OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Life with Jessica 1. kapitola

17.09.2013 (09:00) • Carolina17 • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 679×

1. kapitola

NOVÝ DOMOV 

Jessica seděla u okna skromnějšího bytu. Z okna viděla na poklidnou ulici v New Jersey, na lidi. Každý někam šel. Chvátal nebo se pomalu loudal, občas někdo někoho pozdravil. Lidi z této ulice se většinou znali. Soused se sousedem se vždy s úsměvem zdravili a říkali si, co je nového.

Byl pátý květen 2007 a Jessice stékaly po tvářích velké slzy. Právě se dozvěděla moc špatnou zprávu, kterou nemohla vstřebat. Její rodiče měli autonehodu. Byli na místě mrtví… Kolem Jessicy seděli další čtyři lidi. V podobném věku jako ona. Všichni se dívali do země a mlčeli. Byli to její sourozenci. Nejstarší Thomas, Adela a nejmladší Bill a Anna. Jessica byla narozená jako třetí a je jí patnáct let. Bill a Anna jsou dvojčata, i když si nejsou moc podobní. Všichni byli ohromeni touto novou zprávou a jen čekali, nevěděli, co s nimi bude. Zbyl jim jen menší dům v této poklidné ulici plný vzpomínek.

Na pohřeb přišlo hodně lidí. Manželé Jamesovi měli hodně známých. Když pohřeb končil, přišel každý popřát Jessice a jejím sourozencům upřímnou soustrast, ale jen pár lidí ji myslelo opravdu upřímně. Někteří přišli na pohřeb jen z lítosti. Každý se ptal, co se stane s těmi pěti dětmi? Nejstarší z nich je už skoro dospělý, mohou se o sebe postarat sami. Naštěstí se na pohřeb dostavili jejich snad jediní příbuzní. Strýc Frank, teta Michelle a jejich tři děti. Po delším rozmýšlení se rozhodli, že je hloupost, aby všichni zůstali v domě v New Jersey, protože tam by je neustále unášely smutné vzpomínky na rodiče. A tak je napadlo, že by se mohli nastěhovat k nim do Los Angeles. Frank a Michelle Andersonovi měli velký dům a byli bohatí. Mohli by je u nich prozatím ubytovat. Nějak už by se to určitě zařídit dalo. Mohli by tam začít chodit po prázdninách do školy a začít „nový život“.

Thomas, Adele, Jessica, Bill a Anna se k tomuto rozhodnutí moc nevyjádřili, jako by nebyli schopni ani myslet, ale alespoň měli naději, že nezůstanou jako sirotci.

Všichni museli ještě dochodit školní rok v New Jersey před tím, než začnou prázdniny, jelikož prázdniny začínaly až za jeden a půl měsíce a nemělo smysl začít chodit do školy v Los Angeles už jen na poslední měsíce. Jim se ale, jak se zdálo, že nemá smysl ani chodit do školy v New Jersey.

Thomas se ještě ve škole občas objevil, protože se chtěl dostat na dobrou vysokou a k tomu potřeboval dobré výsledky. Jessica s Adelou do školy šly jen občas. Pokud tam šly, vždy tam na ně čekali nějací příliš citliví spolužáci, kteří říkali, jak je ztráta jejich rodičů mrzí a že jim přejí hodně síly, že to vše určitě překonají a brzy jim zase bude dobře. Jessica byla občas ráda, že se jí spolužáci zastávají, ale někdy jí to lezlo na nervy. Někteří lidé si jí přes rok ani nevšimli a teď najednou by pro ni udělali všechno, jen aby ostatní viděli, jak jsou citliví. Anna s Billem se už ve škole ani neukázali.

Nebylo moc příjemné vracet se ze školy a procházet kolem ložnice rodičů, kteří už tady nejsou, kteří už se nikdy neukážou. Vidět jejich věci, jejich fotky, otcovy obrazy a matčinu sbírku knih. Těžké bylo sledovat, jak stěhováci vynášejí plné krabice pryč z jejich menšího bytu. Stěhování probíhalo na začátku letních prázdnin. Prvního července už byly místnosti prázdné a zbyly v nich jen vzpomínky.

Všichni sbalení nastupovali do dvou taxíků. Se slzami v očích se vydávali vstříc novému začátku do Los Angeles k tetě a strýci.

Před tím, než Jessica nastoupila, všimla si, že opodál stojí kluk s mírně rozcuchanými hnědými vlasy a pronikavýma očima. Byl to její přítel Mike. Zřejmě se mu zdálo, že se ještě málo rozloučil. Znal se s Jessicou už skoro od dětství a v pozdějším věku k ní začínal cítit něco víc a začal s ní chodit. V nedávné době se ale museli rozejít. Moc ho to mrzelo, ale nic jiného se nedalo dělat, když teď budou oba v jiných městech.

Jessica k němu šla pomalým krokem.

„Miku, myslela jsem si, že už jsme se rozloučili včera.“

„Prosím, neodjížděj, nebo mi alespoň slib, že mě brzy navštívíš.“

„Miku, jsme jen děti. Tobě je šestnáct a mně patnáct. I mně je líto, že odjíždím, ale určitě nemůžu zůstat. Teta a strýc na nás už čekají. Jsou na nás moc hodní, že nás k sobě vezmou. Slibuju, že tě přijedu navštívit… Moc mě mrzí, že musím všechny opustit.“

„Budeš mi moc chybět.“

Chvíli si ještě povídali a potom se naposledy objali. Při odchodu se Jessica snažila skrýt slzy. Doufala, že Mika ještě někdy uvidí, ale i kdyby, nikdy už by to mezi nimi nebylo jako dřív.

-§-

Dům Franka a Michelle Andersonových stál na kraji Los Angeles. Cesta k němu vedla kolem domů, které vypadaly spíše jako muzea než místa na bydlení. Jako muzeum vypadal i jejich dům. Dokonale upravená zahrada, samozřejmě s bazénem. Dům celý bílý s velkými okny a pár mramorovými sloupy. Už zvenku působil velmi čistě a upraveně. Stejně tak i zevnitř, a stejně upravení byli i jeho majitelé.

Dům měl několik větších, luxusně vybavených místností. Vstupní hala, obývací pokoj, kuchyně, jídelna, velké pokoje s obřími postelemi a s vlastními koupelnami. Dům měl dříve i posilovnu a knihovnu, ale tu museli předělat kvůli pěti novým spolubydlícím. Jednomu byl přidělen pokoj pro hosty s vlastní koupelnou a ostatním čtyřem nově předělané pokoje. Každý měl vlastní pokoj. Vypadaly dobře, jen už nezbylo místo na koupelnu, tak bude muset být společná.

Majitelé už měli vše připraveno pro nové obyvatele a trpělivě na ně čekali v obývacím pokoji. Frank Anderson, jeho žena a jejich tři děti.

Michelle se narodila ve Francii, ale už v dětství se přestěhovala do Californie. Má přirozeně zrzavé vlasy, které si v poslední době barví na blond, modrozelené oči, hubenější postavu, skvěle upravené nehty a vždy je slušně a pěkně oblečena. Je vyšší postavy. Skoro stejně vysoká jako její manžel, a když má podpatky, které nosí docela často, převyšuje ho. Frank je zavalitější postavy. Není příliš tlustý, ale hubenou postavu jako za mlada také již nemá. Protože hodně pracuje v realitní kanceláři, nemá dost pohybu. Tak jako ztrácel hubenou postavu, tak přicházel i o vlasy, ve kterých se už i mezi blond vlasy objevuje pár s šedými odstíny. Vousy si holí a vkusně se obléká. Nosí hlavně obleky od nejlepších značek a rád nosí sluneční brýle.

Z jejich dětí je nejstarší Michael. Je mu dvacet a je to typický hezoun. Hezký a ještě k tomu bohatý. Jezdí v pěkném autě, o holky nemá nouzi, stylově se obléká. Blond vlasy doplňují modré oči a neustálý úsměv. Zdá se, že má všechno, a to taky má. Chodí na prestižní vysokou a s ničím si neláme hlavu.

Jako druhá se narodila Teresa, které je sedmnáct let. Je po matce přirozená zrzka, ale také jako matka svou barvu tají a často se barví na blond. Vlasy má dlouhé až k pasu. I ona má vlastně skoro všechno, na co si vzpomene. Velkou šatnu v pokoji, Mercedes, osobního trenéra a oblíbený kadeřnický a kosmetický salon. Chodí na  střední školu, kde je velmi oblíbená.

Její sestra Monique svoji zrzavou barvu neskrývá a naopak si jí velmi váží. Osobního trenéra a kosmetický salon raději vyměnila za jiné zájmy. Jezdí na skateboardu a občas na koni. Neřeší nejrůznější diety tak jako Teresa, ale i tak je dost hubená. Je jí čtrnáct a brzy nastoupí na střední školu.

Kromě třech komorných a chlápka, co čistí bazén, už u Andersenových nikdo nebydlí - tedy až dodnes. Dokud před jejich domem nezastavily dva taxíky.

V prvním přijel Thomas, Bill, Jessica a druhým Adela s Annou. Vypadali znaveně i přesto, že let z New Jersey do Los Angeles byl krátký. U tety a strýce už byli na návštěvě jako malí. Když je jeli navštívit na Díkůvzdání, po Vánocích nebo na nějaké narozeniny. Stejně tak oni zase někdy jezdili k nim.

Dům je ale stejně jako vždy překvapil a hlavně teď, když v něm budou bydlet. Taxikáři jim vyndali věci a za chvíli stáli v hlavní hale nového domova.

Všichni z Andersenovy rodiny je přijali s úsměvem a otevřenou náručí. Zeptali se na let a na běžné věci. Po shledání se všichni odebrali k prohlídce nových pokojů.

Vystoupali po schodech do druhého patra a teta se strýcem je zavedli do větší chodby s několika dveřmi.

„Thomasi, toto bude tvůj pokoj. Je to bývalý pokoj pro hosty, máš zde i vlastní koupelnu,“ říkala Michelle s nadšením.

„Moc děkuji, teto Michelle,“ odpověděl Thomas. Jeho pokoj skutečně vypadal jako ten pro hosty. Uprostřed velká postel, velká skříň, pár obrazů na zdech a všechno sladěno do hnědé barvy. Zatím se zde cítil jako na hotelu, ale bude mít dost času si to předělat.

„No, aspoň máš svoji vlastní koupelnu,“ podotkla Anna, když uviděla, o jakou koupelnu se bude muset dělit s Billem, Adelou a Jessicou.

„Ještě si stěžuj, Anno. Ta koupelna mi přijde dost velká, všichni se tam v pohodě vystřídáme,“ pronesla Adela směrem k Anně a byla ráda, že Michelle neslyšela Annin komentář, protože byla zabraná v ukazování pokoje Jessice.

Jessičin pokoj obsahoval pouze postel, skříň, stůl a několik poliček přidělaných na zdi.

„Moc jsme to tu nezařídili. Bylo nám jasné, že si to tu budeš chtít zařídit sama. Máš na to přeci celé prázdniny,“ pokračovala Michelle stále s nadšeným výrazem.

Dále ještě ukázala pokoj Adele, Anně a Billovi. Všechny vypadaly stejně. Prázdné poličky a holé stěny…

Po prohlídce celým domem se každý odebral do svých pokojů.

Jessica hodila svůj kufr do kouta svého pokoje a lehla si na postel. Zírala na stěnu a přemýšlela nad tím, jak si to tu zařídí.

Z přemýšlení ji vyrušilo zaťukání.

„Dále.“

Do dveří vstoupila Teresa. Měla na sobě bílé tílko, středně dlouhou džínovou sukni a bílé žabky.

„Ahoj, neruším tě?“

„Né, jen jsem přemýšlela,“ odpověděla Jessica a posadila se.

„Jen jsem se chtěla zeptat, jak se ti u nás líbí.“

„Moc. Máte překrásný dům. Vypadá jako dům nějaké hvězdy.“

„Jo, to asi jo. Jen doufám, že ti nevadí, že máš menší pokoj. Sice je náš dům velký, ale nechtěli jsme to tu zase tolik předělávat.“

Menší pokoj? Je velký jako můj bývalý pokoj z New Jersey, a to jsme v něm byli tři, pomyslela si a uvědomila si, že Teresa je nejspíš zvyklá na to mít hodně prostoru.

„Ne, nevadí mi to. Je akorát velký.“

„Fajn, to je dobře.“

Další minutu se na sebe dívaly a zdálo se, že obě nevědí, co říct.

„Jo, mám ti ještě připomenout, že za chvíli je večeře,“ přerušila Teresa ticho a raději odešla. 

Jessica nevěděla, co si myslet. Z počátku si myslela, že vše bude v pohodě, ale uvědomila si, že se ocitla v rodině snobů a že jsou hodně rozdílní - hlavně s Teresou. Zatímco ona a její sourozenci byli vychováni skromně, oni byli vychováni v luxusu.

Znovu si lehla a skoro usnula, kdyby ji z chodby nevyrušil výkřik.

„Večeře!“

Autor: Carolina17, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Life with Jessica 1. kapitola: