OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Mystic queen - 11. kapitola

14.03.2011 (13:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1221×

Menší návštěva

Vzala jsem roha. Musím přiznat, že jsem byla srab a to pěkně velký. Netuším, co se stalo, ale jako by ve mně něco prasklo a začalo mi záležet i na úplných prkotinách.

Tréninky se začaly nějak moc vynechávat a když už nějaký byl stál – dvěma slovy – za prd. Se Syksym jsme se setkávali jenom u večeře.

Oransii mi navrhl, že bych mohla trávit čas, který byl původně určený pro trénink, s ním. Skočila jsem po tom jako hladový po jídle a nechala se čím dál tím více zasvěcovat do života draků.

„Myslím, že je na čase se dozvědět o vzniku nás samotných,“ nakousl něco, co mě hodně zajímalo. Kývla jsem, aby pokračoval, nechtěla jsem rušit tu tajemnou atmosféru.

„Bájné legendy tvrdí, že hadi a ještěrky žijí už několik miliard let. Podle téhle legendy jsme vznikli z jejich společného míšení, ale nedá se to dokázat a ani to, proč se měníme v lidi a naopak.

Jedni z nejstarších draků vůbec se jemnovali Tiamát a Apsú. Byli to Vaši předci a v historii jediní draci jako partneři, kteří spolu měli děti. Tenhle úkaz vysvětluje, proč jste mnohem silnější než kdokoli z nás.

Spousta draků věří v to, že existuje posmrtný život, ale jen vyvolení se setkají s Tiamát a Apsú. V daleké Mezopotámii se vypráví o tom, že tihle draci vytvořili svět takový, jaký je a my tomu rádi věříme.“

Nestačila jsem otevírat pusu údivem.

„Pamatuji se, že jste se minule ptala na Taivase. Rozhodl jsem se Vám říci o něm vše, co byste měla vědět.“

Chvíli mi trvalo, než jsem to všechno pobrala, ale pak jsem jen kývla rukou, ať pokračuje.

„Jak už víte, je to jeden z nejstarších draků, kteří žijí. Myslím, že je nejstarší, může mít několik tisíců let a stále vypadá na dvacet. Je neuvěřitelně silný a moc dobře si to uvědomuje, proto se musíte co nejrychleji naučit používat své schopnosti, abyste se mu dokázala ubránit.

Už strašně dlouho vede vyhnance a je i tím, co je drží pohromadě. Jeho krutost nemá mezí a nemá žádné slitování.

Mě samotnému nahání pořádný strach jen vzpomínka na něj. Spatřil jsem ho jen jedinkrát a byl jsem nesmírně rád, že on mě ne. Kdyby se tak stalo, asi bych Vám tady nic nevyprávěl. Ovšem Puppuri by moh vyprávět. Jednou se s ním střetl tváří v tvář i se svou sestrou a měli vážně co dělat, aby vyvázli celí.

Jak už jsem říkal je neuvěřitelně silný a někteří jej považují za zrozence dvou draků, jinak si nedokážeme nikdo představit jeho moc. Nikdo netuší, kam jeho moc sahá a co vše dokáže. Nemáme ani ponětí po jeho slabinách. Já osobně jsem přesvědčen, že on žádné nemá.“

„Musí mít nějakou slabinu, co láska?“ navrhla jsem. Uchechtl se, mně to ale vtipné moc nepřipadalo.

„On ani žádnou lásku mít nemůže, je ztělesněné zlo a zahleděný sám do sebe. I kdyby svou vyvolenou měl před nosem, nevšiml by si jí a nebo by ji zahubil jen proto, aby mu nikdo nemohl ublížit,“ vysvětlil.

„Nikdo nemůže být tak zahořklý, určitě to jsou jenom báchorky.“

„Obávám se, že ne. Jste ještě příliš mladá a nezkušená, ale až jej spatříte, změníte názor.“

Nejdřív jsem chtěla o něm něco vědět a užíralo mě to. Teď bych o něm raději nic nevěděla, protože mi nedal spát. Nešel mi z hlavy. Spíše to vyprávění mi nešlo z hlavy. Můj mozek nechtěl přijat to, že někdo je ukrutně krutý a to ho nikdo ani pořádně neviděl.

Nejraději bych Oransiiho zabila, protože když už jsem tu krutost strávila, začala jsem z něj mít starch a to pořádně velký. Pořád mi hlavou probíhala věta Je neuvěřitelně silný a moc dobře si to uvědomuje, proto se musíte co nejrychleji naučit používat své schopnosti, abyste se mu dokázala ubránit. A taky si své našla Jeho krutost nemá mezí a nemá žádné slitování.

Začalo se mi o něm i zdát a můj pokoj mi pomalu, ale jistě naháněl hrůzu. Usínala jsem schovaná pod peřinou a vždycky se mi to podařilo až když úplně vše utichlo.

Pořádně jsem se nadlábla večeře a šla si lehnout. Pokoj vypadal strašidelně a v koutě stála postava. Rozsvítila jsem. Byl to jen závěs na okně. Byla jsem vážně paranoidní a moje fantazie pracovala na plné obrátky.

Dala jsem si rychlou sprchu a proběhla tmavou chodbičkou do svého pokoje. Neuvěřitelně jsem si ulevila, když jsem byla v pyžamu a pěkně zabalená pod peřinou. Nečekaně rychle jsem usla.

Chlap jako hora se ke mně pomalu blížil a na tváři měl zlověstný úsměv. Byla jsem v koutě nějaké místnosti a klepala jsem se strachy. Přála jsem si být neviditelná, ale nikdo mé prosby nevyslyšel.

Byl čím dál tím blíž a mně se podlomila kolena. Spadla jsem na podlahu a podívala se do těch krutých očí, které si mě pohrdavě měřily. A pak to přišlo, něco proti mně poslal a nevěřitelnou rychlostí to ke mně mířilo.

Šokem jsem se probudila. Měla jsem pořádně vykulené oči a sledovala zeď před postelí. Rychle jsem přeletěla očima po pokoji a zarazila jsem se na temné postavě u dveří. Hrdlo se mi stáhlo a nemohla jsem vydat ani hlásku. Vyškrábala jsem se z postele a zamířila k oknu.

Nemohla jsem uvěřit, že jsem se otočila k té postavě zády, ale když jsem se ohládla přes rameno, nikdo už tam nestál. V pokoji jsem byla jen já sama.

„Tak jo, tady už nezůstanu,“ procedila jsem skrz zuby a vypadla z pokoje. Napadl mě jen jeden člověk, ke kterému bych teď mohla zajít.

Nervózně jsem přešlapovala před dveřmi, nemohla jsem se rozhodnout, jestli nezkusit někoho jiného, ale tma mě rychle přesvědčila a já zapadla do pokoje.

Pokojem se rozléhalo tiché chrápání a cupitání Violetti. Potichu docupitala k jeho posteli.

„Syksy?“ rozlehlo se pokojem. Odpovědí ji bylo mručení. Tiše se uchichtla.

„Syksy, nemůžu spát. Můžu si lehnout k tobě?“ Jako odpověď se odsunul a odhrnul jí peřinu.

„Děkuji,“ zašeptala a lehla si vedle něj. V posteli bylo příjemné teplo a navíc měla jistotu, že by ji ochránil před kýmkoli.

Po několika pár minutách usnula a asi po osmi hodinách spánku přešla do svého pokoje, kde už bylo světlo, a tak nebyl důvod se bát.

Shrnutí // 12. kapitola

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mystic queen - 11. kapitola: