OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Miluji tě! 8. kapitola

17.08.2012 (15:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1338×

                      Tady je video z mé vlastní dílny. Florence and the machine: Never let me go...                 

                                           8. kapitola – I love…

                                               Pohled: Elena

„Ano, proč?“ řekla jsem nechápavě. Nikdy mi totiž neřekl – Můžu si s tebou promluvit.

„Vlastně počkej, já ti taky musím něco říct,“ řekla jsem rychle.

„Katherine mě nezabila schválně,“ řekla jsem.

„Jak to myslíš?“ zeptal se nechápavě.

„Řekla něco ve smyslu: To je jenom proto, že jsi moje krev. Jinak bys byla mrtvá! Není to divné? Ona chce Stefana jen sama pro sebe, tak proč mě nechala žít?“

„Jsi její krev… Taky to nechápu…“ řekl úsečně.

„Ona by mne ráda viděla mrtvou! Říkala to tolikrát…“

„Asi nechtěla zabít sama sebe, možná, že jste teď nějak propojené, když jste upírky,“ řekl znalecky.

„Anebo nechtěla být zabita tebou, Damone,“ posoudila jsem situaci já.

„Tak to dává větší smysl,“ přistoupil na mé.

„Co si mi to chtěl říct?“ zeptala jsem se.

„No, miluješ Stefana?“ zeptal se znovu.

„Damone, kolikrát ti to mám ještě říct? Ne, nemiluju!“ řekla jsem vážně.

„A miluješ Matta?“

„Damone, co to je za blbé otázky?“ zeptala jsem se už naštvaně.

„Fajn, tak to řeknu. Eleno, já tě miluji!“ řekl strašně rychle. Nezmohla jsem se na slovo. Já ho taky miluju, musím mu to říct!

„Já tebe taky,“ řekla jsem suše, jako bych už týdny nepila.

Damon se na mě vrhl, začal mě líbat, a já se nebránila. Přitiskl mě na zeď a začal mi sundávat tričko. Já to jeho rovnou roztrhala. Povalil mě na stůl a pomalu mi začínal sundávat i sukni. No, řekněme to tak, že jeho kalhoty už byly taky dole.

Držel mě pevně. Tiskl mě ke svému tělu po celé délce. Cítila jsem svalnaté nohy na svých a pod dlaněmi jsem vnímala pevné svaly, prsa mi drtila jeho hruď.

Pohybovala jsem se synchronizovaně s jeho tělem, kam šel on, tam i já. V tu chvíli jsme byli jako jeden… Přála jsem si, abychom byli jako jeden. Má pokožka hořela touhou po jeho dotecích, rty žadonily po jeho polibku.

Nemyslela jsem, mozek zkratoval a zůstal jen chtíč, který vyplňoval každou buňku mého těla, a myslím, že on na tom byl podobně.

***

Ráno jsem se probudila na jeho hrudi v jeho ložnici. Spal, nikdy jsem neviděla Damona spát. Byla sranda ho pozorovat…

Asi za pět minut se vzbudil.

„Ahoj,“ řekla jsem a políbila jsem ho na rty.

Ten, jak jsem čekala, mi polibek hned vrátil.

                                        Pohled Katherine:

„Stefane, musím ti něco říct,“ řekla jsem rozrušeně.

„Nezabila jsem ji,“ pokračovala jsem.

Ten se na mě podíval nevěřícně. Přišel ke mně, a udělal to, co jsem nečekala. Objal mne.

„Za co to bylo?“ zeptala jsem se. Na odpověď jsem nemusela čekat dlouho. Zabodl mi dřevěný kolík do břicha. Jelikož jsem už něco zažila, tak mě bodnutí do břicha hned neodrovná… Vytáhla jsem ho.

„Vlastně jsem to čekal,“ řekl po chvíli.

„Ty jsi svého bratra taky nezabil,“ řekla jsem podrážděně.

„Chtěl jsem, aby trpěl!“

„Ne, nezabil jsi ho, protože je to tvůj bratr!“ řekla jsem pravdu.

„A i kdyby, tvoje sestra to není!“ řekl vážně.

„Je to moje pra pra pra, nevím kolik, pravnučka,“ řekla jsem nahlas.

„Kathrine! Tobě to je jedno, nikdy ti na nikom nezáleželo. Elenu jsi už tolikrát chtěla zabít,“ řekl podrážděně.

„No, fajn. Mně je jedno, jestli je nebo není naživu. Ale není pravda, že mi nikdy na nikom nezáleželo,“ řekla jsem o oktávu výš.

„Tak na kom ti záleželo?“ zeptal se.

Přišla jsem k němu a políbila ho.

„Na tobě!“ řekla jsem vášnivě.

„Kathrine, to říkáš jen tak! Kdyby tady stál Damon, tak bys mu tvrdila, že ti záleží na něm.“ Odstoupil ode mne.

„To není pravda, všechny ty roky, co po mně pátral, jsem se před ním schovávala. Jenom, protože jsem chtěla tebe.“ Přiblížila jsem se k němu a dala mu ruku na tvář.

„Kdybych zabila Elenu, no bála jsem se, že ji stále miluješ, a pak bys mě nenáviděl…“

„Já už ji nemiluji. Ona si začala s Damonem, tím pádem nikomu vadit nebude, když si něco začnu já s tebou,“ řekl smyslně.

„Zničíme je!“ řekla jsem s úsměvem.

„To si piš!“ řekl se stejným úšklebkem.

Potom mě už začal líbat. Tvrdě dorážel na mé rty. Tak moc jsem ho potřebovala, tak moc jsem ho potřebovala cítit na sobě.

„Tak moc jsi mi chyběl…“ Odpovědí mi byly měkké polibky na můj krk.

Pokud se vám líbilo video a píšete povídky, moc ráda vám udělám trailer, tak pište.

Na shrnutí nebo na e-mail: T.steflickova@seznam.cz

Tuto kapitolu, bych chtěla věnovat všem, kteří ztratí pár chvil nad četbou této povídky. A všem, kteří mi píšou komentáře. Věřte, že si toho nesmírně vážím...

TerryBells...

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Miluji tě! 8. kapitola: