OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Mentalist - 3. kapitola

17.12.2011 (20:00) • cvisel • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 841×

Kapitola 3.

Ach, jak těžký osud to potkal Taylora Whitea, to by jaktěživ nikdo nevěřil, co ho čeká, ale už vůbec ne to, čemu se nemohl vyhnout.

Sám to bohužel také nevěděl. I když ve stavu, ve kterém se zrovna nacházel, by se mu jen těžko dalo odepřít, že by mohl.

Ve stavu tak přezdívajíc „zombijícím“ se člověk stává ochromeným a také labilním, jako loutka v hercově sbírce. Poslouchajíc každý rozkaz, jenž dostane od svého pána (v tomto případě to byla sama Ushia), bez ohledu na to aniž by věděl, co vlastně dělá, nebo co se s ním děje.

Když procházeli temnou prašnou cestou. Mimochodem pedantsky umetenou s pouhým nádechem poprašku všudypřítomného bílého písečku, jenž v nenadálém vichru působil kolem malé vějířky.

Ushia kráčela po potemnělé cestě zalité překrásným měsíčním světlem, jež mělo tendenci razit si cestu mezi korunami stromů.

„Jaká to hra osudu,“ přemýšlela Ushia nahlas, poněvadž nepokládala za nutné své myšlenky skrývat před nikým, ačkoliv na tomto místě by to bylo zhola nemožné. A to právě pro tuto chvíli záhadná dívka shledala jako tah proti ní samotné.

Ani se nemusela ohlížet, aby se ujistila zda-li jí její věrný, pod vlivem omamného kouzla podvedený nevědomec následuje. Myslela na to, co že to velké strážkyni vlastně poví na svou obhajobu. Vždyť byl den jako každý jiný, kdy měla konat své svorné povinnosti.

Jenže ne nadarmo se říká, že náhoda je blbec a to se jí v tuto chvíli potvrdilo více než by kdy očekávala.

Byla v tu chvíli myšlenkami pryč, když se najednou její sok zastavil a zíral před sebe s hlavou mírně nahnutou do strany a s prázdným výrazem.

„No tak!“ spílala na svou poslušnou krysu, která jak se zdálo, se co nevidět probudí z hlubin jejího vlivu. Když v tom si uvědomila, že stojí přímo před určeným cílem. Musela se pozastavit a mlčky obdivovat tu nesmírnou krásu jež se jí zjevila před očima.

„Kde to jsme?“ zasípal Taylor pořád ještě v polospánku.

Před nimi se rozkládala malá mýtina, u které ústilo veškeré osvětlení jenž je doprovázelo celou cestu až sem. Byl tu mírný svah, který z ostrého úhlu pohledu dával vyniknout přenádhernému malému stavení, které Taylorovi nejvíce ze všeho připomínalo malý chrám se zdobenými podpěrnými sloupy a jakoby na stráži do čtyř stran rozestavěnými malými věžičkami, které kolem dokola obestírali v lehkém obětí kamení chrliči, jenž se zdáli být lidskému oku živější, než-li by si sám chtěl připustit. Vše bylo zapuštěno do země, jakoby se ten, kdo kryptu postavil chtěl ujistit, aby ji náhodou nezbortilo zemětřesení.

„No výborně, už jsi vzhůru. Jsem ráda že tě mohu uvítat ve svatyni samotné Draguel. Sic předtím než vstoupíme na posvátné místo, musím tě ještě zasvětit do zákonů a pravidel, jenž se na toto místo vztahují. Věřím, že ti mohou být velice užitečné, ačkoli si osobně myslím, že si svůj holý život už nezachráníš.“

Vzduch a vůbec celé okolí se zachvělo, jakmile prošli něčím, co snad měla být branka, jenž byla tak pokryta zanedbaným břečťanem a plevelem, že ji za ni bylo vskutku těžko považovat.

Taylor s Ushiou vstoupili do zahrady, která byla rozlohou nevelká co jí jen malá mýtina dovolovala. I přesto to byl impozantní pohled na místo, které v sobě opravdu nějaké to pradávné kouzlo skrývalo.Totiž, celý vzhled utvrzovaly rozlámané náhrobky, jenž byly po zaplevelené zahradě rozesety a jenž budily hrůzu při pomyšlení na to, co leží pod nimi.

„Tak tohle se mi líbí čím dál míň... Poslyš, jak se vlastně jmenuješ? Bolí mě tak hlava, že se nemůžu na nic rozpomenout,“ prohlásil Taylor s vyvýšeným tónem, který v sobě nesl trochu stachu a obav ze všeho co se mu za posledních pár hodin stalo.

„Jsem Ushia. Nedoufala jsem, že ti kouzlo i krátkodobou paměť zastře. Ale k věci. Řekla jsem ti, že musíš dodržovat jistá pravidla, abys mohl vstoupit.

Pozorně mě poslouchej. Tak za prvé: až teď dojdeme dolů, ne omlouvám se, až se pokusíme projít dolů do svatyně, stráž zaujme svou čestnou pozici. Dál se dostaneš jedině se mnou, tudíž bych být tebou ani na útěk nemyslela.

Za druhé: až sestoupíme s doprovodem za zadkem, dojdeme k úzké dlouhé chodbičce podél níž se táhne mnoho dveří. Do žádných z nich nevstupuj bez povolení, či jen z náhlého popudu zvědavosti. Je ti to jasné?“ Po těch slovech ho zpražila přísným pohledem, aby dala jednoznačně najevo, že si z něj nedělá legraci.

„Ale...“ pokusil se o kapitulaci Taylor s hlavouplnou vířících otázek.

„Nepřerušuj mě!“ okřikla ho Ushia a pohlédla mu zpříma do jeho šedých očí, jejichž zorničky byly roztáhlé v nenadálém údivu. Nejspíš by byl nevěřil, že může mít takováto dívka mít tolik páry pod pokličkou. Asi toho o ní nevěděl tolik, jak si zprvu myslel. Měl dobrý odhad na lidi. Dokázal většinou už z prvního dojmu vytušit, s kým že má tu čest.

„Za třetí,“ pokračovala, jako by se nic nestalo.

„Já s tebou už dál jít nemohu, svou cestu se svými odpovědi si musíš projít sám. Koneckonců sis to tak přál, ne? Jinak co se týče čtvrtého a posledního pravidla, jež bych ti doporučila.

Nikdy a opakuji znovu: nikdy na ni nezírej až tě strážce dovede až ke tvým dveřím, budeš odkázán jen sám na sebe. Nebudu tam já, abych tě varovala a držela nad tebou ochranou ruku, můžeš být vlastně vděčný, že jsi dosud mezi živými. Nebude tam ani tvá starší sestra, která by tě podržela a vyměnila ti plínky až dojde na nejhorší.“

Taylor si až teď uvědomil, co že to má vlastně udělat a raději si pod pojmem: To nejhorší raději nic nepředstavoval.

Ushia trpělivě vyčkávala, až se junior vzchopí, aby nechala první jeho krok vstříc jisté smrti na něm a jen doufala, že za svou nerozvážnost nebude nějak potrestána.

Ve zlomku sekundy se odehrály dvě věci najednou.

Ve vteřině Ushia viděla, jak se Taylor s rozechvělýma nohama pomaloučku ale jistě rozešel směrem ke svatyni. V té samé chvíli se vzduchem mihlo něco temného a tak rychlého, co bylo možno vidět až po nonšalantně provedeném pohybu a s lehkým přistáním na zem kousek před nimi.

Na střeše krypty nyní trůnily už pouze tři kamení strážci...

Autor: cvisel, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mentalist - 3. kapitola: