OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Lost in memories

04.07.2009 (14:19) • Arrui • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1133×

Kostelem se rozezněl svatební pochod.Můj zrak se upíral na andělskou postavu v bílém pomalu kráčejíc k oltáři.Na okamžik se její oči setkali s mými.Ty obrovské průzračně modré oči byli naplněny ohromným množství lásky a něhy. Oči,které byli to první co jsem na světě spatřila. Její chůze byla ladná,téměř jí štěstí,které z ní vyzařovalo na míle daleko, nadnášelo.Stála jsem v bělostných šatičkách a svírala pro mě obrovskou dlaň tatínka.Jeho oči byli také upřemé na toho bělostného anděla,který se k nám každým krokem blížil blíž a blíž.Navzájem se hypnotizovali pohledem prosiceným vášní,láskou,pýchou a něhou,neskonale velkou něhou.Pustila jsem tátovu ruku. Na chvíli se mi jeho čokoláduvé oči zahleděly do těch mích a obdaroval mě milujícím a okouzlujícím úsměvem.Uchopil matčinu ruku a při tom dotyku jako by jimi projel elektrický proud.Cítila jsem to štěstí a byla jsem pyšná na své rodiče.

Zatímco farář odříkaval slova, kterým jsem nevěnovala pozornost,jsem uchopila bráškovu ruku ,usmála se a odhalila svůj bělostný chrup.Axel mi úsměv opětoval a pevněji stiskl mou drobounkou ručičku. Naše pohledy se opět obrátili na naše rodiče stojící před oltářem.Má máma ,Rosalie, právě vyslovovala to slovo, na které otec celou tu dobu čekla. „Ano“rozezněl se kostelem mámim zvonivý hlas a táta omámeně vydechl to své Ano. „Spikee.“vydechla matka a dlouze se políbily.Potom se obrátili a všichni přítomní je obdarovali potleskem.Poté se obrátili na mě a Axela a objali jsme se.Na tváři jsem cítila máminy horké slané slzy štestí.Tím ale všechno štěstí skončilo.Nic netušíc,že naše štěstí záhy skončí, jsme stáli v objetí.

Dveře kostela se s ohlušující ránou vylomily z pantů a dovnitř vtrhli ozbrojení muži v pláštích .Pak se to seběhlo tak rychle.Všichni křičeli v posledních okamžicích svého života.Boj byl předem prohraný,bylo jich moc.Otec mě a bratra rychle schoval do malého prostoru za oltářem.A pak.......Zazněl ten nejstrašnější zvuk.Zděšený výkřik matky a tělo mého otce kátící se k zemi.Matka padla k němu.Naposledy ho políbila a otec vydechl poslední zbytek svého života.Ta chvíle trvala snad věčnost.Matka padla do tratoliště otcovi krve a jejich krev se na zemi mísila.Její bělostné svatební šaty byli zmáčený její krví a krví její životní lásky. Prostor kostela se mezitím měnil v kravé jatka. Vzduch byl prosycen pachem čerstvé krve,výkřiky a hrůzostrašným vrčením zabijáků. Srdce mi bylo neuvěřitelně rychle,dech nevyrovnaný,oči strachem, šokem a neskutečnou bolestí rozšířené.Tiskla jsem své malé tělíčko co nejpevněji k bratrovi a jeho chvějící se ruce mi téměř nedovolovali dýchat v jeho pevném obětí.Slzy mi tekly proudem po obličeji. Najednou se jeden z těch vrahů objevil přímo proti nám. „Mám ji!“ zařval na ostatní. Napřáhl meč.Meč mě těsně minul a zabořil se mému bratříčkovi do jeho dětského hrudníčku. Pootevřenými ústy mu unikl slabý výkřik. Při mém výkřiku tuhla krev v žilách.

Rychle jsem se probudila a zabořila hlavu do polštáře, abych udusila své vzlyky. Chvíli jsem vzlykala do polštáře a snažila se uklidnit svůj srdeční rytmus.

„Je to už 16 let,16 let......“musela jsem si stále opakovat, ale nepomáhalo to.Pomalu jsem slezla z postele a vláčela své tělo do koupelny.V hlavě mi stále vířily všechny ty obrazy z mého snu,z mé minulosti.Rukama jsem si svírala hrudník a cítila v něm opět tu zničující prázdnotu,která mě už celých 16 let nechtěla opustit.Opláchla jsem si obličej studenou vodu a opřela se o umyvadlo. Pohlédla jsem do zrcadla. Dvě velké temně čokoládové oči na mě upírali pohled. Pod nimi byli né tak z nedostatku jako ze vzpomínek už asi téměř na vždy vyryté fialové kruhy. Plné rty se malinko chvěli a po kapkách z nich odkapávala voda. Sinalý obličej bez výrazu skoro neprozrazoval stopy nějakého života.Jediné co dokazovalo, že jsem ještě na živu bylo mé zrychleně bijící srdce.Odvrátila jsem obličej od zrcadlo.Už jsem se nechtěla dívat na tu trosku.....

Autor: Arrui, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lost in memories: