Na křídlech anděla - 7. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Alex na cestě do práce narazí do krásné dívky, kterou je od prvního okamžiku okouzlen. Netuší ale, že se jedná o jeho strážného anděla, se kterým se nikdy neměl setkat.

25.11.2009 (15:00) • Klarka • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 693×

7. kapitola - Setkání

Za okny byla ještě tma, když jsem se probudil a podíval se na hodiny. Bylo půl šesté ráno a tak mi nezbylo nic jiného, než opustit svou zahřátou postel a začít se připravovat na další pracovní den. Šel jsem do koupelny, abych si dal teplou sprchu. Pak jsem se vrátil zpět do své ložnice,abych se oblékl.Práce mi začínala až za dvě hodiny, takže jsem měl dostatek času, abych se v klidu nasnídal.

V celém domě bylo ticho. Gertie a má matka ještě spali a proto jsem byl velmi potichu, abych jim dopřál klidný spánek, dokud se sami nevzbudí. Usmažil jsem si vejce se slaninou a k tomu přikusoval toust s rajčaty a fazolemi. Nechtělo se mi vařit kávu, tak mi postačil pomerančový džus, který celou noc strávil v lednici. Bylo půl osmé, když se v jídelně objevila má matka.

,,Dobré ráno, zlato,“ pozdravila a přišla blíž, aby mě políbila na čelo, jako to dělávala každé ráno již 28 let.

,,Dobré ráno, mami. Jak ses vyspala ?“

Matka nebyla tak líná jako já a postavila na kávu. Zřejmě se rozhodla, že nebude snídat, protože si nepřipravila nic k snědku. Pak se posadila na své obvyklé místo u stolu a usmála se na mě svým milým a vlídným úsměvem.

,,Dnes jsem toho moc nenaspala. Měla jsem velmi divné sny. Řekla bych, že to byly noční můry. Celou noc jsem se budila a pak mi trvalo dlouho, než jsem zase usnula.“

,,A jaké noční můry se ti zdály ?“ zeptal jsem se a upil ze své skleničky džus, který už nebyl tak ledový, jako když jsem ho vytáhnul z lednice. Přizpůsobil se pokojové teplotě.

,,Byly to... takové nejasné obrazy. Nejdříve jsem se procházela temným lesem a pak uviděla na mýtině vlky. Bylo jich nejmíň pět. Pak se ale všude rozlilo oslňující světlo a já se probudila.“

Matka se na okamžik odmlčela a hleděla do prázdna před sebe. Pak pokračovala.

,,No a takhle to šlo pořád dokola. Ale nejvíce mě dostala poslední část mého snu.“

,,A co se v ní odehrálo ?“ zeptal jsem se a hořel nedočkavostí. Matčina noční můra se pro mě stávala stále více fascinující - temný les a vlci, potom oslnivé světlo. Co to znamená?

,,Objevil se tvůj otec. Vyšel z toho světla a volal na mě, abych se rychle probudila, jinak že se stane něco strašného... on měl kolem sebe... takovou zvláštní auru, víš? Vypadalo to jako... jako kdyby měl křídla.“

,,Pak víme, že se dostal do nebe mezi anděli. Byl to jen sen, mami. Nic víc. Takových ještě bude.“ Uchechtl jsem se, ale matka to brala opravdu vážně. Podívala se na mě vytřeštěnýma očima.

,,Co když je to nějaké znamení? Co když se stane něco, před čím nás chce Thomas varovat?“

Já na podobné historky o posmrtném životě, převtělování a to, že nám mrtvý dávají znamení, nikdy moc nevěřil. Přišlo mi to absurdní. Ale je pravda, že matčin výraz, který zračil strach, mě opravdu přinutil k tomu, abych se nad tím zamyslel. Ona mývala již v minulosti prapodivné sny, které se postupem času skutečně odehrály. Pamatuji si, když můj otec odjížděl do práce to ráno, kdy zemřel. Matka ho varovala, že měla sen, kde viděla, jak se jim narodilo dítě. A vidět ve snu zrození znamená ve skutečném životě přicházející smrt.

,,Já si myslím, že bys tomu neměla věnovat pozornost. Byla to prostě noční můra. Také takové mívám. Opravdu si toho nevšímej.“ Pohladil jsem jí po tváři, políbil ji a zvedl se k odchodu.

