OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Moje vina, že Tě miluju! - Bonus

20.01.2013 (09:00) • Arterie • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 764×

Procházel jsem se po chodbě. Další líná sobota a já dumal nad známkami. Byl týden po pololetí, takže jsme měli od profesorů docela klid. Přemítal jsem nad předměty. Zlepšil jsem se v latině. Vytáhl jsem si známku na dvojku. Profesorka žasla a chválila mě, že prý vypadám, že mě konečně začíná latina bavit. Usmál jsem se. Samozřejmě, že jsem se zlepšil. Byl jsem druhý nejlepší v latině ve třídě. Na prvního nikdo nemá. Je to ta nejúžasnější osoba na světě. Kdyby mě ta osoba nedoučovala, nikdy bych nedosáhl tohohle výsledku. Už je to přes půl roku, co jsem s touto výjimečnou osobou.

„Tome!“

Otočil jsem se. Po tváři mi přeběhl připitomělý úsměv. Jak může být někdo tak úžasný, roztomilý a zároveň chytrý? Doběhl jsem k němu.

„Lau, já myslel, že jedeš na víkend k rodině,“ vyhrkl jsem užasle. Už jsem se pomalu smiřoval s myšlenkou, že budu o víkendu sám.

Změnilo se za poslední půl rok hodně věcí. Perry se se mnou baví jen tehdy, když nemám po boku Laua, což se nestává moc často. Je mu blbé před ním komunikovat. Vlastně se mu ani nedivím. Perry nepřestal chodit do herny a nepřestal mě milovat. První týden po tom incidentu Lau stále na Perryho žárlil a i když nic neřekl, bylo mi jasné, že se bojí, abych se do něho nezamiloval. Tak jsme jednoduše zahráli škatulata, trochu pozlobili ředitele a za pomoci složitých výměn jsem se stal nájemníkem v pokoji číslo 41. Mám nejlepšího pronajímatele vůbec. K Perrymu se nastěhoval Chad, tak jsem si jist, že se s ním rozhodně nenudí.

Já a Lau žijeme v dokonalé symbióze. Každý den se těším na večer, až budeme spolu o samotě, ale začal jsem se abnormálně těšit i normálně na vyučování. Dohodli jsme se s Perrym a tak sedím vedle Laua. Nejlepší na tom je, že když sedíme v poslední lavici, občas ho můžu chytit za ruku. Je to všechno jak v pohádce. Všechno klape. Při písemkách si radíme a o přestávce kašleme na okolní svět, žijeme jen v tom našem, navíc mým světem je právě Lau. Navíc ho konečně začalo uznávat pár lidí ze třídy a tím, že jsme všude spolu, si na něho nedovolí ani Ricky a jeho parta.

„Volal jsem jim, že musím studovat,“ uculoval se na mě.

Byl jsem na sebe hrdý. Jeho černou, tlustou a téměř neprorazitelnou skořápku jsem prolomil a zahodil daleko od něho.

„Ale je konec pololetí. Učení započne až za týden.“

Lau nevinně pokrčil rameny a šel směrem do našeho pokoje.

„Já vím, ale nechtěl jsem jet někam, kde o mě nestojí. Raději budu tady s někým, koho miluji.“

Ano, rodiče Laua také neměli v lásce. Samozřejmě, protože to byl jejich syn, tak ho měli rádi, ale uznávali vice jeho staršího bratra Teda, to on byl pro ně číslem jedna. Kvůli němu zanedbávali Laua, a proto si Lau vypěstoval proti lidem odpor a neví, jak zacházet s láskou, kterou mu dávám. On sám ji od rodičů nepocítil. Už jen z tohohle principu je nesnáším. Když mu ani nezavolají na narozeniny a popřáli mu, vaří se mi krev v žilách. Teď se najednou ozvali a nabídli mu, aby se mohl podívat domů. Být na jeho místě, tak bych jim ten milodar narval do zadku. Lau to také udělal, ale slušněji.

Došel jsem k němu a políbil ho. Lau zrudl a začal se rozhlížet po chodbě, zda-li nás někdo náhodou neviděl. Strčil jsem si ruce do kapes a smál se pro sebe. Lau neříkal často, že mě miluje. Jen výjimečně. Vlastně, protože to neříká tak často, má tohle slovo ještě stále svůj krásný význam. To bylo na tom to nejúžasnější. Když už řekne, že mě miluje, je to jako zvon, který se rozezní v mé hlavě. Stojí to za to a mně stačí, že to slyším tak málo. Vím, co pro něho znamenám.

Ačkoliv já mu to říkám každý večer, ale i přesto myslím, že toto slovní spojení stále neztratilo význam. Vlastně, možná právě naopak - čím víc to říkám, tím víc se význam prohlubuje.

Došli jsme do pokoje a já dosedl na postel. Natáhl jsem k němu ruku. Chytil jsem ho a stáhl ho k sobě. Každý večer jsem si říkal tu samou věc - nemohlo to dopadnout lépe. Vlezl jsem si za něho a objal ho. Políbil jsem ho na krk a nechal jsem tam po sobě malou značku. Lau pootočil hlavu a nabídl mi své rty. Vpil jsem se do nich a levou rukou jsem ho chytil za tvář. Položil jsem Laua na postel a obkročmo si na něho sedl. Rozepínal jsem mu košili a věnoval letmé polibky na jeho klíční kost.

„Lau, miluju Tě,“ zašeptal jsem.

„Já tebe taky.“ Odpověď, která ke mně doletěla, mnou hnula. Zachvěl jsem se. Miluju to, že mě miluje. Miluju ho celého. Není na světě nikdo jiný, koho bych miloval více.

Další úžasný den po jeho boku jsme opět zakončili spolu, a to milováním.

Mohl jsem spokojeně usnout a k sobě tisknout Laua, který spokojeně usínal a pravidelně oddychoval. Přál jsem si, aby to tak bylo napořád a už nikdy nemusel usínat jinak, než takhle.

(…)

„Perry, nejdeme do herny?“

Chad mě zase otravoval s hernou. Chodil jsem do ní už jen z donucení, poslední půl rok bylo všechno na prd. Nějak mě omrzelo hrát a obírat ostatní o peníze. Ať převezme post nejlepšího hráče na škole někdo jiný. O takovou reputaci nestojím, už to nemá smysl, když tu není “on“. Nejenže se mnou Tom nesedí, ale dokonce se přestěhoval. Dlouholeté přátelství a práce, abych s ním mohl být, i když jen jako kamarád, bylo zničeno jedním nezajímavým klukem, který nabyl dojmu, že je Tom jen jeho.

Chad mi nevadí, vždyť je to skvělý kámoš, ale chybí mi noční rozhovory s Tomem. Sekl jsem i s florbalem, už mě nebaví hrát.

Ale počítám s tím, že je teď šťastný, a to je to, na čem mi nejvíce záleží.

Perry:

Chad: 

Autor: Arterie, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Moje vina, že Tě miluju! - Bonus: