OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Meet a Celebrities - 3. Piknik v kině

30.10.2009 (16:00) • hanulka • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 944×

Ráno, když jsem vstala tak sem poslala Robovi krátkou smsku.

Ahoj Robe! Neoblíkej se nijak slavnostně, budeš sedět na zemi, tak aby ses neušpinil:-D…Lisa

Tak to by mělo stačit. Nechtěla jsem, aby přišel oháknutý, jako včera. Nerada bych, aby si to oblečení ušpinil. V práci se mi to dneska hrozně vleklo. Tolik jsem se těšila na dnešní večer. Byla jsem hrozně zvědavá, co Rob řekne mému překvapení. Z práce jsem pak chvátala do supermarketu. Pojedeme autem, takže to chce něco nealkoholického. Koupila jsem jedno nealkoholické a jedno alkoholické šampaňské. Hotový popcorn, jahody máčené v čokoládě, muffiny, hroznové víno. Pak jsem v pizzerii koupila pizzu a vyrazila domů. Vše jsem připravila do piknikového košíku. K sobě do kabelky dala deku, na kterou si sedneme. Měla jsem to akorát, šla jsem se umýt a namalovat. Oblékla jsem si žluté kraťásky, zeleno-oranžové tílko, zelené balerínky a k tomu velikou zelenou kabelku, v které jsem měla klíče, peněženku a deku. Ještě jsem si tam raději přihodila mikinu. Teď už jen musím počkat. Čas se hrozně vlekl, jak jsem byla natěšená. Snažila jsem si to nějak ukrátit, tak jsem si zapnula televizi a snažila se vnímat, co dávají, ale vůbec jsem se na to nemohla soustředit. Prostě to nešlo, neustále jsem sledovala hodiny. Pár minut po šesté zazvonil zvonek. Vyskočila jsem z křesla.

„Ahoj. Pojď nahoru.“a odemknula jsem tlačítkem hlavní dveře. Otevřela jsem dveře od bytu a čekala. Za chvíli se objevil. Poslechl mě a vzal si na sebe kraťasy a tričko, ale i tak mu to moc slušelo.

„Ahoj. Dneska oblečená? Sluší ti to.“

„Ahoj. Jo dneska jsem to stihla, končila jsem v práci dřív. Taky ti to moc sluší. Pojď dovnitř, máme ještě chvíli čas. Dáš si něco k pití?“

„Co máš?“

„Třeba džus?“

„Jo ten si dám rád.“ Nalila jsem nám dvě skleničky pomerančového džusu.

„Děkuju.“

„Není zač. Víš, říkala jsem si, že když máme čas a pořád máš zájem, tak bych ti mohla ukázat svoje návrhy.“

„No jasný. Ukaž! Sice nevím, co je trendy, ale myslím, že jako muž můžu posoudit, jak to bude na ženě vypadat.“

„Není to žádná extravagance, prostě normální oblečení a šaty do společnosti, ty mám nejraději.“ Vytáhla jsem desky se svými návrhy a podala mu je. Začal si je prohlížet.

„Ty jo, teď jsem asi tak nervózní, jako ty včera, když jsem soudila tvoje herecké umění. Dneska jsme si ty role prohodili.“ Jen se usmál a prohlížel si dál mé návrhy. Celou dobu mlčel. Hrozně mě to znervózňovalo. Bylo by snad lepší, kdyby u toho mluvil. Tohle mě totiž přivádělo naprosto k šílenství.

„Páni, jsi lepší, než jsem myslel. Tak mě napadlo, co by si řekla tomu, kdybych tě později seznámil s Addison, Gabi, Claire a Emmou? Myslím, že jim by se tvé návrhy určitě líbily a možná by si jim je mohla ušít a mohla pak založit vlastní značku. Ony by tě zviditelnily.“ Usmál se na mě. Zírala jsem na něj s otevřenou pusou.

„Liso?“zamával mi rukou před očima. „Liso?!“ Vzpamatovala jsem se.

„To by si pro mě vážně udělal?“zeptala jsem se ohromeně.

„To je to nejmenší, co bych pro tebe mohl udělat.“

„Ty jsi tak skvělej!“vyjekla jsem a objala ho. Byl trošku překvapený, tak jsem ho hned pustila.

„Tak chtěla by si?“

„Jo, chtěla. Třeba by se mi můj sen konečně splnil. Pokud se tak stane, tak budu tvůj doživotní otrok a dlužník.“řekla jsem.

„Tak to beru.“zasmál se. „Tak se domluvíme a já tě s holkami seznámím. A třeba by si mohla udělat kolekci i pro nás pány. A oblékat nás. Myslím, že děvčata shánějí novou designérku.“

„Dobře. Mockrát ti děkuju. Ale měli bychom vyrazit, pokud nechceme přijet pozdě.“

„A kam vlastně jedeme?“

„Překvapení. Nebude ti vadit, když budu řídit?“udělala jsem psí oči.

„Ne, v pohodě.“ Hodil mi klíčky od auta.

„Tak jdeme!“ vzala jsem košík a kabelku s mikinou a vyrazila.

„Zabouchni, za sebou dveře prosím.“zavolala jsem od výtahu. Těšila jsem se jako malá. Už je to dlouho, co jsem byla na pikniku a v letním kině. Hodila jsem košík s jídlem a pitím do kufru a nasedla na místo řidiče. Rob už seděl vedle mě.

„Tak jedeme.“ A vyrazila jsem z města. Dlouho jsem sice neřídila, ale to se prostě nezapomíná. Cesta by nám měla trvat půl hodinky. Celou dobu mě pozoroval, jak řídím. Trochu mě to znervózňovalo. Nešlo se pořádně soustředit na silnici, když někdo pozoruje každý váš pohyb, obzvlášť někdo tak krásný.

„Nech toho, znervózňuješ mě.“ Zasmála jsem se.

„Dobře, dobře. Promiň.“ Zvedl ruce v omluvném gestu. V periferním vidění jsem viděla, že se směje. Usmála jsem se. Začalo se stmívat. Budeme to mít akorát. Už jsme přijížděli do města. Našla jsem letní kino a zaparkovala na menším parkovišti poblíž. Vystoupila jsem z auta a došla pro košík. Došla jsem k Robovi, který mě celou dobu pozoroval.

„Tadááááá….“ Ukázala jsem směrem ke kinu.

„Letní kino? Páni, tam jsem byl naposled snad v patnácti.“zasmál se.

„Tak to jsem ráda, že jsem tě sem vzala. Měl si někdy piknik v kině?“ Zavrtěl hlavou.

„Tak to budeš mít dneska premiéru. Na ty si zvyklej co?“zasmála jsem se.

„Jo, na to docela jo. A co dávají?“

„Nějakou komedii, nevypadalo to špatně. Doufám, že si to ještě neviděl?“

Podíval se na mě, jako na blázna.

„Liso, já do kina moc nechodím.“zasmál se.

„Upss… Promiň, nedošlo mi to. Vůbec mi nějak nedochází, že si filmová hvězda.“zasmála jsem se.

„Tak to si asi první.“povzdychl si.

„Ukaž, vezmu ten košík.“řekl a vytrhl mi ho z ruky. Došla jsem k pokladně koupit lístky. Vybrali jsme si úplně poslední řadu, aby na nás nikdo neviděl. Byla už skoro tma a v kině skoro nikdo nebyl, takže by si Roba nikdo nemusel všimnout. Rozložila jsem deku a vzala si od Roba košík. Otevřela jsem ho.

„Takže, co si dáš? Koupila jsem, jedno alko a jedno nealko šampaňské, jahody v čokoládě, popcorn, muffiny a pizzu. Jo a přibalila jsem ti sem pivo.“

„Teda, to je servis. Asi bych to na tobě měl nechat víckrát. Jsem zvědavej, kam mě vezmeš příště.“ Ušklíbla jsem se. „Tak mi dej tu pizzu a pivo.“

Podala jsem mu, co si poručil, a sama si vzala kousek pizzy. Ani ne za chvíli film začal. Byla to skvělá komedie. Moc jsme se u toho nasmáli. Snědli a vypili jsme vše, co jsem sebou zabalila. Doufám, že cestou domů nechytneme policejní hlídku. Po skončení filmu, jsme nasedli do auta a Rob vyjel směr k domovu. Pozvala jsem ho ještě k sobě. Bylo poměrně brzo. Sedli jsme si u mě v obýváku a povídali si o všem možném, častokrát i o úplných hloupostech. Ale ani jednou jsme se nenudili.

„Zítra bych se měl sejít s holkami, tak ti zavolám, kdybych jim tě představil.“

„Dobře, budu se těšit.“

„Chtěl jsem se tě zeptat, jestli si četla dnešní noviny?“

„Ne, úplně jsem na to zapomněla. Psali něco?“

„Jo byla tam naše jedna povedená fotka. Byla to ta, jak jsme si kupovali zmrzlinu a hrozně se u toho smáli. Byl k tomu článek, že nejspíš zaháním smutek po hádce s Addison. Docela jsem se u toho nasmál.“

„To se ti ani nedivím. Podívám se na to na internetu.“ Chvíli jsme si ještě povídali.

„Hele už budu muset jít. Tak ti zítra zavolám.“

„Dobře, budu čekat.“

„Tak dobrou noc. Měj se hezky a zítra Lizi.“

„Dobrou Robe.“ Došla jsem ho vyprovodit ke dveřím a vrátila se zpět do bytu. Zapnula jsem počítač a hledala jsem ten článek, o kterém Rob mluvil. V rychlosti jsem si ho přečetla a prohlédla si ty fotky. Bylo docela vtipné, co ti lidé dokážou udělat z jedné schůzky dvou kamarádů. Počítač jsme potom vypnula a šla se umýt. Převlékla jsem se, padla na postel a hned usnula.

Autor: hanulka (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Meet a Celebrities - 3. Piknik v kině: