Mimozemšťanka útočí-1.kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Moje první vícedílná povídky. Je o holce( mimozemšťance), která žije v Londýně a často svoje kamarády přivádí do průšvihů.Prosím komenty a kritiku.

05.10.2009 (16:00) • Annas • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1033×

Pohled Alex:

„Crrrrrr!“ rozeznělo se mým pokojem a hned mě napadlo, že budík nad sebou začíná ztrácet kontrolu. Koho by chtěl budit v tuto nelidskou hodinu?! Bohužel bylo právě osm hodin a byl čas na přípravu do školy.

Asi se ptáte kdo jsem a odkud jsem. Odpověď je jednoduchá, jmenuji se Alexandra Violet Markynsová a právě teď žiji se svou matkou Melindou Markynsovou v Londýně. Ač většina lidí tvrdí že Londýn je deštivé město, já tvrdím opak.

Ještě než se rozepíšu o mém každodenním životě, chci abyste o mně ještě něco věděli. Nejsem pravá dcera Melindy. Mel mě našla v lese když se pokoušela odjet z párty. Naneštěstí nic jiného než jet v noci lesem jí nezbylo a tak mě našla .Od té doby se o mě stará. Sice mě chtěla předat úřadům,ale když zjistila že se umím přenášet, tak si to rozmyslela.

„Mimozemšťanko rychle vstávej, jdeš do školy pěšky.“promluvila mamča a pak už bylo jen slyšet bouchnutí domovních dveří.Koukla jsem se na budík. „Páni já to snad nestihnu!“zhrozila jsem se a přitom zakopla o futra mého pokoje, „ Do prčic!“ zaklela jsem.

Po neschodě s ledničkou( já se velmi často hádám s různými domácími spotřebičemi) jsem zjistila, že na svoje pití můžu zapomenout. „No nic něco si koupím cestou.“ S těmito slovy jsem odchvátala z domu. Až teď mě bohužel napadlo podívat se na hodinky, ty ukazovali 8⁵⁵ přesně.No nic 1.hodinu už nestíhám.

Po deseti minutách cesty jsem dorazila do zdejšího parku.Tak jsem to dělávala často, vždy jsem počkala až budou všichni lidé z dohledu a přenesla se na hodinu. Profesoři pak z toho šíleli, jeden si dokonce pořídil kamery, ale na žádnou z prvních hodin jsme ho neměli.

„Tak jo vzduch je čistej.“ Ještě jsem se naposled rozhlédla po okolí a přenesla se.

Moje molekuly se oprostili od zemské gravitace a já se objevila v přeplněné třídě, vše trvalo jen šestnáctinu vteřiny. Až teď jsem si všimla že na mě pan profesor Wendrt civí.

„Ale co to vidím, slečna Markynsová se uráčila přijít na moji hodinu.“ Změřil si mě takovým zvláštním pohledem, ale na jeho slova jsem nebrala ohledy. Zbytek hodiny probíhal už hladce. Po pronikavém zazvonění, většina z nás opustila třídu a přesunula se k šatnám. Jen já a Jasmin jsme zůstali trčet před Wendrtovím kabinetem. S Jasmin jsem se už znaly jako sestry, obě jsme měly stále nějaký průšvih. Nakonec to skončilo jen varováním, které jsme nikdy nebraly vážně.

„Tak jak ses měla? Já dobře.“hned mě Jas obdařila okouzlujícím úsměvem. „Tak co, Jas slyšíš mě?“ mávala jsem jí rukama před obličejem. „Jasně měla jsem se fajn.“ Zalhala Jasmin. Na podpatku se otočila a odkráčela na další hodinu, podobně jsem to udělala i já.Ale stále mi vrtalo hlavou co se Jas stalo…

Autor: Annas, v rubrice: Povídky » Na pokračování