OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Music... My life... 10

24.02.2011 (12:00) • Eris • Povídky » Na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 4468×

„Hoši? Nechtěli byste někam zajít? Můžeme sebou vzít i Bratrstvo!“ vyhrkla jsem nadšeně. Poté co jsme se smířili s faktem, že tu budeme bydlet, se to zdálo jako dobrý nápad. Vypadnout z baráku... Od mámy... Jen Filip měl trochu problémy s otcem, ale nakonec tu zůstal. Jsme tu už pár dní a chodíme jen do školy. Naši nepřítomnost spravily omluvenky, které jsme si napsali sami. Ve škole to přešli mávnutím ruky.

Samozřejmě jsme si museli sehnat učení a úkoly které dostali a dodělat. Asi dva dny jsme všichni seděli u stolu v kuchyni a dopisovali úkoly. Pak jsme se další dny doučovali látku. Tomas bohužel do školy nesměl, jinak by ho spálilo slunce... takže taky blbý, ale pomáhal nám s učením, teda hlavně mně. Chlapi se nám smáli a ptali se, proč s tim nesekneme, ale to by byla debata na dlouho.

Venku se už začínalo ochlazovat. Každý večer, teplota klesala, ale nám to kupodivu nevadilo. Vždy sme venku blbli, takže nám zima ani být nemohla.

„Jo, jasně že jo! Sme tu zavření a můžeme akorát do školy!“ odfrkl si Filip.

„Fajné! Du se zeptat chlapů.“ S těma jsme se docela dost dobře skamarádili. Byla s nima sranda. Od Daniela jsem se dozvěděla víc o takových, jako jsem já. Taky jsme spolu cvičili. Je v tom vážně dobrý. Vlastně je nejlepší z Bratrstva, a proto z něj má každá respekt. Jen u mě to tak není. No jo, co s tím nadělám! Autorita, rovná se provokování.

Doběhla jsem do kuchyně, kde Fritz obskakoval pány upíry a zářil jako sluníčko. Někdy si s ním budu muset promluvit. Ti chlapi by se o sebe dokázali postarat sami.

„Hoj!“ vyhrkla jsem. Všichni se po mě podívali jako na blázna. „No, napadlo nás, jestli by sme nemohli někam vyrazit. Přeci jen sme tu už zavření docela dlouho a chodíme jen do školy. No a že by ste mohli jít s náma...?“

„Ehm, no jo! Proč ne?! Kdy hcete vyrazit?“ zeptal se Braien.

„Co třeba dneska večer? Známe jeden dobrej klub, ale asi to nebude nic moc pro vás dva,“ kývla jsem hlavou k Brienovi a Tayovi.

„Proč?“ zeptal se Tay.

„Je to metalovej klub,“ zakřenila jsem se. „A pro vaši smůlu tam rap ani žádný takový sračky nehrajou.“

„Rap není sračka!“ hájili se.

„Ale je. Já vás nechápu! Jak to můžete poslouchat?“ ptala jsem se a přitom si odsouvala židli od stolu.

„To ty posloucháš sračky! Lordi, Linkin Park, Nightwish... To není hudba!“

„Neurážej Lordy!“ řekla jsem varovně.

„A copak mi uděláš? He?“ zeptal se vychytrale.

„Zničim ti všechny CDčka s Rapem!“ vychrlila jsem rychle.

„To bys neudělala!“

„Ale jo! Lordy mi nikdo urážet nebude! Je to ta nejlepší muzika, jakou kde můžež slyšet!“ vybafla jsem na něj.

„Tak to teda není!“

„Děcka! Nehádejte se tady o tom, která s těch sraček co posloucháte je lepší!“

„Já neposlouchám sračky!“ vyhrkli jsme oba najednou a podívali se naštvaně po Danielovi. Ovšem jak jsme to řekli, jsem se hned podívali na sebe a pak odvrátili naštvaně hlavy.

Radši jsem se zvedla a chystala se k odchodu.

„Za půl hodiny vyrážíme!“ křikla jsem přes rameno a běžela do našeho pokoje.

„Tak co?“ zeptal se mě Tomas.

„Jo můžeme. Za půl hodiny vyrážíme,“ oznámila jsem.

„Ok. A kam se de?“ Přivinul si mě do náruče a začal líbat na krku.

„Do toho baru kousek od tvýho bytu,“ vydechla jsem.

„Hej hrdličky! Nechte si to na potom!“ ozvalo se zpoza dveří se zabušením na dveře. Tomase hrozivě zavrčel. Zachechechtala jsem se tomu a vymanila se mu z náruče.

„Vem si něco sexy,“ zašeptal mi do ucha a zmizel v koupelně. Fajn! Jak chce! Usmála jsem se škodolibě.

Ve skříni jsem vyštrachala věci které si vezmu na sebe a jakmile Tomas opustil koupelnu, sem tam zalezla já. Zamkla jsem za sebou, aby sem nemohl a vlezla do sprchy.

Udělala jsem hygienu a vylezla z vany. Rychlostí blesku jsem si vyfénovala vlasy a nalíčila se. Černou tužkou na oči jsem objel spodní víčko a na horní nanesla černé stíny. Nad ně jsem nanesla slabou linku zlatých. (oči) Na řasy jsem nanesla řasenku a na rty si dala rudou rtěnku.

Vlasy jsem si ježtě trochu přežehlila a udělala si pěšinku, takže mi trochu zakrývaly oko.

Obléla jsem si kalhotky a natáhla nadkolenky, pak jsem se nasoukala do kožených kraťásků. Do ruky jsem vzala černý kožený korzet a rozepnula zip na přední straně. Nasadila jsem si ho a zip zapla, pak jsem ještě došněrovala vepředu tkaničky, aby tolik nebyl vidět a bylo. Padl mi jako ulitý!

Na krk jsem si připevnila náhrdelník, který jsem našla ve skříni. Ani nevím, že jsem si ho koupila. Na ruce jsem si ještě nandala menší rukavičky a skontrolovala se v zrcadle. Musela jsem se pochválit. Děsně mi to seklo.

Teď ještě zajít do pokoje, vzít si kozačky, kabát a vyrazit.

Pomalu jsem otvírala dveře od koupelny, ale pokoj byl prázdný. Vyřítila jsem se tedy ke skříni, nazula kozačky, popadla kabát a oblékla si ho.

Teda nevim, jak pojedu na motorce. V botech s podpatkem jsem ještě neřídila, ale doufám, že se nezabiju. To by byl průser.

Zkontrolovala jsem hodiny. Najvišší čas vyrazit! Otevřela jsem dveře od pokoje a šla ke schodišti.

„Ježiš! Co ste tam proboha dělaly, že jí to tak trvá?“ slyšela jsem Taye. Od Tomase se dostavilo zavrčení. Musela jsem se usmát. Došla jsem na vrchol schodiště a rychle jej sešla.

Náš pokoj byl až úplně nahoře, ve třetím patře, takže sem si musela pospíšit.

Když jsem se objevila v zorném poli chlapů, nikdo ani nedutal. Nevšímala jsem si jich a šla k Tomasovi. Ten na sobě měl kožené kalhoty, Steely a Matrix kabát. Nick, měl svou oblíbenou bundu, černý kalhoty a tričko, steely. Filip pomalu to, co brácha, jen měl jiný tričko.

Chlapi na sobě měli buďto kabáty, nebo bundy. Samozřejmě kožené. Všichni na mě zírali s pusou dokořán. Tomas si mě okamžitě srthl k sobě a zuřivě políbil. Se zasmáním jsem se odtrhla.

„Klídek, Romeo! Jdeme do baru, ne?“ zeptala jsem se. Z ruky jsem mu sebrala klíčky od motorky a rozešla se.

„Kdo jede se mnou?“ zeptala jsem se přes rameno, když jsem otvírala vstupní dveře. Slyšela jsem, jak se někdo nadechuje k odpovědi, ale Tomas ho předstihl.

„Samozřejmě že já!“ zahartusil.

K baru jsme dorazili za malou chvíli. Klub už praskal ve švech a ze dveří se linula metalová hudba. Otočila jsem se na Briena a Taye.

„Vážně tam chcte jít?“ zeptala jsem se se smíchem. Sjeli mě pohledem a odpověděli:

„Jasně že jo!“ Tomas mě chytl za ruku a táhl ke dveřím. Zaplatili jsme vstup, dostali červený náramky na ruku a vešli dovnitř. Zamířili jsme ke stolkům v zadní části místnosti a odložili si věci. Filip s Nickem a ostatníma si sedli, ale mě Tomas vytáhl na parket. Na vyvýšeném pódiu hrála kapela známé metalové, rockové songy od všemožných kapel. Lidi se mačkali na sebe a tancovali.

Došli jsme do středu parketu a začali jsme tančit. Svíjeli jsme se u sebe a naše ruce bloudily po těle toho druhého.

Píseň hrála jedna za druhou a my stále byli na parketu.

„Lidi! Ste vážně skvělý publikum, ale teď si dáme menší pauzu! Díky!“ zařval zpěvák do mikrofonu a kapela z pódia vypadla. Prorvali jsme se davem k našemu stolu a všimli si, že dvojčata si našli kamarádky. Kašlala jsem na ně a sedla si vedle Nicka, který měl před sebou skleničku s whisky.

Sebala jsem mu ji a kopla do sebe. Koukal na mě vyjeveně a zároveň podrážděně.

„Neměl bys pít, není ti osmnáct!“ zařvala jsem aby mě slyšel.

„Tobě ale taky ne!“ namítal.

„Ale já sem starší!“ zakřenila jsem se a chlapi se zasmáli. Chvíli jsme tam seděli a klábosili, ale pak jsem vytáhla Filipa k baru. Objednala jsem pro každýho deset panáků a vysvětlila mu, co bude.

„Dáme si soutěž, kdo je dřív vyklopí do sebe!“ řekla jsem mu. Zasmál se, ale přijal.

„Takže tři, dva, jedna, Teď!“ odstartovala jsem a rychle do sebe házela panáky vodky. Bohužel Filip byl rychlejší.

„To není možný!“ bědovala jsem. Obědnala jsem dalších deset a odstartovala. Tentokrát jsem vyhrála já. Otočila jsem se a pohlédla na Tomase, který mě bedlivě sledoval. Najednou mi v zorném poli přistá nějakej klučina a zdálo se, že má už napito.

„Nazdar kotě!“ zařval.

„Dej mi pokoj!“ zařvala jsem zpět.

„Ale no ták!“ řekl a plácnul mě přes zadek. Jednu jsem mu vrazila, až žuchnul na zem. Filip se vedle mě začal strašně chechtat a i já se musela začít smát, když jsem sledovala, jak se ten týpek snaží vyškrábat na nohy.

„To vod tebe nebylo pěkný!“ Zamával mi prstem před obličejem. Otočila jsem se na barmana a řekla si o jedno pivo. To jsem následně dala tomu týpkovi se slovy:

„Na, vem si to a nevotravuj!“ Pivo sice přijal, ale dál tu byl a vošahával mě. Povzdechla jsem si.

„Hned jsem zpět,“ oznámila jsem Filipovi, čapla toho vožralu za límec a zašla zadním vchodem ven. Dveře jsem nechala otevřený, abych se pak mohla vrátit a nemusela to obcházet.

„Tak hele. Neser mě, jasný?“ Chtěla jsem se otočit a nechat ho tam, ale to by mě musel přestat ošahávat zadek. Otočila jsem se a dala mu několikrát pěstí, pak jsem ho kopla do břicha. Týpek spadl na zem a obličej mu krvácel. Otočila jsem se na podpatku a vešla zpět do baru, zavřela jsem za sebou dveře, oprášila si ruce a šla zpět za Filipem. Ten už ovšem nebyl na baru, ale seděl u stolu a jako všichni mě pozoroval.

„Co to bylo?“ zeptal se Nick, když jsem k nim dosedla.

„Otravoval,“ pokrčila jsem rameny. Vzápětí se ozvala salva smíchu. Filip kývnul na stůl, na kterém bylo nejmíň padesát panáků vodky, sežazených po deseti pro každého.

„Takže další kola, jo?“ zakřenila jsem se.

„Jasně!“ zakřenil se taky a začal odpočítávat.

Když jsem v sobě měla asi pátou řadu panáků, zeptal se mě Tomas, jestli nechci jít tančit. S radostí jsem pokývala hlavou a nechala se vytáhnout na parket. Teď hráli songy od Metallici a střídali je s Within Temptation. Obmotala jsem ruce okolo Tomasova krku a ten si mě přitáhl k sobě do obětí. Chvíli jsme takhle tancovali, než se ozval ořádnej nářez od Lordů. Okamžitě jsem Tomase pustila a řvala slova písní, které skupina hrála. Totálně boží!

Po asi půl hodině jsme šli zpět si sednout. Svět se mi motal a Filip byl už totálně na sračky.

„Dáme ještě jedno kolo?“ zařval.

„Ne!“ zařvala jsem nazpět.

„Proč?“

„Protože by sis zase myslel, že vidíš tučňáky!“ Všichni u stolu se začali řehtat.

„Lidi, měli by sme jít. Vy dva ste na šrot, takže...“ začal Daniel.

„Jo, deme,“ přisadil si Tomas s Nickem. Vstala jsem a nandala si kabát. Koukala jsem na Filipa, jak se snaží dostat se do bundy a začala se smát. Musela jsem se opřít o Tomase, jinak bych spadla pod stůl. Pomohla jsem Filipovi s bundou a už jsme vycházeli z baru. Zajímalo by mě, kdo to platil...

„Kdo bude řídit?“ zeptala jsem se.

„Já,“ ozvalo se mi u ucha, až jsem se bou mírně trhla.

„Fajn, ale pojedeš rychle!“ zašeptala jsem a obrátila se mu v náručí. Políbila jsem ho, ale u jednoho polibku nezůstalo.

„Ježiš! Nechte si to na potom. Tady choděj lidi, vite?“ zamručel Nick. Začala jsem se šíleně smát.

„No vážně!“ hájil se Nick. S Tomasem jsme úspěšně došli k motorce, na kterou náslědně nasedli. Přitiskla jsem se k němu a dala ruce kolem jeho boků.

„Pojedeš rychle!“ zašeptala jsem mu do ucha a políbila. Tomas zavrčel a vytůroval motor.

„Jedém!“ zařvala jsem a my vyjeli.

Tomas jel jako blázen, ale mně se to líbilo. Často jsem šťastně vypískla a užívala si to. Jo, miluju rychlou jízdu. Před branami sídla jsme byli téměř okamžitě. Sesedla jsem z motorky a jen tak tak zachytla Filipa, aby se neporoučel k zemi. V společném podepřením jsme se dobelhali do obýváku, kde jsme se sesuli na gauč a rázem byli tuhý.

Vzbudila mě hlasitá hudba, velmi hlasitá. Hlava bolela jako čert. Jako kdyby mi do ní malí ďáblíci zaťukávaly hřebíky. Snažila jsem se vstát, ale nešlo to. Zamžourala jsem tedy a zjistila proč mi to nejde. Odstrčila jsem Filipa na stranu a jeho ruka i hlava zmizely z mého břicha.

Zvedla jsem se a pomalu šla za zdrojem toho hnusnýho hluku. Došla jsem do kuchyně a chlapi zmlkli. Ignorovala jsem je a šla k věži, ji vypnout. Když se mi to podařilo. Chytla jsem se za hlavu a šla si pro vodu. Vzala jsem si sklenku a natočila do ní vodu, kterou jsem na ex vypila. Takhle jsem to zopakovala ještě několikrát, než se můj rozbouřený žaludek uklidnil.

Odtrhla jsem se od kuchyňský linky, rozhodnuta, že dojdu do pokoje za každou cenu. Jenže jsem nebyla ani v polovině kuchyně, když do ní vlítnul Patrik a začal něco hlasitě mektat. Chlapi byli zticha a opatrně mě pozorovali. Já se zasekla v půli pohybu a otočila se na toho kreténa.

„Můžeš bejt ticho?“ zašeptala jsem. Patrik ztichnul a kouknul se na mě. Vzápětí se začal smát tak hlasitě, že jsem myslela, že mi ta hlava rupne. Okamžitě jsem se za ní chytla a bolestně zaskučela. To o ovšem rozesmálo ještě víc. Nebyla jsem sto ho zastavit a tak se smál, dokud do kuchyně nepřilít Tomas a nechyt toho blbečka pod krkem. Smích okamžitě přestal.

Tomas mu tam něco tiše říkal, pak ho pustil a Patrik odešel. Má láska přešla ke mně, vzala mě do náruče a šla do našeho pokoje. Opřela jsem si mu hlavu o rameno a zavřela oči.

„Děkuju,“ zašeptala jsem. Políbil mě do vlasů a nic neříkal. Byla jsem mu za to vděčná.