Lotr IV - Podlehnout... • OurStories.cz ~ naše povídky

Špatné rozhodnutí?

29.04.2012 (12:00) • evelyn • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1094×

Očekávala jsem, že Jeremy bude bydlet luxusně, ale skutečnost daleko předčila mé představy. I přes jeho rychlost a styl jízdy jsme jeli skoro půl hodiny, než se před námi objevila masivní kovová brána. Jeremy z kapsy vytáhl čipovou kartu a přiložil ji k zařízení na stěně u brány. Ta se následně otevřela a my se ocitli v malém království, které bylo pečlivě chráněno před obyčejným, nebohatým zbytkem města.

Připadala jsem si jako Alenka v říši divů. Tolik přepychu jsem v životě neviděla. Prostředkem vedla asfaltová cesta, po jejíchž stranách se nacházely jednotlivé rezidence. Než jsme zastavili před tou Jeremyho, napočítala jsem jich jedenáct. Jeho byla úplně poslední a k mému překvapení nejmenší. Přesto byla velká asi jako pět tátových domů.
Pomohl mi vystoupit z auta a já se neubránila ohromenému zírání kolem sebe.

„Páni,” vydechla jsem a on se usmál.
„Jo, to jsem si taky říkal, když jsem to tu viděl prvně. Vítej v nejlépe zabezpečené obytné části Aberdeenu, místu, kde žijí vážení politici vedle někoho, jako jsem já. Bezpečnostní kamery ale nehledej. Nejsou tu. Stejně jako já, i zbytek zdejších obyvatel si nade vše cení soukromí. Bylo by nanejvýš nevhodné, aby se někde v bulváru objevily fotky šťastně ženatého ředitele jisté sítě bank, jak si užívá s loňskou finalistkou Miss na zahradní houpačce u domu, kde žije s manželkou a třemi dětmi.”

Možná mi spadla brada a možná taky ne. Každopádně mi na ni Jeremy položil prst a velmi pomalu jej sunul až k mým rtům. Bylo to tak nečekané, že jsem ani neměla čas uvědomit si, jak je najednou blízko. Obkroužil křivku mým úst prstem a pak ho nahradil svými rty. Políbil mě jen letmo, ale i přes to se se mnou zatočil celý svět.
„Nechceš se teď podívat ke mně?” zašeptal mi do ucha a jeho dech mě polechtal na krku.

Pár vteřin mi trvalo, než jsem se upamatovala, že čeká na odpověď. Kývla jsem hlavou a roztřeseným hlasem souhlasila.

Vzal mě za ruku a propletl své prsty s těmi mými. Drobné vlnky velmi příjemného horka se ze spojení našich dlaní šířily do celého mého těla. Nikdy bych nevěřila, jak těžké může být jít, aniž bych zakopla a skácela se Jeremymu k nohám.

Jeremyho dům k němu dokonale pasoval. Moderní, elegantní a jednoduše krásný. Veškeré zařízení bylo účelné a z přírodních materiálů. Celé spodní patro tvořila obývací místnost s krbem, obrovskou pohovkou a klavírním křídlem na vyvýšeném pódiu. Zadní stěna domu byla prosklená a odkrývala tak pohled na rozlehlou zahradu s bazénem a hory v dálce. Jeremy mi pomohl sundat kabát a vyzval mě, ať se chovám jako doma. Okouzleně jsem přešla přes pokoj až ke dveřím na terasu a vychutnávala si výhled i jedinečnou atmosféru, kterou poskytoval.

„Nevím, co piješ, ale tohle červené víno by ti mohlo chutnat,” objevil se vedle mě a podal mi sklenku naplněnou temně rudou tekutinou. Ani omylem jsem se mu nemínila svěřovat, že alkohol nepiju vůbec. Tedy, do teď jsem ho nepila, až na sklenku šampaňského na tátově svatbě a jeden lok laciné vodky z donucení při oslavě ukončení střední školy. S poněkud nervózním úsměvem jsem od něj přijala skleničku a Jeremy si se mnou přiťukl svou sklenkou. Usmál se na mě a napil se. Napodobila jsem ho a svlažila si rty. Víno chutnalo přímo božsky. Nepochybovala jsem, že to není žádná běžná značka dostupná v supermarketech nebo velkých vinotékách. Troufla bych si odhadnout, že se jedná o archivní víno nějakého malého, ale mezi odborníky proslulého vinařství.

„Hraješ?“ Kývla jsem směrem ke klavíru.
„Umím to, ale přednost dávám kytaře. Tohle tu mám spíš na ozdobu.“ Představila jsem si Jeremyho s kytarou. Výlet do hor, táborák, Jeremy sedící na kameni s kytarou na klíně…
„Mám rád blues a jazz. Někdy ti třeba zahraju,“ usmál se na mě.
Kéž by tenhle slib splnil.
Alkohol příjemně hřál a uvolňoval mě. Pomalu jsem upíjela, zatímco Jeremy pustil hudbu a zatopil v krbu. Celou dobu jsem ho sledovala a nemohla se ubránit úvaze, proč mě sem vzal. On by mohl mít každou ženu, na kterou se jen podíval. A nepochybovala jsem, že nebyl zrovna nevinný panic. Přesto, že mu jistě stačilo jen na jakoukoliv krásku kývnout a ona by se zalykala štěstím z jeho zájmu, byla jsem tu s ním já. Úplně obyčejná a vlastně docela nudná holka, která se ještě před čtyřiadvaceti hodinami zajímala jen o studium, a její nejodvážnější sen představoval nabídku práce ve společnosti zabývající se výzkumem léčby leukémie. Věděla jsem, že Jeremy není muž, kterého bych jednou mohla přivést domů, představit ho rodičům a časem s ním založit rodinu. Až mě překvapilo, jak málo mi záleží na tom, že s ním prožiju pravděpodobně jen tenhle jeden den a možná i noc.

„Líbí se ti tu, Emmo?” zeptal se mě a přišel za mnou. Bez saka, jen v perfektně padnoucí bílé košili s rukávy vyhrnutými až k loktům.

„Je to tu nádherné. Úchvatné a ohromující. Moc se mi tu líbí, ale přiznám se, že bych si představovala spíš vilu někde na samotě v lesích, daleko od lidí, bez sousedů. Všude dřevo, volné prostory, možnost kdykoliv vyjít ven do přírody a moci si v klidu utříbit myšlenky. Já vím, že ke tvému… hm, stylu života se to asi moc nehodí, ale k tobě jako takovému by mi takové bydlení sedělo. Ne že by se k tobě tenhle dům nehodil, to říct nechci, ale když jsem tě teď pozorovala, jak zatápíš v krbu, živě jsem tě viděla…” nedokončila jsem větu.

Díval se na mě a ten pohled už nemohl být intenzivnější. Ztratila jsem slova i myšlenku.

„Jsi velmi všímavá a pozorná, Emmo,” zašeptal. „Až mě mrazí z toho, jak trefný byl tvůj odhad.”
Zachvěla jsem se. Jedna moje část se ho bála, naháněl jí ten nejniternější strach. Druhou mou část až magicky přitahoval. Toužila ho poznat, rozumět mu, chápat ho, být s ním. A celý zbytek mé osobnosti na mě křičel, ať už sakra přestanu přemýšlet a poddám se tomu, co ve mně vyvolává. Nabádala mě, abych mu dala jasně najevo, že o něj stojím a chci, aby si mě vzal. Okamžitě a bez prodlení.

A protože mě stále upřeně sledoval, neměla jsem na výběr.

Poslepu jsem odložila prázdnou skleničku na polici s knihami, jazykem si navlhčila rty a jediným krokem překonala prostor, který nás dělil. Nechápala jsem, kde se to ve mně vzalo, ale beze studu a dokonce bez nervozity z toho, k čemu jsem tak přímočaře směřovala, jsem mu položila dlaně na hrudník, sevřela jeho košili a vytáhla se na špičky.
Zdálo se to být nemožné, ale jeho oči ještě ztmavly.

„Uvědomuješ si, že mě pokoušíš tak, že už nebude cesty zpět?” Chraptěl a jeho hlas byl temný a hrdelní.
„Nestojím o žádnou cestu zpátky,” odpověděla jsem zadýchaně a netrpělivě.
„Mohl bych ti ublížit,” vydechl a já cítila, jak je napjatý a celý strnulý.
„To přeci vím od první chvíle.” Naše rty dělilo pár milimetrů.
„Nechci, abys…” Nenechala jsem ho domluvit.
„Tak už nemluv.” Objal mě kolem pasu.
Políbil mě.

Tenhle polibek nemohl být od toho prvního odlišnější. Ta tam byla něžná a hravá něha. Líbal mě vášnivě, naléhavě, hladově. Rukama mi putoval po zádech. Nepřemýšlela jsem o tom, co dělám, prostě jsem to dělala. Chvějícími se prsty jsem mu překotně rozepínala knoflíčky na košili, a když jsem se konečně dotkla jeho nahé hrudi, zasténala jsem mu do úst. Zasmál se a zajel mi rukama pod tričko.

Dotyk mé nahé kůže o jeho nahou kůži se mnou dělal divy. Tiskla jsem se na něj tak, že mezi námi nezůstával vůbec žádný prostor. Jeho pokožka mě chladila a pálila zároveň. Poklesl v kolenou, až přede mnou klečel. Pohybem prstů kopíroval lem mých kalhot a jazykem obkroužil pupík. Pomalu se sunul zpět do stoje a svlékal mi přitom tričko. Zahodil ho někam za nás. Vzal můj obličej do dlaní a líbal mě. Přesně po takovém polibku jsem toužila. Chvěla jsem se. Objala jsem ho kolem krku a prsty mu zapletla do vlasů.

Než jsme se dostali k pohovce, měl jen boxerky a já byla od pasu nahoru nahá. Naši trasu lemovaly kousky oblečení a převržený konferenční stolek. Položil mě na záda a já si ho stáhla k sobě. Mučivě pomalu mě zbavoval zbytku oblečení a každý kousíček obnažené kůže zkoumal rukama. Hladil mě a laskal.

Motala se mi hlava, v uších hučelo a měla jsem pocit, že nemůžu pořádně dýchat. Někde hluboko ve mně vypukl požár a s každým jeho dotykem sílil a zachvacoval další a další části mého těla. Třásla jsem se, byla mi zima a horko zároveň. Po něčem jsem strašně moc toužila, ale i kdybych se snažila přijít na to, co to je, tuhle záhadu bych nerozluštila.

Opustil moje rty a polibky mapoval horkou cestičku přes mé hrdlo ke klíční kosti. Jamku pod ní zlíbával, zatímco prsty mi obkresloval pupík. Šeptala jsem jeho jméno a zoufale ho prosila. Nevěděla jsem o co, ale on zjevně ano. Všechny mé prosby vyslyšel.

Během večera jsem poznala Jeremyho v několika podobách - něžného a pozorného milence, sobeckého lumpa, dobyvatele, trpělivého učitele i náladového floutka. Důvěrně jsem se s ním seznamovala kromě gauče i v obrovské vaně v koupelně, kam mě po našem poprvé odnesl, opřená o stěnu na chodbě a nakonec i v posteli v jeho ložnici.
Usnula jsem v jeho náručí, když už venku byla dávno tma. Byla jsem unavená a rozjitřená, ale taky spokojená a uvolněná jako nikdy dříve. Jeremy mě jemně šimral na holých zádech a moje poslední alespoň trochu souvislá myšlenka patřila přání, aby tahle noc nikdy neskončila.

Autor: evelyn (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování