Mystic queen - 20. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Sláva vítězům, čest poraženým... K čertu s tím, kdo to vymyslel???
Někdy je lepší se posilnit, jenže kdo mohl tušit, že se nabumbám tak rychle?

17.04.2011 (19:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1191×

A do háje!

Viini se mě snažila cvičit, co nejvíce to šlo, tedy aspoň psychicky. Byla jsem jí za všechno moc vděčná, protože jestli bych díky ní vyhrála, šla bych domů.

„Všechno nejlepší!“ skočila do pokoje Viini.

„Jak to víš?“

„Mám obrovskou paměť.“ Láskyplně se na mě usmála. Už dlouho mi tenhle úsměv něco říkal a taky mě vlastně tak trochu děsil, nevěděla jsem, co znamenal.

Sfoukla jsem svíčku na malém muffinku, a pak se do něj s chutí zakousla.

„Připravená na boj?“ nakoukl do dveří Taivas. S Viini si vyměnili vražedné pohledy.

„Mimochodem, všechno nejlepší,“ usmál se a zavřel dveře. Byl milý, to bylo divné, něco měl určitě v plánu.

Určitě tohle datum vybral schválně, 22. dubna. Moc dobře věděl, že mám narozeniny, a tak si pro mě připravil dokonalý dárek.

Viini mi pomohla s oblečením, vybrala mi pohodlné kalhoty a krátké tílko, které mi bylo vážně krátké, protože odhalovalo moje břicho. V zrcadle jsem si udělala culík a poté s Viini v závěsu vyrazila na zahradu.

Shluklo se tam hodně lidí, ať už to byli služebné a nebo garda. I samotný Taivas se dostavil, ale v trochu nevhodném oblečení, měl na sobě tepláky a černé tílko. Konečně mi to došlo. Chybělo málo a málem jsem se pleskla do čela, což bylo moje typické gesto při porozumění. To on byl svůj nejsilnější muž, mohla jsem si to myslet.

Na jeho tváři se rozlil lišácký úsměv a oči upřel na mě. Sjel mě pohledem, a pak přišel až ke mně.

„Těšíš se?“

„A budou mi hrát při odchodu famfáry?“

„Ty máš sebevědomí...“

„Na místa!“ rozezněl se hlas žlutoočka. Oba jsme od sebe odešli a zaujali pozice. Začali se mi potit ruce, nečekala jsem tak honosné obecenstvo.

„Pravidla jsou, že se bojuje jen svým tělem, takže žádný oheň, žádné triky, jasný?“ otočil se na mě. Na důkaz jsem kývla.

„Tak tedy začněte!“

Taivas se tajemě usmál, a pak se na mě rozběhl. Uhnula jsem jeho útoku, ale další následovaly...

Hrál si s ní jako kočka s myší, dlouho to protahoval a nakonec jí podkopnul nohy. Spadla na zem a dost to bolelo. Kosto vyhlásil vítězství Taivase a lidé se rozešli. Zůstali tam jen oni dva.

„Už se těším,“ poslal jí vzdušný polibek a odešel se umýt.

Sedla si a schovala hlavu do dlaní.

„Co budu dělat?“ opakovala si dokola, dokud nedošla do kuchyně. Otázku znova zopakovala.

„Spíše, co my budeme dělat. Musíme tomu zabránit.“

„Jenže sázka je sázka a já musím ukázat, že slovo držím.“ Rozhodla se Letti, ale moc se do chůze neměla.

„Takže budeš dělat co?“

„Zůstanu tady, ať si pro mě přijde.“ Kecla si na židli a nehodlala vstát. Brzy se začalo stmívat a Viini musela jít spát, protože brzo ráno vstávala. Letti zůstala v kuchyni sama. Za několik málo minut se tam začala nudit, a tak prošmejdila celou kuchyni. Našla nějaké „pití“, a tak si ho otevřela. Vodka? Možná, protože po půli láhve byla trochu připitá a problém s chůzí se dostavil.

„Co tady děláš?!“ zhrozil se Taivas, když ji uviděl na zemi s flaškou v ruce.

„Tohle jsem udělal já,“ zasmál se. Pomohl jí vstát, jenže její nohy se do sebe zamotaly a už padala dolů. Zachytil ji. Pevně ji držel a byl na cestě k odchodu.

„Nech mě jít samo-nou!“ křičela.

„Pšt, vzbudíš ostatní,“ snažil se ji utišit. Byla pro něj jako pírko a tak neměl po cestě do svého pokoje žádnou komplikaci, až na její neustále žvatlání a křičení. Nejdříve měl v plánu ji odnést do jejího pokoje, jenže ta díra už pro ni nebyla tím pravým a navíc slíbil, že s ní stráví noc a na té malé posteli se spát nedalo.

Přehodil si ji jen do jedné ruky a rychle otevřel dveře, aby mu nespadla. Nohou za sebou zavřel dveře, aby si ji zase mohl chytnout do obou ruk. Odnesl ji k posteli a tam ji uložil, jenže když se chtěl zvednout, stáhla si jej k sobě. Nečekal to a tak na ni spadl. Snažil se z ní slézt, ale Letti mu to nedovolila.

„Zůs-aň pesku!“ zavelela.

„Víš, já tě mám docela -áda.“

„To já tebe taky, Letti, ale mohla by si mě už pustit,“ snažil se vyprostit z jejího sevření. Byla vážně silná. Tohle bylo poprvé, co jej přemohla holka.

„Vážně?“ zeptala se, když si přitáhla jeho obličej k tomu svému. Teď už to znělo, jako by byla naprosto střízlivá, jenže nebyla. Něco málo alkoholu tam bylo. Když neodpovídal, přitáhla si jeho obličej ještě blíž. Nebránil se. Dívali se tomu druhému do očí, a pak Taivas překonal tu malou vzdálenost. Políbil ji, vážně to udělal a ona se nebránila. Dělala pravý opak, chtěla ještě víc.

Rukama mu bloudila po těle a jeho to dělalo šíleným. Zabloudila pod jeho tričko a prsty kroužila po jeho kůži. Cítil každý její dotyk. Cítil jej tak silně, že ho tak ještě chvíli poté cítil. Letti jej zbavila trička a dál se oddávala prohledávání jeho bezchybného těla.

Taivas nebyl nijak pozadu, už byl připravený jí roztrhnout tričko, ale pak si něco uvědomil. Byla opilá, nevěděla, co dělala a ráno toho určitě bude litovat.

Nedobrovolně se od ní odtrhl. Letti nespokojeně zabručela, vykouzlilo mu to úsměv na tváři, ale nemohl s tím nic dělat. Místo toho si k ní jen lehl. Přitulila se k jeho ruce, kterou měl volně položenou vedle těla. Opatrně se zbavil jejího objetí a vsunul si ruku pod hlavu. Letti to nezastavilo, posunula se o kousek k němu blíž a položila mu hlavu na jeho hrudník.

Jen si odevzdaně vzdychl a nechal ji tak spát. Jenže než usnul, napadl ho skvělý nápad. Ona vůbec nebude vědět, jestli s ním něco měla, proto se svlékl do trenek a jí přetáhl tričko přes hlavu a stáhl kalhoty. Musel se dost ovládat, aby se na ni nevrhl, ale za chvíli usnul taky.

Probudila jsem se na něčem pořádně měkkém a zvedalo se to. Když jsem se podívala, kdo to byl, málem jsem sletěla z postele, byl to Taivas a ležel si vedle mě polonahý. Když jsem se koukla na sebe, rychle jsem se zabalila. Podprsenka a kalhotky moc toho nezakrývaly.

Všude okolo bylo rozházené naše oblečení, mohla jsem si jen domýšlet, co se stalo. Kdybych to tolik nepřeháněla... Jenže já to přehnala a teď netuším, co se stalo.

A do háje!

Když jsem se znova koukla na něj, koukal se na mě a spokojeně se usmíval.

„Stalo se něco?“ řekla jsem až moc přiškrceným hlasem.

„Kdyby bylo po tvém, tak určitě.“ Nepřestával na mě upírat oči, dost mě to znervózňovalo. Raději jsem si vzala všechny své věci a rychle vypadla.

Shrnutí // 21. kapitola

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování