Na křídlech anděla - 10. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Gabriela se má brzy sejít s Alexovou rodinou. Ještě předtím ale zamíří do kostela, který prozáří její aura.

28.11.2009 (15:00) • Klarka • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 668×

10. kapitola – Aura

Prožívala jsem ty nejkrásnější chvíle, jaké jsem si jen mohla představit. Můj vztah s Alexem se poměrně dobral do větších rozměrů. I když je to teprve čtrnáct dní, co jsme se potkali (osobně), mám pocit, že spolu chodíme snad celou věčnost. Věděla jsem, že dělám chybu, ale proč bychom si měli odpírat něco, po čem oba toužíme? Samozřejmě jsem se nevyhla štiplavým poznámkám Gabriela. Ten Gabriel. Archanděl, který pomáhá překonat strach či nerozhodnost spojenou s komunikací, mi z toho mého strachu zrovna neubral.

,,Ty jsi se úplně zbláznila! Víš, co to bude pro vás oba znamenat? Tobě nedošlo, jaké potíže to způsobí?“

,,Já vím, Gabrieli. Ale proč bychom se tomu měli vyhýbat? Já ho miluju a to se nikdy nezmění.“

,,Jenže ty nejsi člověk, Gabrielo. Ty jsi anděl a jednou se budeš muset vrátit nahoru. Jak tě vlastně mohlo napadnout zamilovat se do obyčejného smrtelníka? Nechápu to.“

,,Nikdy to nepochopíš, pokud nepoznáš, co to je láska. Já jsem úplně jiná, Gabrieli. Cítím, že jsem se změnila a chci tak zůstat.“

,,Výborně. Ty chceš tak zůstat. A to ti nedošlo, že na něm se podepíše zub času, zatímco ty budeš stále mladá a krásná? My totiž nestárneme, jestli ti to ještě za tolik tisíc let nedošlo.“

,,Došlo mi to, Gabrieli. A proto mu chci nabídnout, aby odešel se mnou.“

,,Cože?! Já snad špatně slyším.“

Gabriel mě doopravdy štval. Proč to nedokázal pochopit?

,,Ty nejsi normální,“ řekla jsem mu a více jsem se s ním nehodlala bavit.

Cokoliv řeknu, cokoliv udělám, jenom mě kritizuje. Nemá to smysl. S Gabrielem už nemůžu počítat. Ten mě nepodrží.

Dnes jsem byla pozvaná na návštěvu k Alexovi domů. Budou tam všichni jeho nejbližší – matka Julie, bratr Richard s manželkou Laurou a dcerou Angelou a také jejich služebná Gertie, která, jak mi Alex řekl, na mě nejspíš nebude moc milá. Byla jsem nervózní. Dokonce víc, než když jsme spolu šli před čtrnácti dny na první rande. Jenže tentokrát jsem věděla, co mě čeká. Znám Alexovu rodinu a vím, že to jsou moc hodní lidé. Jenže to jsem si musela nechat zatím pro sebe.

Alex se pro mě měl stavit kolem třetí hodiny odpoledne. Měla jsem ještě chvíli čas, abych si něco zařídila. Rozhodla jsem se, že navštívím zdejší kostel. Nebyl ale zrovna nejblíž, tak jsem musela jet autobusem. To byla opravdová perla. Než se mi podařilo vystoupit na správné zastávce, vyzpovídala jsem snad tucet lidí a čtyřikrát vystoupila špatně. Zkrátil se mi tak čas, který jsem měla, než se pro mě Alex staví.

Vešla jsem dovnitř toho božího chrámu. Zhluboka jsem se nadechla a vnímala tu kouzelnou atmosféru. Pomalu jsem šla k přední lavici a v tom vyšel ze zpovědnice farář. Když mě uviděl, jak tam sedím v té lavici a tiše se modlím, vykřikl.

,, Můj Bože!“

Lekla jsem se a rychle se podívala, co se děje. Kromě nás dvou tam ale nikdo nebyl. On ovšem ve svém zděšení pokračoval.

,,To snad není možné. Jsi to vážně ty?!“

Farář ke mně přistoupil blíže, ale o něco opatrněji, než bylo nutné. Zděšeně jsem na něj hleděla, než mi došlo, co se děje. Podívala jsem se na své semknuté ruce a viděla kolem nich zvláštní světlo. Pomalu jsem vstala, rozpažila a celá jsem se pořádně prohlédla. V tu chvíli jsem pochopila farářův překvapený pohled. Celá jsem zářila. Dokola kolem mého těla zářila žlutá, modrá, zelená a červená aura. A pak mi došlo, jaké mám štěstí, že tu nejsou žádní lidé. Každý anděl, který vstoupí do božího chrámu, se prozradí svou aurou. To ovšem věděli jen věřící a samotní andělé.

,,Ty jsi vážně přišla. Ty jsi vyslyšela mé modlitby.“

Farář odhodil svůj strach, chytil mě za pravou ruku, políbil mi jí a poklekl.

,,Prosím vás, vstaňte. Zrovna mě nenáleží, aby přede mnou nějaký smrtelník poklekal. Obzvláště ne vy, otče.“

Farář povstal a hleděl na mě se slzami v očích.

,,Já tomu stále nemohu uvěřit. Hledím do tváře samotnému andělu. Jsi tak překrásné stvoření. Děkuji Bohu za to, že mi dopřál tento okamžik.“ Stále mě držel za ruku a prohlížel si mě od hlavy k patě.

,,Jsem ráda, že někdo jako ty hlásá naše poselství lidem tady na zemi. V dnešní době je těžké převést smrtelníky na víru, obzvláště ty, kteří nevěří v sami sebe, natož v Boha.“

,,Ano, to máš pravdu, anděli.“ Konečně mi pustil ruku, chytil mě za paži a odvedl mě stranou z dohledu, kdyby náhodou přišli nějací lidé. Stále jsem zářila. Má aura byla tak... dokonale překrásná, že jsem tomu sama nemohla uvěřit. Nikdy jsem ji neviděla. Až dnes.

,,Víš, každý den se modlím, aby náš Pán seslal na zemi své posli, kteří by na sebe vzali lidskou podobu a přiměli lidi, aby se stali lepšími.Náš svět spěje k záhubě a to jen proto, že si neumíme vážit toho, čeho nám bylo dopřáno. A teď... mé modlitby byly vyslyšeny. Jsi tady.“

,,Ano, jsem tady, otče, ale ne proto, abych mezi lidmi hlásala pravdu boží. Jsem tu kvůli zcela jiným záležitostem. Mám tu svého svěřence, který požádal nebesa o pomoc, protože nevěděl, jak dál a proto jsem tady. Navíc je v ohrožení života a já nevím, co se chystá. Vím jen, že jeho čas ještě nenastal a proto musím zasáhnout.“

,,Takže ty jsi anděl strážný? Je vás tu víc?“

,,Ano, otče. Jsem anděl strážný a jsem tu, abych dohlédla na jistého muže, který mi byl přidělen. Jsem tu pouze já a můj bratr. Archanděl Gabriel. On zase dohlíží na mě.“

Farář vytřeštil oči a zůstal jako omámený.

,,Samotný archanděl Gabriel je mezi námi? To je neuvěřitelné. Doufám, že také on zamíří do mého kostela. Tak rád bych ho viděl.“

,,Věřte mi, že není o co stát. Realita je trochu jiná, než to, co je psáno v Bibli. On si ale dává pozor, narozdíl ode mě.“

Usmála jsem se a farář mi úsměv oplatil. Jeho obličej byl ale stále zaskočen mou přítomností.

,,A smím se zeptat, jaké je tvé ctěnné jméno, boží služebnice?“

,,Jmenuji se Gabriela.“

,,Gabriela. Překrásné jméno.“

,,Nezlobte se na mě, ale už budu muset jít. Přišla jsem se jen pomodlit a poradit se se svým Pánem. Teď už musím.“

,,Samozřejmě, Gabrielo. Nebudu tě zdržovat ve tvém poslání. Jdi a konej, co je nejlepší.“

,,Děkuji, otče. Bůh s vámi.“

,,I s tebou, anděli. A určitě mě ještě přijď navštívit, než vstoupíš zpátky na nebesa.“

,,Nemohu vám nic slíbit, ale věřím, že až opět budu moct, tak za vámi příjdu. Nashledanou, otče.“

,,Nashledanou, Gabrielo.“

Farář mě objal a já ho políbila na tvář. Odebrala jsem se k odchodu, když v tom jsem si na něco vzpomněla. Zastavila jsem se a šla zpět k faráři.

,,Mohla bych vás požádat o pomoc?“

,,Jistě, anděli. Žádej cokoliv.“

,,Potřebovala bych se odtud nějak nepozorovaně dostat. Víte, jak to myslím?“

,,Možná tuším, co máš na mysli. Pojď za mnou.“

Farář mi pokynul a já šla za ním. Vyšli jsme po schodech do kostelní věže. Bylo tam dost velké okno na to, abych jím prošla i s roztaženými křídly. Pod kabátem jsem měla pouze tílko, které jsem si vzala na sebe s vědomím, že dnes po dlouhé době poletím. Svlékla jsem si kabát, rozpřáhla křídla a přistoupila k oknu. Otočila jsem se zpět k faráři, abych mu poděkovala. Stál za mnou a užasle si prohlížel má křídla.

,,Nádhera.“ Vyhrkl a já si vytrhla jedno pírko, které jsem mu podala.

,,Na památku. A děkuji za pomoc.“

,,Já děkuji tobě, anděli.“

Usmála jsem se na něj, lehce se odrazila od země, zamávala křídly a už jsem byla dost vysoko nad mraky, takže mě nikdo nemohl vidět. Nezbývalo, než se modlit, aby neletělo kolem letadlo.

11. kapitola

Shrnutí

Autor: Klarka (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování