Mé sny se stávají skutečností - 6. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Takže, je tu šestý díl a konečně jsme se přesunuli do přítomnosti... :) Snad se vám to bude líbit... :)
Příjemné čtení, Arterie

20.06.2011 (16:00) • Arterie • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 521×

Přítomnost…

Stojím na balkóně a vdechuji známou vůni moře, kterou znám tak dobře jako své vlastní boty. A mimochodem mé boty jsou černé a jsou to botasky. Vrátím se zpátky do pokoje a kouknu se směrem k posteli, kde leží Jeff. Nechala jsem dveře od balkónu otevřené, aby proudil ten čerstvý vzduch dovnitř. Jeff spal jak malé dítě. Držel si schumlanou deku pod bradou a vypadal roztomile. Rozhodnu se, že si k němu ještě lehnu. Odhrnu deku, skočím pod ni a přitulím se k Jeffovi. Jeff otevře jedno oko, prohlédne si mě a pak mě jednou rukou obejme a zase usne. Chudák, je unavený ze včerejšího zápasu, kdy museli všichni setrvat v aréně do půl druhé ráno.

V jedenáct hodin vstávám a jdu připravit něco k snídani. Na tác naložím misku s nakrájeným ovocem, dva hrnky s kafem, trojúhelníkové sendviče, které má Jeff rád a odnesu to do ložnice. Jeff už je vzhůru, protahuje se a mžourá do ranního světla.

„Dobré ráno,“ řeknu, když otevřu dveře a tác položím na stolek vedle Jeffa. Potom usednu na kraj postele k němu a políbím ho.

„Tobě taky. Kolik je hodin? Mám pocit jako bych naspal tak tři hodiny minimálně.“ Vypadal opravdu znaveně, ale zase usnul hned, jak lehl do postele což bylo kolem druhé hodiny, takže spal devět hodin a to je dost.

„Zítra nemáš žádný zápas tak si klidně můžeš odpoledne lehnout a ještě spát, ne?“

„Za tohle ji opravdu miluji, v těchto věcech má skvělý názory i nápady.“ Jeff se zamyslel a přitom se usmíval.

„Co je? Čemu se směješ?“ začala jsem do něj šťourat, ale místo odpovědi se mi naskytl pohled, který jsem vídala každé ráno: upil kafe, z misky s ovocem vybral jen to ovoce, co měl nejradši a nakonec to zajedl sendvičem. Celou dobu jsem ho pozorovala a nahlas plánovala, že bychom dneska mohli jít společně na pláž.

„Když mám volno tak bychom určitě měli něco podniknout. A pláž je výtečný nápad. Zaplaveme si, vylepšíme kondičku, při opalování se můžeme mazlit. A stále budeme spolu. Jen si musím něco zařídit, takže přijedu po půl třetí a pak hned půjdeme na tu pláž.“

Jeff už odjel a já připravuji tašku s věcmi na pláž. Poté co zabalím, sednu si na gauč a začnu si číst knížku, kterou jsem začala číst před rokem a půl. Nevycházím z úžasu, že jsem ji ještě pořád nedočetla. Já, která jako malá četla nejrychleji a přečetla jsem takhle tlustou knížku během tří dnů. A teď jak jsem pořád s Jeffem nemám vůbec čas na čtení, ale jestli je tohle oběť pro to, že s ním mohu být tak tu oběť klidně podstoupím.

Za pět minut bude půl třetí. Donesu tašku ke dveřím vyndám pití z lednice, kde se chladilo po dobu, co byl Jeff pryč a čekám kdy přijde.

Neuběhne ani deset minut a ve dveřích stojí Jeff. Skočí se převléknout do plavek, vezme tašku, chytí mě za ruku a jdeme si po dlouhém, unaveném týdnu lehnout na pláž.

Ležíme na pláži, před chvílí jsme vylezli z vody a teď už se sušíme a necháváme sluníčko působit na naší kůži.

„Zlato, nevadí, že jsem dnes pozval Reye na večeři?“

Rychle jsem si sedla a vytřeštila oči.

„Jak to? Proč jsi mi o tom nic neřekl?“ vyděšeně jsem na Jeffa koukala, vůbec nechápal, co se právě stalo.

„Nebuď z toho tak vystrašená, vsadím se s Tebou o cokoliv, že se mu budeš líbit.“ Políbil mě na čelo a zase si lehl. Já jsem ještě seděla a zdrceně se dívala na moře. Jeff to opravdu nechápal. Proč pozval zrovna Reye? To mi osud začal dělat naschvály? Nevím, jestli se dokážu ovládat, když uvidím Reye, přece jenom do Reye jsem se zamilovala dřív a teď s ním mám být v jedné místnosti a povídat si?

Šílenství…
„Už nad tím nepřemýšlej. Lehni si a odpočiň si…“ tak jsem si vedle Jeffa lehla, opřela se o něho a přemýšlela, co budu tenhle večer dělat, protože čas najednou zrychlil a já si nebyla jistá sama sebou.

Autor: Arterie, v rubrice: Povídky » Na pokračování