LonelyRebel 2.díl • OurStories.cz ~ naše povídky

A je tu další dílek, děkuji těm, kteří tuto povídku začali číst a doufám, že je dalším dílem moc nezklamu.

23.12.2009 (14:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1351×

BETWEEN ME AND MY SISTER

„Pamatujete si ještě jak nám kvůli ní shořely všechny kábly?!“ pokračoval Jacob a všichni souhlasně přikyvovali a vraceli se do toho dne.

Zrovna nacvičovali ve zkušebně a najednou je hudba pohltila tak, že byli jen maličký kousek od napsání velkého singlu, když dovnitř vtrhla neurvalá blondýna.

„Nemůžete to stlumit?! Otřásá se celý barák a mě už to nebaví! Ten váš randál se prostě nedá poslouchat! Ani televizi neslyším!“

„Taylor, vezmi zpátečku, zavři za sebou a zmiz!“ spustil na ni Jese, když viděl, že po dobrém to s ní nepůjde.

„Ne! Dokud toho nenecháte!“

Odpovědí ji byl jen ostrý zvuk bratrové kytary, ke které se přidaly ostatní nástroje. Taylor na ně ještě něco křičela, ale znovu byli v hudbě potopeni tak, že ji neslyšeli.

Potom se k jejich překvapení otočila na patě a odešla. Nikdo se nezabýval tím, že se vzdala bez boje a dál bez zábran pokračovali. Nikdy by nečekali, že by ji napadlo vyhodit pojistky. Vlastně ani netušili, že zrovna ona by mohla vědět, kde jsou vypínače k proudu ode všech místností a v tomhle ji podcenili.

Ale jako správná blondýnka se jí to až tak hladce nepovedlo. Kluci nevypátrali jak se jí podařilo při vypojování pojistek způsobit zkrat, který jim spálil pál káblů zapojených do zásuvky, ale rozhodně ji malém zabili. Načež jim klidně odpovídala se slovy, že je konečně po rámusu a dlouho si ani nevrznou.

„A takhle bysme mohli pokračovat dál a dál...“ shrnul to Jacob, který byl proti tomu, aby Taylor vzali sebou, ale vyhlídky jasně říkaly, že nemají jinou možnost.

„Kluci, prosím. Už bych měl i plán jak to zvládnout bez toho aniž by nám nějak vykolejila odjezd.“

„A to chceš dokázat jak?!“ zeptal se Jeremy, který doteď jen zíval.

„Před chvílí přišla domů, takže teď už určitě spí... Zabalíme její věci a ráno vyjíždíme o šesti, to ještě vzhůru určitě nebude, byl by zázrak, kdyby se vzbudila v deset a odneseme ji do auta.“

„A to je ten tvůj mistrovský plán?“ Jese přikývnul a kluci chvíli mlčeli.

„Tvoje sestra nás sice zabije, ale já s tím souhlasím!“ zakřenil se Jeremy. „Může to být zajímavý!“

„A co má být zajímavý?!“ ozval se Jason. „To, že sebou potáhnem jeho sestru?!“

„Ale zase to můžeme brát tak, že s náma bude nějaká holka!“ Jacobovi ďábelsky zajiskřilo v očích.

„Tak to teda brzděte! Je to moje sestra! Nikdo z vás na ni ani nesáhne, jasný?! Každýmu kdo se jí dotkne rozbiju osobně hubu!“
„Klídek kámo, ještě včera to byla pizda k pohledání a dneska už by ses za ni pral?“

„No to si piš! Je to sice občas kráva, ale pořád moje sestra!“

„Fajn. Ale já vedle ní vzadu v autě nesedím!“ prohlásil rychle Jason.

„Je to moje auto a řídím, takže já taky ne.“

„Jeremy, přežiješ to?! Nebo ji mám zavřít do kufru?!“ Jese na blonďáka prosebně podíval.

„Jo. Nějak to vydržím. Většinu cesty asi ještě bude spát.“

„Děkuju!“
„Tak už jsi skončil? Můžeme jít? Chce se mi strašně spát!“ postěžoval si Jason, který už působil silně unaveně a doufal, že mu toto noční „dobrodružství“ nevyčaruje kruhy pod očima.

„Úplně ne... Musíme jí zabalit...“

„Cože?! To si děláš srandu?! Nebudu se hrabat ve věcech tvojí sestry! Ta nás zabije!“ Jasonova unavenost byla najednou pryč a on byl dokonale probuzený.

„Sám to nezvládnu! Byl bych vzhůru až do rána, kdybych to měl stihnout sám! Kluci, jsme přece Bad J...“ (pozn. čti jako anglické j)

„Jo, Jese má pravdu. Jedno J za všechny, všechny J za jednoho...“ pronesl Jeremy.

„Ty vole, náš dětský slogan!“ zašklebil se Jacob, ale souhlasil.

„Přehlasovali jste mě...“ vzdal se Jason. „Tak jdeme na to.“

„Dobře!“
Všichni se zvednuli a proklouzli tiše, zadními dveřmi do domu, všude bylo ticho a Jeseho rodiče už byli taky pryč. Přikradli se ke schodům, kde ale Jason zakopnul o Jeseho věci nachystané na ráno.

„Ty seš idiot!“ nadával mu šeptem Jacob, přičemž společně zhodili bezdrátový telefon ležící na malém stolku.

Když se doobviňovali, který z nich za to může, pokračovali za Jeremym a Jesem, kteří už stáli u dveří pokoje Taylor.

„Dobře, jdu pro nějaký kufr nebo něco do čeho to dáme.“ řekl Jese a tiše otevřel dveře, které lehce vrznuli, ale s jeho sestrou to ani nehnulo.

Ve tmě vypadal její pokoj ještě menší než byl ve skutečnosti. Stěny byly polepené plakáty slavných hvězd a po zemi se válel nepořádek. I přes binec byl její pokoj celkem útulný a Jeseho napadlo, že už skoro neví jak to vypadá v normálním světle. Jako sourozenci toho o sobě věděli tak málo. Kdyby se spolu nekamáradili, když si byli oba dva sourozenci malí a než se Jese přidal do Bad J, tak by o své sestře věděl jen z vyprávění rodičů a jejich občasného setkání v domě, které většinou končily katastrofálně.

Tiše přišel k šatníku, kde dole ležel velký černý kufr a v něm ještě jeden menší, potichu ho viděl a popadnul dvě tašky na lyžáky, i přesto, že bylo léto s nimi měl určitý plán. Úplně zespodu ještě vytáhnul černo-růžovou sportovní tašku. Na chvíli zmizel v koupelně, kde našel prázdnou černo-bílou kostičkovanou kosmetickou tašku, kterou plánoval zaplnit a když se zběžně podíval na zavazadla, která našel, tak si uvědomil, že kvůli tomu, že jí budou balit sami bude mít daleko víc zavazadel než by tomu bylo, kdyby ji vzbudil. Ale potom mu došlo, že to by znamenalo válku a ona by se do rána zabarykádovala, tak že by ji stejně ven nedostali.

Znovu bezhlučně vynesl věci ven a vysypal je před kluky.

„Tašky na lyžáky?! Ty si ze mě děláš srandu? Je léto! Chápeš! Slunce!“ zakřenil se Jason.

„Netuším co si chce brát za boty, takže do tohohle dáš boty... víceméně všechny, které v jejím botníku dole najdeš... Nemusíš brát zimní!“ usmál se na něj Jese a obě dvě tašky po Jasonovi hodil.

„Omg... proč já?!“
„Chceš si radši vzít na starost kosmetickou tašku?!“

„Jo, myslím, že boty jsou fajn.“ Jason se rychle vydal ke schodům, před kterými znovu zakopnul.

„Jacobe, můžeš jít s ním než něco zničí?!“ požádal ho zoufale Jese a Jacob jen přikývnul.

„A co ty? Oblečení, věci, které bude potřebovat se sebou nebo kosmetická taška?!“ otočil se na Jeremyho.

„Když dovolíš chopím se té skříně, přece jen věci osobní hygieny Taylor vidět nemusím!“
„Taky si myslím!“ souhlasil Jese a chopil se kosmetické tašky.

„Kolik toho oblečení mám vzít?!“ volal šeptem Jeremy ke koupelně.

„Nevím. Vezmi toho co nejvíc! Nevíš, který odstín růžových stínů bude potřebovat?!“

„Hoď tam oba! Snad se jí tam vlezou!“

„Jo, prvně jsem vzal ty nejdůležitější věci jako šampon atd... až teď beru kosmetiku!“

„Je to holka. Vezmi ji všechnu.“

Jeremy dál skládal oblečení do kufru, když v tom sebou Taylor škubnula a on stuhnul. Chvíli obracela hlavu ze strany na stranu v neklidném spánku, ale potom se znovu ponořila do říse snů a jemu spadnul kámen ze srdce.

Zrovna skládal letní bundičku, když přišel Jese. V jedné ruce měl nacpanou kosmetickou tašku a v druhé držel žehličku na vlasy a fén.

„Vidíš na co všechno já myslím!“ zakřenil se.

„Vidím, vidím. Ještě by jsi jí měl zbalit všechno ostatní.“

„Jo.“ Jese položil vedle Jeremyho věci, které vzal v sestřiné koupelně a zadíval se na kufr. „Ty jí to oblečení skládáš?!“vyhrknul a vytřeštil na něj oči.

„Ty bys jí ho tam naházel?“ zeptal se šokovaně Jeremy.

„Jo! To teda naházel!“
„A to sebou chceš táhnout i žehličku?!“
„Dobře. Nechám to na tobě!“ potom přešel ke stolu a vzal nabíječku na mobil, mp3 přehrávač, růžový foťák, knihu, která ležela rozečtená na stole, malý tyrkysový notebook, který kdyby nechal doma, tak by ho přetrhla a podobné věci, které uznal za vhodné. Nakonec menší kufr doplnil ještě kabelkami, malým batůžkem a podbnými taškami, aby Taylor nic nechybělo.

„Máš všechno?!“ zeptal se Jeremy, a když Jese přikývnul tak věci vynesli na chodbu. Před nimi ležel jeden velký napěchovaný kufr na kolečkách, menší kufr, který taky skoro praskal ve švech a prázdná sportovní taška, kterou odhodili do rohu.

Teď už zbývali jenom boty, které dole balili kluci, ale když sešli dolů, tak ty dva našli spát na zemi u botníku a kolem nich byly poházené Taylořiny boty.

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování