Lovec - 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Poprvé na druhou...

27.01.2019 (09:00) • TerezaJ • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1795×

Dorian mě jednou rukou srazil plnou silou do prachu země, a dokonce vycenil špičáky dlouhé a ostré jako dýky.

Rychle jsem se vyšvihla na nohy a vykopla pravou nohou v dokonalém oblouku. Dorianovy upíří reflexy byly rychlejší než mé, zablokoval výpad předloktím, sevřel můj kotník a tentokrát mi málem zlomil nohu, když za ni prudce trhl.

„Au!” vykřikla jsem a překvapeně na něj pohlédla z nepříliš lichotivé pozice na zemi. „Doriane?”

„Zvedni se,” procedil skrz zuby. „Neskončili jsme.”

„Doriane, bohové, co to s tebou je?” zeptala jsem se mírně a pomalu se postavila na nohy.

Neodpověděl mi, místo toho znovu zaútočil a přinutil mě vložit do boje veškeré své schopnosti. Kroužili jsme kolem sebe a Dorian dorážel čím dál tím víc surověji. Když mě dlaní udeřil do hrudi a náraz mě odhodil několik metrů dopředu, takže jsem se svezla podél zdi tréninkové haly, vybuchla jsem.

„Zbláznil ses?!” vykřikla jsem hněvivě.

Dorian se dematerializoval, aby se zjevil přímo přede mnou a z azurových očí mu sršely blesky. Hruď se mu zdvihla, jak rychle dýchal a jeho špičáky byly delší než obvykle.

„Celý palác žije tím, jak virval podlehla kouzlu daikons!” syčel vztekle.

„Cože?” vydechla jsem.

„A divíš se jim? Viděl jsem, jak se na něj díváš, když jsme vás našli klečící ve zničené místnosti!” přimhouřil zlostně oči.

Místo toho, abych se začala hájit, šokovaně jsem se na něj podívala. „Ty žárlíš?” dostala jsem ze sebe opatrně.

Neodpověděl mi... Přejížděl očima můj obličej, a když jsem se nadechovala k další otázce, sklonil se, aby uvěznil mé rty svými. Bylo to, jako by do mě uhodil blesk. Stála jsem strnule a vnímala jeho hebká ústa na svých.

Můj první polibek... Bývaly noci, kdy jsem snila o tom, že ho prožiji právě s Dorianem, když jsem coby pubertální dívka závistivě sledovala ženy, které se před ním nakrucovaly. Jenže můj nejbližší přítel nikdy nedal najevo, že bych ho přitahovala, staral se o mě jako o sestru a svou vášeň hasil zástupem lidských, upířích i magických žen.

Ještě teď jsem byla schopná pocítit ostré bodnutí za hrudní kostí, když Dorian prošel proměnou v plnokrevného upíra a já mu tu noc nabídla svou krev i tělo. Svlékala jsem se cestou k jeho posteli, kde ležel s pokožkou rozcitlivělou proměnou a on mě odmítl. Poslal mě pryč a nakrmil se z Vyvolené, z nejčistší krve rasy jeho otce. Byla jsem dcerou Stvořitele, jeho jediný potomek, v žilách mi proudila magie tak silná, že by ho přinutila vstát z mrtvých a on mě přesto odmítl. Přinutil mě odejít a poslouchat sténání Vyvolené, které se rozléhalo celým sídlem Bratrstva.

„Hope...” To něžné zašeptání mě přinutilo soustředit se na realitu.

Váhavě jsem pootevřela rty, na které něžně dorážel jazykem, a jakmile jím vklouzl dovnitř, objala jsem ho kolem krku. Byl něžný, opatrný a já věděla, že se drží zpátky. Ochutnával mě jako nejdražší víno a rukama mi jemně svíral pas.

Když přestal, zdálo se mi, že mě osud o něco ochudil. Opřel si čelo o moje a takhle zblízka jeho oči zářily jasněji než hvězdy. Bála jsem se porušit ticho, které panovalo, přesto jsem jeho pohled opětovala.

„Tohle vám v boji s nepřítelem život nezachrání!” Pohrdavá slova přerušila kouzlo okamžiku a Dorian pomalu zvedl hlavu.

Otočil se čelem k Jasonovi a pravou ruku mi majetnicky položil kolem ramen. Jeho strnulý postoj a nepřátelský výraz jasně naznačovaly, jakým směrem se bude takhle konverzace vyvíjet.

Jason se ušklíbl, když černýma očima přejel paži položenou kolem mých ramen a mně se sevřel žaludek pocitem, který jsem nedokázala identifikovat.

„Co chceš?” zeptala jsem se bojovně.

„Co chci?” opakoval po mně a v těch obsidiánových hlubinách problesklo něco jako pobavení. „To nechtěj vědět.”

„Spletl sis dveře... Rafael má pracovnu na konci chodby,” ušklíbl se Dorian.

Jason se shovívavě pousmál a sundal si koženou bundu, pod kterou měl jen černé tričko s krátkým rukávem. „Jsem tady naprosto správně, chlapče. Teď si běž po svých, naučím naši malou princeznu, jak ovládat svou moc.”

„Zůstanu,” zavrčel Dorian.

„Odejdeš, protože potřebuju, aby se soustředila... Pokud nechce uprostřed boje ztratit kontrolu a nechat se zabít, až ji zavalí lavina vizí,” pokrčil Jason ledabyle rameny.

Dorian zaťal zuby a viděla jsem na něj, jak svádí boj žárlivosti proti přání, abych byla v bezpečí.

„Běž,” položila jsem mu ruku na prsní sval. „Najdu si tě potom a dořešíme to.”

Dorian váhavě kývl, a ještě naposledy vrhl po Jasonovi nepřátelský pohled. Vykročil k odchodu, ale rozmyslel si to, vrátil se a sklonil se, aby mě políbil. Nebyla to žádná školácká pusa, dal do toho polibku všechen majetnický pud, a i Jasonovi muselo být jasné, že to je vzkaz vyslaný především pro něj.

„Později,” usmál se čtverácky a zmizel.

Zahanbeně jsem se dívala, jak jeho vysoká postava mizí ve dveřích a snažila se nemyslet na to, jak rudé musím mít tváře, které žhnuly zrádnou horkostí.

Podívala jsem se na Jasona, který měl jednu nohu opřenou o tribunu a na stehně složená předloktí, takže byl celý nahrbený a pobaveně si mě měřil.

„Problém?” zamračila jsem se.

„Ani ten nejmenší,” řekl sladce a narovnal se.

Možná se mi to jenom zdálo, ale měla jsem pocit, že se schválně snaží vypadat větší a hrozivější. Nenechala jsem se zastrašit a postavila se kousek od něj. Nevypadalo by to tak efektně, kdybych stála přímo u něj a snažila se ho přimrazit pohledem, přičemž bych musela zaklánět hlavu, abych na něj viděla. Takhle náš výškový rozdíl tolik nebil do očí.

„První pusa?” Podíval se na mě po očku, zatímco rovnal žíněnky na zem.

„Rozhodně ne,” odfrkla jsem pohrdavě a doufala, že jsem dobrá herečka.

„Vsadím se, že jo... Jinak by se nedržel tak zpátky... Náš malý poloupír se snaží být džentleman,” zasmál se zle.

„Šmíroval jsi nás dlouho?” zaútočila jsem na něj přímo.

Neodpověděl mi, dokončil kruh tvořený žíněnkami a na každou z nich položil jednotlivé kusy oblečení. Některé bylo ženské, jiné pánské a některé kousky se zdály dětské.

„Co to je?” zeptala jsem se zvědavě.

„V těch kusech látky jsou schované pachy a v nich zakódované emoce na okamžiky, kdy je nositelé měli na sobě. Přiblížíš se, a když ucítíš tlak vize, odrazíš ji. Pokud by to nešlo, prostě couvni. Musíš se naučit ovládat svou moc, nebo ona ovládne tebe. Ničeho se nedotýkej, to by vize spustilo, jako bys stiskla vypínač,” instruoval mě.

„Mám cvičit na kusech oblečení?” zapochybovala jsem.

Jason se zamračil a strčil mě do zad, takže jsem klopýtla k dupačkám a tlak na spáncích mě ujistil, že ten Lovec ví, co dělá. Couvla jsem do bezpečné vzdálenosti a přestala se hádat.

Strávila jsem v tréninkové hale celé odpoledne a kus večera, protože Jason byl neústupným učitelem. Nutil mě znovu a znovu stavět zeď, která oddělí mou mysl od vizí, která můj dar zkrotí. A já selhávala...

„Pro dnešek by to stačilo,” prohlásil po nekonečně dlouhé době.

Vysíleně jsme se složila na tribunu a nastavila tvář zapadajícímu slunci, které dovnitř pronikalo otevřenými okny.

„Ráno se sejdeme za úsvitu, chci ti něco ukázat,” vetřel se Jasonův hlas do mé unavené mysli.

Ani jsem se nezačala hádat. Věděla jsem, že by ho to neodradilo, a tak jsem prostě kývla. Přinutila jsem se rozhýbat unavené svaly a doploužit se ke dveřím.

Pevný stisk na zápěstí mě překvapil a probral z otupělosti, a když mnou Jason smýkl na své tělo, jenom jsem vydechla. Volnou rukou mi zafixoval hlavu, nabral husté kudrny do dlaní a hrubě je sevřel, než tvrdá ústa přitiskl na mé pootevřené rty.

Neptal se, nežádal, prostě si vzal, co chtěl. Bez přípravy na mě zaútočil jazykem, nutil ten můj ke vzájemné hře, a jakmile jsem se s ním setkala ve vlhkém polibku, každý nerv v těle vybuchl v reakci na ten dotek.

Podlomila se mi kolena a Jason mě zachytil, svíral mě v těsném objetí, zatímco plenil má ústa. Tohle byl docela jiný polibek než ten Dorianův.

Vůně citrusů se vznášela všude kolem a dávala mi pocit naprostého bezpečí a jistoty. Neměla jsem ponětí, kde se ty emoce braly, ale zdály se samozřejmé, stejně jako dýchání.

Jason naposledy přejel jazykem po tom mém, a jakmile opustil svatyni úst, skousl mezi zuby můj spodní ret.

„A takhle líbá muž, princezno... Můžeš srovnávat,” zašeptal mi do ucha, pustil mě a prostě odešel.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: TerezaJ, v rubrice: Povídky » Na pokračování