On je úspěšný herec, který může mít každou. Ona mladá učitelka psychologie, která žije i dýchá divadlem. Na svém blogu hodnotí představení a po zhlédnutí jedné hry se jí mění život. Povídka o lásce na divadelních prknech, ale i bolesti, kterou tento cit přináší... Přeji příjemnou četbu!
05.01.2015 (16:00) • Princessofthedarkness • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 968×
Prolog:
Světla se ztlumila, ozval se poslední tón oznamující, že představení začíná. Poposedla jsem ve své sedačce a přehodila si nohu přes nohu, v obecenstvu byl stále slyšet šum, ale pak náhle ustal, jak se opona roztáhla.
Usmála jsem se a pak už sledovala úvodní scénu, věděla jsem, že tahle hra bude dobrá…
O přestávce jsem z kabelky vytáhla blok a začala psát úvodní komentář k mému blogu, kde pravidelně hodnotím divadlo, filmy a přidávám vlastní tvorbu. Vedle mě se dvě postarší paní bavily o tom, jak je herec v hlavní roli šarmantní. Usmála jsem se, ano, ano, on byl skutečně pěkný…
Který muž ve smokingu totiž není pěkný, že?
Po závěrečných ovacích a děkovačce se divadlo pomalu začalo vyprazdňovat. Jelikož byly dveře jenom jedny, rozhodla jsem se strategicky počkat. Lidé se drali ven na vzduch do chladné a zasněžené Prahy.
Když se sál úplně vyprázdnil, napadlo mě ještě, že bych si mohla udělat fotku z jeviště… Tak, jako to dělám vždy. Potichu jsem tedy vylezla po schůdkách a rychle zabrala sedadla přede mnou.
„Hej! Co tu děláš?“
V tu chvíli mi srdce udělalo kotrmelec, já vypískla a otočila se. Stál tam herec, který dneska hrál manžela jedné z postav.
„Já. Já si jen, ehm, chtěla vyfotit, jak to vypadá z pódia… Pardon.“
Rudá až za ušima jsem se rozběhla ke dveřím, než mě kdokoliv zkusil zadržet. V šatně bylo ještě pořád hodně lidí, a tak jsem se šla uklidnit na toalety. Když jsem si upravila svoje jako vždy zacuchané vlny a trochu se uklidnila.
Nevím proč, ale poslední dobou mě dokázaly rozrušit i naprosto absurdní věci, asi už z toho všeho začínám šílet!
Když jsem konečně vyšla ven, byly šatny až na pár kouřících lidí v pozadí prázdné. Začala jsem tedy v kabelce hledat svoje číslo, abych si vzala kabát.
„Slečno, hej, slečno!“
Než jsem stačila cokoliv udělat, stál vedle mě ten chlápek, co mě prve tolik vyděsil. Rozhodla jsem se, že budu dělat jakoby nic a prostě odejdu. Jenže on mi položil ruku na rameno.
„Klidně si ten snímek můžete udělat znova… Nechtěl jsem vás tolik vyděsit, promiňte.“
„Né, to je dobré. Já už půjdu domů, čeká tam na mě zvíře.“
Usmál se a pokrčil rameny, zřejmě jsem ho něčím pobavila.
„Myslel jsem, že bych vám ukázal zákulisí, mohla byste si vyfotit i to. Nevypadáte jako severokorejský špión…“
Chvíli jsem nad jeho nabídkou váhala, ale nakonec jsem přikývla.
„Dobrá, kabát si tady zatím nechte…“ Potom mi pokynul rukou, abych šla za ním.
On:
Seděl jsem v šatně, ještě pořád v kostýmu a kouřil jsem už druhou cigaretu za posledních pět minut. Představení se povedlo, ale já prostě raději režíruju, než hraju… Když režíruju, vydám ze sebe mnohem víc, řekne to o mně více než nějaká role.
„Ondřeji? Můžu?“
„Je to i tvoje šatna…“ Zakroutil jsem hlavou a típl cigaretu, Honza neměl rád kouř.
„Nejsem sám…“ Už zase si sem vede holku, problesklo mi hlavou.
Otevřely se dveře a vešel Jan i se svým dnešním úlovkem…
„Dobrý den…“ píplo to mrňavé stvoření.
Tohle nebyl Honzův styl…
On měl rád vysoké a pořádně vyvinuté baby, tohle byla malá holka, která již svým postojem naznačovala, že moc vysoké sebevědomí nemá.
Volný černý svetr, tílko stejné barvy a modrá sukně nad kolena, typická knihomolka, šedá myš a intelektuálka soudě podle postoje.
„Tady slečna si jen vyfotí šatnu, má totiž blog, kde píše recenze a kritiku.“
No neříkal jsem to?! Intelektuálka a ještě píše kritiku, no, aspoň, že Honza neklesl v požadavcích na svoji společnost na jednu noc…
„Bude vám vadit, když tam budete?“
Zavrtěl jsem hlavou, opřela se o protější zeď a něco začala na tom svém aparátu mačkat. Honza mi naznačil, abych se usmál. Tak jsem se opřel, hodil si nohu přes nohu a usmál se do objektivu, potom se ozvalo cvak a já málem oslepl…
„Pardon za ten blesk, moc děkuju. Já už půjdu…“ řekla nervózně a pak zmizela. Honza se uchechtl a začal si oblékat kabát.
„Co to bylo?“ zeptal jsem se a sám se začal převlékat.
„Malá holka, byla na pódiu, fotila a já jí málem přivodil infarkt, tak jsem se jí šel omluvit. To my, hodní lidé, děláme.“ Usmál se a rozloučil se.
***
Zůstal jsem v šatně sám, ale něco mi vrtalo hlavou. Raději jsem si vzal batoh a vykročil ke dveřím.
Venku začalo sněžit, usmál jsem se, zapálil si cigaretu a vykročil směrem na zastávku linky 22, která mě zaveze přímo před náš dům.
Tak co? Jestliže jste se propracovali až sem,GRATULUJI!
Má cenu pokračovat?
Jaký na Vás moje prvotina zanechala dojem?
Děkuji za Vaše odpovědi a uvítám kritiku v komentářích...
Vaše Princess of the Darkness
Následující díl »
Autor: Princessofthedarkness, v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Moje múza - Prolog:
Děkuji, v poslední době spíše všichni píšou o místech jako je LA, NY,Londýn, Paříž... To je klišé! Já jsem sama dlouho měla stejný názor, ale jsem Češka, a Praha je můj domov. Navíc poměrně inspirativní...
Není to špatné. Mám raději spíše nekonkrétní místa, protože mi české prostředí připadá jako klišé, ale věc vkusu. Uvidíme co se bude skrývat za dalším dílem.
Veľmi sa mi to páči, dobre sa to číta 
určite budem čítať aj ďalej 
leylon: Moc děkuji
K divadlu jako takovému mám vztah takový, že ráda zajdu sama, usadím se dozadu a skutečně si plně vychutnávám role, herce a děj. Sama na prknech stojím celkem často, jsem tanečnice a taky jsem zpívala ve sboru, takže ano, miluji divadlo
PrincessCaroline: Moc děkuju,no, já jsem se snažila, ale pomalé rozjezdy mi nějak nejdou. Ráda vpadám rovnou do děje
táááákže.
už dlhý čas mám chuť prečítať si niečo o hercoch - preto ma tto hneď zaujalo. Číta sa to plynulo, dobre, som zvedavá ako sa s tým vyhráš - a som strašidelne rada že si sa vyhla klišé - hlavný hrdinovia sa na seba pozrú a hneď sú si sympatickí ak nie rovno polovične zaľúbený jeden do druhého. Dobre. Veľmi dobre :) :)
Chcem sa spýtať, máš aj ty skutočne vzťah k divadlu, alebo je to len tak? :)
Na prvotinu to nie je zlé. Ja by som skôr dala prednosť pomalšiemu rozjazdu a viac opisu. Inak nie zlé. 
Moc děkuju to mě osobně těší, během dvou dnů by tu mohla přistát další kapitolka
Líbí se mi to. Samotnou mě oslovil tvoje anotace. Prolog je zajímavý a myslím, že určitě má cenu pokračovat, přece jenom z prologu se toho moc člověk nedozví. Tak se těším, co nás čeká dál.
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!