OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Music... My life... 11

26.02.2011 (18:00) • Eris • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 5447×

Ahoj lidi. Další kapitolka je tu a chtěla bych ji věnovat všem mým čtenářům.

Příjemné počtení :)

„Děkuju,“ zašeptala jsem. Políbil mě do vlasů a nic neříkal. Byla jsem mu za to vděčná. Donesl mě do pokoje a já zamířila rovnou do koupelny. Sundala jsem ze sebe všechno oblečení a doplňky a vlezla do napuštěné vany. Kápla jsem do vody vonný olejíček a zavřela oči. Uvolnila jsem svaly a myšlenkám nechala volný průchod.

Hlava mě už nebolela, jen při velmi hlasytých zvucích.

Po půl hodině, kdy sem byla ve vodě, se otevřely dveře a dovnitř vstoupil Tomas.

„Lásko?“ zeptal se.

„Hm?“

„Za chvíli přijde Marisa,“ oznámil.

„A to je?“ ptala jsem se.

„Má shellan. Musím se už napít. Jen kdybys mě hledala.“

„Dobře,“ usmála jsem se a Tomas odešel z koupelny. Ještě několik minut jsem byla ve vaně, než jsem vylezla. Zabalila jsem se do osušky a šla do pokoje. Tomas tu už nebyl, tak sem předpokládala, že je u Meris, Marin... no u ní.

Přešla jsem ke skříni a otevřela ji. Budu muset jet na nákupy a koupit si více korzetů, nějak se mi začaly líbit. Hodně líbit. Vytáhla jsem ze skříně tričko s nápisem Metallica S&M, černé ryfle, steely a kožený kabát. Pak jsem vzala spodní prádlo a převlíkla se.

Od někud jsem vyštrachala peněženku a skontrolovala, jestli tam je to, co potrebuji. Teď si akorát pučit auto. Vyšla jsem na chodbu a zamířila do druhého patra. Tam se tomas chodil krmit. Zaklepala jsem na dveře, ale nic se neozvalo. Otevřela jsem dveře a myslela, že sebou seknu.

Tomas ležel zády na postely bez trička a na něm obkročmo seděla jeho shellan jen v podprsence a kalhotkách. Zalapala jsem po dechu. Stočili na mě pohled. Tomas vyděšený a omluvný. Ta bloncka s výsměchem. Ve mně to začalo vřít. Ne! Teď jsem měla naplánovány nákupy a když vyjdu ven, tak za mnou Tomas nemůže. Sakra to tak bolí! Tolik to bolí!

Otočila jsem se a seběhla schody do jídelny, kde sem věděla, že někdo bude. Musim odtud vypadnout!

Vrazila jsem do kuchyně jako tornádo. Chlapy se po mě udiveně koukli, ale nekomentovali nic.

„Ehm“ odkašlala jsem si. „Em, mohl by mi někdo pujčit auto?“ zeptala jsem se roztřeseným hlasem. Nick se ke mně obrátil.

„Co se děje?“ ptal se se starostí v hlase.

„Ne. Pučí mi někdo auto, prosím?“ Chvíli se nic nedělo, pak mi ale Brien podal klíčky od svého GTO. Poděkovala jsem a otočila se k odchodu.

„Ty někam odjíždíš?“ zeptal se Zsadist. „Pokud vím, neptala ses, jestli někam můžeš jít.“ Zastavila jsem se v půly pohybu a otočila se na něj.

„Sem snad vězeň?“ zeptala jsem se vztekle.

„Ne, ale-“

„Fajn, takže můžu jít ven!“ odsekla jsem a znovu se dala do pohybu.

„Vasilliso!“ zahřměl kuchyní jeho hlas.

„Já se sem vrítim!“ zašeptala jsem.

„Můžu ti věřit?“ zeptal se.

„Ona se vrátí,“ zazněl Danielův hlas za mými zády. Pouze sem přikývla a vyšla z kuchyně. Před ní sem ale narazila do Tomase. Chytl mě, abych nespadla, alej á jeho ruce setřásla.

„Nešahej na mě!“ zasyčela jsem. Zatvářil se ubíženě, ale já mu na to neskočila. Sama jsem viděla, co tam dělal. Kolem mě prošla ta bloncka s úsměvem, což mě neskutečně vytočilo. Chytla jsem ji za krk a přirazila k nejbližší stěně. Marně se pokoušela setřást mou ruku. Její obličej nabýral červenou barvu a za chvíli už byly její pokusy slabší.

Za ramena mě chytly čí si ruce a snažily se mě odtrhnout od bloncky.

„Sakra poďte mi někdo pomoct!“ zařval Tomas. Vzápětí mě chytly druhé ruce a odtáhly mě od ní. Držel mě už jen Tomas.

„Dej ze mě ty pracky pryč, nebo o ně přijdeš!“ zavrčela jsem. Okamžitě mě pustil a já, ignorujíce zvědavé pohledy, vyšla ze sídla.

Nasedla jsem do GTO a vyjela směr nákupní centrum.

Po půl hodině jsem vystupovala před jedním z největších světových nákupních center. Vešla jsem dovnitř a svižným krokem jsem šla hledat metal a gothic shop. Byla jsem rozhodnuta utratit tu co nejvíce peněz za co nejvíce oblečení. No co, peníze jsem měla. Matinka byla tak hodná, že nám přispívala dost tučným kapesným každý týden.

Když jsem vešla do čtvrtého patra, objevila jsem se v nebi. Celé patro bylo jen Metal shop, Gothic shop, motorkářské obchody... Ach, sem v ráji!

Zalezla jsem do prvního obchodu a začala vybírat. Našla jsem tu krásný kožený kabát. Byl totálně boží! Zkusila jsem si ho a padl mi jako ušitý na míru. Koupila jsem si ho a vyšla z obchodu. Rázem jsem ale zapadla do druhého. Tam jsem byla nejdýl. V tomto Gothic shopu mají úžasný korzety. Zkusila jsem si jich několik a všechny mi padly. Nakonec jsem si vybrala černý krajkový korzet, na zavazování vpředu, červený korzet ze sanénu s černou krajkou na zavazování vzadu, černý, červeno-černý korzet se vzorem, který se zapínal na háčky vpředu a černý kožený na zip, přes který byly pásky.

Donesla jsem to k pokladně a položila na pult. Prodavačka se nad tím trochu pozastavila, ale ihned se vrátila ke své práci. Vytáhla jsem kreditku a podala ji ženě za pultem. Radši jsem se ani nepodívala, kolik stály. Kdybych viděla cenu, nejspíš bych sebou sekla.

Prošla jsem další dva obchody, ale nic mě v nich nezaujalo. V dalším sem si koupila glády.

Prošla jsem další obchody v nich si koupila úžasné sukně (1, 2) a kalhoty (1, 2, 3). Pak jsem taky našla jedny gothické šaty. Brala jsem je.

Ověšená taškami, jsem šla k parkovišti, naskládala jsem většinu tašek do kufru a zbytek na zadní sedadla. Pak jsem šla zpět do budovy. Zašla jsem do obchodu se spodním prádlem a koupila si několik kalhotek a podprsenek. Pak i ponožek.

Ještě jednou jsem zavítala do Gothic shopu a koupila si několikery rukavičky (1, 2, 3) a náhrdelníky (1, 2, 3). Taky jsem si koupila náramky (1, 2, 3). Asi se dám na Gothic. No co. Líbí se mi to... Musela jsem se usmát.

Znovu jsem dala tašky s oblečením do auta a šla zpět do obchodu. Koupila jsem si jídlo, protože už jsem měla hlad. Pak jsem se procházela po obchodě a koukala se, jestli by mě něco nezaujalo. Když jsem narazila na nehtový salón. Nikdy jsem to nezkoušela, ale co.

Vlezla jsem dovnitř, do té světle modré místnosti- ještě že ne růžové- a zákazníci se po mě podívali, jako bych byla nějaký nový exemplář. Personál byl v klidu. Buď to sem chodí lidé jako já často, nebo to sou profíci.

Došla jsem k ženě za pultem a vysvětlila ji můj požadavek.

„Dobrý den. Ráda bych si tu nechala udělat nehty.“

„Oh, ano. Jste na správném místě slečno,“ řekla mile. „Prosím pojďte za mnou.“ Zvedla se ze židle za stolem a vedla mě do zadní části místnosti. Tantorkát byla místnost oranžová. Byl tam také stůl a na něm počítač, kasa, telefon, papíry a nějaké další věci. Za stolem seděla dívka, okolo dvaceti let, která avidentně byla Gothic. Usmála jsem se a žena co mě sem zavedla se usmála taky.

„Myslím, že tady budete spokojena,“ prohlásila a nechala nás tam. Gothočka si stoupla a nasměrovala mě do pohodlného křesla za malým stolkem, na kterém byly potřebné věci na manikůru.

„Tak, co by ste si přála?“ zeptala se mě a já nepřehlédla piersing v jazyku.

„Nehty upravit, aby měly nějaký tvar a pak nalakovat na černo,“ vyřkla jsem své požadavky a dodala: „A nevykej mi. Sem Liss.“ Dívka se usmála.

„Dobře. Já sem Alex,“ představila se. „Sundej si prosim ten prsten,“ poukázala na zásnubní prstýnek. Trochu jsem posmutněla při vzpomínce na Tomase a bodlo mě u srdce. Prsten jsem sundala a položila ho do mističky na stolku.

Alex vzala do ruky odlakovač, který voněl po šeříku. Trochu nanesla na tampónek a přetřela mi ním všechny nehty. Pak vzala do ruky pilník a nehty zapilovala.

Celou dobu jsme se bavili o různých věcech, ale hlavně o hudbě a módě. Taky mi vnukla nápad na tetování. Ta myšlenka se mi líbila čím dál víc.

Nehty mi opatrně, ale s grácií profíka, lakovala na černo. Když to bylo hotové, počkala jsem několik minut, než to zaschne. Pak mi je ještě přelakovala bezbarvým lakem. Ten uschnul hned.

Nandala jsem si svůj prstýnek a oblékla si kabát. Z kapsy u kalhot jsem vytáhla peněženku a podala jí kreditku. Když bylo zaplaceno, poděkovala jsem a z obchodu odešla. K autu jsem ale nešla. Podívala jsem se na hodinky. Hm... Bylo něco po čtvré hodině, takže mám čas, než budou zavírat.

Procházela jsem dál nákupním centrem, než jsem na to narazila. Tetovací salon. Vešla jsem dovnitř. Dveře cinkly a ihned se odněkud vyklubal potetovaný maník. Byl to chlapík, okolo třiceti. Stoupl si za pult. Na kterym měl desky a já předpokládala, že v nich jsou návrhy na tetování.

„Brej den,“ pozdravil. Pozdravila jsem taky a šla rovnou na věc.

„Chtěla bych si nechat udělat tetování na pravý ředloktí.“ Týpek pokýval hlavou.

„A máš námět, nebo tak něco?“ zeptal se.

„Ne. Právě jestli bych se mohla kouknout,“ ukázala jsem k deskám.

„Jasně. A co by to jako mělo bejt? Nápis, osoba, obrázek...“

„Chtěla bych draka. Ale jako zanmení.“ Doufala jsem, že mě pochopil. Pokýval hlavou a sklonil se pod pult, chvíli tam hrabal, než vytáhl troje desky.

„Tak tady se můžeš inspirovat,“ podal mi je. Chvíli jsem listovala a hledala. Několik se mi jich líbilo, ale nebylo to ono. Projela jsem první desky, ale nic. Vzala jsem druhý, ale taky nic. Douhám, že to napotřetí vyjde. Otevřela jsem je a znovu listovala.

Poslední obrázek mě zaujal. Byl překrásný. Ukázala jsem ho tomu týpkoj. Ten vytáhl list z desek a zavedl mě do druhé místnosti. Prošla jsem dveřmi, které zakrýval závěs a pověsila si kabát na věšák. Sedla jsem si do křesla, kam mi ukázal a čekala, až začne.

Nepřemýšlela jsem, jestli to bude bolet. Pokud bude, tak bude. Já s tím nic nenadělám.

Pložila jsem si ruku na stoleček, který byl přimontovaný ke křeslu a přes který byl bílí ručník. Chlapík si sedl naprti mě a vzal do ruky tetovací pystol. Přimontoval k ní hadičku s barvou a položil si obrázek vedle mojí ruky. Začal...

Po hodině, kdy mi týpek tetoval draka na předloktí, jsem byla už unavená. Tetování ani moc nebolelo, jen to štípalo, někdy. Přes tetování mi to zalepil a řekl, abych ruku moc nenamáhala a abych ji několik hodin nenamáčela a nemazala žádným krémem. Prý by se s tim mohlo něco stát.

Oblíkla jsem si kabát a zaplatila. Stálo to dost, to teda jo. Vyšla jsem z obchodu a zamířila k autu. Když jsem byla u něj odemkla jsem ho a vlezla dovnitř. Koukla jsem se, jakou tu má hudbu, ale když jsem zjistila, že jen rap, pustila jsem si rádio. To sem ovšem ihned vypla, protože tam hráli nějakou písničku od Shrakiry. Oklepala jsem se a vyjela.

Cestou jsem si zpívala songy od Linkinů a Lordů a tím mi cesta uběhla rychleji. Dojela jsem před bránu a vyklonila se z okýnka. Naťukala jsem kód a brána se otevřela. Takhle jsem to udělala ještě dvakrát. Teda nechápu na co tu mají tolik bran...

Zastavila jsem a vylezla z auta. Teď ještě pobrat ty tašky. A nebo by mi s tím mohl pomoct Nick, nebo Filip. Vešla jsem do sídla a spatřila ty dva jak sedí v obýváku a koukají na televizi.

„Ahoj,“ řekla jsem a usmála, když se na mě otočili.

„Nazdar,“ řekli sborově. Uchechtla jsem se tomu a spustila:

„Mohli by ste mi někdo jít pomoct s taškama?“

„Já nejdu!“ začal hned Nick. Prosebně jsem se podívala na Filipa. Rezignovaně vzdychl a zvedl se z gauče.

„Díky!“

Když jsme odnesli všechny tašky do pokoje, Filip zase odešel k Nickovi. Tomas spal v posteli a o světě nevěděl. Vybalila jsem si všechny věci a kabát dala do skříně.

Pak, když bylo vše hotové, jsem zalezla do koupelny a vlezla do sprchy. Nechala jsem pokožku skrápět kapkami horké vody a náramě si to užívala. Z poličky jsem vzala šampon a umyla si s ním hlavu. Poté jsem se oholila a ze sprchy vylezla.

Omotala jsem okolo sebe sučník a šla zpět do pokoje. Ze skříně jsem vyndala ustřižené džíny, tílko se zavazováním za krk a spodní prádlo. V kouplně jsem se převlékla a vrátila se zpět ke skříni. Z ní jsem ještě vyhrabala ponožky s botaskama a natula si je. Vytáhla jsem ještě náramky, co jsem si dnes koupila a dala si je na levou ruku.

Z pravé jsem sundala náplast a následně ji vyhodila do koše v koupelně. Koukla jsem se na tetování, ale ono vypadalo, jako bych ho měla už měsíce a ne několik hodin. Navíc jsem se teď sprchovala...

Neřešila jsem to a šla do kuchyně. Měla jsem děsivý hlad. Z ledničky jsem vytáhla potřebné potraviny a dala se do vaření.

Po půl hodině jsem měla hotovo. Nandala jsem ryzoto na talíř, vzala vidličku a zamířila za klulkama k televizi. Sledovali fotbalový zápas, takže si ani nevšimli, že si někdo přisedl. Koukala jsem se s nima, ale nijak moc jsem to nepobírala.

Když jsem dojedla, radši jsem se zvedla a šla odnést talíř. Ten jsem následně omyla, otřela a uklidila. Děsně jsem se nudila. Zašla jsem do pokoje a pro mou knížku, kterou mám už nějakou dobu rozečtenou. Nějaký horror. Vrátila jsem se zpět do kuchyně, zapnula Lordy ve věži a začala si číst. Byla jsem teprve na začátku knížky. Děj mě pohltil tak, že jsem ji přečetla do několika hodin. Vyrušilo mě až drcnutí. Někdo do mě drcnul a já se lekla, až jsem spadla ze židle.

Zvedla jsem se a pohlédla na tlemícího se Lukase. Další z bratrstva. Byla s nim děsná sranda. Měl světle vlasy dlouhé po ramena a modrý oči. Byl to hrnozný vtipálek.

Jeho smích do kuchyně přivolal zbytak Bratrstva, mimo Zsadista a bráchu s Filipem. Samozřejmě nechyběl Tomas. No skvělí! Teď jim to určitě řekne!

„Hey lidi. Liss spadla ze židle, když sem do ní drcnul!“ vysypal ze sebe v záchvatu smíchu. Ostatní se okamžitě začali smát a já musela začít taky.

„Sem se lekla, no!“ řekla jsem se smíchem a sebrala knížku ze země. Položila jsem ji na stůl. Najednou všichni ztichli.

„Co je?“ zeptala jsem se. Chlapi upírali pohled na mou pravou ruku. No jó!

„Ty sis nechala udělat tetování?“ zeptal se Filip. Všichni na to čučeli jak z jara, takže jsem se začala smát. Když jsem se uklidnila, odpověděla jsem.

„Jo. Je to snad trestný?“ zeptala jsem se se smíchem. Došla jsem k ledničce a vytáhla vodu. Napila jsem se a otočila se k nim.

„Mohly by ste mě prosím přestat sledovat?“ zeptala jsem se. Ozvalo se sborové promiň a každý si začal hleďět svého. Nick přešel ke mně.

„Jo, vypadá to dobře,“ řekl a usmál se.

(hudba)

Všichni jsme seděli u stolu a kecali. Kecali jsme o vše možným i nemožným. O sportech, hudbě, světu motorů, u které ho jsem málem vyletěla z kůže kvůli Patrikovi. Když jsem se zeptala, jestli existují i vlkodlaci, tak se začali šíleně řehtat a Tay s Lukasem spadli ze židlí.

Když se všichni trochu uklidnili, Ray odpověděl.

„Ne, vlkodlaci neexistují.“

„Tak proti komu bojujete?“ zeptala jsem se. Bylo mi jasné, že jsou spolu kvůli něčemu a ne jen kvůli přátelství. Navíc by si nečíkali Bratrstvo Črrná dýka.

„Jo. Bojujeme proti Bezduchým, kteří slouží Omegovi. Říkaj si Vyhlazovací společnost. Omega, je protějšek Stvořitelky. Stvořitelka stvořila rasu upírů a některý poctila darem, nebo prokletím. Jak si kdo zasloužil. To se Omegovi nelíbilo a proto z lidí dělá Bezduchý. Vezme jim duši.

Kvůli nim, si upíři vybrali nejsilnější z rasy a ti se naučili bojovat. My bráníme svou rasu před vyhynutím. Dalo by se říct, že nás je menšina,“ dokončil a já na něj koukala jak z jara.

„Říkal si, že vás má bejt devět,“ ptala jsem se dál. Atmosféra v místnosti zhoustla.

„Jo. Darius. Byl to náš král, ale před několika lety ho dostali Bezduší. Dali do jeho auta bombu! Svině! Kdyby byli aspoň férový!“ rozčílil se Brien.

„Klídek brachu!“ mírnil ho Ray. Za pár chvil se atmosféra zase uvolnila a zase jsme si začali povídat.

„Máte tu zmrzku?“ zeptala jsem se.

„Jo.“ Zvedla jsem se a mrkla do mrazáku. Byla tam. Vyndala jsem celý kyblík, vzala lžičku a sedla si zpět. Otevřela jsem víčko a lžící se zadloubla do čokoládové zmrzliny. S chutí jsem jedla a bavila se. Ovšem dokud neprošla kuchyní blondýna a nemrkla na Tomase. Sledovala jsem ho. Usmál se na ni. On se na ni usmál!

„Tak a dost,“ naštvala jsem se. Dala jsem zmrzku na stůl a podívala se vztekle na Tomase. Chlapi mě jako vždy sledovali a nedutali. Vztekle jsem si sundala prsten a dala ho na stůl. „Na svatbu zapomeň! A stěhuješ si věci!“ zařvala jsem, vzala zmrzku a odpochodovala z kuchyně.

Došla jsem do pokoje a práskla sebou na postel. Ujídala jsem zmrzlinu a hlavu měla prázdnou. Možná, že to tak mělo bejt. Možná, že sme neměli bejt spolu...

Zvedla jsem se a do věže dala 30 Seconds To Mars. Okamžitě se z repráků linula krásná píseň. From Yesterday. Dala jsem to na plný pecky a lehla zpět na postel.

Dlabala jsem zmrzku a nehleděla na okolí. Proto mě vyrušil dotyk na mé ruce.