OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Mezi draky - 3. kapitola

17.01.2012 (11:00) • Ary • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 866×

3. kapitola - Vesnice v plamenech

Postupně se začalo rozednívat a v povětří byl cítit příchod krásného slunného dne. V Mramorových horách už byli všichni vzhůru, dokonce i dívenka už svýma duhovýma očima prozkoumávala okolí. Měli před sebou překrásný den. Na severu Ellsinoru tomu však bylo jinak… V jedné malé vesničce právě začal jiný příběh, příběh ne příliš veselý…

„Tergine! Tergine, dojdi prosím do lesa natrhat nějaké jahody, upeču vám koláč,“ zavolala na sedmiletého chlapce starší žena mírně zakulacené postavy.

Jakmile Tergin zaslechl prosbu paní hostinské, zavýskl radostí a rozběhl se do lesa, přičemž mu jeho věčně rozcuchané, tmavě hnědé vlasy vesele poskakovaly. Za chlapcem se nemotorně rozběhla maličká holčička a smála se.

„Jdu taky,“ vypískla a snažila se chlapce doběhnout, ale jeho rychlému běhu nestačila, neboť byla o tři roky mladší než on. Jmenovala se Isabell a chlapec, za kterým běžela, Tergin, byl její starší bratr. Oba byli sirotci, jejich rodiče zemřeli před dvěma roky na otravu nějakou neznámou rostlinou, oba se totiž o rostliny velice zajímali. Osiřelých dětí se ujala hostinská zdejšího hostince „U Smrku“ se svým manželem.

Tergin zvesela doběhl do lesa a začal se rozhlížet po nějakých jahodách. Isabell ale běh za ním už dávno vzdala a zastavila se kousek za vesnicí na malé rozkvetlé louce. Začala trhat kvítky zlatých pampelišek a smála se. Při tom postupovala stále zpět k vesnici.

Tergin spatřil několik keříčků s nafialovělými borůvkami, ale jahody nikde neviděl. Nacházel jen prázdné jahodníky, nikde se nic červeného nezalesklo, nejspíš ho někdo předběhl a všechny jahody vysbíral. Chlapec to však nevzdal, věděl ještě o jedné mýtině s tím sladkým, červeným pokladem a rozběhl se tam.

Jeho malá sestra se zatím s velikou kyticí žlutých květů vrátila do vesnice a s úsměvem jí podávala paní hostinské.

Mýtina s jahodami byla daleko, a když na ní Tergin doběhl, bylo už po poledni. Tentokrát měl štěstí, jahod tam bylo dost, navíc vypadaly sladce a krásně voněly.

Za chvíli jich měl plný hrnek a opatrně, aby je nerozsypal, se rozběhl domů. Cestou se, ale trochu unavil a proto si řekl, že si na chvíli odpočine pod velikým javorem stojícím opodál. Snědl několik jahod a posadil se pod strom. Všude bylo ticho a klid, ozýval se jen zpěv ptáků ve větvích a tichá řeč stromů. Tergin byl unavený víc, než si myslel a při této lesní ukolébavce se mu ihned zavřely oči…

Spal několik hodin a když se probudil, s hrůzou zjistil, že už se začíná stmívat. Popadl hrnek s jahodami a co nejrychleji pelášil směrem k vesnici. Zanedlouho nechal les za sebou a vběhl na louku před vesnicí. Zastavil se, aby po dlouhém běhu popadl dech, pohlédl k vesnici a při tom se trochu zamračil. Z vesnice stoupalo mnohem víc dýmu než obvykle z komínů.

„Že by všichni najednou začali topit? Ale to je nesmysl, vždyť sotva začalo léto… Ne-nebo snad hoří?“ pomyslel si Tergin a rychle se do vesnice rozběhl, protože chtěl zjistit co se stalo.

Když doběhl k nejbližšímu domu, zastavil se a stál jako přikovaný, s hrůzou zjistil, že se jeho zlé tušení potvrdilo. Vesnice hořela. Nenasytné plameny olizovaly vše kolem a nešly uhasit. Domy padaly k zemi jako listí ze stromů a lidé zděšeně pobíhali okolo. Tergin stál jako přikovaný, věděl, že musí něco udělat, ale jeho tělo ho vůbec neposlouchalo, a tak jen s vyděšeným výrazem zíral do plamenů.

Probral ho až pád mohutného smrku, jenž stál u hospody. Rostl tam tolik let a teď ho během pouhé chvilinky oheň stáhl k zemi. Tergin vykřikl, uskočil a jen tak, tak se padajícímu stromu vyhnul. Plameny mu sice trochu ožehly tvář, ale jinak se mu nic nestalo. Oddychl si a najednou uslyšel slabý zoufalý pláč, tak začal mezi plameny a troskami vesnice hledat, komu patří.

Zanedlouho majitele toho zoufalého nářku našel. Byla to Isabell, jeho sestra, kterou od okolního dění oddělovala vysoká hradba hladových plamenů. Tergin na ni vytřeštil oči a zalapal po dechu. Když ho skrz plameny Isabell zahlédla, přestala plakat a podívala se na něj svýma oříškovýma očima. Byl to hrozný pohled, plný strachu a očekávání pomoci.

Tergin nevěděl, co má dělat. Chtěl své malé sestře pomoci, vždyť už nikoho jiného neměl, ale měl strach. Strach v jeho dětské duši byl větší než jeho odvaha nebo touha sestru zachránit.

Po chvíli užaslého a vyjeveného zírání do Isabelliných očí se Tergin probral a ucouvl od vysokých plamenů, které se zatím dostaly až k němu. Při kroku vzad, který udělal, zakopl o vědro plné vody, to trochu zakolísalo a ven vystříklo několik kapek vody. Tergin najednou ležící na zemi se hbitě zvedl a popadl vědro, neboť se mu v hlavě zrodil plán na záchranu sestry. Přistoupil k plamenům a vylil do nich celý obsah vědra. Z ohně se vyvalila masa temného dýmu a na chvíli zahalila vše kolem. Tergin se rozkašlal a odklopýtal stranou, v hloubi duše doufal, že se jeho plán povedl. Skutečnost, ale byla jiná. Místo, aby voda oheň uhasila, začaly z něj létat modré jiskřičky a plameny se staly ještě vyššími a hladovějšími.

„Isabell?“ zašeptal Tergin, protože svou sestru skrz oheň a dým neviděl. „Isabéééll?!“ zakřičel přes plameny, ale nikdo mu neodpověděl, všude bylo slyšet jen praskající oheň. Terginovi se do očí nahrnuly slzy a zoufalství. „Ne… To, to není možné… Ona… Ona nemůže být mrtvá…“ V duchu se snažil přesvědčit sám sebe, že je jeho malá sestřička stále naživu. Při pohledu do plamenů se mu však sevřelo hrdlo a po chvíli propukl v hlasitý pláč. „Nééé…“ Do jeho tmavě šedých očí se nahrnuly další proudy slz, jeho plán selhal, on selhal, ztratil už celou svou rodinu. Byl sám, sám jako ten žlutooký vlk Samotář, který si rád pochutnával na ovcích farmáře Droka.

Tergin se chtěl schoulit do klubíčka a naříkat, ale plameny, jako by si ho najednou všimly a začaly se po něm sápat. Na nic nečekal a rozběhl se k lesu. „Sbohem, Isabell, a odpusť mi to… Prosím…“ zašeptal ještě a se slzami v očích a bolestí v srdci běžel dál, zatímco za jeho zády celá vesnice lehala popelem. Běžel vstříc toulavému životu dobrodruha...

Autor: Ary (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mezi draky - 3. kapitola: