OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Můj (ne)mrtvej přítel - 14. kapitola



Můj (ne)mrtvej přítel - 14. kapitolaVěří Albert na lásku na první pohled? A konečně skříň, vždyť jsem to nakousla asi před třemi kapitolami. :D

Kapitola čtrnáctá

Další den ráno mě vzbudilo cvrlikání nějakých ptáků, ale výjimečně jsem neměla chuť po nich něco hodit. Vlastně mi to ani moc nevadilo. Cítila jsem se odpočatá a moje hlava byla podivně lehká, jako bych se někomu pořádně vypovídala.

Albert vedle mě šustil stránkami, dokud jsem se dostatečně neprobudila. „Dobré ráno,“ pozdravila jsem ho slušně. Nevěděla jsem, co tam dělá, ale pořád jsem byla aspoň trochu vychovaná.

„Dobré ráno,“ odpověděl a odložil knížku. Na nočním stolku ležely asi tři další a Albert tam právě položil tu čtvrtou.

„To už jsi všechno přečetl?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Přečetl bych jich víc, ale chtěl jsem si ještě nějaké nechat do zásoby,“ vysvětlil pohotově.

„Aha. A líbily se ti?“ chtěla jsem vědět.

„Některé byly hrozně vtipné,“ kývl nadšeně Albert. „Kdybych mohl, smíchy bych se asi udusil.“

Hrdě jsem se narovnala. „To mě těší,“ řekla jsem a pak jsem si zděšeně všimla, že mluvím jako učebnice. „To je fajn,“ opravila jsem se rychle. Albert měl na mě špatný vliv.

„Včera jsi mluvila trochu z cesty,“ nadhodil opatrně a upravil si sako. Celou dobu ležel vedle mě na posteli nepřikrytý, v obleku. Navíc ho neměl ani trochu pomačkaný, zato mně jen stačilo, když se na mě natlačili nějací lidi v metru a už jsem si mohla znovu žehlit triko.

„Fakt?“ konstatovala jsem překvapeně. Vůbec jsem netušila, co tím Albert myslí. „Vzpomínám si, že jsem něco říkala… akutní záchvat! Neříkala jsem něco o akutních záchvatech?“ To slovní spojení mi v hlavě blikalo jako výstražné světla. Pomalu mi začínalo docházet, že jsem mluvila kraviny. Akutní záchvaty nepatřilo mezi mé obvyklé slova. Akutní záchvaty nepatřilo mezi ničí obvyklá slova.

„Trochu,“ souhlasil Albert. „Ale hlavně jsi vypadala úplně mimo, dokonce mi přišlo, že jsi mě někdy ani neviděla…“ Vypadal, že je z toho docela nervózní.

„V kolik jsi v noci přišel?“ chtěla jsem vědět.

„Kolem půl páté, už jsi spala, ale pak ses probudila a mluvila jsi.“

„Urazila jsem tě?“ ptala jsem se úzkostlivě. „Mluvila jsem sprostě? Občas to dělám, když mě v noci někdo vzbudí.“ K dokonalému včerejšku by byla třešnička na dortu, kdybych Alberta poslala do prdele.

„Ne, myslím, že ses chtěla omluvit, ačkoli mě nenapadá proč nebo za co,“ vysvětlil mi svoje myšlenky.

„Samozřejmě, že jsem se chtěla omluvit.“ Najednou mi dělalo problém dívat se Albertovi do obličeje. „Neměla jsem na tebe tolik vyjet kvůli té vesnici, bylo to přehnané.“

„Nebylo to přehnané,“ bránil mě Albert. „Měl bych se omluvit já. Nedošlo mi, že i když se mnou trávíš tolik času, tak jsi pořád člověk. Taky bych nereagoval klidně, kdybys mi řekla, že jsi vyvraždila plno upírů.“ Znělo to, že ho to doopravdy mrzí.

„Jsem vážně v pohodě,“ mávla jsem nad tím rukou. „Prostě jsem si neuvědomila, že máš jiné limity než já. Nemůžu po tobě chtít, abys litoval své jídlo.“ V hlavě jsem si vytvořila takovou představu, že pokaždé, když Albert někoho zabije, tak by to bylo úplně to samé, kdybych zabila kuře. A já mám vážně ráda KFC.

„Bál jsem se, že to nepochopíš. Pro lidi je těžké tyhle upíří… záležitosti přijmout, proto neexistuje něco jako láska mezi člověkem a upírem,“ dodal, a poklepal prstem na knížky na nočním stolku.

„Takže myslíš, že by to nebylo možné?“ chytila jsem se toho hned. Už jsem se nechtěla dál bavit o tom jeho malém krvavé problému a navíc mě docela zajímal Albertův názor. „Stejně jako přátelství mezi mužem a ženou?“

„Ne, jsem si jistý, že láska mezi upírem a člověkem prostě není možná. Upír ve člověku pořád vidí krev a člověk se nikdy nemůže naučit důvěřovat někomu, proti komu křičí jeho pud sebezáchovy.“ Albert vypadal zamyšleně. „Je to vlastně proti přírodě. Antilopa se nikdy nedá dohromady s gepardem.“

„Ale láska prý překoná všechny překážky,“ namítla jsem napůl pobaveně, napůl vážně.

„Ale nepřekoná základní instinkt zabíjet a být v bezpečí. A ty tomu věříš? Že láska překoná všechny překážky?“ chtěl vědět vážně.

„Popravdě?“ zamyslela jsem se. „Těžko říct. V reálném životě ani ne, ale v knížkách a filmech… není krásné, když spolu vydrží dva lidi z úplně odlišných světů? Upír a člověk, ale třeba i nacista a židovka, nebo starosta a uklízečka v hotelu. Samozřejmě to není možné, ale když někdo umí popsat ty emoce, stojí to za to. Zakázaná láska má prostě to kouzlo, kdy oni chtějí být spolu, ale nemůžou, milují se, ale nenávidí… už i Shakespeare to věděl.“ Na chvíli jsem se odmlčela. „Věříš na lásku na první pohled?“

„U upírů možná. Moje stvořitelka už svou lásku našla a jednou mi řekla, že když je ten někdo určený pro tebe, vždycky se znovu potkáte. S někým se seznámíš a pak se musíte potkat znovu, třeba za rok, za padesát let. Ale u lidí nevím. Asi jak u kterých.“

„Já na lásku na první pohled nevěřím,“ přiznala jsem. „Ale myslím si, že jestli s tím člověkem máš zůstat, poznáš to. A někdo třeba svou lásku najde, ale navždy s ní není.“ Vzpomněla jsem si na jednu mamčinu známou, která se svým manželem byla přes patnáct let, ale když zjistila, že ji podvádí, rozešla se s ním, i když ho pořád milovala, jen mu nebyla schopná odpustit. „Upíři to ale mají lepší, ne? Mají na hledání celou věčnost.“

„To možná mají,“ kývl Albert. „Ale někdy ani ta věčnost nestačí. Jeden upír z Norska mi řekl, že má strach, že věčnost je pro něj a jeho lásku příliš krátká doba.“

„Není to zvláštní, že upír dokáže pozabíjet spoustu lidi a přitom tak hodně milovat?“ přemýšlela jsem nahlas.

„Není to zvláštní, že člověk dokáže pomluvit, závidět, podvádět, nenávidět, hádat se a přitom tak hodně milovat?“ odpověděl mi Albert a já jsem se usmála.

„Řekneš mi, jak to bylo dál s tou skříní?“ zeptala jsem se po chvilce vzájemného usmívání. Neznala jsem nikoho, kdo by měl tak pěkné zuby jako Albert a každý jeho úsměv jsem si musela náležitě užít.  

„I když se mnou trávíš hodně času, jsi člověk a potřebuješ jíst,“ zopakoval Albert rozhodně.

A tak jsme šli s Albertem vařit. Jitka s Martinem byli v práci a my jsme měli celou kuchyni pro sebe. Nejdřív jsem pečlivě zatáhla všechny žaluzie a závěsy (takže se v kobku proměnil celý dům, nejenom můj pokoj) a pak jsme se do toho pustili.

Krájela jsem ovoce, zatímco Albert chystal pečivo. Pak mi zašel pro jahodový džem a já jsem vytáhla z ledničky máslo. Všechno jsme to položili na stůl a já jsem překvapeně zjistila, že jsem si ještě nikdy neudělala takovou snídani pro jednoho. Jestli to sním, budu pak tak tlustá, že si budu muset kupovat oblečení v těhotenském oddělení. A to jsem doufala, že tam nikdy nebudu muset vkročit! 

„A co si dáš k pití?“ zeptal se Albert. „Kávu, čaj?“

„Vlastně bych si dala kakao,“ přiznala jsem a už jsem vstávala, ale Albert mě zarazil, že to zvládne. Pozorovala jsem ho, jak do hrnku lije mlíko a dává ho ohřívat do mikrovlnky. Najednou mi přišlo hrozně absurdní, že mi tady upír chystá kakao. Položil ho přede mě a já jsem se napila. „Nevěděla jsem, že umíš udělat kakao,“ poznamenala jsem.

„Dělal jsem ho poprvé v životě,“ řekl a pokrčil rameny. „Pomáhání Isaacovi Newtonovi při vytváření tří pohybových zákonů bylo o něco těžší.“

Málem jsem to kakao zase vyprskla. Isaac Newtton? Pohybové zákony? „Cože?“ zachraptěla jsem, když jsem mohla mluvit. „Co jsi to říkal?“

„Když jsem pomáhal Isaacovi Newtonovi při vytváření tří pohybových zákonů, bylo to trochu obtížnější než vaření kakaa,“ odvětil Albert se samozřejmostí a posadil se vedle mě.

„Já jsem rozuměla,“ ohradila jsem se, „ale… co tím chceš říct, že jsi pomáhal Isaacovi Newtonovi?“

„Měl jsem asi třicet let takové období, kdy jsem chtěl být vědec. A nebavilo mě pořád sledovat, jak si Newton hází jablka na hlavu, tak jsem mu trochu pomohl.“ Pokrčil rameny, jako by se o nic nejednalo a znechuceně nakrčil nos, když jsem si dala na lžičku džem a snědla ho. Potřebovala jsem doplnit trochu cukru v krvi.

„Nevěděla jsem, že jsi měl vědecké ambice,“ řekla jsem nakonec. Nic lepšího mě nenapadlo.  

„Nebyly to tak úplně ambice jako nuda,“ poznamenal Albert.

„O nudě mi něco vyprávěj,“ zamumlala jsem pochmurně. „Včera jsem na ni málem umřela. Vrátíme se teda k té skříni?“ Byla jsem upřímně zvědavá.

„Jistě. Takže jsem skončil u té vesnice. I když jsme cestovali dál, pořád jsme museli přemýšlet, co nám ten muž řekl: kde máte nože a rakve, vy zplozenci zla? Připadalo nám vtipné, že si mysleli, že spíme v rakvích. Ale na druhou stranu by to bylo docela výhodné. Při spánku se totiž lehce vznášíme, a někdy jsme mívali trochu problém s narážením do různých věcí. A tak jsme trochu pozměnili plán cesty a vyjeli jsme do Jižní Ameriky.“

„A co tam?“ nechápala jsem a ukousla si zralé meruňky.

„Mimo jiné deštné pralesy,“ vysvětlil Albert. „Každý z nás si vybral jeden strom a za pár dní jsme měli svoje rakve. Moje je mahagonová, dveře jsem si asi o rok později udělal z dubu. Museli jsme se snažit, aby to byla rakev, ale taky aby byla aspoň podobná něčemu, co lidé často používají, aby se to dalo zamaskovat. Mého kamaráda napadly skříně, tak jsme z rakví udělali skříně.“

„Počkej,“ napadlo mě, „ale vždyť to musela být hrozná zátěž, cestovat se skříní… teda rakví…“

„Se skříněmi jsme jeli do Buenos Aires, kde jsme se vkradli do podpalubí jedné nákladní lodi. Nikdy to tam nikdo nepřišel zkontrolovat, což nám dost pomohlo. Ta loď mířila do Španělska. Rozloučili jsme se. Vydal jsem se do Barcelony a odtamtud bylo poměrně jednoduché dostat se do Dánska. Koupil jsem si tam byt, a asi pět let jsem tam žil, ale už mě to nebavilo. Usnul jsem, a probudil jsem se před dvěma týdny ve tvém pokoji. Zbytek už znáš.“

Když Albert skončil, chvíli jsem zůstala zírat do hrnku kakaa. „Takže ty rakve… to je jenom recese?“ zeptala jsem se. Nebyla jsem si jistá, jestli to chápu správně.

„V podstatě ano,“ kývl Albert a pozoroval mě, jak přemýšlivě žvýkám banán.

„A žádný jiný upír na světě ty skříňo-rakve nemá?“ ujišťovala jsem se, jakmile jsem polkla.

„Pokud vím, tak ne,“ souhlasil Albert.

Někdo má vilu na Floridě, někdo má mobil od Applu… a já mám upíra ve skříni. Teda rakvi. 


Ne, prostě se s váma musím podělit o svou genialitu : dneska (čtvrtek) má svátek Nikol a zítra Albert. :DDDDD Vůbec jsem to neplánovala, ani jsem si to nehledala, a byla jsem hrozně překvapená, že to tak vyšlo. :D

Jinak děkuji za skvělé komentáře. :) 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Můj (ne)mrtvej přítel - 14. kapitola:

7.
Smazat | Upravit | 14.12.2014 [22:27]

Díky té pasáži s Newtonem jsem si jogurtem poprskala monitor! Emoticon Emoticon
Moc mě to baví, mám Bertieho čím dál radši Emoticon

6. Carol1122 přispěvatel
22.11.2014 [17:46]

Carol1122Zahlasovala jsem v anketě o nej povídku a měla tam napsanou tebe. Pak jedu trochu nahoru a tam je stop karta. Ach jo... proč já... Ode mě máš takové to menší hlasování do zápisníčku, protože to bych byla pitomá, kdybych ti nezahlasovala! Emoticon Emoticon
Tethys, holky to (zase) vypsaly za mě, já to nějak poslední dobou nestíhám Emoticon Emoticon Ale snad se příště vylepším Emoticon
Moc se mi to celé líbilo, vážně. A ta poslední věta byla fantastická - taková třešinka na dortu dávivého smíchu celou dobu Emoticon Emoticon Emoticon
Super, super, super a honem další! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. FantasyNikol přispěvatel
22.11.2014 [12:03]

FantasyNikolJá jsem si říkala, že na tom něco bude. Emoticon Tvá genialita předčila očekávání. Včera ráno jsem se koukla jen tak mimochodem na kalendář, a jelikož jsem si vzpomněla, že den předtím jsem slavila svátek - takže i Nikol - hned mě to trklo a celý den jsem přemýšlela, jestli to byl tvůj opravdový záměr. Emoticon A jak vidím, jen shoda náhod, ale tím je to ještě lepší a mimořádnější. Emoticon Emoticon

Budu se zaručeně opakovat, když sem napíšu, jak je tahle povídka perfektně normální, a že to se mi na ní nejvíc líbí. Emoticon Je to tak mimořádné... zdá se mi, že to slovo jsem použila již podruhé. Emoticon

A teď konečně k příběhu... Ten jejich rozhovor byl úžasný. Emoticon Ti dva se nejspíš dokáží bavit normálně úplně o všem. Emoticon A souhlasím s Nikol - na lásku na první pohled taky nevěřím. Emoticon

Ten Bertíkův příběh... já čekala nějaké strašně vážné tajemství Emoticon a ono se z toho vyklubalo tohle. Jaké štěstí, že Nikol narazila na jednoho ze dvou upírů, které si nechali udělat rakve? Emoticon To mě zaručeně pobavilo.

Emoticon Tethys, tvá povídka mě strašně baví. Je to pro mě příjemná oddechovka a těším se na další. Emoticon

4. Hanka
21.11.2014 [14:03]

Jako obvykle, skvělý díl! :o) Tethys, moc se ti povedl ten rozhovor mezi nimi, máš pravdu, že Nikol tak nějak dospívá. :o) Omlouvám se, že tenhle komentář nebude nijak dlouhý, ale nějak mi došla slovní zásoba a opakovat se mi připadá blbý. :oD

Prostě mám tvou povídku moc ráda, abych to tak shrnula, a moc se (ano, opět) těším na další kapitolku. Jsem zvědavá, jak to bude s Bertíkem dál. Ten upír je mi totiž čím dál tím sympatičtější. :o)

PS: Nápad se skříní je super! A taky hezká náhoda s tím svátkem, popřej oběma za mě všechno nejlepší. :o)

21.11.2014 [13:09]

ninikMoc hezká a povedená kapitola Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Jen tak dál Emoticon Emoticon

2. Tethys přispěvatel
20.11.2014 [23:02]

TethysJo jo, já jsem byla právě hrozně překvapená, když jsem otáčela kalendář a všimla si, že Nikol a Albert mají svátky hned po sobě. To bych nevymyslela, ani kdybych chtěla. Emoticon
Opravdu jsem se snažila, abych jejich povídání bylo vyspělé, ne patetické. A mám takový pocit, že Nikol vedle Alberta tak nějak "dospívá". (Teď si připadám divně, že říkám o někom, kdo existuje jen v mé hlavě a tím pádem řídím jeho osud, že dospívá
Emoticon). S Albertovými upířími přáteli se ještě potkáme, to ti můžu slíbit. Emoticon
Já bych taky chtěla takového Alberta ve skříni, tak možná, že když budeme hodně chtít, třeba někdy něco...
Emoticon
Moc děkuju za tvé postřehy, mám hroznou radost, že se ti kapitola líbila. Snad další nezklame. Emoticon
A mimochodem, když se tak koukám na tvůj avatar... dneska jsem dojížděla resty z GoT (seriálu) a dívala jsem se na druhou řadu... ten Richardův modrý pohled znovu otevíral staré rány... Emoticon Emoticon Emoticon Tak jsem si na tebe hned vzpomněla, o víkendu se chystám na Klondike, tak snad mi to vyjde. Emoticon

1. Fluffy admin
20.11.2014 [22:44]

FluffyJak jsem byla opožděná u minulé kapitoly, tentokrát to zase stihnu včas. Emoticon Nikol a Bertíkovi samozřejmě přeju všechno nejlepší k dnešnímu a zítřejšímu svátku, a jsi fakt geniální. Emoticon Tyhle náhody jsou super. Emoticon A tenhle díl stál opět za to. Jak jsem měla dneska dvojitou dávku, můj absťák se taky zdvojnásobil, tak pevně doufám, že už dál tvoříš. Emoticon

Já ty dva dohromady prostě žeru. To, jak rozumně a kamarádsky mluvili o lásce, se mi líbilo. Vždycky se těším, co Bertík odpoví na Nikoliny otázky a co zas Nikol vyžbleptne. Emoticon A Albert v saku... čéče, mám v hlavě teď dokonalej obraz, o kterým doufám, že se mi dneska bude zdát. Emoticon A že se ze skříně vyklubala recese? Emoticon Já tu čekala velký odhalení (což mírná levitace ve spánku je! =)) a on to byl fór. Emoticon Ten Bertíkův kamarád musí bejt taky pěkný číslo, docela bych ho chtěla poznat. Emoticon Né, vážně, kam se poděla druhá rakev? Někde bejt musí. Emoticon

Tethys, bylo to vážně skvělé, tahle povídka je prostě boží, ty jsi vůbec výborná spisovatelka - teď všechny budeme chtít mít upíra ve skříni! Emoticon Tak já jdu obhlédnout, jestli se mi tam nějakej fešák v saku, co se směje dnešní literatuře, náhodou neusadil a u příštího dílu, na kterej se hrozně těším, ti řeknu, jak to dopadlo. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!