OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Mystic queen - 12. kapitola

26.03.2011 (16:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1192×

Prozrazena

Líbilo se mi to. Chodila jsem za ním každou noc a nad ránem se vždycky tajně vypařila, takže o mně neměl ani potuchy. Byla jsem na sebe pyšná za to, že jsem vymyslela tak dokonalý plán.

Tréninky jsme sice měli méně často a taky býval hodně mimo, ale já jsem si to vynahrazovala jinak.

Byl už dočista blázen a nebo to byla pravda? Ze začátku si myslel, že to byl jen zbloudilý sen, ale tohle nebylo ani trochu normální. Každý den, každou minutu o tom přemýšlel, ale nic nevykoumal.

Myslel si, že už z toho ani nebude spát, ale jako každý večer usnul jako nemluvně. Violetti už měla vyhrazený čas, kdy přicházela a odcházela, byl to takový stereotyp a jako pokaždé už spal.

Potichu procupitala pokojem a zalezla si pod peřinu. Když se otočil k ní, přitulila se.

A bylo to tady, čas odejít, jenže jsem se nemohla vykopat z postele. Když už se mi to konečně podařilo, zkopla jsem o svoji vlastní papuči a natáhla se s obrovským duněním, jak široká tak dlouhá.

„Do háje!“ zaklela jsem potichu a sbírala se po všech čertech.

Ozvala se obrovská rána a Taivas vytřeštil oči. Copak střílejí? Problesklo mu hlavou, ale když spatřil postavu na zemi, hned tu myšlenku zahnal.

Byla tam a to se celou tu dobu přemlouval, že to jsou jen blbé sny a že už šílí z toho přesládlého prostředí. Viděl, že se snažila vstát co nejtišeji, ale moc se jí to nedařilo, protože místo aby se zvedla, znovu políbila podlahu.

Přemáhal nutkání ji pomoct na nohy, protože by se prozradil. Nechtěl, aby věděla, že už to ví a tak hrál spícího.

Nemohla jsem uvěřit, že pořád ještě spal. Chvíli jsem měla podezření, že to hrál. Když jsem se na něj podívala pořádně, opravdu spal.

Konečně se mi podařilo se zvednout a nespadnout zpátky na zem. Vzala jsem ty proklaté papuče do ruky a zdrhala ještě před úsvitem do pokoje, aby mě nikdo neviděl. Těsně po svítání vstávaly služebné a to by bylo po hradě drbů, až by spadl.

V pokoji jsem si pořádně oddychla a ještě na chvíli jsem si zalezla do pelíšku.

Syksyho chování se nijak nezměnilo, takže jsem měla jistotu i když mi to bylo líto, že byl takový odtažitý. Přece jenom jsem si dala na chvíli pauzu – tak jo dva týdny není chvíle, ale co už. Snažila jsem se usínat u sebe v pokoji, jenže to bez myšlenek na něj nešlo. Proč mě muselo tak štvát, že se najednou stáhl a už není tím, kým býval?

Něco se muselo změnit a já musela zjistit co.

Každý večer na ni čekal a měl dokonale připravený plán, ale ona ani jedinkrát nepřišla. Prokoukla ho? Možná. Bylo to hrozné, tak strašně by jí chtěl číst myšlenky, aby věděl, co se s ní stalo.

Už ztrácel naději, že se někdy vůbec objeví a tu se otevřely dveře. Nervózně přešlapovala přede dveřmi, nejraději by si nafackovala, že ji to zase napadlo, ale její hlava nic jiného nebrala.Tentokrát pro jistotu nechala papuče v pokoji a raději se vydala na cestu boso.

Pomalu došla k jeho posteli a sedla si na ni. Chvíli přemýšlela jestli se náhodou nemá vrátit zpět do pokoje, ale zavrhla to. Jako vždy si odhrnula trochu peřinu a vklouzla pod ni. Překvapivě rychle usnula na to, že nedávno nemohla ani víčka zavřít.

Počkal až se uklidnil její tep a dech, teprve pak si ji k sobě přivinul. Byl to zvláštní pocit, ale dost příjemný.

Kruci, bylo pozdě. Slunce už dávno svítilo a já pořád ještě ležela se Syksym v jedné posteli. Opatrně jsem mu nadzvedla ruku a postavila se na nohy, jenže mě zase něco stáhlo do postele. Byl vzhůru, stáhnul si mě tak, že jsem se mu dívala přímo do očí a on mě taky.

Projela mnou velmi příjemná elektřina a neustále jsem se vpíjela do jeho hnědých očí. Nebo byly černé? Možná jsem tam zahlídla i něco z tmavě modré.

Najednou byl u mě nebezpečně blízko a mě se značně zrychlil tep. Přiblížil se co nejblíž, a pak mě políbil. Trvalo to neuvěřitelně dlouho, vpíjela jsem se do jeho rtů a on zase do těch mých a nemělo to konce, ale někdy jsme skončit museli.

Usmívala jsem se jako absolutní idiot, ale bylo mi to naprosto jedno. Nadechovala jsem se k tomu, abych něco řekla, ale položil mi prst na rty a pak ho nahradily ty jeho. Znovu mě krásně políbil, byla jsem v ráji.

Jestli tohle je Země, tak jak asi vypadá ráj?

„Musím jít,“ zašeptala jsem, ale ne moc přesvědčivě. Pevně mě sevřel mezi svými pažemi a nechtěl mě pustit.

„Prosím.“ Sevření povolilo. Zdrhala jsem ke dveřím, aby mě zase nestihl chytit, ale jen co jsem otevřela dveře už mě zase držel v objetí.

„Nikam nemusíš,“ zašeptal mi do ucha a dal malý polibek na krk.

„Musím, kdyby nás někdo viděl...“ Nestihla jsem to dopovědět.

„Stydíš se za mě?“ zamračil se.

„Samozřejmě, že ne, ale mohly by vzniknout drby a to já nechci.“

„Drby o čem?“

„Že tady provádíme, Bůh ví co.“

„Jenže my tady nic nezákonného neprovádíme, takže nikam nepůjdeš!“ Zatáhl mě zpátky do pokoje.

Zrovna kolem šel Pippuri. Všechno to viděl a byl vážně naštvaný. To on měl být s Violetti, to on měl s ní vládnout, on měl s ní mít rodinu, ale ten mlaďoch ho předběhl.

Kdyby jen věděl jaký „mlaďoch“ ho předběhl.

Rozhodl se zjistit si o Syksym co nejvíce a nějak ho vyřadit ze hry.

Jednou ji z toho pokoje musel pustit, i když „hrál“, že se mu moc nechce. Mířil směrem do své koupelny a míjel zrcadlo. Zůstal u něj stát a zíral na sebe.

Syksyho světle kaštanové vlasy se měnily na černé a oči nabíraly svou původní tmavě modrou barvu. Dále se místo Syksyho svalů začaly objevovat ty Taivasovy obrovské, které ho dělaly neuvěřitelně silným a vzbuzovaly u každého respekt, protože mu dodávaly tu čarovnou strašidelnost a podtrhovaly jeho osobu.

„Do prdele!“ zaklel a věděl, že už nastal čas.

Shrnutí // 13. kapitola

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mystic queen - 12. kapitola: