Aliska • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1136×

Ležela jsem na posteli a poslouchala Jessie J. Sluchátka jely na plnou hlasitost. Držela jsem si je, co nejblíže u uší, broukala si a pohupovala do rytmu. Výhoda téhle domácnosti je, že tě nikdo nenutí umývat nádobí, dělat si úkoly... Otevřely se dveře. Rychle jsem si odtáhla sluchátka a posadila se. Ve dveřích stále Frankie, naše manažerka.

„Lucie, trejnínk být za dvacet minutes. Kamila mít rande, tak přijít na tréjnínk až večír."

„Tys ji pustila na rande?!? Myslela jsem, že na rande nesmíme..."

„Pravda to být, ale ten kluk přijet za Gabriela až k domu, tak já ji na chvíli pustit. Ostatní holky sice žárlila, ale to jedno."

„Hm... Mně je to jedno. Chlapi jsou svině."

„Lesby jedno!"

„Frankie, říká se lesbo jedna. Jo a nechápu, jak na ně můžete mít trpělivost. Holky jsou lepší..."

„Nebýt ta na odvahy o sexual orientaci mladá moc?"

„Nikdy není brzo na to vědět, že chlapi jsou svině. Je mi patnáct a to mám pravý čas. Nejsem navíc lesba, ale bisexuálka, jestli se vám do Ameriky tenhle pojem ještě nedonesl, tak si to vygoogluj."

„Na, ja na... Ty ještě k tomu lesba ortodoxní," ukončila rozhovor a za mého smíchu opustila místnost. Znovu jsem se vyvalila. Pravda, měla bych se spíše převlékat na trénink, ale nějak se mi nechtělo. Juliette mi skočila na břicho a začala mi hryzat lem u šatů.

„Dobrou chuť!" řekla jsem. Juliette se na mě jen tak zákeřně podívala a schoulila se mi na břiše do klubíčka. Sáhla jsem na noční stolek a strčila si do pusy praženou mandli. Znovu se otevřely dveře.

„Lucie, okamžitě na trénink! Padej!" vykřikla hysterická Avril.

„Ale, zlatíčko, nerozčiluj se. Není to dobré na tvoje srdíčko," řekla jsem klidně a stáhla si sluchátka. Snědla jsem poslední mandli a vstala. Juliette obratně seskočila a ze skříně mi vytáhla oblečení na trénink.

„Díky, kočko," řekla jsem a dala jí pusu na hlavu. Navlékla jsem si oblečení a vyběhla z pokoje. Chodba byla obrovská a dalo se z ní vejít do třinácti dveří. Můj pokoj, pokoj Frankie, pokoj Avril, pokoj Gabriely, pokoj pro hosty, pokoj Jofie, pokoj Michaly, pokoj Sam, pokoj Uršuly a pokoj Zadity. Dále dvě koupelny a jedny vedly na balkón. Ano, nebyl zde žádný mužský pokoj. Již pět let bydlím v domě, kde přebývají jen ženy. Možná, že je to jediný důvod, proč jsem na muže zanevřela, ale možná je to prostě z přirozenosti. Nejsem lesbička. Pouze nehodlám tvořit s mužem nějaký harmonický vztah. Stejně by to nešlo. Sešla jsem ze schodů. V prvním patře byla podobná chodba. Také třináct dveří. Východ, záchod, obývák, jídelna, hala, Spa, tělocvična, studijní místnost, zimní zahrada, hudební salónek, knihovna, druhý pokoj pro hosty a ozdravovna. Seběhla jsem do haly, ze které se už ozývala hudba. Vešla jsem, hodila ručník na lavičku, udělala hvězdu, zabrala mou obvyklou pozici v sestavě a pokračovala s nimi. Hala byla něco jako velké tělocvična, jenom hezčí, než na školách. Vždy jsme začínaly tou samou sestavou. Byla hodně těžká i na mě, ale je to třeba, aby se vidělo, která je jak ve formě. Já jsem nikdy nebyla mimo. Nikdy. Ani když mi umřela máma, ani když mi umřel táta, ani když jsem málem umřela já, ani když jsem zjistila, že můj táta neumřel, ani když jsem zjistila, kdo je můj pravý otec, ani když jsem zjistila, kdo jsou otcové mých spolubydlících. Nikdo to neví... Až na nás. Ani naše manažerka to neví. Neví, proč dbáme na svou ochranu, proč držíme tak pospolu, proč máme občas kecy jako z minulého století. Nikdo to neví a nikdo se to nedozví. Kdo jsou naši otcové a kdo jsme my. No... otcové. Jsou to otcové, ale lidé k tomu mají občas připomínky.

„Dobře, teď si dáme tu sestavu na Beyoncé," řekla Michala a přepnula písničku v rádiu. Druhá sestava byla ještě těžší, ale šlo to. Bohužel jsem udělala pár chyb. Byla jsem zamyšlená, tak jsem se moc nesoustředila. Trénink uběhl hrozně rychle. Měla jsem nad čím přemýšlet. V neděli by měli přijet naši otcové... Tedy... jejich otcové. Můj nepřijede. Jedině, že bych já jela za ním a to se mi moc nechtělo...

První kapitola byl čistý rozjezd. V příští kapitole se dozvíte něco o jejich povedených tatíncích a přijde ta největší pohroma. (viz. název) :)

Vaše Aliss

Autor: Aliska (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování