OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Na křídlech anděla - 2. kapitola

20.11.2009 (15:00) • Klarka • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1004×

2. kapitola - Nabídka

Na zasněžené příjezdové cestě zastavila nablýskaná černá Mazda a Alex vystoupil ven z auta. Upravil si kabát, zabezpečil auto a rychlým krokem se vydal k domovním dveřím, za kterými už na něj čekal jeho bratr Richard. Otevřel mu dveře zrovna ve chvíli, kdy Alex zvedl ruku ke zvonku.

,,No konečně! Kde tak dlouho vězíš?“ spustil Richard místo pozdravu.

,,Taky ti přeji dobré ráno, můj drahý bratře.“ Kouknul se na hodinky a dodal:

,,Dlouho? Vždyť je teprve deset hodin dopoledne.“

Richard se zamyslel. ,,Vážně? To bude tím, že jsem vzhůru od pěti od rána. Pojď dál, nebo zmrzneš.“ Otevřel dveře dokořán a Alex vstoupil do haly.

Oba bratři si byli vzhledově velmi podobní. Jen Richard neměl tak snědou pleť jako Alex. Ve tváři mu zářili pomněnkově modré oči, které kontrastovaly s ebenově černými, nakrátko ostříhanými vlasy. Oproti Alexovi byl Richard o půl hlavy menší. Byl sice jen o rok mladší, ale narozdíl od svého staršího bratra, rodinný typ. Již sedm let byl šťastně ženatý a před čtyřmi lety se jemu a jeho krásné manželce Lauře narodila roztomilá dcerka s očima stejně pomněnkovýma, jako měl on. Jen vlásky měla blonďaté a kudrnaté. Na první pohled by si člověk myslel, že vidí malého anděla. Totéž o ní prohlásila její matka, když jí dceru hned po narození ukázali.

,,Vypadá jako andílek. Bude se jmenovat Angela.“

Alex si pověsil kabát na věšák ve vstupní hale a následoval svého bratra do jeho pracovny.

,,Proč si chtěl, abych přijel brzy ráno? Netýká se to náhodou mých narozenin?“ Richard, který se právě chystal usednout na své místo se zarazil a překvapeně vzhlédl na svého bratra. Ukázal na volnou židli na druhé straně svého pracovního stolu, aby se Alex posadil.

,,Ty máš narozeniny? Můj bože, Alexi... já zapomněl. Nezlob se, prosím tě.“

,,Nic se neděje. Já na ně také zapomněl. Kdyby mi to matka před hodinou nepřipomněla, tak bych je propásl. Nedělej si s tím hlavu.“

,,Ale ty bys měl. Za dva roky ti bude třicet. Už bys měl pomalu myslet na založení rodiny.“

,,Jenže to bych se napřed musel zamilovat a ty víš, že to já nedokážu. Neumím to.“

,,Ale to říkáš jen proto, že si ještě nepotkal tu pravou. Však se neboj. Ona se najde nějaká, která ti zamotá hlavu. Koukni třeba na mě a na Lauru. Chodíme spolu od osmnácti, sedm let jsme manželé a pořád se milujeme stejně jako na začátku. A Angela je toho důkazem.“ Alex se zasmál a odtáhl si židli dále od stolu, aby si mohl překřížit nohy.

,,Myslíš,že bychom mohli přestat řešit můj milostný život a vyřešit to, kvůli čemu tu jsem?“

Richard se na chvíli zamyslel a pak začal.,,Ovšem. Samozřejmě. Takže...“ Odkašlal si a překřížené ruce si položil na desku stolu.

,,... včera večer mi volal samotný Gordon. Ten co vlastní řetězec nákupních center New York tady v Británii. Chce podat k soudu stížnost na svého mladšího bratra, který se rozhodl, že si otevře obrovské centrum, kde bude od restaurace až po kino úplně všechno. A chce ho pojmenovat New Yorker. Jenže to se Gordonovi staršímu nelíbí, a protože jeho bratr trvá na svém, rozhodl se, že to dá před soud.“ Richard měl obličej plný vzrušení a čekal na bratrovu reakci. Ten ale rozpřáhl ruce, pokrčil rameny a hleděl dále na Richarda.

,,No a?“

,,No a? Jak se můžeš takhle ptát?! Tobě to nedochází? Samotný Gordon se chce soudit a o pomoc požádal naši právní kancelář. Konkrétně si vyžádal tebe. Chce, abys ho ty zastupoval.“

Alex stále sledoval Richarda s naprosto poklidným a nesoustředěným výrazem v obličeji. Richard se rozzlobil. Prásknul do stolu, prudce se zvednul ze židle a sedl si na kraj stolu před svého bratra.

,,Alexi, je to ohromná příležitost. Když vyhraješ, víš co získáme peněz? Gordon je miliardář, ten si tě bude hýčkat. Už vidím ty titulky v novinách a tvé foto na přední straně. Celé naší firmě to přinese obrovský úspěch a zájem veřejnosti stoupne.“ Alex se zvedl od stolu a přešel doprostřed místnosti, kde se zastavil, dal ruce v bok a otočil se ke svému bratrovi.

,,Rikki já... já to asi nepříjmu. Je to velký případ a Gordon je skutečné zvíře. Když prohrajeme, svlékne mě z kůže. Dosud jsem nikoho tak vlivného neobhajoval. Bojím se, že to nezvládnu.“

Richard přešel k Alexovi a podíval se mu zpříma do očí, v obličeji napětí a hněv.

,,Ty jsi zešílel! Víš, jakou nám udělá Gordon reklamu, když ho odmítneme obhajovat?! Srazí nás na dno. Pošle nás k ledu. Tohle nemůžeme otci udělat. Vkládal do nás veškerou důvěru. Nemůžeme jeho firmu takhle potopit! Bratře, vzpamatuj se! Nejsi malej kluk. Jsi vynikající právník a když si nebudeš jistý, můžeš se na mě kdykoliv obrátit. Víš, že ti vždycky pomůžu.“ Alex si vzdychnul a podíval se zamyšleně na Richarda.

,,Já ti nevím. Necítím se na to.“

,,Ale cítíš. Za hodinu mi bude Gordon volat a zeptá se mě, jak jsme se rozhodli. Řeknu mu, že to berem. Jasný?“ Alex se na chvíli zamyslel, až nakonec souhlasil.

,,Tak dobře. Řekni mu, že ho budu obhajovat.“ Richard vítězně poplácal Alexe po zádech a usmál se na něj.

,,Já to věděl. Ty jsi prostě třída.“ Vydal se ke dveřím ven z pracovny a pobídl Alexe, aby šel za ním.

,,Teď pojď. Řeknu Lauře, že zůstáváš na oběd. Možná, že Gordon bude chtít mluvit přímo s tebou. Tak tu počkáš.“

,,Já nechci přidělávat Lauře práci.“

,,Prosím tě, víš, že tě vždy ráda vidí. A to nemluvím o Angele.“

Oba bratři vyšli z pracovny a do předsíně přiběhla malá Angela.

,,Strejdo Alexi!“ , vykřikla na svého milovaného strýčka a rozeběhla se k němu.

,,Ahoj, princezno. Pojď ke mně.“ Alex se sklonil a rozpřáhl ruce, aby mohl Angelu vzít do náruče.Ta mu dala pusu na tvář a objala ho kolem krku.

,,Tak jak se máš? Nezlobí tě táta moc? Jestli ano, tak ho pověsím na lustr hlavou dolů, až mu zčervenají uši i nos“ Angela se rozesmála a pak strýčkovi odpověděla. ,,Ne, tatínek je moc hodný. Ale pověsit bysme ho mohli. Byla by legrace.“

,,Určitě to někdy zkusíme. Já mám sto chutí udělat to hned, ale teď půjdeme pozdravit tvou maminku, ano?“

,,Dobře“, přikývla Angela a koukla na svého otce, který šel po schodech za nimi do kuchyně.

Ten na ní ukázal prstem: ,,To si s tebou vyřídím, nevěrnice jedna pihatá.“

,,Já nejsem pihatá.“ Všichni tři se začali smát a přestali, až když došli do kuchyně, kde Laura tancovala kolem sporáku a zrovna krájela na malé kousky kuřecí maso. Když je uviděla přijít, její jahodově červené rty se rozšířili do sladkého úsměvu a v temně modrých, hlubokých očích se odrážela její dobrá nálada. Dlouhé blond vlasy ladili se světle modrou kuchyňskou zástěrou potřísněnou od omáčky.

,,Ahoj, Alexi. Jak se ti vede?“ Odložila nůž, ruce si utřela do utěrky a šla blíže ke svému švagrovi, aby ho políbila na tvář.

,,Ahoj, Lauro. Mám se dobře, díky.“

,,Angelo, nech strýčka a jdi si hrát. Oběd bude za pár minut.“

,,Tak dobře“, odpověděla zklamaně Angela, políbila Alexe znovu na tvář a ten ji pustil z náruče na zem. Když odešla z kuchyně k sobě do pokoje, vzpomněl si Alex, že nevyřídil pozdrav od matky.

,,Málem bych zapomněl. Matka vás všechny pozdravuje.“

,,To je od ní hezké. Děkujeme“, odpověděla stále se usmívající Laura, která se vrátila zpět ke krájení kuřecího masa.

,,Alex dnes zůstane na oběd, zlato. Po dvanácté hodině bude volat pan Gordon, tak kdyby chtěl s Alexem mluvit“, řekl Richard, přešel ke své ženě a vzal si proužek ukrojené červené papriky.

,,Ale jistě. Jídla bude pro deset lidí. Budu ráda, když u stolu bude někdo navíc. A mimochodem, všechno nejlepší k narozeninám, Alexi. Ale dárek dostaneš až na oslavě.“

,,Díky, Lauro. Budu rád, když příjdete, ale s dárkem sis opravdu neměla dělat starost.“

,,To byla maličkost.“

Oběd byl vynikající. Kuřecí směs v omeletě se zeleninou a rýží. V půl jedné se ozval pan Gordon a Richard mu sdělil, že ho jeho bratr bude zastupovat. Pak se Alex rozloučil s bratrem a jeho rodinou, poděkoval za oběd, nasedl do své černé Mazdy a vydal se směrem k domovu. Cestou se stavil v cukrárně, která měla vyjímečně otevřeno i v sobotu a koupil velký šlehačkový dort na dnešní oslavu jeho narozenin. I když věděl, že Julie určitě již nějaký dort dala upéct, byl přesvědčen, že by nebylo na škodu alespoň předstírat radost ze svých 28. narozenin. Po neúspěšném flirtování mladé prodavačky se konečně vydal na cestu domů. Když dorazil, matka s přípravami na večerní oslavu vrcholila. A s dortem se samozřejmě nemýlil. Julie byla radostí bez sebe.

,,Teda, Alexi. Co tě to napadlo, že si koupil dort?“, vyhrkla celá překvapená, když jí Alex krabici s dortem podával.

,,Jel jsem kolem cukrárny a viděl jsem, že mají otevřeno. Tak jsem zastavil a šel nakupovat.“

Oba se tomu zasmáli a Gertie opět využila příležitosti, jak s Alexem navázat řeč.

,,Přejete si prostřít k obědu, pane?“

,,Ne, díky Gertie. Obědval jsem u svého bratra.“

,,Jak si přejete, pane.“ Gertie se poklonila a celá červená v obličeji opustila jídelnu.

,,Mám pocit, že si dnes obědvala v obýváku“, zavtipkoval Alex, když se porozhlédl po jídelně a celý stůl byl zaplněn tácy s jednohubkami, chlebíčky, zákusky, mísy s brambůrkami, křupkami a tyčinkami. Na kuchyňské lince místo zabíraly mísy s ovocnými a těstovinovými saláty, obložené talíře se salámy, sýry a vařenými vejci. Julie se dala do smíchu, když viděla synův zaskočený výraz.

,,Ne, já neobědvala. Pomáhala jsem Gertii a ani nemám hlad. Musím si šetřit místo.“

,,Kdo myslíš, že tohle všechno bude jíst? Kolik sem příjde lidí? Doufám, že si pozvala celý Kingstone, jako loni.“

,,Ne, tentokrát jsem pozvala jen ty nejbližší.“ Julie se podívala na hodinky a usoudila, že je nejvyšší čas jít se upravit, než začnou přicházet první gratulanti.

,,Páni! To už je hodin. Musím se jít upravit.“

,,Ale proč? Vždyť vypadáš skvěle.“

,,Nedělej si ze mě legraci.“ Julie vyšla z jídelny a šla se do svého pokoje upravit. Alex zůstal na svém místě a uzobl si pár bramborových lupínků z mísy, která stála na stole před ním. V tom za ním někdo slabě zakašlal, aby na sebe upozornil. Když se Alex otočil, uviděl ve vchodu do jídelny Gertii. Tváře měla rudé jako dva plamínky a držela něco v rukou, které měla schované za zády.

,,Co se děje, Gertie?“

,,Promiňte, že ruším, pane, ale nechtěla jsem vás vyrušovat, když tu byla paní Jonesová.“

Alex se otočil čelem ke Gertii a ta pomalu přistoupila blíže k němu.

,,Stalo se něco?“

,,Ne, já jen... jen... já... jen jsem vám chtěla popřát vše nejlepší k narozeninám a... a dát vám... dárek.“ Alex byl Gertií zaskočen, ale přitom mile překvapen. Nečekal, že zrona jejich služebná bude první osoba, od které dnes dostane dárek k narozeninám.

,,No... já... teda to... to jste mě překvapila Gertie. To bych od vás nečekal. Každopádně vám děkuji.“

Alex natáhl ke Gertii ruku, aby mu s ní mohla potřást. K polibku se ovšem neodvážila. Předala Alexovi dárek. Byla to malá hranatá krabička zabalená v modrém ozdobném papíře a převázaná žlutou stuhou.

,,Je to taková drobnost, ale má to pro mě velkou hodnotu“, ukázala Gertie na krabičku a nervózně se předkláněla na špičkách dopředu a dozadu. Když Alex krabičku otevřel, ležely v ní stříbrné kapesní hodinky se zlatým motivem vlka na líci. Po stranách měly vyrývané ornamenty ve tvaru květin. Alex vzal hodinky do ruky a vydechl údivem.

,,Oh, Gertie. Jsou překrásné.“

,,Patřili mému dědečkovi. Dal mi je den předtím, než zemřel. Zvláštní... jako kdyby to věděl. Jako kdyby věděl, že umírá a proto mi je dal. Měly pro něj velký význam.“

,,V tom případě je od vás nemohu přijmout. Je to vzpomínka na vašeho dědečka a mě rozhodně nenáleží, abych je vlastnil.“ Alex vrátil hodinky zpět do krabičky, zavřel ji a podal ji zpět Gertii. Ta mu ale krabičku vrátila zpět.

,,Ne ne. Já vám je darovala. Teď patří vám. Dědeček mi řekl, abych je jednou darovala člověku, na kterém mi bude záležet. A mě na vás záleží, Alexi. Tak si je,prosím, vemte. Doufám, že vám přinesou štěstí.“

Gertie sklonila hlavu a odešla z jídelny. Alex se za ní chvíli díval, ústa dokořán a neschopen slova. Pak znovu otevřel krabičku, aby si mohl pořádně prohlédnout svůj dárek. Překrásné hodinky, které musely být starší než by byl jeho pradědeček. A zlatý vlk na jejich líci jako by hlásal nějaké poselství.

3. kapitola

Shrnutí

Autor: Klarka (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Na křídlech anděla - 2. kapitola: