Moje malá bachařka - 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Pro čtenáře od 15 let!
V druhém díle se dostanete na okamžik i ke Gizele, le hlavní roli zase drží Arnold :)

22.06.2012 (14:00) • Aliska • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 750×

VMVNPZ. Vesmírně meziplanetární věznice na planetě Zemi. Osmdesát procent civilistu na všech planetách netuší o životě na ostatních planetách. Těch dvacet jsou buď blázni, co lítají na ostatní planety a tropí tam neplechu a ostatní jsou ti, co je chytají a zavírají do nejbližší meziplanetární věznice. Ovšem VMVNPZ vězní i nadpřirozené bytosti na planetě Zemi. Upíři, démoni, vlkodlaci, Elfové, roboti, co odhalují své pravé já na veřejnosti jsou tu také. Také tu vězníme všechny, co neinformované veřejnosti prozrazují existenci života na ostatních planetách. Určitě nikdo v vás nezná film Muži v černém. Nemůže. Stihnuli jsme ho podchytit před rozšířením do kin a jeho režisér si dřepí v cele osm tisíc pět set dvacet osm. Ostatní personál má vlastní oddělení. Oddělení osm set dvacet. Nejklidnější oddělení. A já tomu všemu tady šéfuju. Člověk by si řekl, jaké je to vzrůšo. Hovno... Celé dny pročítání spisů a razítkování. To Gizela to má lepší. Jak kdy, ale většinou se alespoň nenudí a může kecat s těma halibukama s Megagamy. Sice jsou trochu pomalí, ale mají smysl pro humor. To se musí nechat. Když jsem zrovna slavnostně razítkoval spis Roweny Malwic, tak mi zazvonil telefon.

„Ano, ředitel Vesmírně meziplanetární věznice na planetě Zemi, Arnodl Preiss." Málem jsem se zadýchal.

„Ahoj tati, přijď se na něco podívat. To jsi ještě neviděl. Oddělení třicet osm, ty mřížové cely, cela osm," ozvalo se tiše z telefonu.

„No jo no..." zaskučel jsem a zavěsil sluchátko. Rychle jsem vstal a vyšel z místnosti. Hnusná, tmavá chodba, kterou jsem procházel k výtahu mi ještě více zkazila náladu. Vždycky zkazí. I když... Ne tak často vycházím z kanceláře, jelikož je dveřmi spojená přímo s mým bytem. Patro minus čtyři ještě šlo. Minus dvojka je horší. Další hnusná chodba a potom roh k cele osm. Na tom rohu stála Gizela...

***

„Tati, viděl jsi někdy něco takovýho?" zašeptala Gizela.

„To se galijuvci páří?"

„Nevím, jestli je to páření, ale vím, že tohle jsem ještě galijuvce neviděla dělat..."

„Psst... Asi to bude páření... Já myslel, že je to nos a ono... No fuj, kam jí to strká?" Byl jsem zhnusen a radši jsem ustoupil, abych to nemusel pozorovat. Vyděšený výraz mi vydržel po zbytek dne, ačkoliv jsem nechtěl.

„Copak, tatínek na to nemá žaludek? To jsi neviděl, jak šu*aj moriavci!"

„Gizelo! Říká se pářej..."

„Prosím tě... Sice jsem panna, ale nejsem blbá..."

„To nejsi..."

„No, tak už můžeš jít. Jenom jsem tě chtěla poučit," řekla tiše, ale ona se k odchodu neměla.

„To je jako budeš pozorovat?"

„Jo, musím se učit," řekla a zahihňala se. Jenom jsem zavrtěl hlavou a znovu se vydal na dlouhou, temnou cestu do kanceláře k hromadě spisů. Zastavil jsem se před kanceláří a podíval se do zrcadla. Moje nálada se trochu zlepšila.

„Arnolde, že ty jsi zhubnul," řekl jsem a začal se s úsměvem plácat po pupku.

„Pane řediteli?" ozvalo se tiše zleva. Nadskočil jsem leknutím.

„Martinko, copak vy tady?" zeptal jsem se mohl se propadnout hanbou.

„Ano, chcete objednat pizzu, jako obvykle?"

„Ano, Hawai... Prosím... Ano..." Byl jsem zmatený, vylekantý a zahanbený. Martinka se usmála a rychle zmizela ve své malé kanceláři. Ještě chvíli jsem to rozdýchával, ovšem potom jsem radši rychle zmizel v kanceláři. Pizza se dostavila rychle, ovšem večer, jakoby se zadrhnul někde na pásu. Nakonec jsem se dočkal a mohl jsem si spokojen jít lehnout. Ovšem jako vždy se mi před očima točila jména nově přijatých vězňů a zabralo hodinu, než jsem zabral. Potom mě vzbudila Gizela. Vždycky, když vchází do bytu, hlasitě zabouchne dveře.

Gizela

Konečně jsem byla sama a mohla spustit ocas. Je těžké ho celý den držet těsně u páteře, aby ho nikdo neviděl. Černý, chlupatý, kočičí ocásek. Po mamince. Než jsem si ovšem stihla užít ocásek, ležela jsem na posteli a spala. Dnešní den byl náročný. Ostatně, jako každý...

Autor: Aliska (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování