Mrtvá láska - 17. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Žalovníček žaluje, pod nosem si maluje! Že ano, Erin?!

27.05.2013 (14:00) • Lealel • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 851×

„To neuděláš!”

„Ale ano, udělám.”

Chvíli jsem na Alex zírala s otevřenou pusou. Myslím, že bych tam tak vydrželá stát i hodinu, ale naštěstí si pro mě přijel Brandon. Tutut! Tůt. Tůt! zatroubil a tak mě probral z tranzu. Panebože! Jak já ji nenávidím.

„Káča jedna pitomá! Husa hloupá! Děvka jedna zmalovaná! Zlatokopka se nám přepočítala a začala kopat na chudé půdě, to ji bude stát život! Já ji zabiju! Co si to dovoluje? Krucifix! Ááá!” nadávala jsem, když jsem nastoupila do Brandonova starého auta a on se rozjel po ulici k severu.

„Erin? Co se to... Prosím, nezabíjej mě!” vypískl, když jsem se na něj podívala jako vrah na svou oběť. Jé, to je ale roztomilý obětní beránek. Cože? Obětní? Jasně! Šmik a hlavička je dole. To se mi to ale povedlo. Ježiši! Tolik krve... No, já to uklízet nebudu. Ne-e.

„Neboj se, já tě nezabiju. Chci mít totiž čistý ruce na tátu. Ten šmejd! On se ožení s takovou kreaturou, která se nakrucuje jako já nevím co... A ještě si mě chce adoptovat, aby z našeho domu udělala tyranský tábor. A já budu jediné dítě! Krucifix!” Zabrdil a mě to hodilo dopředu.

„Počkej! O jaké adpoci to tu mluvíš, sakra?” zeptal se mě zmateně Brandon, když se konečně zorientoval v tom mém mumlání.

„Ta Barbie si mě chce adoptovat, protože mi chce poroučet. A to jen kvůli tomu, že jsem tátovi řekla pěkně od plic to, co si myslím.”

„Ty si ze mě střílíš, že ano?”

„Ne, nestřílím. To už by bylo dávno po tobě... A když už jsme u toho, jeď k samoobsluze. Musím si s ním promluvit.” Brandon udělala přesně to, co jsem mu řekla.

Vlítla jsem do obchodu, jak nerychleji mi to šlo, a vrhla se do skladu. Táta tam seděl na dvou bedýnkách od piva a pil takovou tu hnusou žlutou limonádu. Když si mě všiml, vytřeštil oči. Vypadal vážně... uboze. Hnědé kudrliny rozcuchané, čerstvé strniště a tričko se jmenovkou a názvem samoobsluhy špinavé. Vážně tragický obrázek.

„Erin? Co tu, proboha, děláš?!”

„Kdyby mi někdo před týdnem řekl, že budu žalovat, nevěřila bych mu, ale teď to udělat musím,” zamumlala jsem na jeden nádech. „Alex je kráva!”

„Erin! Vím, že se nemáte moc v lásce. Alex se tě snažila mít ráda, ale ty jí to nijak neulehčuješ. Chápu, že je to těžké, ale nemusíš Alex nadávat. Ona je úplně jiná, než si mys...” Zacpala jsem otci pusu, abych taky mohla promluvit.

„Chce si mě adoptovat!”

„Cože?” nechápal. No ovšem... Jak by mohla ta slaďoučká Alex něco takového udělat?!

„Jo! Chce mi poroučet. Rozkazovat!”

„Erin, po tom, co jsi včera předvedla, by sis to zasloužila! Byla jsi pěkně hnusná a sobecká. Nejraději bych tě tímhle potrestal, ale to neudělám, protože adopce je vážná věc. To bych ti nikdy neudělal. Navíc... jsi Simonina dcera. Žádná jiná žena tvojí matkou nikdy nebyla a nikdy nebude.”

„Tati,” zakňourala jsem a objala ho. To jsem si mu musela sednut na klín, protože člověku o berlích se špatně ostatní objímalo.

Bylo mi úplně jedno, že strašně smrdel potem a po té hnusné limonádě. Taky po cigaretách. Bylo mi jedno, že mě celé ty roky ignoroval a nenáviděl. Bylo mi jedno, že k nám do domu nakvartýroval takovou husu. Bylo mi to jedno. Vždyť to byl můj táta a tímhle si u mě založil jiskřičku naděje, že to s naším vztahem není ztracené.

Ve škole to byla jako obvykle nuda, naštěstí se rychle blížily Vánoce a s nimi i prázdniny. Jupí! Rejpalka si do mě nemohla rýpnout, protože jsem celý den ani jedinkrát neusnula. Páni! Dean byl vážně lék na nespavost. Takové uhozené. Duch byl lékem na nespavost pro holku, která ho jako jediná na planetě Zemi viděla. A když už jsem u toho Deana, jak mně se po něm stýskalo. Už se mnou přestal chodit do školy. Nebavilo ho to. A to jsem se mu vážně nedivila. Koho by to bavilo? Mě rozhodně ne! Jenže já tam musela.

„Erin, máš dneska čas?” zeptal se Brandon s nadějí v hlase i v očích, když mě vyložil před domem. Hned mi povadl úsměv.

„Víš, Brandone, já teď... no... prostě... Jak mám tu nohu, tak spíš doma ležím a čtu si nebo tak. Prostě. No. Se mnou by sis teď žádnou zábavu neužil. Fakt,” snažila jsem se, aby Brandon uvěřil mé lži. Jenže on mě znal moc dobře. Až moc dobře.

„Erin! Copak si myslíš, že mně - mně, svému nejlepšímu kamarádovi odjakživa - můžeš lhát? Ano, to můžeš, ale stejně ti neuvěřím,” zasmál se mému trapnému pokusu.

„Fajn, odhalil jsi mě. Já jen poslední dobou potřebuju víc soukromí, víš? Já ti nemůžu říct, o co jde, ale pokusím se ti to vynahradit. Dej mi odpoledne a pokusím se přesvědčit tátu, abys tu mohl přespat. Zítra škola není, takže... Ale bude to těžký. Já vím, vždycky to táta dovolil, ale znáš Alex.”

„Bohužel jo. Tak zatím, Erin, zavolej,” usmál se na mě a pomohl mi ven z auta.

S námahou, na kterou už jsem si celkem zvykla, jsem se dostala po schodech do domu. Mikinu jsem pověsila na věšák a oknem se podívala ven na Betty, jak opuštěně stojí na zahradě. Už brzy, slíbila jsem jí v duchu. Na kontroly jsem schodila průběžně a doktor říkal, že mi tu sádru o Vánocích sundají. A kdybych náhodou ještě nemohla chodit, dají mi ortézu. Jak já se na ty Vánoce těšila!

Táta s Alex byli v obýváku, dívali se na televizi a o něčem horlivě diskutovali.

„Tati, mohl by u nás Brandon přespat?” zeptala jsem se nervózně. Věděla jsem, že bude souhlasit jako vždycky, ale stejně jsem měla takový nepříjemný pocit. Proč, sakra?

„To víš, že mů...” začal otec.

„Absolutně ne!” skočila mu do řeči parádně nabroušená Alex. „Říkal jsi přece, že s tím Kitchenovic klukem, který vypadá jako vyzáblá slepice, tráví spoustu času. Copak si nepamatuješ, jak jsi mi říkal, že ani jiné přátele nemá? Proč si myslíš, že chce, aby tady spal?!”

„Ježiši, to ne! Chvilku jsme spolu chodili. To ano, ale...” Ta kreatura mi taky skočila do řeči. To neumí nic jiného?

„Žádné ale! Tvůj otec říká, že s nikým jiným čas netrávíš, což je pravda. Sama jsi právě přiznala, že jsi s ním něco měla. A je naprosto jisté, že s ním máš něco pořád... Miláčku, proč si myslíš, že Erin chce, aby tady Brandon spal?” zapředla Alex a koketně se otřela o otce boky.

„Alex, příliš to řešíš. Erin s Brandonem nic nemá a už vůbec s ním nespala. S nikým nespala!”

„A jak ty to víš? Copak jsi její gynekolog?”

***

„Ano, Brandone. Hádali jsme se celou věčnost. Alex o nás dokonce prohlásila, že jsme dva teenagerové, kteří jsou ve škole outsideři. Proto nemáme nikoho jiného než toho druhého a v našich tělech je tolik hormonů a touhy, že to nemůžeme déle vydržet a chceme blíž poznat tělo toho druhého. Vlastně o nás mluvila tak, jako kdybys to dělal se všema holkama na škole, a mě by rovnou poslala pracovat do bordelu.”

„Prosím, Erin, už to blíž nerozváděj, ano? Už jen z té představy, jak tě ošmatávám, se mi zvedá kýbl,” zakňoural Brandon do telefonu.

„A já jsem na tom snad jinak? Už jen z toho všeho ošmatávání se mi dělá špatně. A bylo by mi úplně jedno, jestli bys to byl ty nebo Aston Kutcher. Pozvracela bych se tak jako tak!” zakřenila jsem se, i když to Brandon nemohl přes telefon vidět. Ale Dean to viděl a pousmál se. To bylo vlastně poprvé za celý den. Něco nebylo v pořádku, ale co?

„Jasně, chápu. Ahoj,” zavěsil.

„Jedno pozitivum to má. Budu moct celý večer strávit s tebou,” otočila jsem se na Deana, ale ten nehl ani brvou.

Co to s ním je?

„Co má tohle být, Erin?” zeptal se a hodil mi dva složené papírky. Ihned jsem je poznala. To byly ty moje poznámky o Deanově smrti.

Ups!

Tadá! Máme za sebou sedmnáctou kapitolu a myslím, že jsme přežili všichni. Že? Aspoň doufám. Opět chci poděkovat za komentáře. Možná se vám zdá, že už je to ohrané nebo to jenom předstírám, ale já si jich opravdu vážím! Ti, kteří píší, vědí, jak to myslím. Takže - děkuji! Jste skvělí. Taky se chci omluvit za tu pauzu. Ale člověk se holt nevymáčkne každý den. Doufám, že se vám aspoň kapitola líbila, Lealel.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Lealel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mrtvá láska - 17. kapitola:

1. Eolis přispěvatel

28.05.2013 [13:03]

Dalsi krasna kapitolka. Emoticon Pises hrozne zajimavy a poutavy pribehy, sem zvedava jak na ty papirky Erin zareaguje... Ale Alex... Tak tu radsi nebudu komentovat. Asi bych ji ohodnotila stejne jako Erin. Tesim se na dalsi kapitolu a doufam, ze to nebude za extra dlouho.