OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Love vs. Disease - Prolog + 1. kapitola

Příběh o lásce, nemoci, štěstí...

04.08.2014 (19:00) • Hopedestiny • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1456×

Úvod:         

Když mi zhruba tak před rokem zjistili, že mám rakovinu plic, zbořil se mi celý svět. Přestala jsem chodit na různé akce, odehnala od sebe kamarády, uzavřela se sama do sebe. Ve škole jsem se od té doby chovala jako duch. Jediná věc, která mě dokáže udělat šťastnou, je fotografování a kresba. Díky tomu jsem si podala přihlášku na nejlepší školu v Los Angeles. Otis College of Art and Design. Byla jsem ráda, že mě přijali.

Moji rodiče, Elizabeth a Peter Santiago, jsou ti nejlepší rodiče, které si dokážete představit. Bohužel nejsou moc rádi, že jsem uzavřená sama do sebe, a jediné osoby, které k sobě v tomto ohledu pustím, jsou právě oni dva. Rádi by mě viděli zase takovou jako dřív. Dá se to vůbec?

Málem bych zapomněla. Jmenuji se Lilly Santiago, je mi šestnáct a sourozence žádné nemám...

1. kapitola

Dnes se konal jarní ples, který byl zajištěn rodinou Woodových, a mělo se vybrat co nejvíce peněz pro nové přístroje do nemocnice. Rodiče se tam samozřejmě chystali, neboť taťka pracuje jako chirurg ve zdejší nemocnici. Já naopak jsem byla rozhodnuta nikam nejít.

Seděla jsem u sebe v pokoji a kreslila si. Většinou to byly smutné obrázky. Znázorňovala jsem své pocity. Podle mě je to ten nejlepší způsob.

„Lilly, pojď se nasnídat!" zavolala na mě mamka.

Vyhrabala jsem se z postele a šla do kuchyně.

„Dobré ráno," pozdravila jsem. Posadila jsem se ke stolu a začala jíst.

„Dobré, Lilly. Jak jistě víš, dnes se koná ten ples. Vím, že nikam nechceš, ale byli bychom s otcem rádi, kdybys šla."

„Mami, moc dobře víš, že se mi nikam nechce."

„Ale, no tak. Zabavíš se, budeš si moct vyfotit zahradu. Kdys byla naposledy někde?" žadonila mamka.

„Nemám co na sebe," řekla jsem a doufala, že to vyjde.

„Ale máš, jen o tom nevíš," zasmála se.

„Co si zase vymýšlela?" vzdychla jsem si.

„Nic. Jen jsem ti nechala ušít šaty. Jsou u mě v šatně. Až je uvidíš, spadne ti brada až na zem. Jsem si na sto procent jistá, že ti budou slušet," obhájila se.

„Neřekla jsem ano." To už mamka nevydržela a sedla si vedle mě.

„Když půjdeš, uděláš nejen mně, ale i otci velikou radost. Je to jen jeden večer. Slibuji ti, že když se ti to nebude líbit, můžeš jít kdykoli domů," řekla, dívala se mi do očí a nahodila ublížený výraz.

„No dobře. Chováš se jako puberťačka, mami," rezignovala jsem a usmála se.

Na tváři se jí usadil úsměv. „Až dojíš, přijď ke mně. Musíme toho hodně stihnout," řekla a odešla.

„Ach jo!"

Talíř jsem dala do myčky a vydala se na smrt...

Ples:

Měla jsem na sobě krásné šaty, mamka měla pravdu. S vlasy a obličejem si dala mamka obzvlášť záležet. Když jsem se dívala do zrcadla, nemohla jsem se poznat.

„Lilly, vypadáš úžasně. Ani nevíš, jak ti sluší jiné oblečení než jen to, v čem chodíš doma a do školy," objala mě mamka.

„Děkuju."

„Tak dost kecání. Teď se musím připravit já, tak šup, šup. Taťka tu bude co nevidět."

---

Snad se líbila. Budu ráda za komentář (jakýkoli), Hopedestiny.

Autor: Hopedestiny, v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Love vs. Disease - Prolog + 1. kapitola:

Blacky, Liefe a Candice jsem moc ráda, že jste mi daly rady do budoucna . Budu se snažit vše více popisovat, nedávat odkazy a zbytečně neurychlovat děj. Jsem ráda, že se vám to alespoň trošku zalíbilo. Pokusím se zlepšit. Mockrát děkuji za komentáře a za vaše názory.

Musím súhlasiť s dievčatami. Štýl je dobrý. číta sa to pekne, ako sa vraví "samo". Akurát, je to príliš rýchle, málo opisané a strohé. AK by si sa viac zamerala na opis, predstavila nám hrdinku, jej bolesti. Myslím, jej vnútorné prežívanie, bolo by to zaújímavejšie, viac by to stiahlo do deja.

Ja sama, som v prvej poviedke dávala odkazy. Takže ťa súdiť nebudem, ale znova musím súhlasiť s holkami, že opis odevu a celej jej vizáže by pridal na kvalite textu. Autorka knihy predsa tiež neprídava obrázy... Preto som sa tiež pustila do opisov :p

Uričite si počkám na ďalšiu. tieto rakovinove veci ma dosť berú. A mám vysoké nároky. Vezmi si len NA vine sú hviezdy, u vás v ČR známe ako Hvězdy nám nepřály, to je dokonalé dielo.

Tak dúfam, že sa skutočne posnažíš a niečo si dopredu naštuduješ. Aj sám autor priznava na konci tej knihy že si prešiel odbornú literatúru a zmiesil ju so svojou ideou.

téma je ťažká a čitatelia budú očákavať záplavu emócií tak sa budeš pravdepodobne musieť pobiť s opismi a prežívaním. Ale práve tým, si získaš čitateľov a samozrejme... sa tým radikálne predĺži kapitola. Opisi sú väčšinou každým čitateľom milované. Tak sa neboj do toho obuď :)

dúfam, že som ti neublížila komentom. Nebolo to myslené zle

Co se týká těch odkazů na obrázky, tak musím souhlasit s Candice. Určitě by bylo lepší, kdybys ty šaty třeba popsala. 1) Udělá to lepší dojem, než podtržené slovo s odkazem na obrázek. 2) Odkaz umí dát každý, ale správný spisovatel ty šaty umí popsat tak, že si je všichni dokáží představit. To stejné účes a líčení. 3) Nasbíráš slova. Ale to je jenom malý bonus.
Ale celkově se mi to vážně zalíbilo, takže hodně štěstí s pokračováním.

Tak dobře, byla jsem zvědavá na povídku. Zaujal mě název i velice stručný popis. Na začátek dobrá zpráva... nepíšeš špatně, naopak velice slibně.
A teď se vyjádřím přímo k prologu a ke kapitole. V názvu máš uvedeno Prolog, ale vzápětí máš Úvod. Je to jen taková maličkost, ale já bych do textu též vložila Prolog namísto Úvod. Ten Prolog/Úvod byl takový hrozně monotónní, strojený. Chápu, že to bylo takové uvedení do děje, ale já osobně bych zvolila jinou cestu. Třeba se jakoby vrátit do minulosti a popsat událost, kdy byla Lilly diagnostikována ta rakovina. Prostě oprostit se od strojeného popisu a i tím Prologem/Úvodem vtáhnout čtenáře okamžitě do děje nějak poutavě. Rada pro příště.
První kapitola. Byla bezpochyby krátká, ale budiž. Tase jak tam udáváš Ples a do toho tu dvojtečku. Moc popisný, zbytečně. Stačí prostě dát nový odstavec a čtenář už pochopí, že se děj přesunuje. Navíc mě z textu absolutně nevyplývá, že by snad na tom plese měl být. A myslím, že chápu dobře, že tam ještě není, ne? A ty odkazy na to oblečení apod. Tohle opravdu nemusím. Je to naprosto zbytečné. Ty šaty si mohla nádherně popsat "textem" stejně jako to ostatní. Psaním a používáním jazyka dokážeš, jak dobrá jsi spisovatelka. Odkaz umí vložit každý.
Co se příběhu týče, k tomu se vyjádři nedovedu. Nedokážu ani určit jaká je hlavní hrdinka, takže to si nechám až na další kapitoly.
Na pokračování si počkám a doufám, že tě svým komentářem neodradím. Vím, že komentáře chvály se čtou mnohem lépe, ale potom se nezdokonalujeme.
Doufám, že tě naopak můj rozbor nakopne a že s přibývajícími kapitolami to bude lepší a lepší! Budu ti držet pěsti.

Přidat komentář:

Nick:

Text: