OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Lyžák - 11. kapitola

16.07.2012 (20:00) • Ali • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1317×

Lyžák - Ponožky?!

Po obědě jsem zakotvila na pokoji. Lehla jsem si na postel a nastavila budík, aby zvonil přesně dvacet minut před tím, než byl naplánovaný sraz před budovou. Svlékla jsem ze sebe tepláky a zalezla pod peřinu. Jakmile jsem si lehla, usnula jsem.

Najednou jsem byla v nějaké místnosti, kde byla pouze jedna židle a já na ní seděla. Měla jsem vlasy vyčesané do drdolu posazeného vysoko na temeni hlavy a měla jsem na sobě krásné plesové šaty. Vypadala jsem celkem šťastně. Najednou se ke mně přiblížil něčí stín, u kterého jsem po nějaké chvíli rozeznala Martinův obličej. Martin mě lehce vzal za ruku a vyzval k tanci…

„Lin, sakra vstávej!“ křičela na mě Sabina a lomcovala mým ramenem.

„Co? Co se děje?“ ptala jsem se a připadala si totálně mimo.

„Je odpoledne a ty bys měla vstát, protože jinak přijdeš pozdě. Budík ti zvonil už před pěti minutami,“ objasnila mi Sabina a já v tu ránu seděla na posteli a v naprosto bdělém stavu.

„Já usnula,“ konstatovala jsem a začala se hrabat ke svým věcem.

„No, nepovídej. Fákt?!“ rýpla si Sab. „Jo, mimochodem, sháněl tě tu Martin, ale nějak mi zapomněl říct, co že to vlastně chtěl,“ řekla Sabina a já měla sto chutí ji něčím praštit, protože tuhle důležitou informaci mi měla říct hned na začátku.

„Aha. No, já se za ním stavím odpoledne,“ konstatovala jsem a pokoušela jsem se o nejnormálnější tón a doufala jsem, že se mi to povedlo. Hodila jsem na sebe termoprádlo, oteplovačky, bundu a zbytek věcí jsem si vzala jen do ruky. Vypadla jsem z pokoje ještě rychleji než Sabina, která byla celou dobu vzhůru. Prošla jsem rychle chodbou a v přezouvárně jsem se zdržela co nejkratší dobu, jen abych se tu s někým nepotkala. Konečně jsem se dostala ven a vzala jsem si lyže.

„Sklepničková, jeďte zatím napřed a počkejte pod lanovkou,“ rozkázal mi třídní a já mu byla neskutečně vděčná, protože jsem se nechtěla potkat se zbytkem svojí skupiny. Přikývla jsem a rozjela se pomalu k lanovce. I když jsem musela jet pomalu, tak jsem si cestu užívala. Nikdo mě nerušil a mohla jsem nerušeně přemýšlet.

„Kam jsi utekla?“ ozvalo se najednou za mnou. Otočila jsem se a viděla Barču, jak se odráží na svém snowboardu.

„Nikam, jen se mi nechtělo čekat a profesor mě poslal, abych jela k lanovce,“ odpověděla jsem a natáhla k ní hůlku, aby se chytila, že ji na rovince potáhnu. Jak bylo vidět, nic nenamítala a vděčně moji hůlku přijala.

„Poslal jsem vás napřed a stejně se loudáte, tak co to je?!“ zařval za námi třídní.

„Prostě se nám nechce nikam spěchat,“ odpověděla jsem tak hlasitě, aby to slyšel. Profesor nás začal postrkovat, abychom přidaly. Já přidala a on nám nestačil. Divila jsem se, kde se ve mně bere ta energie.

Pod lanovkou nám opět oznámil, že se scházet budeme nahoře a budeme chodit přesně, jinak že bude zlý. Pak nás propustil. Vyjela jsem lanovkou nahoru a začala se rozhodovat, kudy pojedu.

Odpoledne jsem většinou strávila na červené a modré sjezdovce. Na černou jsem si odpoledne už netroufala, stačilo mi několik pádů na červené. Za tyto pády mohla jedině neupravená sjezdovka. Ve čtyři odpoledne jsem naposledy vyjela lanovkou a počkala na všechny ostatní a na profesory. Nakonec přijel jen náš třídní, ostatní už prý jeli na chatu. Dal nám povel a my se rozjeli k chatě. Před chatou jsem už nedávala moc pozor a málem srazila Martina i sebe. Naštěstí Martin byl pohotový a jen mě chytil.

„Oh, zlato, dávej pozor,“ řekl se smíchem a pustil mě.

„Jo, jasně,“ zamumlala jsem unaveně a soukala se z lyží. Jakmile jsem byla uvnitř a mohla si sednout, udělala jsem to. Byla jsem za tohle odpoledne tak unavená, že jsem musela chvíli sedět v přízemí, než jsem se donutila, abych šla do druhého patra na pokoj.

„Jujky, vypadáš nějak zničeně. Co jsi dělala?“ ptala se mě Sabina, když jsem došla na pokoj celá udýchaná a vyčerpaně vypadající.

„Tipni si. Ale pochybuju, že to uhodneš,“ odpověděla jsem ironicky. Sabina se na mě zazubila a ukázala na koupelnu.

„Je tam volno,“ poznamenala a já byla nadšená. Okamžitě jsem si zalezla pod sprchu, abych si dopřála úlevu od celodenní námahy. Nechala jsem na sebe téct teplou vodu a užívala si odpočinku. Asi ve chvíli, kdy jsem si myla hlavu, mi začala téct studená. Vyjekla jsem a začala ze sebe smívat mydlinky, abych mohla ze sprchy vypadnout co nejdříve.

Do pokoje jsem šla s ručníkem kolem těla a na hlavě. Vybrala jsem si teplákovou soupravu a obyčejné tričko. V koupelně jsem hledala svoje ponožky, které jsem si dala na topení.

„Holky, neviděl někdo moje ponožky? Jsem si jistá, že jsem je ráno dávala na topení,“ zakřičela jsem do pokoje.

„Jo, jsou u kluků,“ odpověděla s klidem Sabina. Vyšla jsem z koupelny s nevěřícným výrazem v obličeji.

„Kde že jsou?“ zeptala jsem se nevěřícně.

„U kluků,“ odpověděla se stále stejným klidem Sabina.

„Hmm. No, tak fajn. Tak já si jdu pro ponožky,“ odpověděla jsem a zmizela ze dveří. Během chvilky jsem opatrně klepala na dveře od pokoje kluků…

Omlouvám se všem čtenářům, kteří netrpělivě čekali na další kapitolu. Doufám, že se na mne nezlobíte tolik, abyste si nepřečetli tuhle kapitolu, která byla náročná, protože jsem ji psala ve chvíli, kdy jsem měla konec školního roku na krku. Následné problémy s počítačem však byly horší a tudíž se spozdila i kapitola.

Chci vám poděkovat za úžasné komentáře u minulé kapitoly a budu ráda, když budou nějaké i tady, abych věděla, co zlepšit.

Vaše Ali =) 

Autor: Ali (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lyžák - 11. kapitola: