OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Naděje v budoucnost - 5. kapitola



Naděje v budoucnost - 5. kapitolaAndrew jde do vězení, aby vyzvedl Georgínu, ona však nespolupracuje podle jeho představ...

Kapitola pátá - Vězení

Andrew vyšel z královské knihovny a opřel se o chladnou zeď na chodbě. Byl rád, že mu král vyhověl, ale byl si jist, že nesouhlas rádce Blackwella, který nebyl vyslyšen, bude mít ještě nějakou dohru, která nebude v žádném případě příjemná. Když se vydýchal a byl si jist, že bude působit vyrovnaně a klidně, odlepil se od zdi a zamířil na nádvoří, odkud ho nohy táhly přímo k žaláři.

Za celou svoji službu u krále v těchto prostorách nikdy nebyl a nehodlal svůj pobyt zde protahovat. Když prošel dveřmi, ocitl se na chodbě, která kousek od něj pokračovala za mřížemi. Po jeho pravici byly dveře do místnosti, kde jistě seděl žalářník, který vězení hlídá. Energicky zaklepal na puchřející dřevěné dveře. Když mu nikdo neodpověděl, vzal za kliku a prošel do malé místnosti čtvercového půdorysu. V místnosti nikdo nebyl, tudíž se nemohl ani divit, že nikdo neodpověděl na jeho klepání. Spěšně se po místnosti rozhlédl – byl zde obyčejný dřevěný stůl s židlí, háčky zaražené do zdi, na kterých visela pouta, okno směřující na nádvoří a dveře vedoucí do další místnosti. Na stole ležel stočení pergament opatřený stále ještě nerozlomenou královskou pečetí.

Zpoza dveří, vedoucích do další místnosti, se ozýval rozverný smích dvou lidí – muže a ženy. Andrew nebyl nijak nadšený z představy, že je z něčeho choulostivého ruší, ale stejně na dveře zaklepal. Rozverný smích utichl a dveře se rozletěly dokořán těsně po tom, co Andrew udělal několik kroků dozadu. Kdyby je neudělal, dveře by jej jistě bolestivě zasáhly do obličeje.

„Co je?“ zařval naštvaný mužský hlas. Muž, jistě žalářník, se postavil do dveří a přejel celou místnost pohledem, až jím spočinul na Andrewovi, který se stěží ubránil pokusu o kus ucouvnout před jeho rozhněvaným pohledem. Muž si nebyl jistý, kdo to před ním stojí. Popošel do místnosti a zavřel za sebou dveře.

„Kdo jste a co tu pohledáváte?“ zeptal se úsečně, ale jeho tón byl mírnější než předtím. Andrew se napřímil do své výšky a podíval se na muže před sebou. Byl mu už od pohledu nesympatický, ale nedokázal ještě přesně říct čím.

„Andrew Cornwall, králův astrolog,“ představil se Andrew nic neříkajícím tónem. „Přišel jsem si pro tu černovlasou dívku, která je zde kvůli podezření z provozování černé magie. Král mi ji přislíbil jako pomocnici,“ vysvětlit důvod své návštěvy. Žalářník si jej změřil zvědavým pohledem s nadzvednutým jedním obočím.

„Tak počkat! Tohle by mohl říct každý. Potřebuju písemný souhlas, abych vám ji mohl vydat,“ vyjel strážný znovu ostře. Andrew se bezhlasně povzdechl. Za přítomnosti nechápavého pohledu došel ke stolu, vzal z něj ruličku pergamenu a vrátil se na místo, kde předtím stál.

„Myslíte tenhle?“ Andrew podával žalářníkovi pergamen. Ten si jej vzal, prudce rozlomil pečeť a přečetl si jeho obsah. Znovu jej smotal do ruličky a hodil zpátky na stůl. Rulička se lehce rozmotala, avšak žalářník jí už nevěnoval pozornost.

„Zdá se, že je vaše,“ odvětil nepříjemně.

Vzal z háčku svazek klíčů a rukou ukázal na chodbu, kam se Andrew bez zbytečného přemlouvání ihned vydal. Žalářník se prosmekl kolem něj, odemkl bránu, za kterou pokračovala chodba, na které stáli, a ukázal mu, aby šel za ním. Prošli společně kolem několika prázdných cel, až došli k jedné, v níž byla vězněna dívka, pro kterou si hvězdář přišel.

Dívka ležela schoulená v klubíčku na hromádce slámy. Černé vlasy měla spletené do copu, ze kterého se již uvolnilo několik pramenů, a ty jí splývaly za ucho. Měla zavřené oči, takže vypadala, jako by spala. Žalářník zarachotil těžkým klíčem v zámku cely, s dívkou to však ani nehnulo. Strážný prošel mříží. Vypadalo to, že hodlá nebohou dívku nakopnout do zad, aby se k nim otočila.

„Nechte mě s ní promluvit. Počkejte na mě venku,“ zarazil jej Andrew, když viděl, co se strážný chystá udělat. Ten na něj vrhnul jen ledabylý pohled a pokrčil rameny. Odšoural se do chodby, kde se opřel o mříž protější cely, a začal si hrát s klíči.

Andrew došel k dívce, přidřepl si a položil jí ruku otevřenou dlaní na rameno. Dívka sebou pod jeho dotekem trhla, ale jinak na jeho přítomnost nereagovala. Andrew hodnou chvíli zvažoval, jak by měl začít. Zvažoval to však tak dlouho, až jej dívka předběhla.

„Přišel jste mi oznámit, kdy mě ocejchují?“ zeptala se monotónním, nic neříkajícím hlasem. „Nečekala jsem, že mi to král oznámí. Spíš jsem si myslela, že pro mě jednoho dne prostě někdo přijde a odvede mě, aby mi mohl vypálit značku,“ dodala po chvíli. Pohled měla stále upřený někam před sebe, takže jí nebylo vidět do obličeje. Andrew mohl pouze odhadovat, jak se asi cítí a jaký má výraz.

„Nepřišel jsem ti říct, kdy tě ocejchují, protože to neudělají,“ odpověděl. Chtěl pokračovat ve vysvětlování, ale pohyb dívčiny hlavy jej zastavil. Otočila ji k němu a upřela na něj nevěřícný pohled.

„Jak to myslíte?“ zeptala se se stopou nevíry i v hlase. Andrew se musel v duchu usmát – přeci jen dokázal něčím upoutat její pozornost.

„Král tě nenechá ocejchovat. Uprosil jsem ho, aby mi tě přenechal jako pomocnici,“ vysvětloval pomalu. Dívka na něj ještě chvilinku upírala nevěřícný pohled, ale pak stočila hlavu do předešlé polohy. Její pohled opět mířil do prázdna.

„A co z toho budete mít?“ Její hlas zněl tentokrát neutrálně.

Andrew se narovnal a vzápětí se napřímil, aby ulevil lehce bolavým zádům. Ve škole jej učili trpělivosti, jejíž notnou dávkou oplýval, ale dnes mu již docházela. Věděl, že musí být trpělivý a chápavý, protože ta dívka si prošla velkou nejistotou, ale dnes mu trpělivost pomalu, ale jistě docházela. Čekal, že bude nadšená, že nedostane značku, že vyskočí ze země a bude chtít okamžitě z vězení zmizet, ale ona se tak nechovala.

„O tom bych si raději promluvil jinde,“ odvětil odměřeně. Dívka po něm střelila pátravým pohledem. Ustoupil od ní na několik kroků, až se zastavil uprostřed otvoru v mřížích. Otočil se k ní a pokračoval: „Můžeš si vybrat – buď teď odejdeš se mnou bez značky, nebo pro tebe král pozítří pošle a nechá tě ocejchovat. Vyber si.“ Řekl to tónem, který neumožňoval žádné velké dohady. Musí si vybrat. Teď, hned.

Dívka se neochotně zvedla ze země. Pomalými kroky došla k Andrewovi a lehce vzdorovitě se na něj podívala, avšak prošla bez jediného slova na chodbu a postavila se vedle něj. Žalářník se odlepil od cely naproti a tuhle, nyní prázdnou, zamkl.

„To ti to trvalo,“ pronesl šeptem, ale přitom dostatečně nahlas, aby to všichni slyšeli. Georgína na něj vrhla nenávistný pohled a Andrew jej zpražil pohledem, který jasně říkal, že si své nemístné poznámky má nechat pro sebe…


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Naděje v budoucnost - 5. kapitola:

4. Ali přispěvatel
26.08.2014 [18:55]

AliFluffy, děkuji za komentář. Opět mě velice potěšil. Emoticon Naprosto souhlasím. Chlapi čekají děkovné reakce za všechno. Dokonce i to, za co si ji nezaslouží. Emoticon Děkuji za chválu. Jsem strašně ráda, že se ti kapitola líbila a že se těšíš na další. Na té již pilně pracuji. Do konce týdne bych ji snad mohla dopsat. Emoticon

Carol1122, děkuji za komentář. Taktéž mě velice potěšil. A děkuji za pochvalu. Jsem ráda, že se ti kapitola líbila. Emoticon Na další kapitole již pilně pracuji. Jen jsem se zasekla na jednom kuse, tak předpokládám, že do konce týdne bych ji mohla přidat. Emoticon Snad se bude líbit.

Sweetly, děkuji za komentář a pochvalu. Jsem za to strašně ráda. Emoticon

3. Sweetly přispěvatel
24.08.2014 [12:34]

SweetlyNevím, co napsat, když tu je vše napsané... Asi jen to, že kapitola je skvělá. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Carol1122 přispěvatel
24.08.2014 [9:56]

Carol1122Nejdřív ti musím pochválit jednu úžasnou věc. A to, jak senzačně píšeš, že oči hezky kloužou po řádcích - tak lehce a volně Emoticon
Chápu Georgínu, že byla trochu v šoku, asi bych taky byla a možná bych i na jejím místě trucovala a taky nikam dlouho nešla. A až by byl teprve Andrew u dveří, asi bych se vyřítila jak velká voda Emoticon
Žalářník byl vážně takový ten ňouma z filmů a stejně jako Fluffy, i mně se to líbilo Emoticon Emoticon
A doufám, že příště už si spolu budou povídat a možná i pracovat Emoticon
Super kapča, těším se na další Emoticon Emoticon Emoticon

1. Fluffy admin
23.08.2014 [17:43]

FluffyUpřímně, vůbec se nedivím, že Andrewovi docházela trpělivost. Emoticon Nejdřív mu pije krev králík, za kterého se schovává Blackwell, a teď mu Georgina není dostatečně vděčná (a co si budeme povídat, chlapi čekají přehnané reakce a výbuchy radosti, za to, co pro nás udělali Emoticon)
Líbilo se mi, jaký mizera je ten žalářník. Jak v práci spí, smilní a prostě nedělá to, co by měl. Realistické, za což tě chválím. Emoticon Vůbec bych se nedivila, kdyby to tak v minulosti fungovalo... vlastně to tak přesně vidím. Emoticon
Ali, skvělé, budu se moc těšit na další. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!