,,Ty už odcházíš?“

,,Ano, musím do práce. Za hodinu mám sezení s jedním svým klientem, kterého budu obhajovat.“

,,Takže nový případ?“

,,Přesně tak. A dost velký případ.“

,,Pak ti přeji hodně štěstí, synku. A pozdravuj Richarda. Posledně tu dlouho s Laurou nepobyli.“

,,No... to bude moje vina. Nebyl jsem na něj zrovna nejmilejší.“

,,Aha... takže jste se opět pohádali. Nech mě hádat, kvůli čemu.“

,,Ano, mami. Bylo to opět kvůli mému milostnému životu, na který nemám čas a ani náladu.“

,,Vždyť Richarda znáš. On byl vždy rodinný typ jako já. Ty jsi spíše po otci. Kdybych mu tenkrát já nevyznala lásku první, tak by k tomu on nikdy nenašel odvahu a nikdy bychom spolu neprožili tak krásný život.“

,,Jo, to je fakt. Nezlob se, mami, ale já už opravdu musím. Měj se.“

,,Jistěže. Nashledanou.“

,,Neshledanou, mami.“

Konečně jsem proklouznul z jídelny a cestou jsem se srazil s Gertií. Ihned jsem se jí omluvil, ale ona vypadala, jako že jí to udělalo spíše radost. Zvláštně, řekl bych toužebně se na mě usmála. Tváře se jí okamžitě začaly červenat, pak sklopila hlavu a rychle utekla do jídelny. Možná mi právě došla ta její slova, když mi předávala svůj dárek k narozeninám - stříbrné hodinky se zlatým vlkem na líci. Řekla, že jí na mě opravdu záleží. Co když to bylo vyznání lásky? Ani bych se nedivil potom, jak vždy zčervená, když se na mě podívá. Gertie je opravdu moc milá a hezká mladá žena, ale já jí nikdy své city nebudu schopen obětovat.

Auto jsem nechal zaparkované na svém obvyklém místě a vydal se přes ulici do naší právnické firmy. Byl jsem celkem vystrašený ze setkání s panem Gordonem, ale potom, jak hovořil do telefonu jsem se uklidňoval, že mé obavy jsou možná příliš přehnané. Jedna věc je jistá – nesmím si udělat ostudu. Proto jsem ráno vytáhl ze svého šatníku to nové kvádro, které jsem si schovával na nějakou vyjímečnou příležitost. Řekl bych, že ta právě nastala.

Byl jsem až příliš ponořený do svých myšlenek a úplně jsem zapomněl, že nejsem na ulici sám. Jak jsem zatáčel za roh budovy, vrazil jsem vší silou do nějaké osoby.

,,Můj bože! Omlouvám se! Nestalo se vám nic?“

,,Ne... to... je to v pořádku. Opravdu. Jsem celá. Nic se neděje.“

Pomalu jsme se oba sebrali z té zledovatělé země a já jsem si všiml, jak neobyčejně krásná ta žena je. Upravila si čapku na hlavě a oprášila zbytky sněhu ze své kostkované vesty.Byl jsem jí naprosto okouzlen a když mi pohlédla svýma pomněnkovýma očima do tváře, nebyl jsem schopen slova. Jen jsem stál a zíral na ni s otevřenou pusou, mozek vypnutý. Jen jsem hleděl na tu krásu před sebou.

,,A co vy? Jste celý?“ zeptala se mě a pak mi konečně došlo, jak trapně a omezeně musím vypadat.

,,Ne já... já jsem v pořádku. Také mi nic není. Ještě jednou se vám omlouvám. Měl jsem dávat větší pozor na cestu. Je mi to líto.“

,,Nic se nestalo. Mějte se.“

Její rty se roztáhly do kouzelného úsměvu a pomněnkově modré oči se rozzářily pod náporem slunečních paprsků, které se rozhodly ignorovat to studené zimní počasí. Prošla kolem mě s takovou elegancí, že jsem neodolal pokušení a otočil se za tou mizející krásou. Její chůze byla tak úchvatná. Ona nešla. Ona se vznášela nad zemí, lehkce jako se vznáší pírko padající k zemi.

Sotva jsem se vzpamatoval z té krásy, udělal jsem krok dopředu, levá noha se mi smekla a já ležel jak dlouhý, tak široký na tvrdé a studené zemi. Když se mi podařilo vyškrábat se na nohy, všiml jsem si, že na místě, kde před chvíli ta andělsky krásná žena stála, je nyní ledový kruh. Jak je to ale možné? Vždyť tam byl pouze jemný nános sněhu,který na to místo stačil dopadnout, než jsme se my dva střetli. A teď je tam led.Tenká vrstva ledu, díky které jsem si málem rozlámal tělo.

V práci čas uběhl hrozně rychle. Sezení s panem Gordonem nebylo ani z části tak hrozné, jak jsem si myslel. Probrali jsme celý jeho problém a dohodli se, jak bude kauza probíhat. Jako obvykle, tak i dnes jsem se svému klientovi maximálně věnoval. Jenže tu byl malý problém. Měl jsem plnou hlavu té ženy. Ale proč? Nebyla to první žena, kterou jsem v životě potkal nebo do které jsem narazil. Co mě na ní tak upoutalo? Musím ji znovu vidět. Musím ji najít. Potřebuji vědět, kdo je a čím mě tak dostala za tu chviličku tam dole na ulici.

8. kapitola

Shrnutí

Autor: Klarka (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování