My heroine 3.díl • OurStories.cz ~ naše povídky

Další dílek, který se jmenuje Bleeding soul. Moc děkuji všem, kteří tuto povídku čtou. Konečně teď se začne aspoň trošku zbarvovat děj, a i když to teprve teď začne, tak za pár dílků bude znovu konec.

12.12.2009 (16:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1045×

Bleeding soul

Zvonek ode dveří už drnčel několik minut, ale pořád se nic nedělo. Nikdo nepřišel a dveře neotevřel, ale on byl vytrvalý a dál tiše vyčkával. Nakonec se za dveřmi opravdu rozsvítilo světlo a ozvalo se rachocení klíče v zámku, potom zpoza dveří vykoukla hlava Mii.

„Ty?!“ její zorničky se rozšířily a Ryan nečekal než připlácne dveřmi přímo před jeho nosem, proto rychle vplul do domu.

Mia ještě ani nezavřela dveře, když mu uštědřila ostrou facku.

„Jau! Co jsem ti kurva provedl?!“

„Co jsi mi provedl? Snad co jsi provedl Vicki!“

„Já jí nic neudělal!“

„Ne? Pamatuješ si ještě na něco co bylo před rokem?“
„Já jí nic neudělal!“

„Víš kolik pro ni znamenalo vaše přátelství? Všechno jsi jí sebral!!“
„Nepřeháněj pro mě taky znamenalo moc!“
„Nerozloučil jsi se!“
„Mio, neblázni! Vicki vystřelila z té pizzerky tak rychle, že jsem jí víc nestihnul říct!“

„Ani si se neozval!“

„Mio, jsem tu, abych se jí omluvil!“
„Nebyl jsi tu, když tě potřebovala! Já jsem tě scháněla! Všimnul sis vůbec!“
„Mio...“
„Všimnul! Ale myslel sis, že ti chci nadat! Že na tebe chci křičet, že?!“

„Teď na mě křičíš! Možná jsem měl dobrý důvod!“
„Ne! Neměl! Nic jsi nevěděl! Ona tě potřebovala! Já jsem potřebovala tvoji pomoc!“

„Mio, co se tady stalo?!“ Teď už jeho hlas zněl vyděšeně. „Kde je Vicki?“
„Je nahoře v pokoji...“
„Jdu za ní!“ Chtěl ji obejít, ale znovu mu rázně zastoupila cestu.

„Ne! To nejdeš!“

„Proč ne?“

„Protože... spí...“
„Tak ji zbudím!“

„To není dobrý nápad!“
„Proč?“

„Je sjetá!“
„Cože?!“ V tu chvíli jako by ho někdo udeřil pěstí do břicha. „O čem to mluvíš?!“

„Bere drogy... myslím, že je na heroinu!“

„Co je to za blbost? Vicki by nikdy...“ Jeho obličej začal ztrácet barvu.
„Nikdy by si je nevzala kvůli tobě! Ale ty jsi ji tady nechal! Udělala to na truc!“

„Jak... jak...“
„Našla si přátele ve Whisperu...“ Ryanovi naskočila husí kůže, když si představil Vicki v tom pochybném baru. „Začalo to cigaretami, občas si dala jointa, ale nic víc sem na ní nezpozorovala, ale potom to šlo víc a víc z kopce... proto jsem ti volala! Potřebovala jsem tvoji pomoc!“

„Mio, to jsem nevěděl... Musí na odvykačku! Hned!“
„Myslíš, že jsem to nezkoušela?!“

„Teď to zkusím já!“
„Není dobrý nápad tam teď chodit.“
Nečekal jestli mu povolí jít až do jejich společného pokoje, kde tiše otevřel dveře.

Na posteli ležela v prošoupaných džínech a tmavé mikyně dívka, kterou skoro nepoznal. Byla pohublá víc než normálně, v oblečení se skoro ztrácela. Její pokožka měla bílou barvu a dívka neklidně spala.

Nechtěl ji v takovém stavu budit, proto vycouval ven a zdrceně se podíval na Miu.

„Pomůžu jí!“
„To bych ti doporučovala! Ona tenkrát pomohla tobě, tak teď ty jí!“

Ryan se k tomu nevyjadřoval a dům opustil.

Další den už stál opřený o velký dub rostoucí u školy. Netrpělivě pozoroval dveře, ze kterých by se každou chvílí měli vyhrnout studenti a přesně to se stalo ve chvíli, kdy se ozvalo drnčení zvonku. První se z dveří vyhrnuli ti, kteří spěchali na vlak nebo autobus a hned po nich vyšli ven ostatní loudavým krokem.

Mezi posledními s dveří vyšla i hnědovláska, kterou tak dobře znal, ale nezamířila směrem, kterým by se vydala domů a musela by projít kolem kolem něj. Místo toho šla druhou stranou, kde stála parta týpků opřených o zeď.

Uvnitř sebe bojoval s nutkáním jít za ní a stropit jí tam scénu, ale ovládnul se a přestál, i když s mírným šokem, to, že začala líbat jednoho kluka.

Chvíli je ještě netrpělivě pozoroval, ale později k jeho radosti, se celá skupina vydala jeho směrem.

Pozoroval každý Vickiin krok, když už byli dostatečně blízko, zřetelně viděl jak si od jednoho kluka z party bere cigaretu, ale najednou se zasekla uprostřed pohybu a její pohled směřoval přímo na něj. Nevěřila vlastním očím, nevěděla co má dělat. Nejradši by se udělala neviditelnou a nechala zmizet cigaretu, kterou stále dřímala v ruce, ale potom jí přišel lhostejným, proto si ji nechala zapálit a provokativně vydechla obláček kouře, který směřovala Ryanovým směrem.

Tohle gesto bylo už i na něj moc a rozešel se k ní.

„Můžeš mi vysvětlit co to tu vyvádíš?!“ vyjel na ni. V tom okamžiku si před hnědovlásku stoupnuli kluci, kterými byla obklopena, schopní se s ním porvat.

„Kluci, to je v pohodě... Klídek...“ Vicki se kolem nich protáhla až k Ryanovi. „Znám ho... teda aspoň sem si myslela, že ho znám...“

„Vicki, je mi to líto... Vykašli se na to a pojď semnou. Proč se z tebe stalo tohle?!“
Dívka se jen uchechtla, a i když se pokoušela hrát lhostejnou tak v očích se jí zračila bolest, kterou jí Ryan způsobil.

„Je ti to líto? Teď? Pozdě! Víš tohle se ze mě stalo, protože v téhle době nemůžeš věřit ani svým kamarádům...“

„Vicki, pojď se mnou...“

„Ne...“ znovu provokativně sevřela cigaretu mezi svými rty a vydechla mu kouř přímo do obličeje. To už nevydržel, cigaretu jí vtrhl z prstů a naštvapeně típnul botou.

„Skončíš stejně jako já tenkrát! Můžu ti pomoct!“
„Tobě to ještě nedošlo?!“ překvapeně se na něj podívala. „Neskončím jako ty! Mezi námi je jeden velkej rozdíl! Ty jsi moji pomoc potřeboval, ale já tvoji ne! Nechci ji!“

Potom se k němu otočila zády a dala ruku kolem pasu týpka, kterého předtím líbala. On si ji přitáhnul blíž k sobě a s celou partou se vydali pryč.

Naštvaně držel prst přimáčklý na zvonku, takže v jednom kuse řinčel přes celý dům nesnesitelným zvukem.

„Do hajzlu! To snad hoří!“ Ke dveřím se přišourala hnědovláska s jointem marihuany v ruce.

Než se vzpamatovala, tak Ryan už byl vevnitř a zavřel za sebou dveře.

„Konec hraní! Potřebuješ odbornou pomoc!“
„Ani mě nehne!“
„Klidně tě tam dotáhnu!“
„Zkus to!“
„Zkusím!“
„Opovaž se na mě sáhnout!“

„Ale... ale... nějak rychle měnší názory!“
„Já? Já?!“ i když se snažila působit naštvaně její nálada vlivem trávy se začala značně zvedat.

„Teď se s tebou asi nedá mluvit co?“

„To by ses divil! Nic o mě nevíš...“

„Kolik jsi toho měla?“ znovu jsi ji prohlídnul. „Asi hodně co?!“ i přes její protesty ji odnesl do pokoje, kde ji usadil na postel.

„Budeme tancovat? Nechceš tancovat?!“

„Budeme čekat!“

„Čekat na co?!“
„Až tě to přejde!“
„A co jako?“