OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Mystic princess - 14. kapitola

09.10.2011 (15:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1437×

Nebezpečná diskuse

Chtěla jsem vypustit poznámku typu „S radostí!“, ale raději jsem ji spolkla. Vypadal vážně nebezpečně, jeho jinak zelené oči se zbarvily do čistě černé a vážně mi naháněl hrůzu. Velice ráda bych ho poslechla, jenže mě držel tak pevně, až mu na rukou naskakovaly žíly a mě to začínalo bolet. Trochu mi připomínal mě samotnou, když jsem ještě byla malá...

Když jsem trénovala s tátou, většinou se mi nic nedařilo, vždycky mě to dokázalo rozpálit doběla a to doslova. Prý se moje, jinak neuvěřitelně tmavé, oči začaly zesvětlovat, až úplně zbělely a šla vidět jen zornička. Pak jsem vždycky na tátu vyjela, jenže mě vždy zastavil, protože jsem ještě nebyla tolik silná, zato teď to byla jiná...

Musela jsem se dostat z jeho blízkosti pryč, byl nebezpečný a to vážně hodně. Při představě, že ve vedlejší místnosti si bezstarostně pochrupovala Kim, mě málem omylo. Lehce jsem si začala uvolňoval ruku svou volnou rukou. Sundávala jsem pěkně prstíček po prstíčku. Celou dobu se na mě díval a ani se nehnul. Zřejmě si to všechno uvědomoval a nebo byl prostě jen v šoku. Vyklouzla jsem z pod něj a utíkala z pokoje. Nedbala jsem na hluk, bylo mi úplně jedno, jestli jsem byla hlučná, hlavní bylo dostat se pryč. Ještě než jsem za sebou zavřela dveře, podívala jsem se na něj a on na mě. Měl oči ještě pořád černé a ležel na břiše, jako bych pod ním ještě byla. Rychle jsem uhla pohledem a zavřela dveře.

Zdrhla jsem do pokoje a zachumlala se do peřiny. Proklínala jsem sebe a svůj pitomý zakrnělý mozek za ten nápad a modlila se, aby ho nenapadlo se vypravit na procházku při měsíčku do mojeho pokoje. Celou noc, tedy ráno, jsem se klepala a jednu chvíli se mi zdálo, že stál na parapetu za oknem a ještě pořád měl ty černé oči, které mi naháněly hrůzu.

Hrozila jsem se dalšího setkání s ním, i když se mi to chvíli líbilo, ale jen do té chvíle než jsem si vlastně uvědomila, co se mi může stát – můj mozek má totiž pomalé vedení. Byla jsem nervózní a přešlapovala u kávovaru. On mi to snad dělal naschvál. Chtěl, abych se s ním potkala. Nechtěla jsem na kávu čekat a tak jsem se spokojila (jen) s hrnkem studeného kakaa – ohřívat mléko jsem si netroufla, určitě by sporák nefungoval a nebo by se něco stalo s mlékem. Rychle jsem na sebe naházela oblečení a odešla z bytu.

Škola trvala kratší dobu, než jsem čekala a já musela domů, za ním. Kim (bohužel) musela jet za nemocnou tetou někam do tramtárie, takže volný byt jen pro nás dva. To nebylo dobré, zřejmě jeden z nás už nebude po dnešní noci existovat. Nervózně jsem si přehazovala klíče v ruce a nemohla se rozhodnout. Jít a nebo ne? Nakonec jsem se otočila na patě a vrazila do první kavárny. Ráno jsem neměla kafe a tak jsem byla celá nesvá. Objednala jsem si Café Latté s pořádnou porcí našlehaného mléka a k tomu můj oblíbený medovník.

Jedla jsem opravdu pomalu a domů se vrátila až se setměním. Skopla jsem ze sebe boty, bundu jsem pověsila na věšák.

„Chtěl bych...“ Objevil se zčista jasna a já chtěla jediné, postel.

„My spolu mluvíme?“ zeptala jsem se.

„Fajn, tak já se na to vys*ru! Klidně jsem tě mohl zabít!“ Páni to je změna nálady. Ten je ještě náladovější než těhotná ženská.

„A proč jsi to vůbec neudělal?“

„Nemám důvod, čekám na tu správnou chvíli,“ odpověděl už trochu klidněji.

„A jaký je ten důvod?“

„Jestli se pořád budeš ptát, nebude trvat dlouho a nezůstane po tobě ani mastný flek!“ Už zase zuřil.

„Stejně mě nezabiješ,“ uchechtla jsem se pro sebe, ale moc dobře jsem věděla, že to slyšel.

„Cos to řekla?! Zopakuj to!“

„Ty mě nezabiješ! Jsi slaboch! Měl jsi na to tolik příležitostí a přitom velký banán!“ smála jsem se mu do tváře. Viděla jsem na něm, jak pěnil a sotva se ovládal, pokoušela jsem ho.

„Mohl bych tě zabít teď hned, tak si moc nevyskakuj!“

„Tak to udělej! Do toho!“ křičela jsem a narazila ho na zeď. Nečekal to a překvapeně na mě hleděl. Já byla taky překvapená, absolutně jsem netušila, kde jsem sebrala tolik odvahy.

„Jak jsem už řekl, nemám důvod. Čekám na vhodnou chvíli.“ Odstrčil mě od sebe.

„Jaký důvod?“

„Netvrď mi, že neznáš proroctví...“ Nejdřív nadzvedl obočí a pak se na celé kolo rozesmál. Netušila jsem, o čem to mluvil.

„Vážně neznáš proroctví?“ vyptával se.

„Ne, měla bych?“

„Měla, protože se týká jak tvých rodičů, tak i tebe,“ začal. Se zaujetím jsem ho poslouchala, vždycky jsem žrala pohádky.

„Proroctví vypráví o tom, že když se sloučí dobro se zlem, což jsou tví rodiče, vznikne ledový netvor, a to jsi ty. Ten se má jednoho dne vzepřít všem pravidlům a všechny uvrhnout do věčného ledu, jenže jsem tady já, ten dobrý, který všechny zachrání a ledového netvora zabije...“ Vyprávěl to tak důvěryhodně. Nutil mě se zamyslet. Že bych vážně byla krutý netvor?

„To není pravda! Všechno sis to jenom vymyslel!“ začala jsem na něj křičet.

„Klidně se koukni do knihy proroctví, která je v dračím království a uvidíš,“ řekl s ledovým klidem.

„Nevěřím ti! Lžeš! To ty jsi zlý a já jsem ta hodná!“

„Pleteš se holčičko, to ty jsi zrůda!“ Po těch slovech jsem se vzala a jen tak vyběhla ven. Bylo mi absolutně jedno, že jsem byla naboso a bez bundy. Mě nikdy nebyla zima a nikdy nebude. Jsem totiž led, netvor, který všechno zničí a bude zničen.

Běžela jsem pryč, někam, kam mě nohy nesly. Běžela jsem k oceánu, protože jedině tam moje slzy byly malé. Sedla jsem si na okraj mola a přitiskla nohy k sobě. Nikde nikdo nebyl a tak jsem si mohla užívat tu samotu. Vždy jsem byla sama, ta jiná. Nemohla to být pravda, ale tak perfektně to do sebe zapadalo. Proto se na mě všichni tak dívali, proto jsem neměla nikdy žádné přátele.

Na tváři jsem ucítila teplou kapku a pak následně další. Začalo pršet, déšť byl pro mě vždycky horký, ale pak se začal pomalu proměňovat v sníh. Nevěděla jsem, jestli to bylo mou mocí a nebo prostě jen začalo sněžit. Brečela jsem dál a dívala se na tu bílou krásu, kterou jsem si zamilovala.

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mystic princess - 14. kapitola: